ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3965.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3965/2023-453
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce T. M., zastoupeného Mgr. Milanem Popelkou, advokátem se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 121/11, proti žalovaným 1) R. J. a 2) D. J. , zastoupeným Mgr. Radomírem Janečkem, advokátem se sídlem v Prostějově, Svatoplukova 2482/53, o zřízení služebnosti stezky, průhonu a cesty, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 128/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2023, č. j. 17 Co 204/2022-410, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 602 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radomíra Janečka.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. 4 C 128/2017-380, zamítl návrh žalobce na zřízení služebnosti stezky, průhonu a cesty přes pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2023, č. j. 17 Co 204/2022-410, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání.
4. Přípustnost dovolání dovozuje z §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), znění tohoto zákonného ustanovení cituje a dodává, že dovolací soud „ dosud otázku zásadního právního významu týkající se zajišt ě ní p ř ístupu k nemovitosti z ř ízením služebnosti stezky a cesty, ne ř ešil, resp. tato otázka v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vy ř ešena zcela“.
5. V odůvodnění dovolání žalobce uvádí, že možnost přístupu mu byla zajištěna předběžným opatřením, ke svému pozemku nemá žádný přístup, ten přitom nezbytně potřebuje, neboť hodlá odklidit vyhořelou nemovitost, zbudovat novou budovu, ve které hodlá obnovit podnikatelskou činnost, a nemovitost užívat jako řádný vlastník. Polemizuje se závěry odvolacího soudu, že svůj záměr v místě podnikat neprokázal a nevstoupil do jednání o zajištění přístupu se současnými vlastníky dotčených pozemků, za nepatřičné a neakceptovatelné považuje odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, podle kterého zamítnutí žaloby neznamená, že by nemohl vstoupit do jednání se žalovanými o zajištění si smluvního práva přístupu k nemovitosti. Všechny zákonné podmínky pro zřízení nezbytné cesty jsou dle názoru dovolatele splněny, je proto nezbytné tohoto institutu využít a respektovat zákonné ustanovení, domáhá se tedy nápravy nezákonného rozhodnutí odvolacího soudu.
6. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Žalovaní považují dovolání za nepřípustné, neboť žalobce neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevysvětluje ani, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci. Zároveň označují dovolání za zjevně bezdůvodné a vyjadřují se ke skutkovým a právním závěrům odvolacího soudu, se kterými souhlasí.
8. Navrhují, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, případně zamítl.
9. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
11. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 , dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 , dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
12. Posouzení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 , či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ).
13. Žalobce v dovolání neformuloval žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Neodkazuje na žádná rozhodnutí dovolacího soudu, která odvolací soud nerespektoval, či ve kterých byla konkrétní právní otázka řešena rozdílně nebo podle názoru dovolatele nesprávně. Obsahem dovolání je pouhá polemika žalobce se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu.
14. Dovolání žalobce postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě ( §241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 10. 1. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu