ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.26.2024.1
KSPH 77 INS 20930/2019
75 ICm 584/2021
sp. zn. 29 ICdo 26/2024-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce AKZ insolvence v. o. s. , se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/8, identifikační číslo osoby 26468514, jako insolvenčního správce dlužníka ELEKTROMECHANIKA Úvaly, s. r. o., proti žalovanému EMU Invest, s. r. o. , se sídlem v Úvalech, Klostermannova 1000, zastoupeného JUDr. Radomírem Šimkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm 584/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ELEKTROMECHANIKA Úvaly, s. r. o. , se sídlem v Úvalech, Klostermannova 1000, identifikační číslo 45149941, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 77 INS 20930/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2023, č. j. 75 ICm 584/2021, 101 VSPH 559/2023-188 (KSPH 77 INS 20930/2019), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 2. května 2023, č. j. 75 ICm 584/2021-159, rozhodl, že právní jednání dlužníka (ELEKTROMECHANIKA Úvaly, s. r. o.) spočívající v zaplacení ve výroku specifikovaných částek je vůči věřitelům dlužníka neúčinné (bod I. výroku), uložil žalovanému (EMU Invest, s. r. o.) zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 2 229 200 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – odkazuje mimo jiné na ustanovení §3 odst. 1 a 4, §111 odst. 1 a 3, §239 a §241 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a ustanovení §22 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že platby učiněné ve dnech 22. listopadu 2019 a 30. ledna 2020 jsou neúčinné, neboť byly provedeny poté, co nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení a dlužník ani žalovaný si k platbám nevyžádali souhlas insolvenčního soudu. Platby provedené v období od 22. listopadu 2018 do 23. září 2019 jsou zvýhodňujícími právními úkony, protože pohledávka žalovaného (z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 12. prosince 2016) by v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka nebyla „tak vysoko“ uspokojena. Dlužník a žalovaný jsou přitom osoby blízké, neboť jednatelem a jediným společníkem dlužníka a žalovaného je Ing. Břetislav Ošťádal. Vztah osob blízkých mezi dlužníkem a žalovaným proto zakládá vyvratitelnou domněnku úpadku dlužníka, přičemž žalovaný neprokázal, že dlužník nebyl v době provedení plateb úpadku. Všechny znaky neúčinného právního jednání uvedené v §241 insolvenčního zákona tak jsou naplněny.
3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. října 2023, č. j. 75 ICm 584/2021, 101 VSPH 559/2023-188 (KSPH 77 INS 20930/2019), rozsudek insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok), přičemž se plně ztotožnil s argumentací a právním posouzením věci insolvenčním soudem.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Žalobce (AKZ insolvence v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka) ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné.
6. Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro jeho vady, které nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Učinil tak proto, že dovolatel v dovolání (posuzováno podle jeho obsahu − §41 odst. 2 o. s. ř.) nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné.
7. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014 (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
8. V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu i v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem jako nová vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
9. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, (mimo jiné) přijal a odůvodnil závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska).
10. V daném případě dovolatel ohledně vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze odkázal na ustanovení §237 o. s. ř. (bod I. dovolání).
11. Nadto je dovolání vadné i pro nedostatek vymezení dovolacího důvodu. Rozhodnutí odvolacího soudu lze totiž v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Důvod dovolání je třeba vymezit tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu a nesouhlas s jeho rozhodnutím v tomto ohledu nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013).
12. Na žádném místě svého podání dovolatel nevymezil důvod dovolání způsobem požadovaným §241a odst. 3 o. s. ř., tedy uvedením právního posouzení věci, které považuje za nesprávné, a vyložením, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá.
13. Nad rámec nutného odůvodnění pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání směřující proti výrokům o nákladech řízení je (též) objektivně nepřípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
14. Brojí-li dovolatel proti hodnocení důkazů provedeným soudy nižšího stupně, přehlíží, že hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Srov. opět R 4/2014.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
16. Pro úplnost zbývá dodat, že o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť rozhodnutím o podaném dovolání se stal tento návrh bezpředmětným.
17. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 3. 2024
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu