ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.2590.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2590/2023-780
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobce P. S. , zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) DRUŽBĚ, stavebnímu bytovému družstvu , se sídlem v Brně, Kapucínské náměstí 100/6, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 00047708, 2) E. K. , a 3) M. K. , oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem, se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, PSČ 381 01, o určení vlastnictví, o návrhu na povolení obnovy řízení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 141/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 11. 10. 2022, č. j. 15 Co 194/2021-724, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 10. 2018, č. j. 61 C 141/2016-377, zamítl „návrh“ na určení, že žalovaní 2) a 3) nejsou vlastníky bytové jednotky č. 288/8 o velikosti 3+1 nacházející se ve 2. nadzemním podlaží v domě č. p. XY na parcele č. XY v k. ú. XY s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti 727/20859 (dále jen „jednotka“) [výrok I.], zamítl „návrh“ na určení, že žalovaný 1)
je vlastníkem jednotky (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 9. 2019, č. j. 15 Co 45/2019-467, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), změnil výrok o náhradě nákladů (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
(třetí a čtvrtý výrok). Nejvyšší soud poté odmítl dovolání žalobce usnesením
ze dne 3. 6. 2020, č. j. 24 Cdo 465/2020-552.
[3] Dne 18. 8. 2020 podal žalobce k Městskému soudu v Brně žalobu na obnovu řízení pravomocně skončeného výše uvedenými rozsudky, již doplnil dne 5. 1. 2021.
[4] Městský soud v Brně usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 61 C 141/2016-672, „návrh“ na povolení obnovy řízení zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení
(výroky II. až IV.).
[5] K odvolání žalobce Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně „v napadených výrocích“ I., III. a IV. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok).
[6] Proti usnesení odvolacího soudu podal první účastník dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[7] Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek procesního a hmotného práva, a sice:
1. „zda za důkaz umožňující obnovu řízení podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., který účastník řízení bez své viny nemohl použít v původním řízení, a který může přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, lze považovat i listinu, o které sice účastník řízení věděl, že dříve existovala, ale kterou neměl v průběhu původního řízení k dispozici a o které ani nevěděl, zda stále existuje“, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a
2. „zda smlouva o převodu členských práv a povinností týkajících se družstevního bytu, která sice byla mezi účastníky tohoto právního úkonu podepsána, ale nebyla předložena k registraci bytovému družstvu, je ve vztahu k účastníkům této smlouvy a k třetím osobám účinná či nikoliv“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009,
sp. zn. 29 Cdo 4872/2008 a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2354/2014).
[8] Prostřednictvím první dovolací otázky dovolatel napadá názor odvolacího soudu o nedostatku právního zájmu dovolatele na určení vlastnického práva k jednotce, maje za to, že smlouva o převodu členských práv a povinností v prvním žalovaném (dále též jen „družstvo“), uzavřená mezi ním a T. B. je neplatná, jelikož před jejím uzavřením dovolatel převedl svůj členský podíl v družstvu na svého otce; k tomu označuje nové listinné důkazy (dále jen „listina“).
[9] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k žalobě na obnovu řízení
(byť zčásti přijaté až po vydání napadeného rozhodnutí) se podává, že:
1/ Žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, s jehož připuštěním se pojí zásah do právní moci soudního rozhodnutí a dochází tak k prolomení principu právní jistoty, tedy principu, jenž patří k základním atributům právního státu. Obnova řízení může proto sloužit k dodatečnému zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci toliko tam, kde skutkový stav nemohl být náležitě (úplně a správně) zjištěn již v původním řízení. Tyto aspekty je pak třeba mít vždy na zřeteli při posouzení, zda jsou v konkrétním případě naplněny zákonem stanovené důvody obnovy řízení.
2/ Žaloba na obnovu řízení musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v §42 odst. 4 o. s. ř. také označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (§232 odst. 1 o. s. ř.).
3/ Uvedení důvodu žaloby na obnovu řízení v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho – po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) – vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení §228 o. s. ř. se uplatňuje, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů obnovy řízení; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod obnovy řízení obsažen.
4/ Rozhodnutím, které jako důvod obnovy řízení stanoví §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., míní zákon rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu §135 odst. 1 a 2 o. s. ř., tj. případy, když příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud rozhodnutím předchozím vázán (§135 odst. 1) či z dřívějšího rozhodnutí vycházel (§135 odst. 2), anebo posoudil-li předběžnou otázku sám (§135 odst. 2) a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak.
5/ Nové rozhodnutí coby důvod obnovy řízení, uvedený v §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je nejen rozhodnutí jiného soudu nebo dalšího příslušného orgánu, které bylo vydáno v době původního řízení a jehož nemohl účastník bez své viny použít, ale také rozhodnutí, které bylo vydáno až po skončení původního řízení; podstatné přitom je, že toto rozhodnutí vypovídá o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení a řeší předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodné pro výsledek původního řízení. Právní názor, projevený v později přijatém rozhodnutí v jiné právní věci, sám o sobě důvodem obnovy řízení není.
6/ Skutečnosti a důkazy jsou ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nové tehdy, jestliže je účastník řízení – přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly – nemohl použít bez své viny, tj. proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost.
7/ Původním řízením se rozumí vždy řízení před soudem prvního stupně. Bylo-li proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno odvolání, rozumí se „původním řízením“ také řízení před odvolacím soudem, avšak jen za předpokladu, že šlo o takové skutečnosti nebo důkazy, jejichž uplatnění v odvolání nebo v odvolacím řízení umožňuje §205a a §211a o. s. ř.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 381/2018, ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2762/2019, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2659/2020, ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2872/2022, a v nich citovaná rozhodnutí.
[10] První dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládá, jelikož jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešenou. Nejvyšší soud již v usnesení
sp. zn. 27 Cdo 2872/2022 uvedl, že důvodem obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není důkaz, o němž účastník v původním řízení věděl a jehož provedení nenavrhl (viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1170/2001, uveřejněné pod číslem 31/2003 Sb. rozh. obč.). Skutečnost, že dovolatel nevěděl, zda listina „ještě“ existuje, mu nebránila v tom, aby ji v původním řízení jako důkaz označil.
[11] V poměrech projednávané věci je pak bez právního významu, zda by provedení důkazu listinou mohlo přivodit pro dovolatele příznivější rozhodnutí ve věci samé, jelikož dovolatel listinu v původním řízení jako důkaz neoznačil, ačkoli o ní věděl. Dospěl-li odvolací soud za těchto okolností k názoru, že žaloba na obnovu řízení není důvodná, nelze tomuto jeho závěru ničeho vytknout.
[12] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že se při řešení otázky účinnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností ve vztahu k jejím účastníkům a třetím osobám odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není ani tato námitka způsobilá založit přípustnost dovolání. Je tomu tak proto, že dovolatel ve své argumentaci dovozuje nové skutečnosti právě z listiny. Uzavřel-li však odvolací soud, že listina není důvodem pro povolení obnovy řízení, nelze z ní ani dovozovat žádné „nové“ skutečnosti.
[13] Namítá-li dovolatel údajné vady řízení (týkající se odůvodnění napadeného rozhodnutí), přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn
(§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2024
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu