ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.3722.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 3722/2023-336
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci otce J. K., za účasti matky Z. B., zastoupené Mgr. Evou Kočí, advokátkou se sídlem v Chomutově, Zborovská č. 1760/3, a nezletilého AAAAA (pseudonym) , zastoupeného opatrovníkem statutárním městem Chomutov, se sídlem magistrátu v Chomutově, Zborovská č. 4602, o prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství a popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. P 290/2021, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. července 2023, č. j. 13 Co 166/2023-234, takto:
Dovolání matky se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 7. 2023, č. j. 13 Co 166/2023
-234, potvrdil usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 5. 2023, č. j. P 290/2023
-224 (správně P 290/2021-224), kterým otci nebylo prominuto zmeškání lhůty k popření otcovství k nezletilému.
2. Dovolání matky proti usnesení odvolacího soudu, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
3. Nejvyšší soud k podmínkám pro prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství uzavřel, že prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství podle §792 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), představuje výjimečný postup, kterým je zasahováno do stabilních poměrů dítěte, které jsou chráněny prekluzivní lhůtou k popření otcovství a jejichž ochrana je výrazem zákonodárcem provedeného vážení právně relevantních zájmů dítěte, právního otce a případně i biologického otce. Tento postup slouží výhradně k umožnění nápravy poměrů v případech, kdy stávající stav působí takové následky, které se příčí základním hodnotám společnosti do té míry, že jeho zachování je společensky zcela nepřijatelné, a které proto odůvodňují zásah do stabilních poměrů dítěte (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněné pod číslem 95/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na které poukazuje i matka v dovolání).
4. Podle ustálené judikatury je obecně za (nejlepší) zájem dítěte považován soulad mezi biologickým, právním a sociálním rodičovstvím, není-li tento soulad dobře možný, je třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu uvážit, který z uvedených aspektů rodičovství převažuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 298/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1369/2015). Uvedení právního stavu otcovství do souladu se stavem faktickým není absolutní hodnotou, která by mohla upozadit nejlepší zájem dítěte. Při úvaze soudu přitom není bez významu ani právní skutečnost, kterou bylo právní otcovství konstituováno (srov. nález ze dne 8. 7. 2010, sp zn. Pl. ÚS 15/09 i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva – dále jen „ESLP“
– ve věci Kňákal proti České republice ze dne 8. 1. 2007, č. 39227/06).
5. V projednávané věci odvolací soud (i soud prvního stupně) uvedená pravidla respektoval a jeho závěr o nedostatku podmínek pro prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství je správný.
6. Jestliže otec i matka „věděli“, jak vyplývá ze zjištění soudů, že otec není biologickým otcem nezletilého, a přesto bylo otcovství určeno na základě jejich souhlasného prohlášení, nemůžou nyní bez dalšího otcovství zpochybňovat (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 11.9.2018 sp. zn. IV. ÚS 2756/18) jen proto, že v mezidobí došlo k ukončení jejich partnerského soužití a zhoršení vzájemné komunikace. Zájem nezletilého na zachování právní jistoty (otec po narození nezletilého plnil otcovskou roli a jiný muž, jemuž by svědčilo biologické rodičovství není znám) má větší váhu než zájem otce (či matky) na popření otcovství (srov. například již zmiňované rozhodnutí ESLP ve věci Kňákal proti České republice ze dne 8. 1. 2007, č. 39277/06); nelze proto ani uvažovat, že by zachování stávajícího stavu bylo v rozporu s „veřejným pořádkem“, jak namítá dovolatelka.
7. Nejvyšší soud proto dovolání matky proti usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu