ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.476.2024.1
sp. zn. 30 Cdo 476/2024-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, o zaplacení částky 12 422 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 72/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 19 Co 335/2023-60, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 7. 2023, č. j. 27 C 72/2023-53, žalobu ze dne 1. 11. 2022 podanou k Okresnímu soudu v Prachaticích dne 2. 11. 2022 odmítl (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně ve výroku III o neustanovení zástupce zrušil a řízení o ustanovení zástupce žalobci zastavil (výrok I usnesení odvolacího soudu), dále usnesení soudu prvního stupně ve výroku I o odmítnutí podání žalobce a ve výroku II o náhradě nákladů řízení potvrdil (výrok II usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 27. 12. 2023 (č. l. 62) včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 27 C 72/2023-64, které bylo žalobci řádně doručeno dne 19. 1. 2024, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení vydanému Městským soudem v Praze dne 15. 11. 2023, č. j. 19 Co 335/2023-60, s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví.
Přípisem ze dne 19. 1. 2024 (č. l. 65) podal žalobce žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O této žádosti soud prvního stupně nerozhodoval a předložil věc k posouzení Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2024
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu