ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2256.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2256/2023-523
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně ČSOB Hypoteční banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 13584324, proti žalovanému P. H. , zastoupenému Mgr. Petrem Kučerou, advokátem, se sídlem v Novém Boru, Sloupská 135, PSČ 473 01, o zaplacení 1.668.801,20 Kč s příslušenstvím, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 48 C 47/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 3. 2023, č. j. 35 Co 252/2022-486, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 4. 7. 2022, č. j. 48 C 47/2017-475, odmítl „návrh“ žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu
pod sp. zn. 48 C 47/2017, neboť žalovaný neodstranil vady „návrhu“, pro které nebylo možné v řízení pokračovat (výrok I.), zamítl návrh na odklad vykonatelnosti ve výroku specifikovaných rozsudků (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
[2] K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
[4] Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné pro zodpovězení otázky, zda soud musí rozhodnout o žádosti o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. před tím, než učiní další úkony v řízení, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3403/2009.
[5] Dovolatel namítá, že odvolací soud (a před ním soud prvního stupně) pochybil, nerozhodl-li o jeho žádosti o ustanovení zástupce ve smyslu §30 o. s. ř., vycházeje nesprávně ze závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, zatímco správně se (podle mínění dovolatele) měl řídit závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 294/2013.
[6] Tato námitka však dovolání přípustným nečiní. Je tomu tak proto, že v usnesení sp. zn. 30 Cdo 294/2013 Nejvyšší soud přijal závěr, podle něhož rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žádosti o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů, nelze odůvodnit tím, že v daném případě nešlo – s ohledem na nejasný obsah žaloby – posoudit, zda se v dané věci nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V projednávané věci se však odvolací soud tím, zda jde o bezúspěšné uplatňování práva, zabýval. Dospěl přitom k závěru, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde, neboť dovolatel zvolil (vzhledem k účelu žaloby na obnovu řízení) zjevně nesprávný opravný prostředek. O případ posuzovaný Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 30 Cdo 294/2013 tedy nejde.
[7] Právnímu posouzení věci odvolacím soudem tak ani ve světle citované judikatury nelze ničeho vytknout; je naopak plně v souladu se závěrem formulovaným Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 25 Cdo 218/2005, podle něhož není vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl nejasné podání účastníka, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce za situace, kdy předpoklady pro takový postup nebyly splněny z důvodu svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva (§138 o. s. ř.).
[8] Ve zbývajících částech dovolání dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nerozhodl o (dovolatelem vznesené) námitce podjatosti soudkyně soudu prvního stupně, a dále že pochybil, posoudil-li návrh dovolatele jako žalobu na obnovu řízení, a ne jako žalobu pro zmatečnost.
[9] Ve vztahu k těmto částem dovolání však dovolatel nevymezuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání vypočtených v §237 o. s. ř.; dovolání obsahuje toliko citaci textu §237 o. s. ř.
[10] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].
[11] Dovolatel při vymezení předpokladů přípustnosti měl vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle ní splněna (absence judikatury, rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16].
[12] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[13] Nedostatek vymezení přípustnosti (části) dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost (části) dovolání.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn
(§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu