ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.3229.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3229/2023-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila, a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně R. Š. , zastoupené Mgr. Václavem Bubeníkem, advokátem, se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářská 167/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 240 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 172/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, č. j. 68 Co 439/2022-24, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, č. j. 68 Co 439/2022-24, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 10. 2022, č. j. 14 C 172/2022-14, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 1 240 000 Kč sestávající z částky 320 000 Kč za průtahy a nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, částky 530 000 Kč za vytrpěné bolesti a duševní útrapy dle §2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a částky 390 000 Kč za ztížení společenského uplatnění dle §2958 o. z. Nesprávný úřední postup spatřovala žalobkyně v neučinění úkonu, resp. v nevydání rozhodnutí soudu v přiměřené lhůtě.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 14 C 172/2022-14, odmítl žalobu ze dne 14. 8. 2022 (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Soud prvního stupně považoval žalobu za neprojednatelnou, proto žalobkyni ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. vyzval usnesením ze dne 5. 9. 2022, č. j. 14 C 172/2022-5, k vylíčení rozhodujících skutečností, které vysvětlují a odůvodňují podání návrhu, konkrétně k upřesnění, jakým postupem jakých orgánů státu a v jakém řízení byla žalobkyni způsobena újma, v čem přesně nesprávný úřední postup spočíval a jakými úkony či absencí úkonů byl tento postup představován, dále k vysvětlení, proč se žalobkyně domnívá, že tento postup byl nesprávný či nezákonný a v čem způsobená újma spočívá, případně aby žalobkyně označila nezákonné rozhodnutí, od kterého svůj nárok odvíjí. Žalobkyně byla rovněž vyzvána, aby uvedla, v čem spatřuje příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Dále byla vyzvána k vyčíslení žalované částky, aby uvedla, z jakého titulu se domáhá jaké částky, zda se jedná o majetkovou či nemajetkovou újmu. Žalobkyně byla v usnesení soudu rovněž poučena, že nebude-li přes výzvu soudu její podání řádně doplněno, a v řízení proto nebude možné pokračovat, soud podání, jímž se zahajuje řízení, odmítne.
4. Ani po výzvě k odstranění vad neměl soud prvního stupně žalobu za řádně doplněnou, neboť v žalobě uvedené skutkové vylíčení nepovažoval za srozumitelné. Z žaloby a jejího doplnění soud dovodil, že žalobkyně je nespokojena s postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 313/2014, u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 22 E 38/2008 a sp. zn. 5 C 11/2020. Z žaloby však není zřejmé, zda k nesprávnému úřednímu postupu mělo dojít ve všech uvedených řízení, či jen v některém z nich, žalobkyně neuvádí spojitosti mezi jednotlivými řízeními. K vyčíslení žalované částky žalobkyně pouze uvedla, že s ohledem na to, že šlo o kruté a nelidské zacházení, je požadovaná částka přiměřená. K výzvě soudu však neupřesnila, jakou konkrétní částku požaduje, z jakého konkrétního důvodu. Žalobkyně dále v žalobě ani jejím doplnění neuvádí ničeho k tvrzené vytrpěné bolesti, duševním útrapám či ztížení společenského uplatnění, za něž požaduje finanční náhradu. Žaloba tak zůstala i nadále nesrozumitelná, když žalobkyně neobjasnila, z jakého titulu se domáhá po žalované náhrady škody.
5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se žalobkyně domáhala zaplacení částky 320 000 Kč jakožto odškodnění za průtahy, nepřiměřenou délku řízení, zvýšení – z čehož dovodit, že žalobkyně požadovala zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souhrnné částce 320 000 Kč za průtahy (blíže nekonkretizované) řízení (nevyjasněného) a za nepřiměřenou délku řízení (nevyjasněného), kdy v uvedené částce se mělo promítnout blíže nekonkretizované zvýšení zřejmě základní blíže neobjasněné částky. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 530 000 Kč jakožto odškodnění za vytrpěné bolesti a duševní útrapy (tedy zadostiučinění za nemajetkovou újmu) z titulu neobjasněného odpovědnostního titulu a konečně se domáhala zaplacení částky 390 000 Kč jakožto odškodnění za ztížení společenského uplatnění (tedy zadostiučinění za nemajetkovou újmu) z titulu neobjasněného odpovědnostního titulu. V souvislosti s uvedeným žalobkyně namítala několik pochybení: 1) že jí (a zřejmě S. Š. – poznámka odvolacího soudu) nebyl doručen návrh na vydání platebního rozkazu; 2) že nebyl doložený (zjevně listinnými důkazy – poznámka odvolacího soudu) a nedoložitelný; 3) že přesto Městský soud v Brně vydal platební rozkaz ze dne 14. 7. 2006, č. j. 65 Ro 1712/2006-11, jakkoliv měl povinnost návrh na vydání platebního rozkazu jako nedoložený odmítnout a řízení by bylo ukončeno během cca 1 měsíce; 4) že přestože žalobkyně (a zřejmě S. Š. – poznámka odvolacího soudu) podali včasný odpor, byl platební rozkaz označen jako pravomocný a vykonatelný ke dni 10. 8. 2006; 5) že z platebního rozkazu není zřejmé, za co jeho navrhovatel žádá úhradu částky 83 592 Kč s příslušenstvím; 6) že byla doložka právní moci a vykonatelnosti vyznačena (zřejmě až – poznámka odvolacího soudu) dne 4. 1. 2008, přičemž je u příjmení Ch. nečitelný podpis; 7) že u doložky za správnost vyhotovení je na platebním rozkazu u příjmení Ch. uveden nečitelný podpis; 8) že situace u Městského soudu v Brně a Okresního soudu ve Svitavách došla tak daleko, že proti žalobkyni (a zřejmě S. Š. – poznámka odvolacího soudu), přestože se dožadovali nápravy, byla zahájena exekuce vedená Exekutorským úřadem Znojmo pod sp. zn. 133 EX 104/14, v níž byl vydán soudním exekutorem Mgr. Jarošem exekuční příkaz ze dne 11. 3. 2014, č. j. 133 EX 104/14-30, jímž byla celková částka k úhradě vyčíslena na 887 181,20 Kč; 9) že soudní exekutor Mgr. Jaroš nepostihoval pouze údajné povinné, ale dne 24. 2. 2014 vydal i příkaz postižením podílu povinných v obchodní společnosti Rapid; 10) že již v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 52/97 a Krajského soudu v Brně (zřejmě jako soudu odvolacího – poznámka odvolacího soudu) bylo zabráněno (zřejmě žalobkyni a S. Š. – poznámka odvolacího soudu) v pokračování v podnikatelské činnosti; 11) že se celá kauza, kdy nebyly dány podmínky řízení, u soudů vlekla 15 let a 1 měsíc, přičemž řízení bylo skončeno Okresním soudem ve Svitavách dne 20. 1. 2021, rozhodnutím č. j. 5 C 11/2020-211 (zjevně rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 5 C 11/2020-211 – poznámka odvolacího soudu) zamítnutím žaloby, což bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 18. 8. 2021, č. j. 27 Co 133/2021-235.
7. K popisu újmy, jež by byla v příčinné souvislosti s konkrétním jednáním, opomenutím či rozhodnutím státního orgánu (úřední osoby) a popisu příčinné souvislosti žalobkyně uvedla, že žít s vědomím, že pokud nebude učiněno spravedlnosti zadost, což se zejména u Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Brně a v dané době i u Okresního soudu ve Svitavách a Krajského soudu ve Svitavách (zřejmě Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích; poznámka dovolacího soudu) opakovaně stalo (za stavu nepředvídatelnosti rozhodnutí), bude (zřejmě spolu se S. Š. – poznámka odvolacího soudu) zadlužena na celý další život závratnou částkou, což způsobilo jí (a zřejmě S. Š. – poznámka odvolacího soudu) velké zdravotní problémy, stavy bezmoci, úzkost, deprese atp., které v jejím případě přetrvávají dodnes. S. Š. zemřel po prodělaných mozkových příhodách v roce 2015. Žalobkyně dále uvedla, že se dodnes psychicky hroutí, když musí popisovat vše, co prožili, což se prolíná současně do jejího fyzického zdraví, přičemž má za to, že šlo o kruté a nelidské zacházení.
8. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že odškodnění žádá z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v neučinění úkonu, resp. nevydání soudního rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Uvedla, že se jednalo o jednoduchou záležitost, celá kauza, kdy nebyly dány podmínky řízení, se však u soudů vlekla 15 let a 1 měsíc, u Městského soudu v Brně bylo řízení vedeno pod sp. zn. 18 C 313/2014, u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 22 E 38/2008 (kdy toto řízení žalobkyně uvedla nově – poznámka odvolacího soudu) a pod sp. zn. 5 C 11/2020. Zopakovala, že soudním exekutorem Mgr. Jarošem byl vydán exekuční příkaz ze dne 11. 3. 2014, č. j. 133 EX 104/14-30, jímž byla celková částka k úhradě vyčíslena na 887 181,20 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že ačkoliv bylo řízení skončeno rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 1. 2021, č. j. 5 C 11/2020-211, zamítnutím žaloby, což bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 18. 8. 2021, č. j. 27 Co 133/2021-235, bylo jí dne 8. 9. 2022 doručeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2022, č. j. 69 Nc 1667/2002-306 (kdy toto řízení žalobkyně uvedla nově, jakkoliv den doručení uvedeného usnesení 8. 9. 2022 předcházel vyhotovení a doručení žaloby, jež byla odmítnuta napadeným usnesením – poznámka odvolacího soudu), kdy se soud (zjevně Městský soud v Brně - poznámka odvolacího soudu) snaží mimo zákon v řízení pokračovat.
9. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobkyně vytčené vady žaloby neodstranila. Uvedl, že jakkoliv je po doplnění žaloby zřejmé, čeho se žalobkyně podanou žalobou domáhá (peněžního zadostiučinění), není jí nijak vyjasněno, na jakém základě, a to jakkoliv (zřejmě, když v odvolání se žalobkyně částečně vrací k nesprávnostem jí tvrzeným v žalobě) žalobkyně namítá nepřiměřenost soudního či soudních řízení, neosvětlila jakého konkrétního řízení, když zřejmě vnímá několik soudních řízení jako spolu souvisejících a tak tvořících v její představě jedno řízení, spisové značky těchto řízení však částečně mění, kdy její představa stran řízení, za jehož (jejichž) nepřiměřenou délku žádá nepřípustně souhrnné částky (ať již za porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, za bolestné a duševní útrapy, či za ztížení společenského uplatnění) zadostiučinění, není ustálena. Jak ostatně soud prvního stupně v napadeném usnesení uvedl, žalobkyně není spokojena s postupem v jí vyjmenovaných řízeních, není však z žalobních tvrzení zřejmé, zda k nesprávnému úřednímu postupu mělo dojít ve všech z nich, či jen v některém z nich, žalobkyně nenabídla jakékoliv tvrzení o spojitosti mezi jednotlivými řízeními, nově (v doplnění žaloby) hovoří o nezákonné snaze v řízení pokračovat. Žalobní tvrzení jsou obtížně srozumitelná, zejména zcela neurčité je skutkové vylíčení odpovědnostního titulu (titulů), tj. nadále absentují konkrétní tvrzení o jednání či opomenutí (po doplnění žaloby je snad již zřejmé, že z titulu nezákonného rozhodnutí žalobkyně ničeho nežádá) státních orgánů, která žalobkyně považuje za nesprávná a od nichž odvozuje požadované částky. Žaloba tak nadále postrádá náležitá tvrzení ohledně předpokladů odpovědnosti žalované za újmu a není z ní proto zřejmé, z jakého důvodu (jakých důvodů) se žalobkyně na žalované domáhá poskytnutí tří částek zadostiučinění, když srozumitelná a určitá tvrzení při vylíčení skutkového děje (skutkových dějů) žalobkyně nenabídla, přičemž je povinností žalobkyně tvrdit rozhodné skutečnosti tak, aby bylo jasné, o čem konkrétně a na jakém podkladě má soud rozhodnout.
II. Dovolání a vyjádření k němu
10. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, v celém rozsahu včasným dovoláním.
11. Podle dovolatelky se napadeným usnesením odvolací soud hrubě a nedůvodně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
12. Dovolatelka je přesvědčena, že již v žalobě dostatečně specifikovala předmět řízení, avšak soud svým přístupem a zcela nepřípadným formalismem odmítl její přístup k soudu.
13. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 22. 9. 2022 mimo jiné výslovně uvedla: „Jako žalobce požaduji odškodnění ve výši: 320.000,- Kč průtahy, nepřiměřená délka řízení“. A pokračovala citací zákona č. 82/1998 Sb., z čehož lze mít za zřejmé a nepochybné, že mimo jiné uplatnila nárok na náhradu újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. Přestože odvolací soud v napadeném rozhodnutí konstatuje neodstranění vad žaloby, pro něž není možné pokračovat, v bodě 22 správně hodnotí okolnosti, z nichž lze opodstatněnost nároku dovodit. Dle dovolatelky je zcela zřejmé, že uplatnila nárok vycházející z nepřiměřené délky řízení související s tím, že na platebním rozkaze byla vyznačena doložka právní moci přes řádně a včas podaný odpor. Na základě takového rozhodnutí pak byla proti žalobkyni vedena exekuce.
14. Odvolací soud pouze povrchně zhodnotil obsah samotného podání žalobkyně, aniž se zabýval obsahem rozhodnutí, z nichž žalobkyně svůj nárok odvozuje a která byla jednoznačně a nezaměnitelně označena. Přitom vymezení nesprávnosti postupu a průtahů je i odvolacímu soudu zřejmé, jen je přehlíženo. Při běžné pečlivosti by totiž odvolací soud rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 1. 2021, č. j. 5 C 11/2020-211, dočetl až k bodu 25, z něhož je zřejmá podstata a souvislost všech dovolatelkou uvedených řízení, tedy, že žaloba v této věci byla podána dne 15. 6. 2006, v důsledku pochybení Městského soudu v Brně byla nesprávně vyznačena doložka právní moci na platebním rozkazu tohoto soudu ze dne 14. 7. 2006, přestože žalovaní podali v zákonné lhůtě řádně odpor. V průběhu řízení bylo rozhodováno o procesním návrhu žalované na delegaci jinému soudu, o její žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, druhý žalovaný v průběhu řízení zemřel, a teprve na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2019, č. j. 18 C 313/2014-152, které nabylo právní moci dne 11. 6. 2019, a kterým Městský soud v Brně vyslovil svoji místní nepříslušnost, byla věc postoupena Okresnímu soudu ve Svitavách jako soudu místně příslušnému (dne 10. 1. 2020).
15. Odvolací soud měl nesprávně aplikovat §43 a §79 o. s. ř., pokud směšoval otázku výše požadovaných náhrad a projednatelnosti žaloby z pohledu vymezení předmětu řízení (v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu a průtahům) a následků v podobě škody či jiné nemajetkové újmy. Dovolatelka označila řízení způsobem nebudícím pochybnost, pochybení (nesprávný úřední postup) a existenci průtahů v řízení, nejde tudíž o vadnost, pro niž by nebylo možné v řízení pokračovat. Samotná povinnost tvrzení rozhodných skutečností tuto povinnost teprve následuje a povinnost důkazní je teprve důsledkem povinnosti skutečnosti tvrdit. Pro vymezení předmětu řízení dle dovolatelky postačí obecnější vymezení, z něhož bude zřejmé, čeho se domáhá, přičemž tato okolnost splněna byla. Zde dovolatelka poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5226/2007, z něhož vyplývá, že neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Obsahuje-li žaloba tvrzení skutečností, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé.
16. Od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2287/2007, ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4542/2007, ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 609/2010, a ze dne 27. 9. 2017, sen. zn. 29 NSCR 107/2015, uveřejněným pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se měl odvolací soud odchýlit rovněž tím, že vycházel toliko ze svého přesvědčení, že se jedná o více řízení, aniž tuto svoji domněnku ověřil, nebo vyzval jasným a srozumitelným způsobem žalobkyni, aby tyto okolnosti osvětlila. Přitom by dle dovolatelky postačilo, kdyby soud nahlédl do systému infosoud, či obsahu rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 1. 2021, č. j. 5 C 11/2020-211, na něž sám výslovně odkázal. Tedy řízení vedené před Okresním soudem ve Svitavách pod sp.zn. 5 C 11/2020 je stále řízení zahájené žalobou ze dne 15. 6. 2006 a pravomocně skončené až dne 10. 9. 2021. Nejde tedy o samostatná řízení a samostatné tituly, ale pouze o postupná stadia stejného řízení (sp. zn. 65 Ro 1712/2006, sp. zn. 18 C 313/2014 a sp. zn. 5 C 11/2020). Žalobkyně, jakožto účastník řízení, neměla pochyby o tom, že jde o řízení jediné a takto na něj odkazovala, soud však neviděl v různých spisových značkách souvislost a považoval je za nesouvisející, aniž provedl alespoň minimální pokus tuto formalitu objasnit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá právní vzdělání nemohla tyto okolnosti předvídat a považovala soud za instituci soudních spisů znalou, nadto za situace, kdy žalobkyni byla upřena možnost ustanovení zástupce z řad advokátů.
17. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
18. Žalované se dovolání k vyjádření nedoručovalo.
III. Formální náležitosti a přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
20. Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř.
21. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
22. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
23. Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky splnění podmínek pro odmítnutí žaloby, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
24. Dovolání je důvodné.
25. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení takové vady řízení neshledal.
26. Obsahové náležitosti návrhu vymezuje §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
27. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
28. Jak Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ), nedostatek potřebných tvrzení představuje vadu žaloby ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř. jen za situace, že brání pokračování v řízení, tedy jen jestliže má za následek, že v žalobě není vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to v takovém rozsahu, který neumožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem), a není tedy správné spojovat následky podle §43 odst. 2 o. s. ř., požadovaly-li soudy doplnění skutečností významných z hlediska hmotného práva, nikoli pro procesní stránku věci.
29. Z obsahu žaloby a jejího doplnění vyplývá, že se žalobkyně domáhá zaplacení částky 320 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích a nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně a Okresního soudu ve Svitavách. U Městského soudu v Brně byl dne 14. 7. 2006 vydán platební rozkaz č. j. 65 Ro 1712/2006-11, jímž byla jí a S. Š. (zemřelému) uložena povinnost zaplatit částku 83 592 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 20 530 Kč. Přes podaný odpor, byl platební rozkaz označen jako pravomocný a vykonatelný ke dni 10. 8. 2006. U Městského soudu v Brně byla věc dále vedena pod sp. zn. 18 C 313/2014, u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 11/2020. Žalobkyně má za to, že soud měl povinnost odmítnout ničím nedoložený návrh na vydání platebního rozkazu a řízení tak ukončit během cca 1 měsíce. Celá kauza, kdy nebyly dány podmínky řízení u soudů trvala 15 let a 1 měsíc, přičemž řízení bylo skončeno rozhodnutím Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 1. 2021, č. j. 5 C 11/2020-211, zamítnutím žaloby, což bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 18. 8. 2021, č. j. 27 Co 133/2021-235. Žalobkyně dále uvedla, že v důsledku výše uvedeného utrpěla nesmírnou psychickou újmu, byly jí způsobeny velké zdravotní problémy, stavy bezmoci, úzkost, deprese, které trvají dodnes. Dle žalobkyně šlo o kruté a nelidské zacházení. V této souvislosti pak nárokuje částku 530 000 Kč za vytrpěné bolesti a duševní útrapy dle §2958 o. z. a částku 390 000 Kč za ztížení společenského uplatnění dle §2958 o. z.
30. Z hlediska projednatelnosti žaloby není podstatné, jestliže soud v žalobě neshledá skutečnosti významné z pohledu hmotného práva, tedy v rovině do úvahy přicházejícího právního posouzení tvrzených skutečností. K tomu žalobce v občanském soudním řízení z hlediska způsobilosti jeho úkonu směřujícího k řádnému zahájení řízení, tedy žalobou, povinován není. Sama tato skutečnost k odmítnutí žaloby nepostačuje, není-li možná záměna s jiným skutkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, a ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014). Z žalobních tvrzení přitom bez dalšího nevyplývá, že by taková záměna byla možná.
31. Z uvedeného tak vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru o splnění podmínek pro odmítnutí žaloby spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
32. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do posouzení naplnění podmínek pro odmítnutí žaloby nesprávné a tato nesprávnost se projevuje rovněž v rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval dovolací soud podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu a spolu s ním usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
33. Soud prvního stupně posoudí, zda na základě dosavadních žalobních tvrzení je možno o žalobě rozhodnout, případně žalobkyni vyzve k jejich doplnění postupem podle §118a odst. 1 o. s. ř.
34. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
35. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu