ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.195.2023.1
MSPH 90 INS 23203/2020
214 ICm 2128/2022
sp. zn. 29 ICdo 195/2023-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce V. K. , zastoupeného Mgr. Liborem Vincencem, advokátem, se sídlem v Praze, Štěpánská 540/7, PSČ 120 00, proti žalovanému UNI INVEST GROUP s. r. o. , se sídlem v Praze, Dělnická 1437/44, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 01 48 64 03, zastoupenému Mgr. Jiřím Nejdlem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195, PSČ 339 01, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 214 ICm 2128/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 90 INS 23203/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2023, č. j. 214 ICm 2128/2022, 101 VSPH 483/2023-68 (MSPH 90 INS 23203/2020), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2023, č. j. 214 ICm 2128/2022, 101 VSPH 483/2023-68 (MSPH 90 INS 23203/2020), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 19. dubna 2023, č. j. 214 ICm 2128/2022-60, odmítl žalobu (podanou u něj dne 24. července 2022), kterou se žalobce (dlužník V. K. ‒ dále též jen „žalobce“) domáhal vůči žalovanému (UNI INVEST GROUP s. r. o.) určení pravosti, výše a pořadí pohledávky žalovaného, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného insolvenčním soudem na majetek žalobce pod sp. zn. MSPH 90 INS 23203/2020.
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 1.327.137,98 Kč. Podle zprávy o přezkumu ze dne 8. června 2022 a přezkumného listu zajištěné pohledávky byla tato pohledávka přezkoumána jako vykonatelná a popřena dlužníkem co do pravosti, výše a pořadí.
2) U jednání o námitkách proti zprávě o oddlužení a přezkumu a návrhu na schválení oddlužení (konaného u insolvenčního soudu dne 27. května 2022) vzal žalobce popěrný úkon zpět; pohledávku v částce 1.384.746,08 Kč (v plné výši) uznal.
Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §160 odst. 1 a 4 a §201 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že vzal-li žalobce v průběhu insolvenčního řízení svůj popěrný úkon zpět, jeho popření pohledávky žalovaného přestalo mít vliv na její zjištění (pohledávka je zjištěna). Zjištění přihlášené pohledávky je stav, který je v insolvenčním řízení srovnatelný s pravomocným rozhodnutím ve sporném řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a je závazné pro procesní subjekty insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení §9 insolvenčního zákona. Za stavu, kdy žalobce podal žalobu na určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, která byla zjištěna, neměl (ztratil) aktivní věcnou legitimaci k jejímu podání.
Současně insolvenční soud neshledal opodstatněnou argumentaci žalobce, podle níž „připustil“ zpětvzetí popření pohledávky za předpokladu, že žalovaný do doby schválení oddlužení označí nemovitost žalobce určenou ke zpeněžení, když z protokolu o jednání (ze dne 27. května 2022) plyne, že žalobce svůj procesní úkon (zpětvzetí popření pohledávky) učinil výslovně, jednoznačně, bezpodmínečně a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl vyjádřit, tj. že bere své popření zpět. Zamýšlel-li něco jiného, než co skutečně (navenek) projevil a než bylo zaprotokolováno, nezbavuje to procesní úkon účinků, jež s ním procesní právo spojuje. Zpětvzetí popření pohledávky je jednostranným procesním úkonem účastníka, jehož účinky nastávají tím, že se dostane adresátu (soudu) do dispozice, který nelze vzít (dalším procesním úkonem) zpět.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 5. září 2023, č. j. 214 ICm 2128/2022, 101 VSPH 483/2023-68 (MSPH 90 INS 23203/2020), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Ve shodě se soudem insolvenčním zdůraznil, že v protokolu o jednání není uvedena žádná konkrétní podmínka, na kterou by žalobce vázal zpětvzetí popření pohledávky; nejde tak o podmíněný procesní úkon, k němuž by se nepřihlíželo (§41a odst. 2 o. s. ř.). Protokol o soudním jednání je veřejnou listinou (§134 o. s. ř.); není-li prokázán opak, potvrzuje pravdivost toho, co je v něm osvědčeno nebo uvedeno. Přitom žalobce a jeho tehdejší zástupkyně se jednání před insolvenčním soudem osobně zúčastnili, v protokolu o jednání je uvedeno, že byl soudcem hlasitě diktován a nikdo z přítomných nevznesl proti protokolaci námitky.
Konečně odvolací soud doplnil, že námitka žalobce ohledně „podmíněnosti“ zpětvzetí popěrného úkonu je ryze účelová, pročež neprovedl žalobcem navrhované důkazy výpovědí jeho manželky a syna, kteří byli u jednání soudu přítomni a jejichž prostřednictvím hodlal prokazovat nepravdivost údajů uvedených v protokolu o jednání jako veřejné listině.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právních otázek souvisejících s výkladem jeho procesního úkonu ze dne 27. května 2022 (zpětvzetí popěrného úkonu), které dosud nebyly (podle jeho názoru) v daných skutkových souvislostech Nejvyšším soudem zodpovězeny.
Dovolatel akcentuje, že:
a) Soudy chybně vyhodnotily jeho procesní úkon jako nepodmíněný, ač zpětvzetí popření vázal na podmínku vztahující se k „označení nemovité věci, jež bude předmětem prodeje“; přehlédly rovněž, že šlo jen o částečné zpětvzetí (pohledávku uznal co do výše), které se netýkalo pravosti a pořadí pohledávky. Přitom v občanském soudním řízení nelze přisuzovat právní relevanci „podmiňovaným procesním úkonům“.
b) Protokol o jednání „nemůže být skutečně účinným právním úkonem vedoucím k účinnému zpětvzetí (byť i částečnému) popření pohledávky či k uznání dluhu“; účastníci řízení neměli na jeho formulaci žádný vliv a nepodepsali jej. V protokolu schází, že žalobce úkon podmínil vyjádřením žalovaného k předmětu a způsobu zpeněžování části majetkové podstaty; navržené důkazy (výslechy osob přítomných u jednání insolvenčního soudu dne 27. května 2022 ‒ M. K. a A. K.) k neúplnosti protokolu odvolací soud neprovedl.
Dále poukazuje na „vady řízení“ vztahující se k vadám přihlášky pohledávky žalovaného (nedoložení existence zástavního práva), jakož i na nesplnění povinnosti obou soudů přezkoumat účinnost zpětvzetí popěrného úkonu.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky vztahující se k obsahu jeho procesního úkonu (zpětvzetí popření pohledávky), ve spojení s žalobcem navrženými a odvolacím soudem neprovedenými důkazy, když v tomto směru (jde-li o tzv. opomenuté důkazy) je rozhodnutí odvolacího soudu rozporné s judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §40 o. s. ř. úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (dále jen „záznam“). Záznam se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu (odstavec 1). Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení protokolu. V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se sepisuje vždy o úkonu, kterým a) byl uzavřen smír, nebo b) došlo k uznání nároku podle §153a odst. 1 (odstavec 2).
Podle ustanovení §41 o. s. ř. účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu (odstavec 1). Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (odstavec 2).
Podle ustanovení §41a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně (odstavec 1). K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, se nepřihlíží (odstavec 2).
Podle ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř., pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost podpisu a datování se nevztahuje na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu. Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.
Podle ustanovení 120 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (odstavec 1). Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny (odstavec 2).
Podle ustanovení §134 o. s. ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura spočívá na těchto závěrech:
1) Každý procesní úkon (podání) účastníka je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůli jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv.
Popření přihlášené pohledávky je procesním úkonem, pro který přiměřeně platí ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř.
Srov. např. rozsudek ze dne 30. prosince 2022, sen. zn. 29 ICdo 54/2021, uveřejněný pod číslem 104/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně další judikatury Nejvyššího soudu zmíněné v jeho důvodech.
2) Protokol o jednání, který obsahuje zákonem stanovené náležitosti, je veřejnou listinou (§134 o. s. ř.), z níž soud vychází, není-li prokázán opak.
Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 2972/2013, a ze dne 30. června 2016, sen. zn. 29 ICdo 45/2014, uveřejněných pod čísly 21/2015 a 116/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3) S oud neprovede důkazy (§120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné). Stejně tak neprovede důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (důkazy nezákonné).
Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, a ze dne 14. srpna 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, uveřejněné pod čísly 39/1999, 71/2009 a 83/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; v judikatuře Ústavního soudu srov. např. nálezy ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, a ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/1998.
K přiměřenému uplatnění posledně citovaného ustanovení i na případy „šetření“ (právně významných) skutečností viz též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2022, sen. zn. 29 NSČR 90/2021, uveřejněného pod číslem 83/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V poměrech projednávané věci žalobce navrhl důkazy (výslechem shora označených osob) k vyvrácení domněnky (obsahové) správnosti protokolu o jednání insolvenčního soudu (ze dne 27. května 2022), jde-li o žalobcem učiněný procesní úkon (zpětvzetí popření pohledávky).
Za stavu, kdy z ustanovení §134 o. s. ř. bez jakýchkoli pochybností plyne, že pravdivost obsahu veřejné listiny (zde protokolu o jednání, má-li zákonem stanovené náležitosti) lze vyvrátit (důkazem opaku), nelze akceptovat (pouhým poukazem na účelovost námitky žalobce o podmíněnosti zpětvzetí popěrného úkonu žalobce odůvodněný) závěr odvolacího soudu o nepotřebnosti provedení žalobcem navržených důkazů výslechem osob, které byly přítomny u jednání insolvenčního soudu.
Zpochybnil-li žalobce správnost protokolu o jednání (jde-li o obsah jím učiněného procesního úkonu ‒ zpětvzetí popření pohledávky), a současně tvrdil, jak zmíněný procesní úkon vyjádřil (jako podmíněný), a ke svým tvrzením navrhl důkaz výslechem osob, které byly u jednání přítomny [to vše v situaci, kdy z protokolu o jednání plyne, že žalobce preferoval, aby za účelem uspokojení pohledávky zajištěného věřitele byla zpeněžena konkrétní nemovitost, a kdy zpětvzetí popření nebylo podepsáno (jakkoli ustanovení §41b o. s. ř. vyžaduje podpis jen v případě, kdy strany uzavřely smír, nebo v případě uznání nároku žalovaným, nelze mít pochybnosti o tom, že podpis procesního úkonu žalobcem v protokolu o jednání by měl vliv i na hodnocení „účelovosti“ (popř. relevantnosti) námitky nesprávnosti obsahu protokolu)], nelze (bez dalšího) akceptovat závěr odvolacího soudu o nepotřebnosti provedení žalobcem navržených důkazů.
Jelikož usnesení odvolacího soudu není (vzhledem k výše uvedenému pochybení) správné, Nejvyšší je zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu