ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.2698.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2698/2023-341
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Jany Misiačkové v právní věci žalobkyně Zámek Hluboš s. r. o. , se sídlem v Hluboši 1, IČO 06355641, zastoupené Mgr. Vojtěchem Růžičkou, advokátem se sídlem v Praze, Evropská 1480/45, proti žalovanému Zámek Hluboš, z. ú. , se sídlem v Hluboši 1, IČO 09625038, zastoupenému Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Opletalova 1417/25, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 209/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. 27 Co 10/2023-265, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Vojtěcha Růžičky, advokáta se sídlem v Praze, Evropská 1480/45, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 27 Co 10/2023-265, zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení do rozhodnutí o dovolání ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 204/2021 (výrok I), výrok rozsudku Okresního soudu v Příbrami (soud prvního stupně) ze dne 7. 6. 2022, č. j. 14 C 209/2021-157, o náhradě nákladů řízení změnil tak, že výše náhrady nákladů činí 16.603 Kč, jinak jej, spolu s výrokem, kterým uložil žalovanému vyklidit tam specifikované nemovitosti a vyklizené je předat žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku, potvrdil (výrok II); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
2. Rozsudek odvolacího soudu, a to výrok I a výrok II v části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, napadl žalovaný dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
3. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž zamítl návrh na přerušení odvolacího řízení do skončení řízení o dovolání není dovolání přípustné, neboť nepatří mezi usnesení odvolacího soudu vyjmenovaná v §238a o. s. ř.
4. Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že postupoval nesprávně, potvrdil-li rozhodnutí soudu prvního stupně. Měl totiž za to, že soud prvního stupně rozhodl o vyklizení dříve, než bylo pravomocně skončeno řízení o žalobě na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětných nemovitostí, přitom sám nebyl podle §2314 a 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, oprávněn řešit předběžnou otázku oprávněnosti (platnosti) výpovědi. Jak však vyplynulo z doplněného dokazování i tvrzení žalovaného, v době rozhodování odvolacího soudu již bylo řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi pravomocně skončeno (žaloba byla zamítnuta). Protože v systému neúplné apelace může odvolací soud přihlédnout k účastníky uplatněným skutečnostem, které nastaly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně (§212a odst. 3 ve spojení s §205a a §211a o. s. ř.), pak – pominuly-li v průběhu odvolacího řízení důvody pro případné přerušení řízení – není významné, zda v řízení před soudem prvního stupně tyto důvody existovaly. Závěr odvolacího soudu o skončení nájemního vztahu ostatně dovolatel nezpochybnil.
5. Jen pro úplnost lze poukázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu při řešení otázek spojených s přerušením řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
6. Ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (fakultativní přerušení řízení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 2609/2020). Nejvyšší soud také v řadě svých rozhodnutí uvedl, že smyslem přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení. Postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. vždy záleží na konkrétní situaci a na individuální úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě její zjevné nepřiměřenosti, tedy pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1658/2016). Úvahu odvolacího soudu, že bylo-li řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětných nemovitostí již pravomocně skončeno, pak ani podání dovolání proti tomuto rozhodnutí není důvodem pro přerušení řízení o vyklizení nemovitostí (jež byly předmětem nájmu), nelze považovat za zjevně nepřiměřenou.
7. Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden §241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné
(§237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Pro úplnost je možné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu je dostatečně odůvodněno a má všechny náležitosti stanovené v §157 odst. 1, 2 o. s. ř.; ostatně dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu