ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.96.2024.1
sp. zn. 3 Tdo 96/2024-1044
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. L. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 11 To 224/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 17/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 7 T 17/2022, byl obviněný M. L. uznán vinným zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době, nejméně v období od ledna 2012 do května 2012, v kanceláři budovy XY, Hradec Králové, jako trenér oddílu stolního tenisu, za účelem svého sexuálního uspokojení, nejméně ve čtyřech případech jiným způsobem pohlavně zneužil poškozenou v té době nezletilou AAAAA (pseudonym), kdy jí v rámci rehabilitace prováděl masáže celého těla, během kterých jí mimo jiné nejméně ve dvou případech masíroval její nahá prsa, přes která měla rozprostřený ručník, kdy obě ruce měl pod ručníkem, a následně jí nejméně ve dvou případech masíroval její nahá prsa, nejméně v jednom případě včetně bradavek, což jí zdůvodňoval tím, že prsní svaly jsou namáhané, kdy během masáží se jí dotazoval, zda cítí jejich emoční spojení, v jednom případě jí vysvětloval, kde se na těle nacházejí erotogenní zóny, a takto si počínal přesto, že věděl, že poškozená je osobou mladší patnácti let, byl jejím trenérem, poškozená mu věřila a měla obavu, že pokud by nerespektovala jeho tréninkový a rehabilitační plán, nechtěl by ji trénovat a ona by neměla příležitost být v reprezentaci .
2. Za to byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu trénování mládeže na dobu 4 let.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 11 To 224/2023 , tak, že je podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný je toho názoru, že nebyl prokázán obligatorní znak skutkové podstaty přisouzeného trestného činu spočívající ve věku obviněné v době konání předmětných masáží. Uvádí, že masáže proběhly bezprostředně před mistrovstvím Evropy ve stolním tenise konaném v červenci 2012 v rakouském Schwechatu, neboť tyto masáže probíhaly primárně v rámci závěrečné fáze průpravy na tento šampionát, tedy v době, kdy poškozené, bylo již 15 let. Tvrzení poškozené, která uvedla, že k masážím docházelo na jaře 2012, tedy když byla ještě mladší 15 let, považuje obviněný za nepravdivé a neprokázané. Důkazní situace ohledně období, v němž masáže probíhaly, je pouze v rovině tvrzení proti tvrzení, kdy soud se již od počátku rozhodl upřednostnit verzi poškozené a žádná jiná snaha k prokázání této zcela klíčové skutečnosti nebyla soudem vyvinuta. Skutečnost, že je svědek označen za věrohodného, neznamená, že je soud oprávněn převzít každou jednotlivost jeho výpovědi bez kritického zkoumání. Obviněný se domnívá, že znalecké zkoumání poškozené nemá průkazní hodnotu k této jednotlivosti (přesný měsíc konání masáží). Obviněná nemusí ani úmyslně vypovídat o této skutečnosti nepravdu, ale i vzhledem k časovému odstupu deseti let je možné, že si to poškozená nepamatuje přesně, když navíc uvedla časové rozmezí pěti měsíců, a i soud prvního stupně sám uznal, že některé skutečnosti ve výpovědích mohou být zkreslené vzhledem k tehdejšímu věku hráček a dlouhému časovému odstupu. Ohledně této skutečnosti tak nastala minimálně důvodná pochybnost a tato měla být podrobena bližšímu zkoumání. Doba konání masáží je navíc zcela zásadní pro rozhodování o vině, jelikož pokud masáže probíhaly v období od 9. 5. 2012, nemohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití, neboť poškozené již bylo 15 let. Vzhledem ke klíčovému významu časového období konaných masáží a na to navazující otázku věku poškozené je obviněný toho názoru, že tato skutečnost musí být prokázána bez důvodných pochybností. V situaci, kdy jedinými důkazy jsou tvrzení poškozené a tvrzení obviněného, které si odporují, nelze mít za to, že v dané věci nejsou důvodné pochybnosti a soudy tak měly aplikovat zásadu in dubio pro reo . Jedná se tedy o zjevný rozpor mezi úsudkem soudu ohledně naplnění obligatorního znaku skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití na straně jedné s výsledky provedeného dokazování (výpověď poškozené a obviněného) na straně druhé, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. V další části podaného dovolání obviněný poukázal na význam místa konání masáží z hlediska věrohodnosti poškozené. Soud prvního stupně nejprve vyšel z výpovědi poškozené ohledně času i místa konaných masáží a dospěl k závěru, že alespoň první masáž proběhla u obviněného v bytě. Až když obhajoba prokázala, že poškozenou uvedená adresa bytu obviněného, tj. na XY ulici, je nesprávná, uzavřel úvahu soud prvního stupně s tím, že správnou adresu nelze při hodnocení důkazů přeceňovat, a že i vzhledem k časovému odstupu je tato nepřesnost pochopitelná. Větší význam tomuto nepřikládal ve svém usnesení ani soud odvolací. Obviněný uvádí, že si je vědom toho, že pro rozhodnutí o vině není až tak podstatná přesná adresa jeho bytu v době masáží či přesné určení toho, zda první masáž probíhala u obviněného doma a další v jeho kanceláři v budově XY v Hradci Králové, anebo všechny masáže v budově XY, tak jak obviněný od počátku tvrdí. Tato chybně uvedená skutečnost má však prokázat význam velkého časového odstupu od masáží, tedy období skoro deseti let, kdy soudy sice připouštějí, že ve svědecké výpovědi mohou být nepřesnosti kvůli dlouhé časové prodlevě mezi skutkem a trestním řízením, ale zároveň vzaly časové období konaných masáží za prokázané, i když je tu od počátku rozpor ve výpovědích obviněného a poškozené. Obviněný se domnívá, že údaj o místě konaných masáží si musí poškozená pamatovat asi podobně jako přesné časové období masáží. Nelze tedy na jednu stranu považovat údaj o místě konaných masáží (adresu obviněného) za nevýznamnou drobnost, kterou již mohla poškozená po deseti letech zapomenout, a na druhou stranu časové období masáží brát za prokázané pouze na základě její výpovědi. Soud prvního stupně navíc v úvodu rozsudku v popisu skutku uvádí, že masáže proběhly v kanceláři budovy XY v Hradci Králové. Není tedy zdůvodněna úvaha soudu, proč ohledně místa konání masáží upřednostnil výpověď obviněného a ohledně časového období dal přednost výpovědi poškozené. Obviněný se domnívá, že stejně jako si poškozená mohla splést adresu jeho bytu, mohla se splést i o pár měsíců při zařazení časového období masáží. Na rozdíl od místa konání masáží je však časové období naprosto klíčové pro prokázání viny obviněného a mělo by tedy být postaveno na jisto. Dalším důvodem je prokázání skutečnosti, že za celou výpovědí ohledně masáží nemohla stát poškozená sama, jelikož ta neměla vůbec důvod uvádět adresu místa, kde obviněný nebydlel (tou dobou) téměř deset let. Jak obviněný již vypověděl, byt patří jeho manželce a naposledy tam bydleli na přelomu tisíciletí, tedy když byly poškozené tři roky. Od té doby trvale pobývá i s rodinou na adrese XY. Při podání vysvětlení tedy poškozená nemohla vycházet ze svých vlastních prožitků a zkušeností, když na XY ulici obviněný již téměř deset let nebydlel. Z toho jasně vychází minimálně důvodná pochybnost, že jí s přípravou na trestní řízení pomáhala osoba, jež znala obviněného již v době pobytu na XY ulici. Celé to nasvědčuje úmyslu jiné osoby zdiskreditovat obviněného a podporuje to konzistentní výpověď obviněného o mocenském boji mezi výkonným výborem XY a klubem z XY. Tomuto poukazu soud druhého stupně neporozuměl a věcí se takto nezabýval. Soudy v tomto ohledu bagatelizovaly význam špatné adresy místa konání předmětných masáží, která ale prokazuje, že poškozená nemohla vypovídat pouze na základě svých prožitků a nelze tedy nekriticky přijmout každý závěr, který z její výpovědi vychází. I tato skutečnost podle obviněného zakládá zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů a v důsledku toho je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. V poslední části dovolání se obviněný zabýval tím, že soud druhého stupně se podle jeho názoru odvoláním řádně nezabýval. Při ústním odůvodňování rozhodnutí soudu druhého stupně vyšlo najevo, že odvolací soud se případem zřejmě nezabýval dostatečně, když mimo jiné mluvil o úplně jiné adrese, kde se měla trestná činnost odehrávat, a argument spojený s adresou jako takový vlastně vůbec nepochopil. Stejně jako neporozuměl tvrzení obviněného o možném spiknutí při mocenských rozbrojích v rámci vedení XY. Tedy, že poškozená byla součástí komplotu, a to v době podání trestního oznámení, nikoliv ve svých čtrnácti letech, jak soud uvedl. I v tomto obviněný spatřuje naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vzhledem k tomu, že se odvolací soud případem nezabýval, nemohl žádný rozpor nalézt.
8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu uložil věc znovu projednat a rozhodnout.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
10. Státní zástupkyně má za to, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem a nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu a nejsou tedy výrazem libovůle. Pouze skutečnost, že se obviněný neztotožnil s hodnocením provedených důkazů a následně zjištěným skutkovým dějem za situace, kdy se soudy vypořádaly se všemi důkazy a své úvahy řádným a logickým způsobem v odůvodnění svých rozhodnutí zdůvodnily, nelze považovat za zjevný nesoulad.
11. O věrohodnosti poškozené v posuzované trestní věci podle státní zástupkyně nevznikly pochybnosti a soud si právní závěr o věrohodnosti svědkyně učinil na základě širšího spektra důkazů, přičemž jedním z nich byl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie, který vypracovala znalkyně PhDr. Renata Koláčková. Ta vyzdvihla osobnostní charakteristiku poškozené, v níž rezonují zejména loajalita, smysl pro odpovědnost a etická pravidla. Uvedené vlastnosti korespondují s tím, proč se poškozená po letech rozhodla podat trestní oznámení a vypovídat o traumatizujících událostech z doby dospívání, neboť cítila jako nespravedlivé neřešení celé situace ve sportovním prostředí, na které spoléhala, a rovněž měla důvodné obavy, aby obviněný své jednání vůči některé z jeho svěřenkyň nezopakoval. Místo činu, které poškozená uvedla jako konání první masáže na ulici XY, jednak není předmětem stíhaného jednání, což vyplývá již ze samotné skutkové věty výroku rozsudku, avšak ani jinak nemůže ovlivnit náhled na věrohodnost poškozené. To, že předmětný byt obviněný již trvale neobýval a že byl pronajat, ještě nesvědčí o tom, že v něm nemohlo dojít k předmětné trestné činnosti, neboť v uvedené konkrétní době byt pronajat být nemusel, k čemuž však dokazování zaměřeno nebylo, a tudíž údaj o tom, že k prvnímu obtěžování poškozené AAAAA došlo na uvedené adrese v popisu skutku obsažen není. Oproti tomu nebyl důvod nevěřit poškozené ohledně doby činu, neboť její výpověď co do pohlavního zneužití ze strany obviněného přesně zasadila do doby, než se začala připravovat na mistrovství Evropy v roce 2012 s tím, že začaly na přelomu roku a postupně se stupňovaly během jara až do května, kdy jí nebylo 15 let. Důkazní situace v uvedeném ohledu není nijak výjimečnou, neboť v případě sexuálních deliktů bývá obvyklé, že proti sobě stojí výpověď poškozené osoby a výpověď osoby obviněné. V posuzované trestní věci však nevznikly pochybnosti o tom, která z verzí je věrohodná, neboť nevhodné jednání obviněného v sexuální oblasti potvrdilo více hráček ze sportovního prostředí, v němž se skutek odehrál. Věrohodnost poškozené nezpochybňuje ani skutečnost, že poškozená s obviněným posléze komunikovala, neboť její komunikace po předmětných incidentech se odehrávala vyloženě v souvislosti s provozovaným sportem, tedy stolním tenisem, a komunikace v osobní rovině již neprobíhala, resp. poškozená si hlídala, aby s obviněným nemusela být sama. Soudy obou stupňů se věnovaly rovněž problematice případného motivu zdiskreditovat obviněného v rámci mocenských rozbrojů ve vedení XY. Zde je třeba poukázat na výstižné hodnocení ze strany odvolacího soudu, který připustil, že uvedená kauza byla využita v rámci předmětného mocenského boje, přičemž uvedené v žádném ohledu neprokazuje, že by výpověď poškozené byla smyšlená nebo podsunutá. To, že tvrzení poškozené bylo použito i v rámci těchto mocenských bojů, nebylo zásluhou poškozené a nebylo ani prokázáno, že by se dostala pod tlak jiných osob, které by ji přiměly obviněného nepravdivě obvinit. Způsob, jakým se obviněný v kolektivu děvčat prezentoval, odpovídá jeho osobnostním charakteristikám tak, jak byly shrnuty v rámci znaleckého zkoumání
12. V souvislosti s námitkou obviněného, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo státní zástupkyně uvedla, že pokud soudy po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupiny důkazů je pravdivá a její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly. Soudy tedy měly po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, proto nebyly dány podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo . Toto pravidlo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů.
13. Jelikož dovoláním napadené rozhodnutí vytýkanými vadami netrpí, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě obviněným uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný M. L. jím brojí proti výroku o vině zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Na pozadí zpochybňování věrohodnosti poškozené AAAAA přitom jednak namítá, že předmětné masáže proběhly v době, kdy již poškozené bylo 15 let, a nemůže proto jít o pohlavní zneužití, a jednak poukazuje na to, že poškozená v rámci podání vysvětlení uvedla, že první masáž se uskutečnila u obviněného doma v XY ulici, přičemž obviněný na této adrese v té době již dlouho nežil. Jelikož podle obviněného proti sobě stojí pouze jeho tvrzení a tvrzení poškozené, přičemž o věrohodnosti poškozené panují pochybnosti, mělo být postupováno podle pravidla in dubio pro reo . Vyjadřuje rovněž nespokojenost se způsobem, jakým věc přezkoumal Krajský soud v Hradci Králové coby soud odvolací.
21. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je podanému dovolání nejprve nucen vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou). Z obsahu dovolání je totiž zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) .
22. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Pokud jde o samotnou dovolací argumentaci obviněného, je tuto nutno označit za ryze skutkové povahy. Obviněný totiž jednak namítá, že poškozené v době konání předmětných masáží již bylo 15 let, přičemž nesouhlasí s tím, že soudy ohledně této okolnosti vycházely z výpovědi poškozené, a jednak s poukazem na zmínku poškozené o adrese místa, kde se měla odehrávat první masáž, zpochybňuje její věrohodnost.
24. Je nicméně skutečností, že takto stručně shrnuté a výše podrobně rekapitulované námitky obviněného pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Je tomu tak proto, že zakotvením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo ani po 1. 1. 2022 k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestal jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
25. Pokud se obviněný v nyní projednávaném dovolání domáhá jiného způsobu hodnocení závěru soudů o době spáchání činu, resp. jiného hodnocení věrohodnosti poškozené, je nutno konstatovat, že takové námitky není možné podřadit pod první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů . Dovolání obviněného totiž neobsahuje žádnou kvalifikovanou argumentaci týkající se zjevného (extrémního) rozporu učiněných skutkových zjištění s provedenými důkazy (obviněný takový rozpor nepopisuje), ale jde pouze o prostou polemiku se způsobem hodnocení důkazů, která se předmětem dovolacího přezkumu z výše uvedených důvodů stát nemůže.
26. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že skutečnost, že soudy nižších stupňů (zde soud prvního stupně) hodnotily věrohodnost svědka (zde poškozené AAAAA) způsobem, který neodpovídá představám obviněného, pokud dostály požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z §2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, zpravidla nemůže založit zjevný (extrémní) rozpor učiněných skutkových zjištění s tímto důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 3 Tdo 39/2021, bod 165.).
27. Nejvyšší soud tak pouze nad rámec uvedeného konstatování, že argumentaci obviněného není možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, k dovolání obviněného uvádí, že otázkou věrohodnosti poškozené i dobou spáchání projednávaného činu se soudy nižších stupňů pečlivě zabývaly, a to proto, že námitky, které uplatňuje v nyní projednávaném dovolání, učinil obviněný předmětem své obhajoby již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s nimi dostatečně a správně vypořádaly.
28. Pokud jde o věrohodnost poškozené, nalézací soud věnoval této klíčové otázce náležitou pozornost. Vycházel přitom jednak ze znaleckého zkoumání poškozené, jednak z výpovědí svědků z jejího okolí i z prostředí stolního tenisu. Zjištěné poznatky mu přitom umožnily učinit spolehlivý závěr o vysoké míře věrohodnosti poškozené. Nalézací soud své úvahy v tomto směru podrobně a přesvědčivě vyložil v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, které nenese znaky libovůle, je založeno na pečlivém vyhodnocení provedených důkazů v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a je tak možno na něj odkázat.
29. Soudy se při posuzování věrohodnosti poškozené zabývaly i otázkou mocenského boje v prostředí stolního tenisu, na který obviněný opakovaně poukazoval (a činí tak i v nyní projednávaném dovolání). Tuto verzi však jednoznačně vyloučily, přičemž zcela správně uvedly, že skutečnost, že se tato kauza stala předmětem jednání České asociace stolního tenisu, v žádném případě neznamená, že poškozená si obvinění vymyslela. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by byla poškozená při podání trestního oznámení někým ovlivňována, přičemž její motivací řešit celou záležitost trestněprávní cestou s odstupem mnoha let se soudy rovněž zabývaly a dospěly k přesvědčivým a odůvodněným závěrům. Nelze přitom rovněž přehlédnout, že o nevhodných narážkách obviněného se sexuálním podtextem vypovídala i celá řada dalších hráček stolního tenisu, a tato otázka se řešila již v roce 2012, kdy byl obviněný z podnětu hráček a jejich rodičů odstaven od trénování reprezentace. I s přihlédnutím k této skutečnosti se jeví jako vyloučené, že se jedná až o následně (po mnoha letech) vykonstruované obvinění.
30. Závěr o věrohodnosti poškozené nemůže narušit ani skutečnost, že poškozená při podání vysvětlení uvedla, že první masáž (která však byla standardní) proběhla u obviněného doma na ulici XY, přičemž v dalších výpovědích uváděla rodinný dům na okraji XY. Je jednak skutečností, že se nejedná o otázku místa činu, neboť na první masáži ještě nemělo docházet k žádným nevhodným praktikám, a jednak že zmínku o adrese na ulici XY poškozená zmínila toliko při podání vysvětlení, takže ani postupem podle §212 tr. ř. nebylo možno tuto okolnost poškozené předestřít za účelem posouzení její věrohodnosti. Zejména však význam zmínky o jiné adrese není možno přeceňovat a dovozovat z ní možné ovlivnění poškozené jinými osobami, a to zejména kvůli značnému časovému odstupu. Závěr soudů o vysoké věrohodnosti poškozené tak plně obstojí.
31. Pokud jde o věk poškozené v době konání předmětných nevhodných masáží, poškozená vypověděla, že problematické masáže začaly s přelomem roku 2011 a 2012 a postupně se stupňovaly během jara až do května, než se poškozená začala připravovat na mistroství Evropy. Verze obviněného, že masáže probíhaly až v měsíci červnu 2012, kdy již bylo poškozené 15 let, a byly součástí závěrečné přípravy před mistrostvím Evropy, byla naopak vyloučena s ohledem na uvedenou věrohodnou výpověď poškozené, která jednak věrně popsala dobu jejich konání na počátku roku 2012, a jednak vysvětlila, že v závěrečné fázi přípravy (těsně před konáním mistrovství) již probíhaly různé turnaje a soustředění ve větším počtu hráčů. Vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů neměly důvodné pochybnosti o tom, že v době konání nevhodných masáží bylo poškozené ještě 14 let, nepřicházela v úvahu aplikace zásady in dubio pro reo .
32. K poslední námitce obviněného týkající se nedostatečného přezkumu rozsudku soudu prvního stupně ze strany Krajského soudu v Hradci Králové je jednak možno uvést, že tato námitka neodpovídá žádnému důvodu dovolání, a jednak že není ani věcně důvodná. Soud druhého stupně se totiž podaným odvoláním řádně zabýval a napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska uplatněných odvolacích námitek, přičemž své úvahy vyložil v rámci odůvodnění svého usnesení.
33. Je tak možno uzavřít, že vzhledem k tomu, že skutkové námitky obviněného nebylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl označen toliko formálně a jehož podstata se s obsahem dovolací argumentace obviněného míjí, nemohlo dojít ani k naplnění souvisejícího a pouze implicitně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
34. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného M. L. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
35. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2024
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu