ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.2945.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2945/2023-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Jany Misiačkové v právní věci žalobkyně K.I.T.RACING CS, s. r. o. , se sídlem ve Zlíně, Obeciny III/3591, IČO 63491141, zastoupené Mgr. Janem Drozdem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Potoky 552, proti žalovanému Josefu Kukelkovi , se sídlem v Hovorčovicích, Měšická 321, IČO 12232301, zastoupenému JUDr. Veronikou Blaškovanovou, advokátkou se sídlem v Praze, Písecká 1967/5, o zaplacení částky 355 904 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 287/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 25 Co 221/2022-169, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 7 C 287/2020-99, uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 130 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a částku 1 200 Kč (výrok I.), částku 37 144 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a částku 1 200 Kč (výrok II.), částku 135 200 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a částku 1 200 Kč (výrok III.), zamítl žalobu co do částky 23 356 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok IV.) a částky 53 560 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok V.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 25 Co 221/2022-169, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 20 800 s tam specifikovaným úrokem z prodlení; jinak jej v tomto výroku, a dále v napadených výrocích I., II., III. potvrdil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné odmítl.
Dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem ohledně aktivní věcné legitimace žalobkyně prostřednictvím skutkových námitek (zpochybňuje otázku, zda došlo k převodu vlastnického práva k předmětu nájmu, vozidla, na žalobkyni); nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování, nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
Skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, ostatně nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu; oproti mínění dovolatele tak jeho právo na spravedlivý proces nebylo porušeno. Pro úplnost lze dodat, že odvolací soud nevycházel při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k aktivní legitimaci žalobkyně pouze z faktury č. 3/04/2016 týkající se prodeje vozidla, ale i z jiných provedených důkazů, které v souladu s §132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Odkaz dovolatele na odmítací usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 276/2005, řešící primárně (nikoli meritorně) otázku uznání závazku, tak není případný. Nadto v nyní projednávané věci, na rozdíl od věci nadepsané, ani jedna ze stran smluvního vztahu uzavření smluvního vztahu nesporovala.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že jeho dovolání směřuje „proti všem výrokům“ rozsudku odvolacího soudu. Napadá-li tedy rovněž výroky o nákladech řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k těmto výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění, a navíc by nebylo ani přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Dovolání vzhledem k svému obsahu zjevně nesměřuje ani do té části výroku I., kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku V. K dovolání do tohoto výroku by ostatně nebyl dovolatel ani subjektivně legitimován [§218 písm. b) a §243c odst. 3 věta první o. s. ř.].
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání bezodkladně. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2024
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu