ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.525.2024.1
sp. zn. 29 Cdo 525/2024-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně J. H. , proti žalovanému M. N. , zastoupenému Mgr. Jaroslavem Cackem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, o zaplacení čásky 11.255.000,- Kč a částky 7.890.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 C 114/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2023, č. j. 26 Co 285/2023-121, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2023, č. j. 26 Co 285/2023-121, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. srpna 2023, č. j. 38 C 114/2022-68, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou došlou Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 8. července 2022 se žalobkyně [J. H.., jako vlastnice a dědička po zemřelém J H. (dále též jen „úpadce“)] domáhá vůči žalovanému (M. N.) zaplacení částek 11.255.000,- Kč a 7.890.000,- Kč, s tím, že: a) po ukončení „konkursu“ vedeného na majetek úpadce u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 48 K 1043/98 (konkurs byl zrušen k 8. červenci 2019 vzhledem k úmrtí úpadce) bylo postaveno najisto, že do dědictví nebude z konkursní podstaty převeden výnos za užívání majetku žalobkyně a úpadce sepsaného v konkursní podstatě (restaurace Staročeská v Solnici), který žalovaný (jako správce konkursní podstaty úpadce) poskytl bez právního důvodu do užívání třetí osobě, a b) žalovaný svou nedbalostí znehodnotil majetek žalobkyně a úpadce (restauraci a prodejnu Zelený strom v Solnici).
Podáním ze dne 22. června 2023 žalobkyně navrhla, aby na její místo do řízení vstoupil její syn ( M. H. ‒ dále jen „M. H.“), kterému postoupila pohledávku, o kterou v řízení jde (smlouvou uzavřenou téhož dne); nabyvatel pohledávky se svým vstupem do řízení souhlasil. Současně doložila smlouvu o postoupení pohledávky, podle které si smluvní strany sjednaly úplatu za postoupení pohledávky částkou 20.000,- Kč (splatnou v měsíčních splátkách po 2.000,- Kč počínaje měsícem září 2023); ve smlouvě vyjádřeným motivem postoupení pohledávky bylo „ochránění postupitelky před psychickou a fyzickou náročností očekávaného dlouhodobého soudního sporu, když postupitelka je starobní důchodkyně ve vyšším věku, je po prodělání náročné operace srdce a mezi postupitelkou a postupníkem je vztah matky a syna“.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. července 2023, č. j. Ncp 467/2023-62, odkazuje na ustanovení §104a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné okresní soudy.
Usnesením ze dne 1. srpna 2023, č. j. 38 C 114/2022-64, Okresní soud v Hradci Králové vyzval žalobkyni, aby podrobně vylíčila skutečnosti rozhodné pro uplatnění žalobního nároku, konkrétně: a) na základě jakého rozhodnutí se stala dědičkou po zemřelém M. H., b) v čem spočívalo zanedbání péče za strany žalovaného a jakým způsobem měla „zchátrat“ nemovitost během konkursního řízení, c) jak dospěla k výši pohledávky z titulu „žalované“ škody (7.890.000,- Kč), d) z čeho dovozuje povinnost žalovaného předat do dědictví po M. H. částku 11.255.000,- Kč, kdo a v jakém období nemovitosti za trvání konkursního řízení užíval a jak dospěla k výši částky za jejich užívání. Současně ji poučil, že nesplnění povinnosti uložené tímto usnesením může mít za následek posouzení podání jako zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, případně neúspěch žalobkyně ve věci samé.
Podáním ze dne 21. srpna 2023 žalobkyně doplnila žalobní tvrzení potud, že je dědičkou po úpadci (zemřelém dne XY) „na základě rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. ledna 2020, č. j. 14 D 310/2013-309“. K požadované částce 7.890.000,- Kč uvedla, že představuje výši škody vzniklé (blíže popsanou) „totální destrukcí stavby“, kterou bude potřebné dokázat znaleckým posudkem. Nemovitost „Staročeská“ předal žalovaný v roce 2000 do užívání společnosti GAPA spol. s r. o.; ta ji užívala „bez přiměřeného protiplnění“ (až) do skončení dědického řízení. Přitom právě ono protiplnění měl žalovaný (jako správce cizího majetku) inkasovat a předat žalobkyni v dědickém řízení.
Usnesením ze dne 18. srpna 2023, č. j. 38 C 114/2022-68, Okresní soud v Hradci Králové vyhověl návrhu žalobkyně na vstup M. H. do řízení na její místo, když dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady určené ustanovením §107a o. s. ř.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaného usnesením ze dne 12. října 2023, č. j. 26 Co 285/2023-121, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud – odkazuje na závěry (označené) judikatury Nejvyššího soudu ‒ zdůraznil, že řízení ve věci samé je na počátku (ve věci samé dosud nebylo provedeno žádné dokazování) a jeho účastníkům dosud nevznikly náklady „ve zvýšené míře“. Postoupení pohledávky na svého syna vysvětluje žalobkyně poukazem na svůj věk a zhoršený zdravotní stav, postupník je invalidní důchodce s minimálním příjmem, kterému bylo povoleno oddlužení (viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2020, č. j. KSHK 41 INS 11148/2019-A-16).
Tyto skutečnosti neznamenají, že cílem návrhu (§107a o. s. ř.) bylo zneužití procesní úpravy (§2 o. s. ř.); prostá obava z případné nedobytnosti pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení k takovému závěru nepostačuje (viz též nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11).
Nepoctivost pohnutek žalobkyně neprokazují ani objektivní skutečnosti (zejména výše úplaty za postoupení pohledávky), když u žalobkyně lze předpokládat obavu z toho, že bude účastníkem dlouhého a obtížného soudního řízení, přičemž nejde ani o „nezřetelný“ důvod postoupení pohledávky na postupníka s nevyjasněným majetkovým a obchodním substrátem (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. I. ÚS 394/05). Sporná je ostatně (i) solventnost žalobkyně, která je sice vlastníkem (označené) nemovitosti, ale jde o nemovitost „předluženou“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné (§237 o. s. ř.) k řešení právní otázky, kterou odvolací soud zodpověděl (podle jeho názoru) odchylně o ustálené (označené) rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, konkrétně, zda návrh žalobkyně podle ustanovení §107a o. s. ř. představoval účelové zneužití procesní úpravy (§2 o. s. ř.).
Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká nesprávnost předpokladu, podle něhož mu v řízení dosud nevznikly náklady ve zvýšené míře; při hodnotě sporu totiž i pouhé dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení (č. l 47-48) a sepis vyjádření (č. l. 82)] představují náklady právního zastoupení ve výši 126.518,-Kč (včetně daně z přidané hodnoty).
Dále akcentuje, že:
1) Ze žaloby (včetně jejího doplnění) není zřejmé, jakého porušení povinnosti se měl žalovaný dopustit, kdy se tak mělo stát, jaká škoda měla žalobkyni vzniknout a zda existuje příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a škodou v majetkové sféře žalobkyně.
2) Žalobkyně (údajnou) pohledávku ve výši téměř 20 miliónů Kč prodává za cenu 20.000,- Kč (splatnou v měsíčních splátkách po 2.000,- Kč), tj. za cenu nápadně nevýhodnou; takové jednání postrádá reálný hospodářský význam. Na majetek M. H. je vedeno insolvenční řízení v režimu oddlužení; tento je poživatelem invalidního důchodu (pro invaliditu 3. stupně), nemá žádný nemovitý ani hodnotnější movitý majetek, vyjma osobního automobilu, který potřebuje k zabezpečení mobility (viz M. H. podaný insolvenční návrh), jeho dluhy byly zjištěny ve výši 1.500.000,- Kč, dále má dluh na výživném a předpokládaná míra uspokojení věřitelů bude kolem 4 %.
3) Žalobkyně je vlastníkem (označené) nemovitosti, u níž došlo (v mezidobí) k výmazu zástavního práva věřitele (AB - CREDIT a. s.); dále žalobkyně „zahájila“ další vkladové řízení a (označenou) nemovitost převedla za pouhých 5.000,- Kč na L. M. (svého „zástupce“); z ustanovení kupní smlouvy plyne, že výše kupní ceny má zohledňovat zástavní právo, které je ovšem v katastru nemovitostí „evidováno jen pro výši 886.585,- Kč“. Nemovitost žalobkyně tak nebyla předlužená a žalobce to ostatně ani nikdy netvrdil.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, týkající se výkladu ustanovení §2 a §107a o. s. ř., kterou odvolací soud zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
Podle ustanovení §107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Nejvyšší soud v prvé řadě připomíná, že jeho judikatura k výkladu shora citovaných ustanovení je ustálena v následujících závěrech:
1) Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jejichž závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i pro poměry právní úpravy obsažené v ustanovení §1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, např. v usnesení ze dne 27. února 2023, sp. zn. 29 Cdo 2649/2022.
2) Nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle ustanovení §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno).
Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem takového návrhu je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže).
Výše popsaný postup soudu (odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v §107a odst. 2 o. s. ř.) přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Aby mohl takto postupovat, musí soud rozhodující o procesním nástupnictví návrh na vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. bez rozumných pochybností považovat za prostředek ke zneužití procesní úpravy.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 (dále jen „R 46/2012“), jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 5689/2016, uveřejněného pod číslem 92/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; v judikatuře Ústavního soudu viz např. nález sp. zn. III. ÚS 168/11.
3) Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle ustanovení §107a o. s. ř. přitom může dle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. např. usnesení ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013), postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení ze dne 26. června 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013) nebo absence jakéhokoli jiného majetku a hospodářské činnosti postupníka ve spojení s personálním propojením s postupitelem (srov. usnesení ze dne 31. ledna 2022, sp. zn. 29 Cdo 453/2021).
Jakkoli odvolací soud z výše označené judikatury (obecně) vycházel, jeho závěr, že návrh žalobkyně na vstup M. H. do řízení na její místo (§107a o. s. ř.) není zneužitím práva (§2 o. s. ř.), nelze považovat (vzhledem k poměrům dané věci) bez dalšího za správný.
Odvolací soud totiž v tomto směru zjevně přecenil význam poměrů žalobkyně [její věk, (blíže nespecifikovaný) zdravotní stav, osobu nabyvatele pohledávky a dosavadní průběh řízení] a naopak neodůvodněně podcenil další (právně významné) skutečnosti, zejména: a) kusá tvrzení o skutečnostech, z nichž žalobkyně dovozuje existenci žalobou uplatněných pohledávek, b) extrémní nepoměr mezi výší postoupené pohledávky a sjednanou úplatou, c) majetkové poměry M. H. [viz dosavadní průběh insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek], d) dosud vzniklé náklady řízení žalovaného za právní zastoupení, e) další náklady za právní zastoupení, jejichž vznik lze důvodně předpokládat i s ohledem na kvalitu (dosavadních) tvrzení žalobkyně, jakož i f) argumentaci žalovaného vztahující se k hodnotě majetku žalobkyně.
Především nelze přehlédnout, že se odvolací soud omezil (ve vztahu k nákladům řízení žalovaného) na (zcela nekonkrétní) konstatování, že tyto „nevznikly „ve zvýšené míře“, aniž: a) tyto (již vzniklé) náklady (byť jen za právní zastoupení) jakkoli vyčíslil a b) vzal v úvahu (další) náklady, jejichž vznik lze důvodně očekávat (viz odvolacím soudem akcentovaná délka a obtížnost soudního řízení). Přitom neobstojí ani argumentace, podle níž M. H. není postupníkem s „nevyjasněným majetkovým a obchodním substrátem“; naopak, osobní a majetkové poměry M. H. (viz žalobkyní tvrzený zdravotní stav M. H. a dosavadní průběh insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek) potvrzují důvodnost obav žalovaného co do neschopnosti M. H. uhradit žalovanému (případné) náklady soudního řízení.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že soud prvního stupně doručil žalovanému návrh žalobkyně podle ustanovení §107a o. s. ř. (až) společně s rozhodnutím, jímž tomuto návrhu vyhověl, a v jehož důvodech se otázkou (případného) zneužití práva (§2 o. s. ř.) nezabýval; postupoval tak v rozporu ve závěry formulovanými Nejvyšším soudem např. v důvodech (shora zmíněného) usnesení sp. zn. 29 Cdo 2649/2022.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné (a tudíž i nesprávné), Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil; důvody, pro které neobstálo usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, který otázku (případného) zneužití práva žalobkyní zcela pominul; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V další fázi řízení soud prvního stupně (opětovně) posoudí (s přihlédnutím ke všem právně významným skutečnostem, včetně žalovaným označených dispozic žalobkyně s majetkem), zda žalobkyně podáním návrhu (§107a o. s. ř.) vskutku zneužila procesní úpravu; přitom se neopomene vypořádat (i) s tím, zda: a) žalovaný dostál povinnosti vydat pohledávku, kterou měl nabýt postupní smlouvou, insolvenčnímu správci [viz ustanovení §409 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. května 2020, č. j. KSHK 41 INS 11148/2019-B-16, o schválení oddlužení M. H. plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty], a b) insolvenční správce tento majetek „přijal“ (popř. odmítl).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu