ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.3764.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 3764/2023-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně L. H. , zastoupené Mgr. Miroslavem Penkou, advokátem se sídlem v Brně, Středova č. 94/1, proti žalované M. D. , zastoupené JUDr. Tomášem Tintěrou, Ph.D., advokátem se sídlem ve Svitavách, Olomoucká č. 1097/26, o určení, že žalovaná není dědicem a určení neplatnosti závěti, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 C 230/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2023, č. j. 18 Co 341/2022-238, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 050 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Tintěry, Ph.D., advokáta se sídlem ve Svitavách, Olomoucká č. 1097/26.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2023, č. j. 18 Co 341/2022-238, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolatelka v dovolání uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věta první o. s. ř., tedy že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu dovolání je zcela zřejmé, že dovolatelka především nesouhlasí se soudy zjištěným skutkovým stavem o schopnosti zůstavitele J. H., zemřelého dne XY, pořídit závěť sepsanou ve formě notářského zápisu dne 29. 5. 2018 (a to s ohledem na jeho zdravotní stav). Dovolatelka nebere náležitě v úvahu, že svými námitkami napadá postup odvolacího soudu (především soudu prvního stupně) při provádění dokazování a hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř., které nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2725/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3698/2021), neboť dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup soudu při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů.
2. Dovolací soud považuje za nezbytné uvést, že dovolatelkou předestřená otázka, v jaké fázi soudního řízení je možné vyhotovit znalecký posudek o zdravotním stavu zemřelé osoby, by ani nemohla založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť při jejím posouzení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolává-li se žalobkyně především na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3404/2018 (který reflektuje též závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, na který dovolatelka též poukazuje), pak nelze přehlédnout, že uvedený rozsudek nelze extenzivně interpretovat v tom smyslu, že by závazně určoval pořadí, v jakém mají být v řízení ty které důkazy provedeny. I nadále mezi základní zásady občanského soudního řízení náleží zásada jednotnosti řízení (též nazývaná jako zásada arbitrárního pořádku), která znamená, že řízení tvoří od zahájení až do vydání rozhodnutí jeden celek, v němž není závazně stanoven sled či postup procesních úkonů. Tento postup je stanoven pouze rámcově, tak jak je dán logikou věci, v podstatě jej určuje soud (proto též arbitrární neboli libovolný pořádek), k tomu srov. např. Winterová, A. Civilní právo procesní. Praha: Linde Praha, a. s., 2008, 5. vydání, s. 81. V současné době je ona zásada v civilním řízení sporném omezena jen institutem koncentrace řízení a neúplnou apelací v odvolacím řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 3890/2022). Žalobkyní zmiňované rozhodnutí se obsahově vázalo především k vymezení rozsahu skutečností, z nichž má znalec při zpracování posudku stran posuzování zdravotního stavu zemřelé osoby (jeho doplňku nebo jeho ústní obhajobě před soudem) vycházet. V projednávaném případě se však odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se závěry výše dovolatelkou předkládaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vypořádal, dovodil-li (mimo jiné), že „v dané věci nebylo nutné doplňovat znalecké zkoumání o poznatky zjištěné z výpovědí svědků“, neboť „z důkazů provedených po zpracování znaleckého posudku nevyplynuly žádné skutečnosti odporující závěrům znalce“.
3. Na místě je třeba také dodat, že dovolatelka v posuzovaném případě věděla, jak a proč odvolací soud (soud prvního stupně) rozhodl, neboť především soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, jaké dokazování bylo provedeno, jaké konkrétní skutečnosti byly z jednotlivých důkazů zjištěny, jaké důvody jej vedly k neprovedení navržených výslechů K., která se stručně vyjádřila písemně, a především M. H., a po provedeném dokazování a po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech soud prvního stupně uzavřel, že z výsledků dokazování „jednoznačně vyplynulo, že zůstavitel byl v době pořízení závěti schopen své jednání ovládat a rozpoznat jeho důsledky, a tedy že byl schopen závěť pořídit“, a dále z jakých důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, uzavřel-li, že „všichni svědci slyšení v dané věci shodně vypověděli, že zdravotní stav zůstavitele se během pobytu v nemocnici v Letovicích znatelně zlepšoval“, že „výpovědi svědků odpovídají zjištěním znalce“ a že i obsah propouštěcí zprávy LDN, Nemocnice Milosrdných bratří Letovice, kde byl zůstavitel hospitalizován od 9. 3. 2018 do 6. 6. 2018, tj. v době sepsání závěti, „koresponduje tomu, co o vývoji stavu zůstavitele vypověděli slyšení svědci“. Lze proto uzavřít, že soudy nižší instance rozhodovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, a z provedeného dokazování nebyla vyvozena skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Z odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižší instance je pak zřejmý vztah mezi úvahami při hodnocení důkazů a skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry na straně druhé.
4. Nadto vytýká-li dovolatelka soudům, že řízení je stiženo také vadou řízení spočívající v nepřistoupení k výslechu jí navrženého svědka H., přehlíží, že se jedná o námitku vady řízení, která není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud k vadám řízení přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v projednávané věci nejedná. Nelze také přehlédnout, že soud prvního stupně řádně vymezil důvody, pro které nepřistoupil k provedení výslechu tohoto svědka, a také odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, dovodil-li dále, že výpověď tohoto svědka by nemohla mít vliv na závěr soudu o tom, jak se zůstavitel v rozhodné době projevoval a působil na své okolí, neboť „i kdyby vypověděl, že se stav zůstavitele od dubna do konce května 2018 zhoršil, z žádného jiného důkazu taková skutečnost nevyplývá“.
5. Výše uvedené dovolací námitky, jimiž žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 věty první o. s. ř., a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř., tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 2. 2024
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu