ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.317.2024.1
sp. zn. 27 Cdo 317/2024-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Ing. Ilony Oborníkové , narozené 28. 1. 1972, bytem v Chomutově, Blatno 133, PSČ 430 01, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, PSČ 430 03, za účasti 1) DOVER PLAINS s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Chomutově, č. p. 2000, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 27152341, zastoupené opatrovníkem Mgr. Ondřejem Soukupem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Raisova 783/15, PSČ 400 03, a 2) Mgr. Ludmily Donátové , narozené 6. 9. 1961, bytem v Mostě, Růžová 3082/5, PSČ 434 01, zastoupené Mgr. Bc. Josefem Benešem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Na Bělidle 848/2, PSČ 430 01, o odvolání a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 950/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2023,
č. j 19 Cmo 7/2022-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů společnosti DOVER PLAINS s. r. o. v likvidaci v dovolacím řízení v plné výši, jež bude určena soudem prvního stupně v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci takového samostatného usnesení.
III. Navrhovatelka je povinna zaplatit Mgr. Ludmile Donátové na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce Mgr. Ludmily Donátové.
Odůvodnění:
[1] Návrhem došlým soudu dne 7. 11. 2017 se navrhovatelka domáhá odvolání Mgr. Ludmily Donátové (dále jen „L. D.“) z funkce likvidátorky DOVER PLAINS s. r. o. v likvidaci (dále jen „společnost“) a svého jmenování do funkce likvidátorky společnosti.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. 12. 2021, č. j. 18 Cm 950/2017-81, zamítl návrh na odvolání L. D. z funkce likvidátorky společnosti (výrok I.), zamítl návrh na jmenování navrhovatelky do funkce likvidátorky společnosti (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
[3] K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil (první výrok), ve výroku III. změnil tak, že navrhovatelka je povinna zaplatit České republice náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši, jež bude určena soudem prvního stupně v samostatném rozhodnutí (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť závisí na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice:
1/ „Má bývalá likvidátorka obchodní korporace v likvidaci naléhavý právní zájem na uvedení informací v obchodním rejstříku dotýkající se této obchodní korporace v likvidaci v souladu se zákonem?
2/ Jsou obecné soudy v rámci řízení o návrhu na odvolání likvidátora ctít a respektovat rozhodnutí zveřejněná v insolvenčním rejstříku dotýkající se osoby odvolávaného likvidátora z důvodu zákonných překážek výkonu funkce?
3/ Je osoba, která upozornila na zákonný nesoulad veřejného rejstříku se skutečným stavem, povinována k náhradě nákladů řízení, i když by nebyl shledán její naléhavý právní zájem?“.
[6] První dovolací otázka dovolání přípustným nečiní, neboť na jejím vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Je tomu tak proto, že řízení v projednávané věci není (jak dovolatelka tvrdí v dovolání) řízením o dosažení shody mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem podle §78 a násl. zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, nýbrž jde o řízení o odvolání likvidátora pro řádné neplnění povinností podle §191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
[7] Podle §237 o. s. ř. je pak jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
[8] Stejně tak nemůže přípustnost dovolání založit druhá dovolací otázka. Při jejím formulování totiž dovolatelka vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud (ani soud prvního stupně) neučinil skutková zjištění, podle nichž by na majetek L. D. byl prohlášen konkurs.
[9] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[10] Nad rámec uvedeného má Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že sama dovolatelka v řízení před soudy nižších stupňů netvrdila, že by na majetek L. D. byl prohlášen konkurs. Dovolatelka tímto tvrzením uplatňuje novou skutečnost, jejímuž zohlednění v dovolacím řízení brání §241a odst. 6 o. s. ř.
[11] Poslední dovolací otázkou dovolatelka brojí proti nákladovým výrokům, proti nimž je dovolání objektivně nepřípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a L. D. i státu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[13] S přihlédnutím k tomu, že společnost zastupoval v řízení jako opatrovník advokát, který jí byl ustanoven soudem podle §29 odst. 2 a 4 o. s. ř. a jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, platí stát (srov. §140 odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud v souladu s §149 odst. 2 o. s. ř. uložil dovolatelce povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve prospěch státu (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněného pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož odměna a náhrada hotových výdajů (popřípadě též náhrada za daň z přidané hodnoty) ustanoveného opatrovníka v dovolacím řízení dosud nebyly soudem prvního stupně určeny, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §155 odst. 1 větou druhou, částí věty za středníkem o. s. ř., pouze o základu náhrady nákladů dovolacího řízení s tím, že její výši určí soud prvního stupně v samostatném usnesení
[14] Náklady dovolacího řízení vzniklé L. D. sestávají z odměny jejího zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 18. 1. 2024) podle §6 odst. 1, §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Dovolací soud tak přiznal L. D. k tíži dovolatelky celkem 3.400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu