ECLI:CZ:NS:2024:29.ND.778.2023.1
sp. zn. 29 Nd 778/2023-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Raiffeisenbank a. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, proti žalovaným 1/ Celnice SC s. r. o. , se sídlem v Mostech u Jablunkova 1045, PSČ 739 98, identifikační číslo osoby 08673349, a 2/ I. M. , oběma zastoupeným JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, PSČ 702 00, o zaplacení částky 5 miliónů Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 15/2023, o návrhu žalovaných na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 15/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
1. Na základě žaloby podané u něj dne 25. dubna 2023 Městský soud v Praze (dále též jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) uložil žalovaným (1/ Celnice SC s. r. o. a 2/ I. M.) směnečným platebním rozkazem ze dne 12. června 2023, č. j. 53 Cm 15/2023-15, aby do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu zaplatili žalobci (Raiffeisenbank a. s.) společně a nerozdílně částku 5 miliónů Kč s 6% úrokem z této částky za dobu od 14. dubna 2023 do zaplacení, odměnu ve výši 1.666,66 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 250.834 Kč, nebo aby v téže lhůtě podali proti směnečnému platebnímu rozkazu (odůvodněné) námitky.
2. Podáním datovaným 3. července 2023, doručeným soudu téhož dne (č. l. 17-18) vznesl proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky první žalovaný a podáním datovaným 13. července 2023, doručeným soudu 14. července 2023 (č. l. 20-21) vznesl proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky druhý žalovaný. V podáních též vznesli námitku místní nepříslušnosti soudu.
3. Usnesením ze dne 15. srpna 2023, č. j. 53 Cm 15/2023-32, soud prvního stupně zamítl námitky místní nepříslušnosti vznesené žalovanými.
4. K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. října 2023, č. j. 5 Cmo 112/2023-38, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. srpna 2023.
5. Podáním datovaným 3. listopadu 2023 (č. l. 41) navrhli oba žalovaní, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Ostravě. V návrhu poukázali na výsledek řízení o jejich námitkách místní nepříslušnosti a odůvodnili jej ekonomičností takového postupu, uvádějíce, že v obvodu Krajského soudu v Ostravě má první žalovaný faktické i rejstříkové sídlo a druhý žalovaný má v obvodu tohoto soudu bydliště.
6. Žalobce ve vyjádření ze 7. prosince 2023 (č. l. 50) s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí, poukazuje i na to, že projednávaná věc je běžnou směnečnou věcí; míní, že návrh na přikázání věci jinému soudu je obstrukčním jednáním žalovaných, jehož cílem je projednání věci neúměrně prodloužit.
7. Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
8. Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
9. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
10. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu ) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sb. rozh. obč. [ usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] .
11. Důvody uváděné žalovanými přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
12. Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu, nadto za stavu, kdy druhá strana sporu s takovým postupem nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
13. Nejvyšší soud proto návrhu žalovaných na přikázání věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu