ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.1005.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1005/2023-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Jany Misiačkové v právní věci žalobce J. C. , zastoupeného Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Masarykovo náměstí 168, proti žalované I. s.r.o. , zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 19 C 197/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2022, č. j. 57 Co 251/2022-285, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám Mgr. Martina Ludvíka, advokáta se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Masarykovo náměstí 168, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se vůči původnímu žalovanému P. C. domáhal určení svého vlastnického práva k pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba budovy č. p. XY rodinný dům, a pozemku parc. č. XY – zahrada, vše v obci a katastrálním území XY, zapsáno na LV č. XY pro katastrální území a obec XY u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“, resp. „předmětné nemovitosti“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že předmětné nemovitosti prodal žalovanému (svému bratrovi) kupní smlouvou ze dne 28. 5. 2018 za sjednanou kupní cenu 1 580 000 Kč, která měla být uhrazena do 30, respektive do 60 kalendářních dnů od podpisu smlouvy. Protože žalovaný kupní cenu neuhradil, žalobce v souladu se smlouvou od ní dopisem ze dne 11. 9. 2018 odstoupil.
2. V průběhu řízení převedl P. C. kupní smlouvou ze dne 5. 11. 2020 nemovitosti na společnost I. s.r.o., a proto Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (soud prvního stupně) usnesením ze dne 7. 1. 2021, č. j. 19 C 197/2018-181, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě (odvolacího soudu) ze dne 19. 4. 2021, č. j. 57 Co 75/2021-195, rozhodl, že na místo původního žalovaného P. C. vstupuje do řízení společnost I. s.r.o.; toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 10. 2021.
3. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č. j. 19 C 197/2018-229, určil, že předmětné nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalobce (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
4. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 57 Co 251/2022-285, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I (výrok I) a změnil tam uvedeným způsobem ve výroku II o nákladech řízení (výrok II); zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
5. Odvolací soud se shodně jako soud prvního stupně zabýval obranou žalované (jejího právního předchůdce), že kupní cena byla uhrazena zápočtem ze dne 20. 6. 2018. V této souvislosti dovodil, že pohledávka žalované, resp. původního žalovaného P. C. (tvrzená pohledávka ve výši 2 212 362,24 Kč z titulu dlužných příspěvků na správu domu a příspěvků na opravy, modernizaci a rekonstrukci, kterou původní věřitel Společenství vlastníků domu XY postoupil nejprve společnosti I., a ta poté P. C. – dále též jen „předmětná pohledávka“) je nejistá a neurčitá, a tudíž nezpůsobilá k započtení ve smyslu §1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Uvedl, že ze zjištění učiněných soudem prvního stupně je zřejmé, že míra nejistoty ohledně aktivní pohledávky [pohledávky užité žalovanou (resp. P. C.) k započtení] je mnohem vyšší než v případě pasivní pohledávky (pohledávky žalobce na zaplacení kupní ceny za nemovitosti) a obě pohledávky ani nevyplývají ze stejného právního vztahu. Jestliže se tedy v podání ze dne 18. 12. 2019 žalobce dovolal neplatnosti jednostranného započtení provedeného původním žalovaným, je nutno toto jednání P. C. považovat za (relativně) neplatné. Kupní cena tak nebyla uhrazena, proto žalobce platně od kupní smlouvy odstoupil, čímž se obnovilo s účinky ex tunc jeho vlastnické právo. Nad rámec řečeného doplnil, že žalovaná nepožívá ochrany dobrověrného nabyvatele podle §984 odst. 1 o. z., neboť vlastnické právo k nemovitostem nabyla v době, kdy již byla v katastru nemovitostí na LV č. XY zapsána poznámka spornosti s oprávněním pro žalobce.
6. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, jímž zpochybnila jeho výklad §1987 odst. 2 o. z., není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), z posléze uvedených důvodů přípustné.
7. Výkladem §1987 odst. 2 o. z. se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovodil, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. „Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky.
8. Aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu §1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou však nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, a ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod č. 23/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 900/2020).
9. Současně platí, že výklad §1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné.
10. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje §1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli (srov. §570 a násl. o. z.), je přitom nutné odlišit od účinků tohoto právního jednání (k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení – §1982 odst. 2 in fine o. z.).
11. Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu §1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky.
12. Tak tomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Je-li námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla na místě závěr, že započtení neodporuje §1987 odst. 2 o. z. Naopak, námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení, či dokonce až jako obrana v exekučním řízení, obstojí pouze v případě, bude-li aktivní (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná (nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování).
13. Uvedené závěry se obdobně prosadí i tehdy, provede-li dlužník pasivní pohledávky započtení mimo soudní řízení o žalobě na splnění pasivní pohledávky (ať už před jeho zahájením či v jeho průběhu) a vznese-li v řízení námitku zániku žalobou uplatněné pohledávky v důsledku tohoto započtení. I v tomto případě jsou přitom pro posouzení, zda aktivní pohledávka vyhovuje požadavku §1987 odst. 2 o. z., rozhodné okolnosti, které zde byly v okamžiku účinnosti právního jednání dlužníka (jednostranného započtení). K citovaným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil také v rozsudcích ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 564/2020, ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3379/2021, a ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3235/2021.
14. Při posuzování věci se odvolací soud těmito hledisky důsledně řídil a z jeho rozhodnutí vyplývá, z jakých příčin shledal předmětnou pohledávku nejistou a neurčitou, a tudíž nezpůsobilou k započtení ve smyslu §1987 odst. 2 o. z. Z provedených důkazů – včetně Zápisu z jednání shromáždění vlastníků jednotek Společenství vlastníků domu XY konaného dne 28. 5. 2015 a neurčité listiny nazvané „Předpis J. C.“ – vskutku nelze spolehlivě dovodit existenci ani výši aktivní pohledávky. Právním důvodem vzniku pohledávky není ani oznámení o jejím postoupení (tím dochází pouze ke změně v osobě věřitele). Míra její nejistoty je tudíž mnohem vyšší než v případě pasivní pohledávky žalobce. Obě pohledávky navíc nepochází ani z téhož právního vztahu, kterážto okolnost by nutnost rozsáhlejšího či složitějšího dokazování ohledně aktivní pohledávky mohla ospravedlnit. Konečně nelze přehlédnout, že žalobce se relativní neplatnosti P. C. učiněného započtení pohledávky dovolal v podání ze dne 18. 12. 2019. Proto bylo povinností odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně) vyvodit z takového jednání ve smyslu výše citovaných judikaturních závěrů příslušné právní důsledky, jak také učinil. Nezbývá tedy než uzavřít, že odvolací soud se při řešení otázky způsobilosti předmětné pohledávky k započtení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
15. S přihlédnutím k charakteru některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že ani poukaz na vady řízení (tvrzená nepřezkoumatelnost rozsudků soudů obou stupňů a zkrácení žalované na právu připravit se na ústní jednání konané před soudem prvního stupně) nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř.). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., pak může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§237 – 238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
16. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání směřuje proti výrokům I a II rozsudku odvolacího soudu. Napadá-li tedy dovolatelka rovněž výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
17. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. 2. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu