ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2938.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2938/2023-281
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně D. P. , zastoupené JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 998, proti žalovanému D. P. , zastoupenému JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem v Brně, Náměstí Svobody 702/9, o informační povinnosti manžela, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 34 C 311/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2023, č. j. 20 Co 153/2022-240, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 2178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Václava Cidliny.
Odůvodnění:
1. Žalobou ze dne 19. 3. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil ve lhůtě „do 30 dnů od doručení usnesení sdělit žalobkyni následující údaje o svých příjmech a stavu svého jmění: a) o stavu jeho majetku ke dni 13. 6. 2018, b) o stavu jeho majetku ke dni 24. 2. 1989, c) o majetku ke dni 29. 10. 2013, d) o bezúplatných plněních ode dne 24. 2. 1989 do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu (tím je myšleno, že pokud soud vydá rozhodnutí např. k 19. 3. 2021, bude znít výrok ode dne 24. 2. 1989 do 19. 3. 2021), e) o majetku, jež pozbyl po vzniku jmění manželů do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, f) o jednáních, jež učinil s úmyslem znevýhodnit manželku do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, g) o majetku, jež získal po vzniku jmění manželů do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, h) o příjmech ze zaměstnání a výkonů funkce jednatele či člena statutárního orgánu ve společnostech, ve kterých jako jednatel či člen statutárního orgánu působí ode dne 24. 2. 1989 do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, i) o nemovitostech, které odpůrce vlastní nebo k nim má užívací právo od 24. 2. 1989 do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, j) o společnostech, ve kterých má odpůrce spoluvlastnický podíl, vykonával funkci jednatele společnosti, společností, ze kterých má příjmy od 24. 2. 1989 do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, k) o číslech účtů na jméno odpůrce, včetně označení peněžního ústavu, l) o výši příjmů z nájmů nemovitostí ve vlastnictví odpůrce od 24. 2. 1989 do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, m) o majetku odpůrce, majetkových hodnotách odpůrce od 24. 2. 1989 do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, n) o nárůstu hodnoty majetku odpůrce od 24. 2. 1989 do 26. 11. 2020, včetně příjmů z tohoto majetku, který odpůrce nabyl před uzavřením manželství, o) o výši splátek dluhů od 24. 2. 1989 do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, p) sdělit hodnotu majetkových hodnot a věcí ve vlastnictví odpůrce od 24. 2. 1989 do dne vydání rozhodnutí o tomto návrhu, a to vše písemnou formou v listinné nebo elektronické podobě.“, ve znění podání ze dne 18. 2. 2022, kterým žalobkyně upravila žalobní žádání pod písm. e) tak, že nyní žádá sdělení informací „o majetku, jež zcizil, poškodil či zničil po dni 24. 2. 1989“. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby vzhledem k neoprávněnosti žalobou uplatněného nároku.
2. Okresní soud Brno – venkov (dále „soud prvního stupně”) usnesením ze dne 2. 5. 2022, č. j. 11 C 110/2021-183, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 6. 2022, č. j. 11 C 23021-199, žalobu odmítl (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II), a o vrácení uhrazeného soudního poplatku (výrok III). Současně žalobkyni vyzval, aby soudu sdělila účet, na který jí má být soudní poplatek vrácen (výrok IV). Podle soudu prvního stupně žaloba trpí vadou, která brání jejímu věcnému projednání – zejména ve smyslu požadavku na určitost a vykonatelnost.
3. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud”) usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. 20 Co 153/2022-240, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu neodmítl.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.) a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázce procesního práva „projednatelnosti žalobního návrhu“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
5. Poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, například na nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. I ÚS 233/97, nález ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV ÚS 2780/08, nález ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. I ÚS 3564/15, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 6025/2017, ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002, ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, a mnohá další. Tvrdí, že žalobkyně navzdory výzvě učiněné soudem prvního stupně nedoplnila žalobní žádání způsobem, aby mohlo být „soudně projednatelné“.
6. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdí a žalobkyni zaváže k náhradě nákladů řízení.
7. Žalobkyně v podaném vyjádření nesouhlasí s dovoláním. Považuje ho za nepřípustné a navrhuje dovolání odmítnout.
8. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Dovolatelem vymezená právní otázka, „zda je žalobní návrh projednatelný,“ přípustnost dovolání založit nemůže, neboť odvolací soud se při řešení této právní otázky od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
11. Podle §79 odst. 1 o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
12. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení [§101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
13. Podle §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna.
14. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5923/2017, se uvádí: Podle ustálené soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ) se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem), tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně).
15. V návrhu na zahájení řízení (v žalobě) jde tedy o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, což znamená, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vůbec vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1609/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2555/2012).
16. Žaloba nemusí obsahovat všechna skutková tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby bylo zřejmé, o čem má soud jednat a rozhodnout (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016). I když žalobce v žalobě neuvede tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, představuje nedostatek potřebných tvrzení vadu žaloby ve smyslu §43 o. s. ř. jen tehdy, jestliže nelze jednoznačně dovodit, o jaký skutek jde (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004).
17. Obsahuje-li žaloba tvrzení, z nichž lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 22 Cdo 4457/2007).
18. Odmítnutí žaloby pak nelze spojovat s vadou žaloby (byť objektivně existující), na kterou soud účastníka neupozornil nebo ve vztahu ke které mu nepodal konkrétní poučení o způsobu jejího odstranění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1076/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1997 sp. zn. 2 Cdon 308/96, a řada dalších rozhodnutí).
19. Rozhodnutí odvolacího soudu je s uvedenou judikaturou v souladu.
20. S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že v posuzované věci je z podané žaloby zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá, tedy že usiluje o splnění povinnosti žalovaného poskytnout jí informace o stavu svého majetku ke dni uzavření manželství, odluky i doručení návrhu na rozvod manželství a jeho změnách (včetně získaných příjmů) do doby rozhodnutí soudu o této žalobě. Po soudu tak žádá vydání rozhodnutí, které by žalovanému uložilo poskytnout žalobkyni konkrétní informace, jež navázala na konkrétní data. Odvolací soud vysvětlil, že to, zda je žalovaný povinen k těmto datům stav svého majetku, majetkových práv či příjmů plynoucích mu po uzavření manželství, stejně jako jednání, která měla rozsah jeho majetku v přesně vymezeném časovém období ovlivnit, žalobkyni skutečně sdělit, je již otázka hmotněprávního posouzení, nikoliv otázka, která by mohla být subsumována pod pojem projednatelnosti žaloby.
21. S ohledem na uvedené shledává Nejvyšší soud závěr odvolacího soudu, že žalobkyně dostatečně přesně uvedla, čeho se domáhá, a že teprve po věcném projednání žaloby a hmotněprávním posouzení žalobou uplatněného nároku podle německého práva bude možné posoudit, v jakém rozsahu je její nárok oprávněný a v jaké části je třeba jej zamítnout, za souladý s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, tedy věcně správný.
22. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
23. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu