ECLI:CZ:NS:2024:27.ND.776.2023.1
sp. zn. 27 Nd 776/2023-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalované L. N. , zastoupené JUDr. Zuzanou Malaníkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 27/2a, PSČ 602 00, o zaplacení směnečného peníze 24.780,57 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny 82,60 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 65/2023, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 65/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
[1] Návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích dne 4. 4. 2023 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení směnečného peníze 24.780,57 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny 82,60 Kč z titulu směnky, kterou se žalovaná zavázala bezpodmínečně zaplatit žalobkyni do 20. 1. 2009, avšak ve lhůtě a v místě splatnosti tak neučinila.
[2] Místní příslušnost žalobkyně odůvodnila tím, že podle §87 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a o. s. ř., k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného cenného papíru. Podle směnky je platebním místem „XY“.
[3] V podání ze dne 15. 5. 2023, kterým žalovaná vznesla námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, též namítla místní nepříslušnost Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích.
[4] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 2. 8. 2023, č. j. 54 Cm 65/2023-57, zamítl žalovanou vznesenou námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, neboť „na žalobkyní předložené směnce je uvedeno místo placení XY. Vzhledem k této skutečnosti a k ustanovení §87 písm. e) o. s. ř. soud považuje námitku místní nepříslušnosti zdejšího soudu … jako nedůvodnou“.
[5] Pro případ, že by místní příslušnost Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích byla dána, navrhla žalovaná v témže podání ze dne 15. 5. 2023, aby „Nejvyšší soud rozhodl o přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně“. Svou žádost odůvodnila tak, že „k vyplnění platebního místa došlo v rozporu s vyplňovacím právem žalobkyně, … takový postup znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitelky, … ani žalobkyně již nemá sídlo v Pardubicích“. Dále žalovaná uvedla, že „je samoživitelkou s nezletilým dítětem a bez finančních prostředků, kdy nebude schopna hradit své další právní zastoupení v této věci a bude muset jednat před soudem osobně“. Projednání věci u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích by pro žalovanou „fakticky“ znamenalo „odnětí možnosti jednat před soudem“. Podle žalované je tak dán „vážný důvod“ pro přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně, v jehož obvodu má bydliště.
[6] Žalobkyně se k návrhu žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti vyjádřila v podání ze dne 13. 12. 2023 tak, že s tímto návrhem „nesouhlasí a má za to, že tento návrh není důvodný“.
[7] Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
[8] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. K tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/24 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[9] K přikázání věci jinému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 30 Nd 399/2015).
[10] V poměrech projednávané věci a za situace, kdy žalobkyně s návrhem nesouhlasí, Nejvyšší soud naplnění předpokladů pro přikázání věci Krajskému soudu v Brně, jímž by došlo k prolomení zásady vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, neshledal.
[11] Skutečnost, že žalobkyně (podle tvrzení žalované) vyplnila směnku v rozporu s vyplňovacím právem, nemůže vést k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Je tomu tak proto, že (jak je uvedeno výše) tento institut slouží především hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Nemůže však vést k odnětí věci zákonem určenému soudu jen proto, že jeden z účastníků řízení má pochybnosti o skutkových okolnostech, jež zakládají místní příslušnost soudu. K řešení takové situace slouží námitka místní nepříslušnosti soudu, kterou žalovaná v projednávané věci vznesla. Soud prvního stupně ji však usnesením ze dne 2. 8. 2023, č. j. 54 Cm 65/2023-57, zamítl, a protože proti němu žalovaná nepodala odvolání, usnesení dne 22. 8. 2023 nabylo právní moci.
[12] Důvodem pro přikázání věci Krajskému soudu v Brně pak nemůže být ani skutečnost, že žalovaná nemá dostatek financí, a případné cestování ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích je pro ni obtížné kvůli péči o nezletilé dítě. Nejvyšší soud nemíní jakkoli zlehčovat zajisté komplikovanou situaci žalované, obecně však platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015).
[13] Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Brně podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 1. 2024
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu