ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.236.2024.1
sp. zn. 22 Cdo 236/2024-399
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Z. N. , zastoupeného Mgr. Jakubem Kučerou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 827/64, proti žalovaným 1) P. R. , 2) I. S. a 3) E. W. , zastoupeným JUDr. Pavlem Jiřičkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 227/20, o zaplacení 336 686 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 182/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2023, č. j. 10 Co 57/2023-361, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2022, č. j. 15 C 182/2014-332, zamítl žalobu na zaplacení částky 336 686 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 336 686 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2023, č. j. 10 Co 57/2023-361, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezil s odkazem na §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) tak, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4994/2016). Nesouhlasil se závěrem, že nesplnil svou povinnost tvrzení, neboť v některých případech je možné dovozovat plnění povinnosti tvrzení i jinými způsoby než jen explicitním slovním vyjádřením, zejména v písemném podání účastníka. V řízení se domáhal náhrady nákladů, ke kterým byl v původním řízení vypracován znalecký posudek, jímž znalec společně s dalšími dvěma konzultanty posoudili obsah a výši jím údajně investovaných nákladů do nemovitosti a stvrdili jejich správnost. Nebylo podle něj pravdou, že se znalecký posudek týkal pouze stanovení ceny pro účely řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Dále rozporoval výpočet nákladů řízení v obou stupních. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále navrhl, aby bylo žalovaným uloženo, aby nahradili náklady dovolacího řízení.
4. Žalovaní se k dovolání žalobce nevyjádřili.
5. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
6. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23 (dostupném na https://nalus.usoud.cz ), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení oné otázky hmotného či procesního práva od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval ve vztahu k oné otázce hmotného nebo procesního práva.
9. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023 (dostupné stejně jako níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz )].
10. V projednávané věci dovolatel nesouhlasil se závěrem nalézacích soudů, že v řízení nesplnil povinnost tvrzení, pokud odkazoval na „náklady podle znaleckého posudku“ s tím, že se měl odvolací soud při svém postupu odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3536/2018, či např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4994/2016 (uveřejněného pod č. 31/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
11. Žalobce však v dovolání dostatečně nevymezil zobecnitelnou otázku procesního práva, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Obsah dovolání je věnován toliko obecné, nekonkrétní polemice se závěry odvolacího soudu v poměrech řešené věci, z níž se však nijak nepodává obecná právní otázka.
12. Rovněž dovolatel nevymezil dostatečně ve smyslu §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací důvod, neboť nevyložil, jaké právní posouzení věci pokládá za nesprávné a v čem spočívá nesprávnost rozporovaného právního posouzení. Pouze uvedl, že nesouhlasí s tím, že by svou povinnost tvrzení nesplnil, že není pravdou, že se znalecký posudek týkal „pouze stanovení ceny pro účely řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví“ a že vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu může některé pro řízení podstatné skutečnosti tvrdit pouze velmi obtížně. Nikterak však nekonkretizoval, co v řízení tvrdil, resp. která jeho tvrzení měl nahradit odkaz na závěry vyplývající ze znaleckého posudku, jaké tyto závěry byly, a zejména proč svá tvrzení považoval za dostatečná, a tedy v čem spočívala nesprávnost postupu odvolacího soudu.
13. Dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Dovolací soud proto pouze zcela nad rámec výše uvedeného pro úplnost dodává, že závěry znaleckého posudku č. 3108/2012 zpracovaného dne 17. 10. 2012 Ing. Ladislavem Drbohlavem ani nemohou nahradit případná chybějící tvrzení žalobce ohledně jím vynaložených nákladů, neboť obsahují pouze výpočet (odhad) hypotetických nezbytných nákladů vynaložených na udržení nemovitosti v provozuschopném stavu bez ohledu na skutečný charakter prováděných prací.
14. Lze proto uzavřít, že dovolatel nedostál obligatorním náležitostem dovolání, neboť jednak v rozporu s §237 o. s. ř. nevymezil žádnou zobecnitelnou otázku hmotného či procesního práva, kterou by se mohl dovolací soud zabývat, a rovněž v rozporu s §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. jen nedostatečně vymezil dovolací důvod. Dovolací soud se proto dovoláním žalobce nemohl věcně zabývat.
15. Konečně dovolání v rozsahu, ve kterém směřuje proti rozhodnutí o nákladech řízení, není v souladu s §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
16. Jelikož dovolání žalobce trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu