ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.20.2024.1
KSUL 69 INS 21785/2017
69 ICm 1770/2019
sp. zn. 29 ICdo 20/2024-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v právní věci žalobkyně JUDr. Mileny Bódiové , se sídlem v Ostravě, Jurečkova 1860/4, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 66251737, jako insolvenční správkyně dlužníka ADVANCED SPECIALITY MATERIALS s. r. o., zastoupené JUDr. Davidem Lejčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 733/6, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ I. K. , a 2/ T. K. , oběma zastoupeným JUDr. Martinem Grubnerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17, PSČ 110 00, o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka a zaplacení částky 785 000 Kč do majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 69 ICm 1770/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ADVANCED SPECIALITY MATERIALS s. r. o., se sídlem v Chomutově, Školní pěšina 5096, PSČ 430 04, identifikační číslo osoby 27426416, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 21785/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. srpna 2023, č. j. 69 ICm 1770/2019, 103 VSPH 144/2023-131 (KSUL 69 INS 21785/2017), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 15. září 2022, č. j. 69 ICm 1770/2019-103, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) určil, že kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k tam specifikovaným nemovitostem, uzavřené mezi dlužníkem (ADVANCED SPECIALITY MATERIALS s. r. o.) a žalovanými (I. a T. K.) dne 15. října 2012, jakož i na ně navazující zápočty pohledávek dlužníka vůči žalovaným na zaplacení kupní ceny ve výši 500 000 Kč a kupní ceny ve výši 285 000 Kč, jsou vůči věřitelům v insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. KSUL 69 INS 21785/2017 neúčinné (body I. a II. výroku). Dále insolvenční soud uložil žalovaným společně a nerozdílně vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 785 000 Kč (bod III. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod IV. výroku).
2. Šlo o v pořadí již druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když jeho první rozsudek ze dne 27. května 2021, č. j. 69 ICm 1770/2019-65, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. února 2022, č. j. 69 ICm 1770/2019, 103 VSPH 764/2021-83, zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
3. K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení důvodu dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tyto vady dovolání pokračovat.
5. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a), může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
7. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
8. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, či ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
9. V daném případě se dovolatelé ohledně vymezení předpokladů přípustnosti dovolání omezili právě jen na citaci §237 o. s. ř.
10. Současně platí, že o obligatorní náležitosti je možné dovolání doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. §241b odst. 3 o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání ho vyzvat – srov. §243b o. s. ř., dle něhož §43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí. Marným uplynutím lhůty k podání dovolání se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými (srov. přiměřeně zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2007, sp. zn. 21 Cdo 1514/2006). Znamená to mimo jiné, že k případnému opožděnému doplnění dovolání o obligatorní náležitosti nelze přihlédnout.
11. Žalovaní dne 20. listopadu 2023 doručili insolvenčnímu soudu dovolání neobsahující vymezení jeho důvodu a okolností, v nichž spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti, a to ve lhůtě pro jeho podání (§240 odst. 1 o. s. ř.), která skončila právě 20. listopadu 2023. Nejvyšší soud pak již nemohl zohlednit doplnění dovolání, jež dovolatelé učinili podáním doručeným insolvenčnímu soudu až dne 20. prosince 2023, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání.
12. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě odstraněny.
13. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že insolvenční soud vyzval dovolatele (usnesením ze dne 14. prosince 2023, č. j. 69 ICm 1770/2019-154, jež bylo doručeno zástupci dovolatelů dne 22. prosince 2023) k doplnění dovolání. Z obsahu spisu se totiž podává, že doplnění dovolání žalovaných bylo insolvenčnímu soudu doručeno dříve (dne 20. prosince 2023), než se mohli seznámit s obsahem této výzvy. Z uvedeného vyplývá, že dovolatelé se při doplnění dovolání nemohli, co do projednatelnosti dovolání, opírat o legitimní očekávání založené jakýmkoliv (byť nezákonným) postupem soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 2940/2015, proti kterému byla podaná ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. května 2016, sp. zn. IV.ÚS 614/16). V daném případě navíc k výzvě došlo až po uplynutí zákonem stanovené propadné lhůty, pročež dovolatelům tak nemohla být uvedeným postupem soudu způsobena újma v jejich procesních právech (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2021, sp. zn. 28 Cdo 3327/2021).
14. Proto se v posuzované věci neprosadí ani ty závěry nálezové judikatury Ústavního soudu (srov. nálezy ze dne 14. listopadu 2012, sp. zn. IV. ÚS 3042/11; ze dne 20. ledna 2015, sp. zn. II. ÚS 3157/14; ze dne 19. listopadu 2015, sp. zn. III. ÚS 363/15; ze dne 30. března 2016, sp. zn. III. ÚS 3740/15, či ze dne 6. února 2018, sp. zn. III. ÚS 976/17), jež poskytuje ochranu tomu účastníku, jenž učinil doplnění dovolání po uplynutí zákonem stanovené lhůty v důsledku chybného poučení o lhůtě k doplnění dovolání, jehož se mu dostalo ze strany soudu v průběhu trvání této lhůty. O takovou situaci v nyní posuzované věci nejde.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
16. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 2. 2024
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu