ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.739.2024.1
sp. zn. 29 Cdo 739/2024-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. R. , zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem, se sídlem v Bořici 65, proti žalovaným 1/ V. B. , 2/ V. B., 3/ L. H. , 4/ J. H. , 5/ M. R. , o zaplacení 581 759,50 Kč s příslušenstvím, o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 24 C 203/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. srpna 2022, č. j. 18 Co 77/2022-53, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 4. ledna 2022, č. j. 24 C 203/2020-14, odmítl podání žalobce označené jako „námitky zmatečnosti“ ze dne 3. dubna 2018 ve znění doplnění ze dne 31. ledna 2019 proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 18 Co 397/2016-1691 a ze dne 7. února 2019 ve znění doplnění ze dne 4. března 2019 proti Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 18 Co 397/2016-1594 (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. Okresní soud dospěl k závěru, že podání žalobce je třeba odmítnout „pro neprojednatelnost“, když přes jejich obsah, který soud posoudil jako žaloby pro zmatečnost, žalobce trval na tom, že jimi nemínil „činit procesní návrh“.
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. srpna 2022, č. j. 18 Co 77/2022-53, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání obsahují „znaky žaloby pro zmatečnost“, žalobce sdělil, že věc „nehodlá projednat“, avšak neučinil „úkon zpětvzetí“; vady podání se nepodařilo přes řádné poučení odstranit, a proto musejí být odmítnuta.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení důvodu dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tyto vady dovolání pokračovat.
6. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014 (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
7. V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu i v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem jako nová vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
8. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, (mimo jiné) přijal a odůvodnil závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska).
9. V daném případě dovolatel nedostál shora zmíněným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, když v závěru bodu II. dovolání toliko volně parafrázuje text ustanovení §237 o. s. ř. Rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která dovolatel v podání hojně cituje, se nijak neupínají ke konkrétním právním otázkám, jež by dovolatel jasně a srozumitelně vymezil (poměřováno obsahem dovolání).
10. Nadto je dovolání vadné i pro nedostatek vymezení dovolacího důvodu. Rozhodnutí odvolacího soudu lze totiž v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Důvod dovolání je třeba vymezit tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu a nesouhlas s jeho rozhodnutím v tomto ohledu nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013).
11. Na žádném místě svého podání dovolatel nevymezil důvod dovolání způsobem požadovaným §241a odst. 3 o. s. ř., tedy uvedením právního posouzení věci, které považuje za nesprávné, a vyložením, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá.
12. Bez ohledu na zjištěné vady dovolání Nejvyšší soud podotýká, že dovolání zjevně nebylo sepsáno advokátem, jak požaduje §241 odst. 4 o. s. ř., když zástupce žalobce toliko opatřil podpisem podání, které koncipoval žalobce sám (srov. totožné podání ze dne 14. listopadu 2022, č. l. 64, s údajem v záhlaví: „zastoupení advokátem na právní službu se zatím nepodařilo zajistit“).
13. Pokud dovolatel namítá, že soudy nižších stupňů zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces (tím, že rozhodovali vyloučení soudci, odvolací soud nenařídil k projednání odvolání jednání apod.), pak z ustanovení §237 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vyplývá, že dovolací přezkum se zásadně předpokládá pro posouzení právní otázky vymezené v dovolání. Podle §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. nelze dovolání podat z důvodu tzv. zmatečnostní vady, jestliže taková (tvrzená) vada sama nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř. Ke zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud přihlíží u (jinak) přípustného dovolání (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
15. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2024
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu