ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.117.2024.1
sp. zn. 3 Tdo 117/2024-287
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. B. R. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. 10. 2023, č. j. 55 To 255/2023-258, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 30/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2023, č. j. 7 T 30/2023-225, byl obviněný R. B. R. (dále jen „obviněný“) pro skutek ad 1) uznán vinným pokusem přečinu poškození cizí věci dle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §228 odst. 1 tr. zákoníku, a pro skutek ad 2) jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených přečinů se dopustil (zkráceně) tím, že:
1) dne 24. 11. 2021 v době okolo 07:15 hodin mezi obcí XY a XY, přibližně 2 km
od bydliště obviněného, po odbočení ze silnice XY na silnici III. třídy číslo XY s cílem předjet svým vozidlem BMW X5, RZ: XY, vozidlo Ford Tranzit, RZ: XY, řízené Z. Š., nejprve blikal na před ním jedoucí Ford Tranzit a za mírnou pravotočivou zatáčkou, když řidič dodávky Ford Tranzit široké přibližně 2,3 metru Z. Š. najel úplně k pravému kraji silnice široké 5,4 metru, aby umožnil předjetí a zbyla tak část vozovky široká zřejmě tři metry, tak obviněný ještě před dokončením předjetí dodávky Ford Tranzit strhl vpravo své BMW X5 o šířce přibližně 2,2 metru, a to v okamžiku, kdy zadní kolo BMW X5 bylo na úrovni předního kola Fordu Tranzit, a aby řidič dodávky Ford Tranzit Z. Š. zabránil vytlačení dodávky Ford Tranzit jedoucí asi šedesátikilometrovou rychlostí ze silnice, tak řidič dodávky Ford Tranzit Z. Š. prudce zabrzdil a obviněný se tak se svým vozidlem BMW X5 zařadil bez srážky obou vozidel před dodávku a na to zrychlil, na což Z. Š. zatroubil a obviněný na troubení odpověděl prudkým bržděním svého vozidla BMW X5 vzdáleného v ten moment od dodávky asi 5 metrů, přitom obviněný k brždění svého BMW X5 neměl žádný důvod neboť obě vozidla se nacházela na rovném přehledném a prázdném úseku silnice XY, řidič dodávky Ford Tranzit Z. Š. proto ihned znovu prudce brzdil, aby zabránil střetu, až se vzdálenost mezi vozidly zmenšila na dva až jeden a půl metru a obviněný se s vozidlem BMW X5 znovu prudce rozjel aby na počátku obce XY, tedy asi po 600 metrech až necelém kilometru zastavil uprostřed zúžené silnice jak je dále popisováno v následujícím odstavci, když pokud by řidič dodávky Ford Tranzit Z. Š. nestihl včas zabrzdit své vozidlo při bezdůvodném brždění obviněným, došlo by ke srážce a nejméně k poškození přední masky Fordu Tranzit, zničení předních reflektorů, poškození předních blatníků, poškození chladiče, ventilátoru a dalších agregátů, ke změně geometrie řízení, případně proražení pneumatiky, což by mohlo mít za následek zhoršenou ovladatelnost dodávky Ford Tranzit, případně až havárii, kdy na majetku by mohla být způsobena škoda ve výši cca 348 906,88 Kč.
2) a dále obviněný téhož dne v čase po 07:15 hodin pokračoval s vozidlem BMW X5 z obce XY k obci XY, kde na počátku obce je vozovka ještě zúžena a na tomto místě zastavil své vozidlo BMW X5 tak, aby je nebylo možno objet a vyčkal až k němu dojede dodávka Ford Tranzit řízena Z. Š. se spolujezdcem, jeho synem Z. Š., a poté když dodávka Ford Tranzit zastavila, přišel k dodávce a řval na Z. Š. vulgární výrazy „pičo, mrdko, jak to jezdíš….“, a že jej nemohl předjet, načež mu Z. Š. vysvětlil, že mu naopak uhýbal, a když si všiml, že spolujezdec dodávky, Z. Š., vystupuje, tak přešel k jeho dveřím a nejprve praštil jeho dveřmi tak, že mu přivřel nohu, čímž však Z. Š. nezpůsobil žádné zranění, a poté, když Z. Š. otevřel dveře a vystoupil, tak jej dvakrát pěstí udeřil do hlavy a nato jej do hlavy kopl kolenem, v důsledku čehož Z. Š. spadl na vozovku a v dalším napadání Z. Š. mu zabránil Z. Š., který obviněného zezadu chytil pod krkem a snažil se ho strhnout k zemi, což se mu následně povedlo, obviněný se však vysmekl a znovu vstal, avšak to již byl na nohách Z. Š. a společně jej oba znovu povalili, a když přestal být obviněný nebezpečný a odcházel ke svému vozidlu, stále vyhrožoval oběma „ať počkají“, a tímto jednáním způsobil Z. Š. zranění, pro která byl poškozený v pracovní neschopností od 29. 11. 2021 do 15. 12. 2021 a byl omezen v obvyklém způsobu života až do 3. 1. 2022, zejména pro bolesti hlavy a krční páteře, kdy po dobu 14 dní měl Z. Š. fixovanou krční páteř ortopedickým krčním límcem.
2. Za uvedené přečiny byl obviněný podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen se zkušební dobou v trvání 24 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku dále nalézací soud obžalovanému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Nalézací soud podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit škodu poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky a bolestné a ušlý výdělek poškozenému Z. Š.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání jak obviněný, tak státní zástupce v neprospěch obviněného. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 10. 2023, č. j. 55 To 255/2023-258, rozhodl tak, že jak odvolání obviněného, tak odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný výslovně neuvedl, v jakém rozsahu rozsudek nalézacího soudu napadá, jeho námitky však směřují výlučně proti výroku o vině.
5. Obviněný namítá, že ze skutku pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu jej usvědčují jen výpověď poškozeného a jeho otce, kteří ovšem uvádějí odlišná místa, v nimž mělo dojít k tvrzenému vybržďování. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, podle obviněného nelze bez dalšího rozhodnout, že se obviněný skutku pod bodem 1) rozsudku dopustil.
6. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rozsudku se obviněnému jeví jako nepravděpodobné, aby poškozený po útoku, tak jak jej popsal, byl schopen se zvednout, bránit svého otce, „zahnat“ pachatele a pokračovat do zaměstnání. Poškozený vyhledal lékařské ošetření až následujícího dne, z lékařské zprávy vyplývá, že vyloučil své upadnutí a bezvědomí. Poukaz obviněného na časový odstup ošetření od údajného incidentu je vyjádřením zásady in dubio pro reo.
7. Podle obviněného nelze z žádného důkazu dospět k závěru, že zranění poškozenému způsobil on. Skutečnost, že svědka Š. probudil štěkající pes, nevypovídá nic o konfliktu mezi poškozeným a odsouzeným. Skutečnost, že mezi výpověďmi obviněného a svědka B. jsou nepodstatné rozdíly, podle obviněného svědčí o věrohodnosti svědka, je třeba vzít v potaz i značný odstup výpovědi tohoto svědka v hlavním líčení od jednání.
8. Obviněný je přesvědčen, že došlo ke kolizi obsahu důkazů, resp. důkazních zjištění a jejich formulace v odůvodnění rozhodnutí s právními závěry, které jsou na základě důkazní materie vyvozovány, a tím k extrémnímu nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Přezkoumávaná rozhodnutí jsou v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z těchto důvodů je nesprávná i právní kvalifikace.
9. Kromě uvedených argumentů obviněný v dovolání cituje řadu judikátů Nejvyššího a Ústavního soudu, avšak tyto na svou věc nijak konkrétně neaplikuje.
10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Podle státního zástupce je dovolání obviněného založeno na doslovném opakování námitek z řízení před nalézacím a odvolacím soudem. S nimi se přitom soudy správně a beze zbytku vypořádaly.
13. K námitce obviněného, že ve věci je dán zjevný nesoulad provedených důkazů a učiněných skutkových zjištění, státní zástupce uvedl, že nalézací soud realizoval komplexní a bezvadné dokazování. Odvolací soud se pak přiléhavě vypořádal s veškerými odvolacími námitkami obviněného. Státní zástupce vysvětlil, ve kterých případech se jedná o vadu zjevných důkazů, a uzavřel, že v nyní projednávané věci dána není.
14. Podle názoru státního zástupce je nesporné, že skutek se stal a dopustil se ho právě obviněný. Ačkoli jeho obhajobu do jisté míry potvrzuje svědek B., jejich výpovědi jsou v rozporu s dalšími důkazy a soudy je naprosto po právu označily za nevěrohodné a účelové, vedené obavou dovolatele z odsouzení a uložení trestu. Odvolací soud výstižně poukázal na to, že popis skutkového děje podaný svědkem B., jinak také osobou s bohatou kriminální minulostí, vyzněl více než podivně. Stran popisu děje a místa činu totiž uváděl skutečnosti, které nekorespondovaly ani s výpovědí dovolatele ani s objektivními zjištěními soudů. Je tedy otázkou, zda se na místě činu vůbec vyskytoval. Nicméně i pokud by se tam skutečně nacházel, evidentně – stejně jako dovolatel – lhal.
15. Státní zástupce shrnul, které důkazy naopak obviněného usvědčují. Uzavřel, že na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů nepochybně bylo možné učinit skutkové závěry vyjádřené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
16. Nemohlo proto dojít ani k porušení obviněným akcentované zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny. Uplatnění této zásady je totiž namístě pouze tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál, což zjevně není případ nyní projednávané věci.
17. Jelikož nebyly naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
18. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
25. Konečně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
26. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
27. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
28. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný neuvedl, proti kterým výrokům dovolání podává, jeho námitky však zjevně směřují výlučně proti výrokům o vině, tedy pokud byl obviněný uznán vinným ad 1) pokusem přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a ad 2) přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolání obviněného obsahuje výlučně námitky skutkové a procesní povahy, když obviněný především rozporuje způsob, jakým soudy hodnotily důkazy.
29. Argumentaci obviněného lze zjednodušeně shrnout tak, že obviněný odmítá, že by se skutek odehrál tak, jak je popsáno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Obviněný polemizuje s tím, jak nižší soudy hodnotily provedené důkazy a poukazuje na zájem svědků na výsledku řízení. Namítá, že z provedených důkazů nelze bez důvodných pochybností dospět k závěru, že se jednání popsaného ve skutkové větě dopustil.
30. Nejvyšší soud úvodem konstatuje, že obviněný v podaném dovolání prakticky výlučně opakuje obhajobu, kterou uplatňoval již v řízení před nalézacím a odvolacím soudem, přičemž obsah jeho dovolání se prakticky doslovně shoduje s obsahem jeho odvolání. Soudy obou stupňů se již s námitkami obviněného dostatečně a správně vypořádaly, jak bude podrobněji rozebráno níže. V takovém případě je přitom zpravidla nutné dovolání označit za zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
31. Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je nutné s ohledem na obsah podaného dovolání konstatovat, že přezkoumatelným, resp. srozumitelným způsobem nespecifikoval, který ze tří okruhů vad, na které pamatuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spatřuje v nyní projednávané věci. Toto konstatování činí Nejvyšší soud při vědomí toho, že v případě jedné ze svých námitek obviněný formálně uplatnil vadu zjevného rozporu provedených důkazů a skutkových zjištění (byť ji takto formálně neoznačil).
32. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 3 Tdo 824/2022).
33. Konfrontuje-li Nejvyšší soud dovolací argumentaci obviněného se shora uvedenými východisky, pak musí konstatovat, že argumentace obviněného nepřekračuje meze prosté polemiky s hodnocením důkazů, jak jej provedly nižší soudy. Obviněný totiž pouze podrobně rozebírá výpovědi svědků a akcentuje ty pasáže svědeckých výpovědí, které vyznívají v jeho prospěch nebo které relativizují to, co svědci uvedli, avšak již pomíjí ty důkazy a ty pasáže svědeckých výpovědí, které jej naopak usvědčují.
34. Pouze o jediném skutkovém zjištění obviněný uvedl, že nevyplývá z důkazů při žádném z logických způsobů výkladu, když rozporoval skutkové zjištění, že zranění popsaná ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku způsobil poškozenému právě obviněný. Tato námitka obviněného je však zjevně nedůvodná, neboť uvedené skutkové zjištění v provedených důkazech bezpochyby podklad má, neboť obviněný je ze způsobení zranění poškozenému usvědčován výpověďmi poškozeného a jeho otce, které korespondují s dalšími důkazy (zejména lékařskými zprávami, znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a výpovědí svědka Š.). Uvedené skutkové zjištění tak není v žádném, natož zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
35. Proto lze konstatovat, že námitky obviněného proti zjištěnému skutkovému stavu se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí. To platí o jediné námitce, v níž obviněný formálně argumentoval zjevným rozporem důkazů a skutkových zjištění, protože obviněný nepřipojil žádnou odpovídající argumentaci.
36. Nad rámec již uvedeného pak Nejvyšší soud dodává, že v projednávané věci měly soudy vzhledem k povaze trestné činnosti k dispozici pouze omezené množství přímých důkazů. O to důkladněji však soudy dbaly na to, aby bylo provedeno maximum v úvahu přicházejících důkazů nepřímých. Z odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů je patrné, že soudy následně důkazy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a důkladně se zabývaly také věrohodností výpovědí jednotlivých aktérů konfliktu.
37. Skutkové verzi prezentované obviněným soudy neuvěřily, jelikož není podporována prakticky žádným jiným důkazem. Skutkovou verzi obviněného dokonce nepodpořil ani jeho kamarád svědek B., který měl údajně jet s obviněným v autě. Jak na to poukázaly nižší soudy, svědek mj. popisoval děj odlišně, zmiňoval hanlivé označení obviněného, které nezmínil ani sám obviněný, detailně popisoval pohyb aut přes dělící čáru, přitom v daném úseku žádná čára není. Konečně soudy poukázaly na to, že výpověď tohoto svědka v hlavním líčení se značně odlišovala od toho, co uváděl v rukou psaném vyjádření, které sepsal „na podporu“ obviněného. Konečně soudy poukázaly na velmi sníženou obecnou věrohodnost tohoto svědka, který se opakovaně dopouští trestné činnosti podvodného charakteru (srov. str. 11-12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 18. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
38. Soudy naproti tomu akcentovaly skutečnost, že poškození celé jednání popisují kontinuálně a opakovaně v podstatě vždy stejně. Zranění, která poškozený Z. Š. utrpěl, podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, odpovídají mechanismu útoku tak, jak jej poškozený popsal. Naopak vznik zranění způsobem, který popsal obviněný, hodnotil znalecký posudek jako nepravděpodobný. Odvolací soud doplnil, že i kdyby snad zranění vzniklo až v důsledku pádu poškozeného, na trestní odpovědnosti obviněného to nic nemění, neboť i tento pád zapříčinil obviněný. Skutková verze popsaná poškozeným je podporována i vyjádřením společnosti M. D. N., spol. s r.o., kam přijel poškozený se svým otcem bezprostředně po incidentu a kde se poškozený se svým otcem svěřili zaměstnanci společnosti P. Ch., že při cestě do firmy byli napadeni. P. Ch. si všiml, že poškozený měl natržený ret.
39. Nejvyšší soud tak může uzavřít, že oba nižší soudy provedly dokazování zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a následně důkazy hodnotily způsobem, jaký jim předepisuje §2 odst. 6 tr. ř. I ostatní skutková zjištění jednoznačně mají oporu v provedených důkazech a Nejvyšší soud neshledal žádné, natož zjevné rozpory mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními. Skutečnost, že poškozený a jeho otec u hlavního líčení neurčili místo, kde mělo dojít k vybržďování, zcela shodně, na tomto závěru nemohla nic změnit.
40. Námitce obviněného, aby se v jeho věci uplatnila zásada in dubio pro reo , Nejvyšší soud nepřisvědčil. Toto zásada znamená, že jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Rozhodnout ve prospěch obviněného lze však jen za předpokladu, že existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O tuto situaci se však v projednávané věci nejednalo, neboť soudy po provedeném dokazování zjevně důvodné pochybnosti o vině obviněného neměly, a nic nenasvědčuje tomu, že by takové důvodné pochybnosti mít měly. Uplatnění zásady in dubio pro reo v projednávané věci tedy nebylo na místě.
41. Obviněný v dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho dovolání však neobsahuje žádnou argumentaci týkající se právního posouzení skutku, která by tomuto dovolacímu důvodu byť jen vzdáleně odpovídala.
42. Jelikož Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitkám obviněného vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě).
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
43. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
44. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu