ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3914.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 3914/2023-211
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) E. B. , b) Z. B. , c) L. R. , a d) P. S. , všichni zastoupeni JUDr. Ondřejem Caskou, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 242/9, proti žalovanému: hlavní město Praha , IČ 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, o zaplacení 638 483,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 61/2018, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2023, č. j. 69 Co 197, 198/2023-197, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 21. 7. 2023, č. j. 69 Co 197, 198/2023-197, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 5. 2023, č. j. 38 C 61/2018-187, jímž byl zamítnut návrh žalobců na prominutí zmeškání lhůty pro podání návrhu na pokračování v řízení (výrok I. usnesení odvolacího soudu), a usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 3. 2023, č. j. 38 C 61/2018-168, jímž bylo podle §111 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zastaveno řízení, neboť do jednoho roku nebyl podán návrh na pokračování řízení přerušeného dle §110 o. s. ř. (výrok II. usnesení odvolacího soudu), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. usnesení odvolacího soudu).
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Předestřeli otázku, zda omyl právního zástupce žalobců o počátku běhu jednoroční lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení (§111 odst. 4 o. s. ř.) vyvolaný jeho zdravotní indispozicí v okamžiku doručení usnesení o přerušení řízení, lze považovat za omluvitelný důvod zmeškání lhůty podle §58 odst. 1 věty první o. s. ř. Měli za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 852/07, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015.
3. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
4. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu "z omluvitelného důvodu". Po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas. Tato překážka nebo jiná okolnost – má-li být důvodem k prominutí zmeškání lhůty – musí představovat "omluvitelný důvod"; příčina toho, proč účastník zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Omluvitelným důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem nebo jeho zástupcem způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze za dané situace považovat za omluvitelné (za důvod ospravedlňující zmeškání lhůty). Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je tedy třeba ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 věty první, o. s. ř. považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou. Je nutno mít ale na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení. Podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty imanentně předpokládá, že účastník ví o tom, že lhůtu (on nebo jeho zástupce) zmeškal, a že je proto z procesního úkonu, který mu(jinak) přísluší, vyloučen; nelze totiž úspěšně dovozovat, že by účastníku mohla uplynout patnáctidenní lhůta k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty uvedená v ustanovení §58 odst. 1 větě druhé o. s. ř. ještě dříve, než se o zmeškání lhůty vůbec dozvěděl (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4866/2015, či ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013).
6. Jestliže tedy odvolací soud ve skutkových poměrech projednávané věci ve zdravotní indispozici právního zástupce dovolatelů dané v okamžiku doručení usnesení o přerušení řízení dle §110 o. s. ř. neshledal omluvitelný důvod (překážku), jenž by mu před uplynutím jednoroční lhůty ve smyslu §111 odst. 4 o. s. ř. (v situaci, kdy již zdravotní indispozicí netrpěl) bránil učinit včas posuzovaný procesní úkon (návrh na pokračování v řízení), nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. Závěry odvolacího soudu se přitom neodchylují ani od dovolateli citovaných rozhodnutí, jež vycházejí z odlišných skutkových poměrů (nejsou zde řešeny omluvitelné důvody odůvodňující prominutí zmeškání jednoroční lhůty k návrhu na pokračování v řízení přerušeném dle §110 o. s. ř.); zmeškání procesní lhůty jde v posuzovaném případě navíc zjevně na vrub nedostatkům advokáta v evidenci procesních lhůt svých mandantů (viz obdobně již výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3383/2013).
7. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nenaplňuje.
8. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 1. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu