ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3645.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3645/2023-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobkyně E. Š. , zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalované A. K. , zastoupené JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Hradební 1294, o zrušení věcného břemene chůze, jízdy a hnaní dobytka, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 16/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2023, č. j. 71 Co 13/2023-187, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Pavla Nastise.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se domáhala určení promlčení věcného břemene, které v trase vytyčené trhovou smlouvou a geometrickým plánem nebylo oprávněnými nejpozději od začátku 60. let 20. století využíváno. Žalovaná namítala, že trasa vedení věcného břemene byla konkludentně změněna, a že vydržením vznikla služebnost nová.
2. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. 16 C 16/2021-152, zrušil věcné břemeno chůze, jízdy a hnaní dobytka zřízené k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY, ve prospěch pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu za zrušení věcného břemene ve výši 155 560 Kč do tří dnů od provedení výmazu výše uvedeného práva odpovídajícího věcnému břemeni v katastru nemovitostí (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). Samostatným usnesením ze dne 31. 8. 2023, č. j. 16 C 16/2021-209, také rozhodl o státem vynaložených nákladech řízení.
3. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 71 Co 13/2023-187, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve výroku I změnil tak, že určil, že věcné břemeno chůze, jízdy a hnaní dobytka zřízené k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY ve prospěch pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY, je promlčeno (výrok I). Výroky II, III a IV rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 2. 10. 2023, č. j. 16 C 16/2021-217, dále potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 8. 2023, č. j. 16 C 16/2021-209, kterým tento soud rozhodl o nákladech řízení vynaložených státem.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Uvádí, že by měl dovolací soud posoudit následující otázky:
a) Zda může zaniknout promlčením věcné břemeno cesty pěší, jízdy a hnaní dobytka, zapsané v katastru nemovitostí jako břemeno zatěžující celý služebný pozemek, došlo-li ze strany vlastníka služebného pozemku ke změně polohy místa na pozemku původně určeného k výkonu sjednaného práva, po němž měla oprávněná osoba - vlastník panujícího pozemku, realizovat právo věcnému břemeni odpovídající, a vlastník panujícího pozemku tuto nově vymezenou část služebného pozemku k přístupu na svůj pozemek posledních nejméně 60 let dle své potřeby využíval.
b) Zda je soud povinen v řízení o zrušení věcného břemene zatěžujícího dle zápisu v katastru nemovitostí celý služebný pozemek zabývat se procesní obranou oprávněné z břemene založenou na tvrzení, že výkon práva odpovídajícího věcnému břemenu byl realizován jejími právními předchůdci na daném pozemku v jiném místě zatíženého pozemku, které vymezil majitel služebného pozemku tak, aby zajistil možnost realizace práva odpovídajícího břemeni a vlastníci panujícího pozemku toto nové vymezení respektovali, přičemž o průběhu tohoto nového místa pro realizaci daného práva nebyly a ani dnes nejsou mezi účastníky pochybnosti, nehledě na existující listinné důkazy (kopie katastrální mapy, geometrický plán) dokládající jeho nový průběh.
c) Zda lze zrušit v katastru zapsané věcné břemeno zajišťující po dobu více jak 80 let přístup na pozemek z obecné komunikace v situaci, kdy jiný způsob přístupu na panující pozemek z obecné komunikace neexistuje a kdy se jedná o pozemek určený dle platného územního plánu obce k zástavbě rodinným domem, tj. garantující spojení s obecnou komunikací. A to bez toho, aby současně bylo rozhodnuto o jiném způsobu napojení takového pozemku na obecnou komunikaci.
d) Zda je pro účely koncentrace řízení pro tvrzení a označení důkazů dostatečně určitý odkaz na tvrzení a důkazy uvedené a označené v žalobě, která je předmětem řízení u stejného soudu, mezi stejnými účastníky, která se týká stejných nemovitostí, když daný spis obsahující další tvrzení a důkazy je konkretizován spisovou značkou.
5. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
6. Podle vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaná nevymezila řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neboť uvedla pouze obecnou citaci textu §237 o. s. ř., což k projednání dovolání nepostačuje. Přesto se vyjádřila ke všem námitkám žalované a navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto.
7. Dovolání není přípustné.
8. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
11. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
12. V nyní posuzované věci je dovolání žalované na hranici projednatelnosti, neboť v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Vymezuje celkem čtyři relevantní právní otázky, již však k nim jednotlivě neváže konkrétní důvod přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Pouze obecně uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Z dalšího obsahu dovolání je nicméně zřejmé, že dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud posoudil otázku promlčení věcného břemene.
14. Podle §618 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“) promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem.
15. Podle §631 o. z. bylo-li právo zapsáno do veřejného seznamu, promlčí se za deset let ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé.
16. Podle §632 o. z. bylo-li do veřejného seznamu zapsáno právo, které může být vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně, promlčí se, pokud není vykonáváno po dobu deseti let. Bylo-li však do veřejného seznamu zapsáno právo, které se vykonává jen zřídka, vyžaduje se, aby osoba, které právo náleží, měla v průběhu deseti let alespoň třikrát příležitost je vykonat a nikdy je nevykonala; nevyskytne-li se v průběhu deseti let příležitost právo vykonat třikrát, prodlužuje se promlčecí lhůta, dokud nebude využita žádná ze tří příležitostí.
17. Podle §980 odst. 2 věta druhá o. z. bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.
18. Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1491/2019, uveřejněném pod č. 50/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, který obstál i v ústavněprávním přezkumu (usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. III ÚS 377/21), a dále v rozsudku ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3614/2020, mimo jiné dovodil, že je-li žaloba založena na tvrzeních o promlčení služebnosti, je třeba žalovat na určení, že služebnost je promlčena, a na základě takového soudního rozhodnutí poté dosáhnout jejího výmazu z katastru nemovitostí.
19. V projednávané věci vyšly nalézací soudy ze zjištění, že pozemek žalobkyně parc. č. 2202/5 je zatížen věcným břemenem – služebností spočívající v právu cesty pěší, jízdy a hnaní dobytka ve prospěch pozemku parc. č. XY ve vlastnictví žalované. Věcné břemeno bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě trhové smlouvy ze dne 19. 3. 1940 a vyznačeno bylo geometrickým (polohopisným) plánem ze dne 18. 3. 1940. Z nich bylo zjištěno, že věcné břemeno mělo být zřízeno pouze v šíři 3 metry podél hranice s pozemkem souseda S. (nyní parc. č. XY) a takto je i na geometrickém plánu vyznačeno. Věcné břemeno v trase vytyčené trhovou smlouvou a geometrickým plánem z roku 1940 nebylo oprávněnými nejpozději od začátku 60. let využíváno. O dlouhodobém neužívání svědčí skutečnost, že v trase věcného břemene byl již krátce po jeho zřízení v roce 1940 vystavěn rodinný dům. Na hranici mezi pozemky parc. č. XY a parc. č. XY vede oplocení, mezi nímž a stěnou domu je vzdálenost menší než 3 m. Rovněž v trase, kudy věcné břemeno dle geometrického plánu z roku 1940 mělo vést, stojí sloup elektrického vedení a vzrostlý strom.
20. Za těchto okolností odvolací soud uzavřel, že předmětné věcné břemeno tak, jak bylo v roce 1940 zřízeno a je zapsáno v katastru nemovitostí, bylo promlčeno, neboť nebylo „od počátku 60. let“ vykonáváno. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 597/2022 a ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1491/2019, uveřejněným pod č. 50/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek rovněž doplnil, že v důsledku promlčení může být věcné břemeno podle §618 o. z. vymazáno z katastru nemovitostí.
21. Tento závěr je v souladu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Samotná otázka promlčení věcného břemen již tedy byla judikaturou Nejvyššího soudu vyřešena a dovolací soud nemá žádný důvod k tomu, aby byla dovolacím soudem tato právní otázka posouzena jinak.
22. K otázkám vymezeným žalovanou:
23. Požadavek, aby dovolací soud posoudil právní otázky ad a) a ad b) váže žalovaná na úvahu, že věcné břemeno zatěžuje celý služebný pozemek. Takový závěr ale ze skutkových zjištění nevyplývá. V posuzované věci vyšly nalézací soudy ze zjištění, že jak slovní, tak grafické vymezení věcného břemene jasně určuje, že zatížen měl být pozemek parc. č. XY pouze po jeho konkrétní části. Tímto zjištěním nalézacích soudů je přitom dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Pro posouzení věci je tedy zcela bez významu, aby se dovolací soud zabýval otázkami, které jsou založeny na jiných skutkových zjištěních, než z jakých vyšel odvolací soud.
24. V otázce ad c) se žalovaná dotazuje, zda lze zrušit v katastru nemovitostí zapsané věcné břemeno. Opomíjí však, že odvolací soud se otázkou zrušení věcného břemene ve smyslu §1299 odst. 2 o. z. nezabýval, neboť v projednávané věci šlo o uplatnění nároku vyplývajícího z tvrzeného promlčení věcného břemene.
25. U služebnosti jako majetkového práva zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výslovně předpokládá možnost jejího promlčení spojeného s následným výmazem tohoto práva z katastru nemovitostí. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3732/2014, uveřejněném pod č. 53/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, uvedl, že skutečnost, že oprávněný své právo ze služebnosti nevyužívá, nezakládá změnu poměrů podle §1299 odst. 2 o. z., může však vést k promlčení služebnosti podle §632 o. z. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4494/2014). Stejně tak nejde o změnu poměrů, která by mohla mít za následek zrušení služebnosti soudem podle §1299 odst. 2 o. z., jestliže výkonu služebnosti brání vlastník služebné věci. V takovém případě je na oprávněném, aby se bránil žalobou podle §1259 o. z., případně žalobou na ochranu držby. Nebude-li se bránit, hrozí mu promlčení služebnosti podle §633 odst. 1 o. z.
26. Z obsahu otázky ad d) lze dovodit nesouhlas žalované s tím, že odvolací soud neprovedl všechny jí navržené důkazy; jestliže se zde žalovaná dále ptá, zda stačí před koncentrací řízení označit tvrzení a důkazy odkazem na obsah žaloby v jiném řízení, není na řešení takové otázky napadené rozhodnutí vůbec založeno – odvolací soud vyšel z toho, že takové skutečnosti a důkazy nejsou právně významné.
27. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1871/2018, vyložil, že je na rozhodnutí soudu, které důkazy provede a které nikoliv. Soud přitom není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2363/2012). Soud je tak oprávněn rozhodnout o tom, které z důkazů provede, resp. stanovit, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Cz 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085, nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, publikovaný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, či nález téhož soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, publikovaný tamtéž ve sv. 4, pod č. 80).
28. V posuzovaném případě odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že důkazy provedené soudem prvního stupně byly dostatečným podkladem pro zjištění skutkového stavu v takovém rozsahu, aby z nich bylo možno vyvodit právní závěry, a že provádění dalších důkazů ohledně existence a výkonu jiného tvrzeného věcného břemene, které není předmětem řízení, by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Tento postup odvolacího soudu je v souladu se shora uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu i Ústavního soudu, a proto tyto námitky přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit nemohou.
29. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
30. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 2. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu