ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3680.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3680/2023-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) J. V. a b) L. V. , zastoupených JUDr. Janem Horychem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 946/10, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 68/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2023, č. j. 13 Co 233/2023-178, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 365 Kč k rukám zástupce žalobců JUDr. Jana Horycha, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, č. j. 10 C 68/2022-144, určil, že žalobci „výlučně vlastní ve společném jmění manželů“ pozemek parc. č. XY (výrok I) a pozemek parc. č. XY (výrok II), vše v k. ú. XY, obec XY, okres XY, vedené na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště XY a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III – IV).
2. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 8. 2023, č. j. 13 Co 233/2023-178, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I – III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu podle ní závisí na vyřešení právní otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí s posouzením otázky mimořádného vydržení a s ním související otázky držby nikoliv v nepoctivém úmyslu. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, a namítá, že se žalobci chopili držby pozemků ve dvojnásobné výměře oproti té, kterou měli nabýt na základě kupní smlouvy. V průběhu let žalobci opakovaně zjistili, že poloha oplocení neodpovídá hranicím pozemků dle evidence katastrálního úřadu. Tyto skutečnosti vedou podle žalované jednoznačně k závěru o nepoctivém úmyslu žalobců. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadenou část rozsudku odvolacího soudu ve spojení s napadenou částí rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že v řízení žalobcům nebyl prokázán nepoctivý úmysl, pročež není důvod pochybovat o splnění podmínek mimořádného vydržení podle §1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Zdůraznili dlouhodobost držby předmětných pozemků a ztotožnili se se závěry soudů obou stupňů, které jsou v souladu s aktuální rozhodovací praxí dovolacího soudu, na niž žalobci podrobně odkazují. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné a přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Podle §1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.
9. Podle §1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.
10. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 (uveřejněném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), podrobně vyložil podstatu a podmínky pro mimořádné vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Argumentace obsažená v uvedeném rozhodnutí vyústila ve formulaci závěrů, podle kterých podmínkou mimořádného vydržení (§1095 o. z.) není poctivá držba (§992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. K uvedeným závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 8. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022 nebo usnesení ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 290/2023 (tato stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
11. V usnesení ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022, Nejvyšší soud na tato východiska navázal, když uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§992 odst. 1 o. z.), ale mnohem benevolentněji posuzovaná „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Jde o „jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od poctivé i nepoctivé držby“. V usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že splňuje-li držba sousedního pozemku (jeho části) požadavky kladené na poctivou držbu (§992 odst. 1 o. z.), resp. oprávněnou držbu podle §130 odst. 1 obč. zák., jde v zásadě i o držbu nikoliv v nepoctivém úmyslu (§1095 o. z.). Nesplňuje-li držba uvedené požadavky, je třeba zvážit, zda držitel jednal poctivě v obecném smyslu tohoto slova, a podle toho rozhodnout, zda jde o držbu v nepoctivém úmyslu či nikoliv.
12. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§1095 o. z.) není poctivá držba (§992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v §992 odst. 1 o. z., resp. dříve v §130 odst. 1 obč. zák. se tu neuplatní. Nepoctivým ve smyslu §1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§993 o. z.). Důvodová zpráva k občanskému zákoníku v této souvislosti uvádí, že „institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu.“ Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Obratem „při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl „nikoliv poctivý“ (a naopak).
13. Posouzení poctivosti držitele je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud by pak mohl zpochybnit úvahy soudů nižších stupňů jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené či nebyly řádně odůvodněny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, a dále např. na něj navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1686/2021).
14. Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu §992 odst. 1 o. z., věta druhá, neboť mu „musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu.
15. Jestliže byl poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem) tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch (např. sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena), jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu. Je též třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po nepřiměřeně dlouhou dobu nezasáhl. Vždy bude záležet na komplexním a individuálním posouzení věci. Výslednou úvahu odvolacího soudu dovolací soud zpochybní opět jen tehdy, bude-li zjevně nepřiměřená (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).
16. Odvolací soud v projednávané věci dostál požadavkům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže shledal naplnění předpokladů pro mimořádné vydržení ze strany žalobců. Ve zjištěném skutkovém stavu nespatřoval nic, co by poukazovalo na nepoctivý úmysl žalobců. Svůj závěr odůvodnil tím (bod 21), že „žalobce J. V. nenabyl projednávané pozemky do držby lstí, když zakoupil rodinný dům s oplocenými pozemky, které tvořily funkční celek. Žalobce se tedy nevlámal do majetkových poměrů žalované, neměnil hranice v její neprospěch a jeho postup nebyl svémocný. Rozloha pozemků užívaných pod oplocením po jejich nabytí koupí nebyla nikým zpochybňována, pozemky nebyly přeměřovány a při jejich převodu nebyl k dispozici geometrický plán. Koupě pozemků pod oplocením, které provedl předchozí vlastník nemovitostí, vylučuje podvodný či svémocný způsob nabytí pozemků žalobcem J. V. Pokud výměra pozemků nepokrytých právním titulem z kupní smlouvy přesahovala zhruba o 74 % výměru pozemků kupní smlouvou žalobcem po právu nabytých, není tato výměra nikterak excesivní, aby z ní mohl být dovozován nepoctivý úmysl žalobce při uchopení držby těch pozemků, které nebyly předmětem převodu podle kupní smlouvy z roku 1976“ a současně „podmínkou mimořádného vydržení ve smyslu ust. §1095 občanského zákoníku není poctivá držba podle ust. §992 odst. 1 občanského zákoníku, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Pokud se stát po dobu 45 let nezabýval vlastnickými poměry ohledně projednávaných pozemků, nelze uvažovat o tom, že by žalobci měli vědomost, že držbou těchto pozemků působí někomu újmu. Žalobci po uvedenou dobu pozemky užívali, aniž by stát k tomuto cokoliv namítl. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá jako v dané věci, nasvědčuje podle ustálené soudní judikatury tomu, že držba je prováděna spíše v dobré víře“.
17. Odvolací soud řádně posoudil veškeré individuální okolnosti případu. Uvedené úvahy odvolacího soudu jsou řádně odůvodněné a souladné s výše citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V žádném případě je nelze považovat za zjevně nepřiměřené, a proto v dovolacím přezkumu obstojí.
18. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
19. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 31. 1. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu