ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3163.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3163/2023-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně D. J. , zastoupené Mgr. Irenou Křivánkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 42, proti žalovanému L. J. , zastoupenému Mgr. Romanem Hanzelkou, advokátem se sídlem v Kopřivnici Štefánikova 58/31, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 189/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2023, č. j. 71 Co 215/2022-299, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 3. 2022, č. j. 7 C 189/2020-252, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. 6. 2022, č. j. 7 C 189/2020-261, a opravného usnesení ze dne 14. 6. 2022, č. j. 7 C 189/2020-263, ze společného jmění manželů (dále také jen „SJM“) přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně minibagr a lžíce, zahradní traktor, křovinořez a čisticí stroj (vše blíže specifikováno ve výroku I). Dále zamítl návrhy, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 121 250 Kč na vypořádání toho, co bylo vynaloženo z výlučných prostředků žalobkyně na společný majetek (výrok II), na vypořádání závazku z titulu zápůjčky ze dne 15. 2. 2015 ve výši 45 000 Kč vůči A. B. (výrok III) a na vypořádání 4 kusů unimobuněk pořízených kupní smlouvou ze dne 24. 4. 2012 v hodnotě 32 000 Kč (výrok IV), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V ve spojení s doplňujícím a opravným usnesením).
[2] K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 71 Co 215/2022-299, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal minibagr a lžíce, zahradní traktor, křovinořez a čisticí stroj; žalobkyni a žalovanému přikázal společně uhradit zůstatek zápůjčky uzavřené s A. B. dne 15. 2. 2015 ve výši 45 000 Kč; zamítl návrh na vypořádání 4 kusů unimobuněk pořízených kupní smlouvou ze dne 24. 4. 2012 v hodnotě 32 000 Kč; a uložil žalovanému na vypořádacím podílu zaplatit žalobkyni částku 282 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva a s tím související otázky práva procesního odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6109/2017. Odvolací soud měl nesprávně právně posoudit charakter úhrad společných závazků po rozvodu manželství, neboť podle ustálené soudní praxe je nutné na taková plnění pohlížet jako na plnění poskytnutá po zániku SJM a jako takové je potřeba je vypořádat. Úhrady ve výši přesahující částku 640 000 Kč měly být podle dovolatele posouzeny jako vnos žalovaného do společného jmění. Stejně tak nebyly zohledněny ani další investice žalovaného do nemovitostí, které byly před podáním návrhu na vypořádání SJM společně prodány. Dále uvedl, že odvolací soud postupoval v rozporu s §157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť nevysvětlil, proč neposoudil jednostranné porušení dohody účastníků ze strany žalobkyně a nezabýval se uplatněnou kompenzační námitkou. Rozporoval také rozhodnutí o nákladech řízení. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.
[5] Dovolání není přípustné.
[6] Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[7] Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
[8] Dovolatel namítl, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 (uveřejněného pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v otázce posouzení charakteru úhrad společných závazků po rozvodu manželství a investic učiněných žalovaným do nemovitosti účastníků. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že měl úhradu společných závazků z jeho výlučného majetku učiněnou po rozvodu posoudit jako vnos žalovaného.
[9] Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.
[10] Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 968/2021 (dostupném na www.nsoud.cz ), vyložil, že i v řízení o vypořádání společného jmění manželů vypořádávaného podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) lze zohlednit pouze to, co bylo navrženo procesně relevantním způsobem k vypořádání.
[11] V rozsudku ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012 (dostupném na www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud ve vztahu k vnosům vysvětlil, že vypořádání investice (vnosu) z výlučného majetku do majetku společného předpokládá v obecné rovině tvrzení, že výlučné finanční prostředky (či majetek) jednoho z manželů byly použity ve prospěch zákonného majetkového společenství a současně požadavek investujícího manžela, „aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek“ v řízení o vypořádání společného jmění manželů. V poměrech souzené věci by se jednalo především o tvrzení žalovaného, že na úhradu společných dluhů použil své výlučné prostředky, což zakládá právo na vypořádání vnosu z jeho odděleného majetku na společný majetek, a takového vypořádání se domáhá.
[12] V řízení před soudem prvního stupně (str. 4 rozsudku soudu prvního stupně) však žalovaný tímto způsobem případný vnos neuplatnil. Pouze pro případ, že by soud shledal (byť i jenom zčásti) žalobu žalobkyně důvodnou, žádal – přímo s odkazem na §742 odst. 1 písm. f) o. z., tj. nikoliv s odkazem na §742 odst. 1 písm. c) o. z. – aby soud přihlédl k jeho zásluhám o udržení společného majetku, přičemž poukazoval v této souvislosti na úhradu plateb společných dluhů žalovaným v době před rozvodem i po rozvodu a na investování vlastních prostředků do dokončení rodinného domu.
[13] Současně pak z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že se v civilním sporném řízení klade důraz na odpovědnost účastníka za jeho výsledek, a to i v řízení odvolacím. I když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, či ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1022/2018 (dostupné na www.nsoud.cz ) – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4219/18 (dostupné na https://nalus.usoud.cz/ )]. Pokud tedy dovolatel neuplatní námitku v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabývá, nemůže jeho rozhodnutí spočívat jen z tohoto důvodu na nesprávném právním posouzení věci, jestliže s touto námitkou přichází žalovaný až v dovolání [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3766/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1480/2014 (všechna dostupná na www.nsoud.cz )].
[14] Měl-li snad žalovaný za to, že v řízení před soudem prvního stupně uplatnil požadavek na vypořádání vnosu a soud prvního stupně k jeho vnosům nepřihlédl a nerozhodl o nich, měl se proti takovému postupu soudu prvního stupně bránit v odvolacím řízení. Žalovaný však odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vůbec nepodal a odvolací soud věc přezkoumával pouze k odvolání žalobkyně.
[15] Pokud odvolací soud v bodě 17 napadeného rozhodnutí nepřisvědčil námitce žalovaného, že je „nutno přihlédnout k jeho platbám“, učinil tak při úvaze o disparitě podílů na zaniklém společném jmění manželů. Tuto úvahu však žalovaný v dovolání relevantně nezpochybnil již jen z toho důvodu, že v tomto směru řádně v souladu s §237 o. s. ř. nevymezil přípustnost dovolání. Dovolací soud ji proto ani nemohl podrobit dovolacímu přezkumu. Dovolací soud pak jen podotýká, že odvolací soud však disparitu ve prospěch žalovaného nakonec učinil (tak jak na ni žalovaný poukazoval v řízení před soudem prvního stupně), přičemž do ní úvahově zahrnul i okolnosti tvrzené žalovaným.
[16] Přípustnost dovolání pak nemůže sama o sobě založit ani tvrzená vada řízení spočívající v tvrzení, že „odvolací soud postupoval v rozporu s §157 odst. 2 o. s. ř.“. K ní by mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, že by shledal dovolání z jiného důvodu přípustným [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014 (dostupná na www.nsoud.cz )]. Dovolatel v daném směru nevymezil ani žádnou otázku procesního práva, natož s řádně vymezenou přípustností dovolání.
[17] Konečně dovolání v rozsahu, ve kterém směřuje proti rozhodnutí o nákladech řízení (výrokům II a III napadeného rozhodnutí), není v souladu s §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
[18] Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
[19] V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu