ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3092.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3092/2023-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce J. Z. , zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti žalovanému Ing. Zdeňku Kučerovi , se sídlem v Havlíčkově Brodě, Nad Stadionem 1333, IČO 11008075, zastoupenému Mgr. Anetou Tomovou, advokátkou se sídlem v Chotěboři, Družstevní 196, o zaplacení 250.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíkově Brodě pod sp. zn. 105 C 11/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2023, č. j. 47 Co 31/2023-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.616 Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. 105 C 11/2021-168, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 250.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II.) a vůči státu (výrok III.).
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu, výslovně do prvního výroku, podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání. Má za to, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily otázky hmotného práva, a to, zda je předchozí výzva k nápravě a přiměřená lhůta k ní podmínkou pro odstoupení od smlouvy podle §2593 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zda je porušení montážního návodu podstatným porušením smlouvy, když tyto otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
K dovolání žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že je navrhuje zamítnout, případně odmítnout jako nepřípustné.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Námitka dovolatele, že žalobci nesvědčil důvod odstoupení od smlouvy podle §2615 o. z. (práva z vadného plnění) přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v dané věci se nejedná o právo vzniklé z uplatněných vad, ale o právo odstoupit od smlouvy dle §2593 o. z. Dovolání přitom není přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
Tvrdí-li pak dovolatel, že ani odstoupení žalobce dle §2593 o. z. by nebylo platné, protože žalobce žalovaného nikdy nevyzval, aby zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem, ani mu jinak nevytýkal jeho pracovní postup, přičemž právě výzva k nápravě a přiměřená lhůta k ní jsou podmínky pro platné odstoupení od smlouvy, pak vychází z vlastních skutkových tvrzení a přehlíží, že odvolací soud naopak vyšel ze zjištění, že odstoupení žalobce ze dne 1. 6. 2020 předcházela komunikace účastníků, z níž dle zjištění soudů je zřejmé, že již 19. 1. 2020 žádal žalobce žalovaného o nápravu, k dalšímu vytknutí nedokončení střechy docházelo 30. 3. 2020. Následně dle skutkových zjištění 2. 4. 2020, resp. 12. 5. 2020 žalovaný sdělil, že mu pila zranila prst a o další kontakt se pokusil až 9. 6. 2020, tedy po odstoupení žalobce od smlouvy.
Podle ustanovení §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. je jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle §237 o. s. ř., dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, přitom dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 29 ICdo 93/2020). Ve smyslu výše uvedeného pak i další námitky dovolatele, že žalobce mu znemožnil dokončení díla, zakázal mu provádění dalších prací, že mu nikdy nevytýkal pracovní postup a neřešil s ním kvalitu díla, ani nechtěl, aby něco opravil, předělal nebo dokončil a chtěl pouze vrátit peníze apod., představují nepřípustnou skutkovou polemiku, a přípustnost dovolání proto jejím prostřednictvím nelze založit. Obdobně pak bod IV. dovolání představuje nepřípustnou skutkovou polemiku dovolatele se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, jíž se žalovaný snaží zpochybnit závěr odvolacího soudu o tom, že postup žalovaného vedl k podstatnému porušení smlouvy uvedený. Skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (viz výše uvedené usnesení sp. zn. 29 ICdo 93/2020).
Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda je porušení montážního návodu podstatným porušením smlouvy ve smyslu §2593 o. z., neboť nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu v této otázce žalovaný zakládá na zpochybňování skutkových zjištění odvolacího soudu (vyplývajících z provedeného dokazování), z nichž při právním posouzení vycházel a podle kterých postup žalovaného (zhotovitele) vedl k podstatnému porušení smlouvy. Dovolací přezkum je §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014). Ostatně odvolací soud svůj závěr o tom, že postup žalovaného vedl k podstatnému porušení smlouvy, nezaložil na pouhém faktu, že žalovaný při provádění díla porušil montážní návod výrobce krytiny, ale vyšel ze znaleckého posudku, z něhož vyplynulo, že používal-li žalovaný při řezání plechů střešní krytiny kotoučovou brusku, porušil montážní návod výrobce krytiny, který takový postup přímo zakazuje, odlétající jiskry propálily hydroizolační fólii a současně odlétající špony plechu se zapekly do krytiny a v těch místech pak dochází postupem času k rezivění krytiny. Taková místa znalec už na krytině konkrétně označil (zejména v úžlabí střechy). Znalec konstatoval konkrétní funkční vady, které se musí bezodkladně přepracovat. Dále odvolací soud uvedl, že vedle znalce vadný způsob provádění díla žalovaným jasně potvrdili zástupci dodavatele střešní krytiny a odborné stanovisko podala též společnost STŘECHY ČAPEK s.r.o.
Předkládá-li konečně dovolatel otázku, „zda je předchozí výzva k nápravě a přiměřená lhůta k ní podmínkou pro odstoupení od smlouvy podle §2593 o. z . “, pak řešení této otázky vyplývá přímo ze zákona. Podle §2593 o. z. objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přitom nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolatel rovněž navrhl odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného rozhodnutí. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu