ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.755.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 755/2023-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyně TAMI PRAHA s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Lukášova 188/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 29007739, zastoupené JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, PSČ 110 00, proti žalované Kateřině Ryvolové, se sídlem v Praze 10, Pod Průsekem 1347/10, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 48307211 , zastoupené JUDr. Tomášem Zíkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, o zaplacení 136.083 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 541/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2022, č. j. 36 Co 182/2022-199, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 8.324,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 23. 2. 2022,
č. j. 10 C 541/2019-146, ve znění usnesení ze dne 25. 3. 2022, č. j. 10 C 541/2019-154, zamítl žalobu o zaplacení 136.083 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[5] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
[7] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).
[8] Dovolatelka „přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. dovozuje z toho, že soud prvního stupně se odchýlil od svého předběžného názoru, aniž na to upozornil dovolatelku, aby jí poskytl možnost doplnit tvrzení a označit tomu odpovídající důkazy, přičemž odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně přehlédl a čistě formálně – aby se neřeklo – rozsudek nalézacího soudu potvrdil jako překvapivý, protože ve svém rozhodnutí zcela pominul základní procesní zásady a samotný smysl či účel řízení, když se z čisté pohodlnosti omezil pouze na alibistické konstatování, že vlastně nemohl rozhodnout jinak“.
[9] Z dovolání (posouzeného též podle jeho obsahu) není patrné, které konkrétní kritérium taxativně vymezené v §237 o. s. ř. má založit jeho přípustnost. Jinými slovy, v dovolání absentuje jedna z jeho obligatorních náležitostí – konkrétní vymezení předpokladu jeho přípustnosti, pročež není možné v dovolacím řízení pro tuto vadu pokračovat.
[10] Odkazujíc na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, má dovolatelka za to, že odvolací soud nesplnil svou „přezkumnou roli“ a přiklonil se „se zcela formalistickým odůvodněním“ k „překvapivému rozsudku nalézacího soudu“. Tím však namítá pouze vady řízení spočívající v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a v překvapivosti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by v souvislosti s těmito námitkami Nejvyššímu soudu předložila jakoukoli otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
[11] Nedostatek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 24. 1. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu