ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.156.2024.1
sp. zn. 3 Tdo 156/2024-2607
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. L., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Valdice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 10 To 266/2022-2260, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 32/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 2. 2022, č. j. 2 T 32/2021-2199, byl obviněný M. L. (dále jen „obviněný“ nebo „obviněný L.“) pro skutek ad I) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pro skutek ad IV. byl obviněný L. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Skutek ad IV. spočíval v tom, že obviněný L.
dne 26. 3. 2020 v době kolem 18:00 hodin, ačkoliv si byl vědom toho, že před jízdou užil návykovou látku metamfetamin, zvanou pervitin, úmyslně řídil po pozemní komunikaci minimálně ve směru z ulice XY do ulice XY č. p. XY v Pardubicích, okr. Pardubice, osobní motorové vozidlo tovární značky Honda Civic, reg. zn. XY, kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR a podrobil se orientačnímu testu testerem DrugWipe 5SP, kterým byla v jeho slinách zjištěna přítomnost látky amfetamin/metamfetamin, a laboratorním rozborem krve, odebrané v Pardubické nemocnici dne 26. 3. 2020 v 19:24 hodin byla v jeho krvi prokázána přítomnost metamfetaminu o koncentraci 980,9 ng/ml a jeho metabolitu amfetaminu v koncentraci 47,7 ng/ml, a současně při policejní kontrole v příruční taštičce modré barvy úmyslně neoprávněně přechovával pro svoji potřebu plastový sáček s lištou s obsahem 2,02 gramů látky metamfetamin, zvané pervitin, kde bylo zjištěno 67,0 % hmotnostního tj. v přepočtu 1,35 gramů účinné látky metamfetamin báze, resp. 1,69 gramů metamfetaminu hydrochloridu, přičemž psychotropní látka metamfetamin, zvaná pervitin, je zařazena do Seznamu č. 5 „Psychotropní látky“, přílohy č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdější novelizace.
2. Za to byl obviněný L. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Obviněný byl dále podle §70 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 80 000 Kč. Konečně byl obviněný podle §73 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 12 měsíců. Nalézací soud citovaným rozsudkem rozhodl také o vině a trestu pro ostatní spoluobviněné, kteří nepodali dovolání.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný L. a také státní zástupce mj. v neprospěch tohoto obviněného. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2022, č. j. 10 To 266/2022-2260, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce ohledně obviněného L. a dalších dvou spoluobviněných částečně zrušil rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že obviněného L. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl dále obviněný odsouzen k trestu propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 80 000 Kč. Konečně byl obviněný podle §73 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 1 roku. Odvolací soud rozhodl také o trestu pro další spoluobviněné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Dovoláním napadá pouze výrok o trestu .
5. Obviněný poukázal na své prohlášení viny, které soud přijal. Obviněný tak přispěl k výraznému zkrácení trestního řízení. Prohlášením viny prokázal, že má na trestnou činnost náhled a přijal za ni odpovědnost. Odvolací soud výrazně prodloužil dovolateli trest (na téměř dvojnásobek). Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud porušil zásadu vyjádřenou v §2 odst. 4 tr. ř., princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrany legitimního očekávání účastníků, a tím i právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přestože uvedené není explicitním dovolacím důvodem, žádný soud (ani dovolací) nemůže omezovat svůj přezkum tak, že se odmítne zabývat námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu. Odvolací soud způsobil, že obviněný nemůže proti výrazně změněné délce uloženého trestu brojit řádným opravným prostředkem.
6. Rozhodnutí o zrušení původního trestu a uložení trestu delšího odvolací soud podle obviněného nedostatečně odůvodnil. Navýšení trestu odvolací založil pouze na dřívějších odsouzeních dovolatele a na rozsahu dané trestné činnosti, což jsou již skutečnosti, které znal a při ukládání trestu hodnotil soud prvého stupně, odvolací soud neprovedl žádné nové důkazy, které by odůvodnily uložení přísnějšího trestu. V této souvislosti obviněný odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp zn. 44 To 141/2013, kde soud dovodil, že v trestním procesu má fungovat alespoň elementární zásada předvídatelnosti práva, a tedy i předvídatelnosti konkrétního rozhodnutí a jeho výroku, kdy v daném případě nedošlo k žádné změně poměrů na straně obžalovaného (v době mezi vydáním trestního příkazu a rozsudku). Závěry citovaného rozhodnutí lze podle obviněného analogicky aplikovat i na nyní projednávanou věc.
7. Podle obviněného měl odvolací soud výrok o trestu zrušit a vrátit věc k novému projednání soudu prvého stupně tak, aby se mohl obviněný uložení výrazně přísnějšího trestu adekvátně bránit.
8. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ve výroku o úhrnném trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou uloženému obviněnému zrušil a aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství („státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
10. Trest uložený obviněnému L. státní zástupkyně považuje za zcela přiměřený všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestů. Obviněný se k prohlášení viny odhodlal těsně před skončením řízení před nalézacím soudem, po provedení prakticky kompletního dokazování ve vztahu k dobře důkazně podložené trestné činnosti. Obviněný je osobu značně kriminálně narušenou a možnosti jeho nápravy jsou evidentně výrazně sníženy, neboť ani opakovaný pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody neměl patřičný efekt, obviněný se zřejmě nepoučil a výkon trestu na něm nezanechal kýžený korektivní účinek. Jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody by v jeho případě svůj účel neplnil. Výměra zvolená soudem prvého stupně v délce tři a půl roku byla soudem druhého stupně správně k odvolání státního zástupce změněna, neboť trestní sazba v dané věci činní dva roky až deset let, kdy správně odvolací soud konstatoval, že osobu obviněného, jeho trestní minulost ani okolnosti případu a závažnost spáchaného jednání rozhodně nereflektuje.
11. Podle státní zástupkyně dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dle ustálené judikatury dán v případě, že uložený trest je extrémně nepřiměřeně přísný, což trest v daném případě ani přes prohlášení viny není.
12. Státní zástupkyně je toho názoru, že deklarovaný důvod dovolání nebyl naplněn. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný jím brojí pouze proti výroku o trestu, a to pouze v části, kdy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou. Výměru trestu považuje obviněný za nepřiměřenou. Je přesvědčen, že odvolací soud měl po zrušení rozsudku nalézacího soudu vrátit věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Tím, že odvolací soud sám znovu rozhodl a uložil obviněnému výrazně vyšší trest, zkrátil podle obviněného jeho právo na obhajobu.
22. K takto pojaté argumentaci obviněného považuje Nejvyšší soud nejprve za nutné uvést, že z obsahu dovolání obviněného není zřejmé, pod které dovolací důvody obviněný své námitky podřazuje. Z obsahu dovolání je toliko zřejmé, že veškeré jeho námitky z důvodů, které jsou specifikovány v předchozím odstavci, směřují proti výroku o trestu.
23. S ohledem na toto zjištění může Nejvyšší soud dále v obecné rovině uvést, že námitky směrující vůči výroku o trestu je možné projednat toliko v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), i) a j) tr. ř.
24. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno považovat jen jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové námitky nicméně obviněný ve svém dovolání neuplatnil a ani Nejvyšší soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovouto vadou. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud byl obviněnému uložen úhrnný trest, pak se tak stalo za splnění podmínek uvedených v ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku.
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je pak naplněn tehdy, bylo-li rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takovýto postup. K tomu v předmětné trestní věci nedošlo a námitky tohoto charakteru nejsou formálně ani obsahově v dovolání obviněného zmíněny.
26. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ten je naplněn tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
27. Obviněnému byl ukládán úhrnný trest za tři trestné činy, přičemž nejpřísněji trestným z těchto činů byl zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. V souladu s §43 odst. 1 tr. zákoníku tak byl trest ukládán v sazbě 2 léta až 10 let. Jestliže odvolací soud uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, není pochyb o tom, že se jedná o trest přípustný, který je uložen ve výměře stanovené na nejpřísněji trestný čin, jehož se obviněný dopustil. Argumentace obviněného se proto s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. míjí.
28. V případě zákonného trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
29. K takovéto situaci však v posuzovaném případě zjevně nedošlo. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v polovině sazby stanovené pro (nejpřísněji trestný) trestný čin, jehož se dopustil, a to za situace, kdy mu byl ukládán úhrnný trest za další dva trestné činy. Jak na to správně poukázal odvolací soud v bodech 18., 19. a 23. odůvodnění rozsudku, obviněný je osobu značně kriminálně narušenou a možnosti jeho nápravy jsou evidentně výrazně sníženy, neboť ani opakovaný pobyt obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody neměl patřičný efekt. Obviněný ani poté, co v únoru 2019 vykonal tehdy poslední nepodmíněný trest odnětí svobody a po vyhlášení přinejmenším dvou předposledních odsuzujících rozhodnutí dne 16. 9. 2019 a 28. 11. 2019 neváhal opětovně páchat úmyslnou trestnou činnost. Odvolací soud přihlédl k rozsahu trestné činnosti, kdy množství drogy vyrobené z jím zajištěných prekursorů více než 4,5násobně překročilo množství považované ustálenou praxí za „značný rozsah“ a významně se blížilo již polovině hranice určující „rozsah velký“, tedy limitu oddělujícího kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 tr. zákoníku a §283 odst. 3 tr. zákoníku. Prohlášení viny obviněného nelze přeceňovat, protože jej učinil při posledním hlavním líčení po provedení prakticky kompletního dokazování ve vztahu k důkazně dobře podložené trestné činnosti.
30. Trest uložený odvolacím soudem tak lze považovat za zcela přiměřený, přičemž vzhledem k okolnostem případu by bylo možné uvažovat i o trestu přísnějším. O extrémně přísný trest vyžadující zásah Nejvyššího soudu se tedy zcela zjevně nejedná.
31. Konečně Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitkám obviněného proti procesnímu postupu odvolacího soudu, který po zrušení rozsudku nalézacího soudu ve výrocích o trestech uložených obviněným sám znovu rozhodl a obviněnému L. uložil výrazně přísnější trest. Tato námitka neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud se jí tak mohl zabývat pouze z hlediska namítaného porušení ústavně zaručených práv.
32. Nejvyšší soud se na rozdíl od obviněného nedomnívá , že by se závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 44 To 141/2013, uplatnily i v nyní projednávané věci. V citované věci nešlo o rozdílnou výměru trestu v rozsudku odvolacího soudu oproti rozsudku soudu nalézacího, jako v nyní projednávaném případě, nýbrž o rozdílnou výměru trestu uloženého rozsudkem nalézacího soudu oproti předtím vydanému trestnímu příkazu . Důvodem pro zásah odvolacího soudu v citované věci pak byl skutečně markantní rozdíl mezi výměrami trestu (4 měsíce versus 14 měsíců) v kombinaci s libovůlí nalézacího soudu, neboť nebylo zřejmé, proč došlo k tak zásadnímu navýšení trestu (už z podstaty věci, protože trestní příkaz neobsahuje odůvodnění).
33. Situace v nyní projednávané věci se od situace popsané v obviněným citovaném rozhodnutí diametrálně odlišuje. Je pravdou, že ani v nyní projednávané věci odvolací soud neprováděl ve vztahu k otázce trestu další dokazování. Podrobně však vysvětlil, které právní závěry nalézacího soudu považoval za nesprávné, jaké právní závěry o okolnostech rozhodných pro ukládání trestu učinil on a proč se rozhodl uložit obviněnému L. přísnější trest (nalézacím soudem původně uložený trest byl vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele nebývale benevolentní, jak vyložil odvolací soud v bodě 18. odůvodnění rozsudku). Obviněný měl možnost svou obhajobu plně rozvinout při veřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2022 před odvolacím soudem, jehož se zúčastnil jeho obhájce, což také obhájce učinil, jak vyplývá z protokolu o tomto veřejném zasedání.
34. Podal-li v nyní projednávané věci státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného, pak odvolacímu soudu nic nebránilo, aby obviněnému sám uložil trest, a to trest výrazně přísnější než soud nalézací. Takový postup byl zcela v souladu se zákonem. Naopak v rozporu se zákonem by byl obviněným navrhovaný postup, neboť podle §259 odst. 1 tr. ř . je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání.
35. Nejvyššímu soudu tak nezbývá než uzavřít, že námitky obviněného se míjí s jím uplatněnými dovolacími důvody. Současně pak Nejvyšší soud neshledal ani porušení ústavně zaručených práv obviněného.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
37. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu