ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.192.2024.1
sp. zn. 22 Cdo 192/2024-1033
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobce P. R. , proti žalovaným: 1) Česká spořitelna, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, IČO: 45244782, a 2) Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO: 47116617, o zaplacení 27 471,59 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 221/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022, č. j. 54 Co 228/2022-906, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 4. 2022, č. j. 28 C 221/2007-896, zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o podaném dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. 54 Co 354/2016-483, a to pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 9. 2022, č. j. 54 Co 228/2022-906, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 28. 11. 2022 dovolání (č. l. 927), které následně doplnil podáním ze dne 12. 12. 2022 (č. l. 931). S ohledem na nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání v napadeném usnesení odvolacího soudu jsou obě podání – jak dovolání, tak i jeho doplnění – podána v zákonné lhůtě.
Dovolatel však při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. §241 o. s. ř.); nesplnil tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
Žalobce sice součástí dovolání učinil i žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jeho návrh byl nicméně usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 1. 2023, č. j. 28 C 221/2007-937, zamítnut (a odvolání žalobce proti tomuto usnesení bylo následně soudem prvního stupně odmítnuto pro opožděnost usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. j. 28 C 221/2007-947, což bylo následně k dalšímu odvolání žalobce potvrzeno i usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 10. 2023, č. j. 54 Co 283/2023-972).
Soud prvního stupně poté dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo, neboť o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení byl poučen soudem prvního stupně i v posuzované věci již dříve, a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obracel mnohokrát, a byl soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýván opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám [srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 114/2016, ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2928/2017 (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/2017), usnesení ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 725/2018, či ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 790/2020].
Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
Jelikož dovolatel nesplnil podmínku podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu