ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2407.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2407/2023-563
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobců a) FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG, reg. č. FL – 0001,030.270-0, se sídlem v Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, a b) H. A., zastoupených Dr. Ervinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, proti žalovanému: Vojenské lesy a statky ČR, s. p., IČO 00000205, se sídlem v Praze 5, Pod Juliskou 5, o vyklizení nemovitostí, o zaplacení peněžité náhrady a o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 160/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2023, č. j. 11 Co 207/2022-453, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Bruntále (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, č. j. 17 C 160/2021-382, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vyklizení a předání tam specifikovaných pozemků žalobcům a zaplacení 100 000 Kč, eventuálně zaplacení náhrady za tyto nemovitosti žalobcům a dále určení, že žalobce a) je vlastníkem těchto nemovitostí (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II – III).
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen jako „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 14. 3. 2023, č. j. 11 Co 207/2022-453, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Obsahem podaného dovolání je zejména zpochybnění procesu konfiskace majetku jejich právního předchůdce, lichtenštejnského knížete Františka Josefa II., ke které došlo na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Vymezují otázky týkající se dopadu exekuční a jurisdikční imunity Františka Josefa II. na provedenou konfiskaci, nesprávné interpretace stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS st. 21/05, nesprávné interpretace restitučních předpisů, zákonné ochrany faktického užívání nemovitostí, přípustnosti soudního přezkumu správních aktů a nesprávnosti posouzení nároku na peněžitou náhradu. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
5. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Dovolání není přípustné, neboť otázky, které dovolatelé v obsáhlém dovolání nastínili, řešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, od níž nemá dovolací soud důvod se jakkoli odchýlit, a to i ty otázky, které dovolatelé považují za dosud neřešené.
8. Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15). V posuzované věci poskytly soudy nižších stupňů dovolatelům rozsáhlý výklad otázky konfiskace majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. Tento výklad nijak nevybočuje z již ustálených závěrů, na nichž se sjednotila judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu. Dovolací soud neshledává žádný důvod k tomu, aby se v projednávané věci od těchto závěrů jakkoli odchýlil.
9. V plném rozsahu lze proto odkázat na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, která již byla vydána ve sporech žalobců ve skutkově zcela obdobných věcech a jejichž odůvodnění, v nichž se soudy se všemi předloženými otázkami vypořádaly, jsou žalobcům dobře známa: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016 (proti kterému byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2130/17), a především pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 815/2021 (proti kterému byla ústavní stížnost zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 657/22), ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3013/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3773/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3816/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 978/2023, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1716/2023 a ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2214/2023 (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
10. K dalším námitkám žalobci přípustnost dovolání nevymezili a již z toho důvodu nemohou založit přípustnost dovolání. Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že jde taktéž o námitky, s nimiž se už soudy ve výše odkazovaných rozhodnutích vypořádaly; lze na ně proto odkázat.
11. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
12. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu