ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3098.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3098/2023-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyň a) UNISTAV CONSTRUCTION a.s. , se sídlem v Brně, Zábrdovice, Příkop 838/6, identifikační číslo osoby 03902447, zastoupené JUDr. Zuzanou Fědorovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kamenná 740/32, a b) KOMFORT,a.s. , se sídlem v Brně, Trnitá, Křenová 478/72, identifikační číslo osoby 25524241, zastoupené JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová 478/72, proti žalovanému statutárnímu městu Brnu , se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, identifikační číslo osoby 44992785, zastoupenému Mgr. Václavem Černým, advokátem se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 109/1, o zaplacení 1 501 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 146/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2023, č. j. 70 Co 58/2022-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně a) a b) se v řízení na žalovaném domáhaly (každá samostatně) zaplacení částky 750 750 Kč s příslušenstvím, které žalovaný podle jejich tvrzení neoprávněně čerpal jako plnění z bankovní záruky, jež zajištovala splnění závazku obou žalobkyň ze smlouvy o zhotovení stavby a zařízení dalších záležitostí ze dne 12. 1. 2018, dále jen „smlouva o dílo“. Podle smlouvy o dílo měly žalobkyně zhotovit dílo označené jako „Novostavba mateřské školy na ulici Sýpka 26a“. Žalovaný jako zadavatel veřejné zakázky tvrdil, že žalobkyně své závazky nesplnily, neboť se dostaly do prodlení s dokončením a předáním díla, a žalovanému tak vznikl nárok na smluvní pokutu a nastaly rovněž podmínky pro uplatnění bankovní záruky.
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č. j. 44 C 146/2020-129, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni a) částku 750 750 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobkyni b) částku 750 750 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně a) domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 750 750 Kč za den 16.4.2020 (výrok III), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně b) domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 750 750 Kč za den 16.4.2020 (výrok IV), a dále rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni a) (výrok V) a žalobkyni b) (výrok VI).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, V a VI (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III napadeného rozsudku).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřoval ve skutečnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žalovaný namítal, že odvolací soud nesprávně aplikoval výjimku obsaženou v §7 odst. 2 zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv, dále jen „zákon o registru smluv“, neboť se řádně nevypořádal s otázkou formy a včasnosti nápravy neuveřejnění metadat a pro počátek běhu zákonné třicetidenní lhůty pro uveřejnění chybějící části smlouvy do registru smluv a opravu metadat považoval za rozhodný den, kdy se žalovaný měl dozvědět o tom, že uveřejnění není souladné se zákonem o registru smluv. Žalovaný s ohledem na výše uvedené konstatoval, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně a) pouze ztotožnila se skutkovými i právními závěry učiněnými odvolacím soudem a navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a čl. XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Směřuje-li námitka žalovaného k tomu, že se odvolací soud postupem dle §7 odst. 2 zákona o registru smluv řádně nevypořádal s otázkou formy a včasnosti nápravy neuveřejnění metadat [spočívajících v neuvedení žalobkyně b) jako smluvní strany při uveřejnění smlouvy o dílo a jejích příloh č. 1-4], patrně přehlíží, že odvolací soud konstatoval, že v daném případě nelze uvedený postup aplikovat, neboť žalovaný není subjektem uvedeným v §2 odst. 1 písm. e), j), k), l) nebo m) zákona o registru smluv a zároveň nebylo pochybení žalovaného nikdy napraveno (srov. bod 21 odůvodnění napadeného rozsudku). Námitka žalovaného se proto míjí s posouzením věci odvolacím soudem, a nemůže tak založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1514/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2211/2020).
Namítá-li žalovaný, že odvolací soud pochybil, když za počátek běhu zákonné třicetidenní lhůty pro uveřejnění chybějící přílohy č. 1 – „Oceněný soupis prací“, dále jen „příloha č. 1“, v registru smluv považoval den, kdy se žalovaný měl dozvědět o tom, že uveřejnění není souladné se zákonem o registru smluv, pak ani tato námitka přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť na jejím vyřešení napadený rozsudek výlučně nestojí. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž plyne, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žalobě, resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech žalovaného, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2706/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3132/2021).
V projednávané věci soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že ke zrušení smlouvy o dílo od počátku došlo z důvodu hned dvou pochybení žalovaného při uveřejnění smlouvy v registru smluv – jednak neuveřejnění metadat žalobkyně b) jakožto smluvní strany a jednak neuveřejnění přílohy č. 1, přičemž každé z těchto pochybení samostatně soudy považovaly za pochybení tak závažného charakteru, že by samo o sobě vedlo ke zrušení smlouvy od počátku dle §7 odst. 1 zákona o registru smluv (srov. bod 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 21 odůvodnění napadeného rozsudku).
Jelikož žalovaný v dovolání řádně nezpochybnil závěr nižších soudů, že ke zrušení smlouvy o dílo od počátku došlo z rovněž z důvodu neuveřejnění metadat žalobkyně b) jakožto smluvní strany, pak ani zpochybněním souběžně zastávaného závěru, že nebyly splněny podmínky pro zrušení smlouvy z důvodu neuveřejnění přílohy č. 1, nemůže být v poměrech žalovaného dosaženo zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu (jiné řešení této otázky by se nijak kladně neprojevilo v poměrech žalovaného).
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a náklady žalobkyně a) spojené s podáním vyjádření k dovolání žalovaného, jejíž argumentace je velice strohá a nikterak se nevyjadřuje k přípustnosti podaného dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3086/2017, a ze dne 3. 7. 2023, sp. zn. 23 Cdo 396/2023), nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování či k bránění práva (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 2. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu