ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.7.2024.1
sp. zn. 22 Cdo 7/2024-819
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. F. , zastoupeného JUDr. Janem Fuchsem, advokátem se sídlem v Praze 7, Osadní 12a, proti žalovanému P. Ch. , o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 276/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. 53 Co 197/2023-765, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. 53 Co 197/2023-765, se zamítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 23 C 276/2020-656, zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, a ty přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok I), kterému uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádací podíl 8 434 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III - V).
2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, č. j. 53 Co 197/2023-765, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti všem jeho výrokům, podal žalobce včasné dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu při posouzení kritéria účelného využití nemovitosti, a to jednostranným vyhodnocením pouze skutečností svědčících pro žalovaného.
4. Uvádí, že ač si je vědom, že v rámci dovolání nelze uplatňovat skutková pochybení odvolacího soudu, je nutno uvést, že chybné právní posouzení je zapříčiněno právě špatně zjištěným skutkovým stavem. Nahromadění nepotřebných věcí a „odpadků“ se v čase pozorovatelně výrazně změnilo, soudy navíc nevzaly v úvahu charakter „odpadků“, často jde o hodnotné věci, které jsou jen nesrovnané, a je jich hodně. Nesprávný je i závěr soudů o tom, že nemovitost je neobyvatelná, kromě žalobce ji obývají i nájemci žalovaného. Do nemovitosti nechtěla investovat právní předchůdkyně žalovaného, ač se o to žalobce opakovaně pokoušel, dlouhodobá „nepéče“ žalobce o společnou věc je přitom pro posouzení věci klíčová. Soudy také přeceňují seznam 25 závad a opomíjejí časové a skutkové okolnosti, za kterých byl sepsán. Dodává, že pokud měly soudy pochybnosti o tom, zda byla nebo nebyla střecha opravena, měly jej vyzvat a poučit, aby svá tvrzení prokázal. Za nesprávné označuje skutkové a právní závěry soudů ohledně revizí, poukazuje na to, že revize hromosvodu je negativní a na revizi plynových spotřebičů, hromosvodu a na instalaci zábradlí se žalobce finančně podílel polovinou. Zjištění soudů, že žalovaný je zárukou, že uvede nemovitosti do pořádku, považuje za pochybné, zejména když se po vydání napadeného rozhodnutí dozvěděl, že proti žalovanému je vedeno řízení o odstranění černé stavby, neboť na své nemovitosti v XY prováděl stavební úpravy bez stavebního povolení.
5. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Navrhuje rovněž odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, neboť výkonem tohoto rozhodnutí, zejména vystěhováním, by byl zásadním a nevratným způsobem negativně ovlivněn zdravotní stav žalobce, který je na nemovitost citově vázán, nemá kde jinde saturovat svou bytovou potřebu a není schopen vyklizení fyzicky ani psychicky.
6. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvádí, že soudy označily nemovitost jen za téměř neobyvatelnou, resp. v podstatě neobyvatelnou. Žalobce obdržel každý měsíc 2 000 Kč do fondu oprav a dispozice s tímto fondem byla plně v jeho rukou. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které může dovolací soud úvahy soudů vyslovené v nalézacím řízení ohledně posouzení důvodů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví přezkoumat jen, pokud by byly zjevně nepřiměřené, a za nedůvodný považuje také návrh žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Dodal, že hodlá žalobci ponechat obydlí ve čtyřpokojovém bytě ve 2. nadzemním podlaží. Za splněnou nepovažuje žádnou podmínku přípustnosti dovolání.
7. Dovolání není přípustné.
8. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř. “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Dovolatel má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil kritérium účelného využití nemovitosti, a to z toho důvodu, že vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu. Nejvyšší soud již několikrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. K tvrzení, že proti žalovanému je (nově) vedeno řízení o odstranění černé stavby, nemohl dovolací soud přihlížet, neboť podle §243f odst. 1 o. s. ř. je pro rozhodnutí dovolacího soudu rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
12. Přípustnost dovolání nezakládá ani namítaný nedostatek výzvy a poučení ze strany soudu, měl-li pochybnost o tom, zda byla nebo nebyla střecha opravená. Dovolatel ve vztahu k namítané vadě řízení žádnou konkrétní právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, nevymezil, dovolací soud by proto mohl k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že by z jiného důvodu posoudil dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
13. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na nalus.usoud.cz)].
15. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 19. 2. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu