ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2659.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 2659/2020-582
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a) C. z. s. , se sídlem XY , identifikační číslo osoby XY, a b) L. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Ladislavem Zvolským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Pařížská 1076/7, PSČ 110 00, za účasti 1) R. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, PSČ 370 01, 2) Z. H. , narozeného XY, bytem XY, a 3) N. a. s. , se sídlem XY , identifikační číslo osoby XY , o určení akcionáře společnosti, o obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 397/2009, o dovolání R. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Cmo 295/2019-564, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2012, č. j. 30 Cm 397/2009-212, určil, že C. z. s. je jediným akcionářem společnosti N. a. s. (dále jen „společnost“) [výrok I.], rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.) a o odměně opatrovníka (výrok IV.).
[2] Vrchní soud v Praze druhým výrokem rozsudku ze dne 21. 10. 2015, č. j. 14 Cmo 278/2012-398, k odvolání prvního a druhého účastníka rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Nejvyšší soud poté odmítl dovolání prvního účastníka usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. 29 Cdo 318/2016-452.
[3] Dne 23. 10. 2018 podal první účastník k Městskému soudu v Praze žalobu na obnovu řízení pravomocně skončeného výše uvedenými rozsudky, již doplnil k výzvě soudu prvního stupně dne 28. 12. 2018.
[4] Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 2019, č. j. 30 Cm 397/2009-544, žalobu na obnovu řízení zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[5] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Cmo 295/2019-564, k odvolání prvního účastníka rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na obnovu řízení odmítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
[6] Proti usnesení odvolacího soudu podal první účastník dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[7] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož první účastník řádným způsobem žalobu na obnovu řízení nedoplnil, neboť žádný z jím uplatněných důvodů není přípustným důvodem pro obnovu řízení dle §228 odst. 1 o. s. ř., a že tedy bylo namístě žalobu jako vadnou odmítnout podle §43 odst. 2 věty první o. s. ř., odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
[8] Z té se podává, že:
1/ Žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, s jehož připuštěním se pojí zásah do právní moci soudního rozhodnutí a dochází tak k prolomení principu právní jistoty, tedy principu, jenž patří k základním atributům právního státu. Obnova řízení může proto sloužit k dodatečnému zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci toliko tam, kde skutkový stav nemohl být náležitě (úplně a správně) zjištěn již v původním řízení. Tyto aspekty je pak třeba mít vždy na zřeteli při posouzení, zda jsou v konkrétním případě naplněny zákonem stanovené důvody obnovy řízení.
2/ Žaloba na obnovu řízení musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v §42 odst. 4 o. s. ř. také označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (§232 odst. 1 o. s. ř.).
3/ Uvedení důvodu žaloby na obnovu řízení v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho – po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) – vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení §228 o. s. ř. se uplatňuje, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů obnovy řízení; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod obnovy řízení obsažen.
4/ Rozhodnutím, které jako důvod obnovy řízení stanoví §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., míní zákon rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu §135 odst. 1 a 2 o. s. ř., to jest případy, když příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud rozhodnutím předchozím vázán (§135 odst. 1) či z dřívějšího rozhodnutí vycházel (§135 odst. 2), anebo posoudil-li předběžnou otázku sám (§135 odst. 2) a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím ji posoudil jinak.
5/ Nové rozhodnutí coby důvod obnovy řízení, uvedený v §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je nejen rozhodnutí jiného soudu nebo dalšího příslušného orgánu, které bylo vydáno v době původního řízení a jehož nemohl účastník bez své viny použít, ale také rozhodnutí, které bylo vydáno až po skončení původního řízení; podstatné přitom je, že toto rozhodnutí vypovídá o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení a řeší předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodné pro výsledek původního řízení. Právní názor, projevený v později přijatém rozhodnutí v jiné právní věci, sám o sobě důvodem obnovy řízení není.
6/ Skutečnosti a důkazy jsou ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nové tehdy, jestliže je účastník řízení – přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly – nemohl použít bez své viny, tj. proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost.
7/ Původním řízením se rozumí vždy řízení před soudem prvního stupně. Bylo-li proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno odvolání, rozumí se „původním řízením“ také řízení před odvolacím soudem, avšak jen za předpokladu, že šlo o takové skutečnosti nebo důkazy, jejichž uplatnění v odvolání nebo v odvolacím řízení umožňují ustanovení §205a a §211a o. s. ř.
8/ Skutkové tvrzení, že „v mezidobí NS ČR, resp. ÚS ČR v jiných řízeních rozhodly ve smyslu mého stanoviska ve věci, kdy tato rozhodnutí a právní názory novější zjevně rovněž nebylo možno - již pro časový posun - použít v řízení předchozím“, neodpovídá požadavku řádného uvedení důvodu obnovy v žalobě na obnovu řízení, a žaloba na obnovu řízení tak trpí v uvedeném rozsahu vadou, jež brání pokračování v řízení.
9/ Návrh na obnovu řízení, ve kterém je citováno ustanovení §228 o. s. ř., a jako nové důkazy a skutečnosti jsou uváděny výtky proti postupu soudu prvního stupně a proti jeho hodnocení důkazů v původním řízení, jakož i námitky směřující proti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, neobsahuje dostatečně určité a srozumitelné vylíčení důvodů obnovy řízení, a žalobu na obnovu řízení je namístě jako vadnou odmítnout.
10/ Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky – odvolání, dovolání či žaloba pro zmatečnost.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98, uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1268/2009, ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3502/2009, ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 540/2011, ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4183/2011, ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3730/2011, ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1854/2013, ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2794/2014, ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1390/2014, ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2526/2015, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3530/2018, a ze dne 27. 11. 2018, sen. zn. 29 ICdo 31/2017.
[9] V poměrech projednávané věci dovolatel poukázal na tři okolnosti, které mohou podle jeho názoru přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci, a to probíhající řízení o vydání akcií mezi ním a navrhovatelem b), nesprávné použití hospodářského zákoníku a nesprávné vypočtení účetní hodnoty vkládaného majetku v řízení o určení akcionáře společnosti.
[10] Odvolací soud posoudil otázku požadavku uvedení řádného důvodu obnovy řízení v žalobě v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť ani jednu z popsaných „okolností“ nelze podřadit pod žádný ze zákonných důvodů pro obnovu řízení.
[11] Řečené pak platí i pro dovolatelem zdůrazňovanou „novou skutečnost“, již spatřuje v „probíhajícím řízení“ mezi ním a navrhovatelem b). Důvodem, pro který by bylo možno – teoreticky – řízení o určení akcionáře společnosti obnovit, by bylo až vydání odlišného rozhodnutí příslušného orgánu o předběžné otázce, jejímž řešením byl soud na základě dřívějšího rozhodnutí příslušného orgánu vázán, či z jejíhož řešení vycházel, anebo posoudil-li soud předběžnou otázku sám. Takové nové rozhodnutí však v poměrech projednávané věci nebylo vydáno.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu