ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.1419.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 1419/2023-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. M. , zastoupené Mgr. Pavlem Nevrklou, advokátem se sídlem Znojmo, nám. Republiky 18, proti žalované Komerční bance, a. s. , se sídlem Praha 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, o zaplacení 3 451 724 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 10/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 39 Co 316/2022-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 3 451 724 Kč z titulu smlouvy o bankovních službách uzavřené dne 29. 1. 2016 s žalovanou.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 39 Co 316/2022-83, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 11. 4. 2022, č. j. 25 C 10/2021-55, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady škody ve výši 3 451 724 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 7. 5. 2019 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) shledal nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, která nebyla účastníkem dovolacího řízení (vedeného pod sp. zn. 23 Cdo 4614/2018), jež bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku, k jehož úhradě zadala převodní příkaz na pobočce žalované. Účastníky dotyčného dovolacího řízení byly společnosti MERES, s. r. o. a Kaufland Česká republika, v. o. s., žalobkyně povinnost zaplatit soudní poplatek neměla a nemohla jí vzniknout škoda. Její argumentaci smlouvou o tiché společnosti uzavřenou se společností MERES, s. r. o. neshledal odvolací soud důvodnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o absenci její aktivní věcné legitimace. K přípustnosti dovolání uvedla, že „daná problematika nebyla dosud řešena“ . Odvolacímu soudu vytýká, že „se vůbec nezaobíral“ porušením smluvní povinnosti banky, „a to neoznámením neproplacení převodního příkazu jako hlavního důvodu porušení smluvní povinnosti“. Prosazuje, že „protiprávní jednání žalované způsobilo poškození žalobkyně, která očekávala rozmnožení svého majetku, i když nebyla přímo aktivně věcně legitimovaná v probíhající soudním sporu společnosti MERES, s. r. o. Žalobkyně se svým finančním vkladem podílela na podnikaní právnické osoby a očekávala zisk“ . K tomu uvedla, že ve zmíněné společnosti má postavení tichého společníka na základě smlouvy o tiché společnosti ze dne 1. 8. 2018. Soudům též vytkla, že „nehodnotily“ znalecký posudek a že „nedostatečně“ posoudily příčinnou souvislost mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem škody. Na podporu své argumentace poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 618/2001, sp. zn. 29 Odo 690/2001, sp. zn. 25 Cdo 2142/2007 a sp. zn. 25 Cdo 1408/2005.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně se domáhá náhrady škody, která jí měla vzniknout neodborným postupem žalované při zpracování příkazu k úhradě. Odvolací soud vyšel ze následujících zjištění: Dne 29. 1. 2016 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o bankovních službách, dne 18. 2. 2020 zadala příkaz k úhradě soudního poplatku za dovolání v řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 4614/2018, který žalovaná neprovedla z důvodu, že podpis na příkazu k úhradě neodpovídal podpisovému vzoru. Nezpracování příkazu banka oznámila způsobem ve smlouvě sjednaným - dopisem doručeným na pobočku v Hodoníně. Zmíněné dovolací řízení, jehož účastníky byly společnosti MERES, s. r. o. a Kaufland Česká republika, v. o. s., bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku za dovolání zastaveno.
Dovolání není přípustné.
Otázkou aktivní a pasivní žalobní legitimace se Nejvyšší soud zabýval v mnoha svých rozhodnutích (srovnej např. rozsudky ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 397/2011, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016), přičemž dovodil, že věcnou legitimací se rozumí stav vyplývající z hmotného práva. Aktivní věcná legitimace je dána, jestliže žalobci svědčí tvrzené subjektivní právo; pasivní věcná legitimace je posuzována z hlediska, zda je žalovaný nositelem tvrzené povinnosti. Případný nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace má za následek, že žalobce nemůže být v řízení úspěšný.
Základními předpoklady pro vznik odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti je protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením smlouvy a vznikem škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2968/2018, nebo ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3675/2019).
Závěru ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně v projednávané věci konvenuje zjištění odvolacího soudu (jež dovoláním nebylo zpochybněno), že žalobkyni v důsledku neproplacení příkazu k úhradě škoda nevznikla.
Jeho zpochybnění nezakládají výtky, že odvolací soud nesprávně posoudil, zda došlo k porušení smluvní povinnosti žalovanou, nebo že „ soud nedostatečně posoudil příčinnou souvislost mezi porušením smluvní povinnosti ze strany žalované a vznikem škody “, jež se míjejí s tím, jak věc posoudil odvolací soud. Přípustnost dovolání nezakládá ani tvrzení, že žalobkyně jako tichý společník „ se svým finančním vkladem podílela na podnikání společnosti MERES, spol. s r.o. a očekávala zisk“ (na základě smlouvy o tiché společnosti ze dne 1. 8. 2018). Takto nastíněná argumentace dovolatelky totiž neobsahuje řádné vymezení přípustnosti dovolání – není-li předestřena otázka (hmotného či procesního práva), na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (§237 ve spojení s §241a odst. 2 o. s. ř.) a chybí-li uvedení toho, v čem nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spočívá (§241a odst. 2 a 3 o. s. ř.). To se nepodává z celého obsahu dovolání, jež se ohledně přípustnosti – kromě odkazu na znění §237 o. s. ř. - omezuje na strohé tvrzení, že „ daná problematika “ nebyla dosud řešena.
Bez relevance je odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 618/2001, ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 690/2001, ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2142/2007 a ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1408/2005, neboť dovolací soud se v žádném z nich otázkou aktivní věcné legitimace nezabýval.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu