ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2532.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2532/2023-1051
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně B. P. , zastoupené JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem Praha 2, Belgická 276/20, proti žalovanému Ing. Petru Leiblovi , se sídlem Praha 9, Kbely, Toužimská 918/36a, identifikační číslo osoby 44839855, zastoupenému Mgr. Renatou Volákovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Na Zámecké 574/7, o zaplacení 374 901,80 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 483 442 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 54 C 166/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 15 Co 33/2023-1030, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 10. 2022, č. j. 54 C 166/2005-981, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 374 901,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % ročně od 9. 7. 2005 do zaplacení (výrok I.), vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky 638 327,50 Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 15 Co 33/2023-1030, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil; výrok II co do částky 154 885,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího od doručení vzájemného návrhu žalobkyni zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jinak jej potvrdil ve znění „vzájemný návrh, aby žalobkyně zaplatila žalovanému 483 442 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího od doručení vzájemného návrhu žalobkyni“, a zrušil nákladové výroky.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 18. 9. 2003 účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, v níž se žalovaný (zhotovitel) zavázal provést pro žalobkyni (objednatelku) dostavbu rodinného domu podle projektové dokumentace, která byla součástí smlouvy. Cena díla byla sjednána ve výši 2 950 200 Kč bez daně z přidané hodnoty (DPH) jako konečná na základě rozpočtu, který byl součástí smlouvy. Stavební dozor prováděl M. T. Žalovaný započal dílo provádět nejdříve dne 3. 7. 2003 (do té doby stavbu prováděla společnost BRUBER spol. s r.o.), nejpravděpodobněji dne 25. 8. 2003. Dne 18. 6. 2004 žalobkyně zaslala žalovanému dopis označený jako odstoupení od smlouvy. Žalovaný provádění díla ukončil s vysokou pravděpodobností krátce po 18. 6. 2004 (poslední zápis ve stavebním deníku je ze dne 16. 4. 2004) a dopisem ze dne 23. 8. 2004 žalobkyni sdělil, že „veškerou dokumentaci a vyúčtování předal T. už před 60 dny“. Dne 5. 8. 2004 žalobkyně uzavřela se společností SEMSTAV spol. s r.o. smlouvu, jejímž předmětem byla dostavba dotyčného rodinného domu. Žalobkyně zaplatila žalovanému čtyři platby (vyúčtované zálohovými fakturami) v celkové výši 1 160 713 Kč.
Odvolací soud právně věc posoudil podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Shledal správným závěr soudu prvního stupně, že odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo je neplatné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně po neplatném odstoupení od smlouvy nechala dílo dokončit jiným zhotovitelem, došlo k zániku závazku žalovaného pro následnou nemožnost plnění způsobenou objednatelkou s účinky podle §351 ve spojení s §354 obch. zák. Protože žalovaným poskytnuté plnění nebylo možné vzhledem k jeho povaze vrátit (ani předat), odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění žalovaného stanovil podle §544 odst. 2 ve spojení s §548 odst. 2 obch. zák. a vycházel z ceny díla sjednané ve smlouvě, od níž se odečte to, co žalovaný neprovedením díla v plném rozsahu ušetřil. Vzhledem k tomu, že odpovědnost za vady je vázána na řádné ukončení díla, tak v případě vypořádání podle §548 odst. 2 obch. zák. zhotoviteli náleží cena díla podle smlouvy po odečtení ušetřených nákladů a zároveň je nutno posoudit kvalitu díla provedeného do ukončení smlouvy (odkázal na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3397/2007).
Odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně vyšel z revizního znaleckého posudku ČVÚT - Kloknerova ústavu (včetně jeho ústního doplnění), podle něhož rozsah stavebních prací provedených žalovaným (tzv. prostavěnost) činil 26,6 % z objemu stavebních prací sjednaných ve smlouvě. Tomu odpovídající podíl z ceny díla (26,6 % z 2 950 200 Kč) snížil o 5 % za vady díla, přičemž vycházel ze spodní hranice rozmezí (5 % - 10 %) určeného ve znaleckém posudku, a uzavřel, že žalovaný má nárok na část ceny díla ve výši 746 520,65 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovanému uhradila 1 160 713 Kč, přiznal jí celou žalovanou částku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Součástí dovolání byl návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že „přihlédl k vadnosti díla, když snížil prostavěnost díla o 5 % za vadnost provedení díla“, čímž se – dle jeho přesvědčení – odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od jeho rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1670/2008 a sp. zn. 23 Cdo 4092/2007. I kdyby bylo prokázáno, že dílo bylo prováděno vadně, pak s ohledem na skutečnost, že k zániku smlouvy došlo pro dodatečnou nemožnost plnění, „je nutné na dílo pohlížet tak, jako by bylo bez vad“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vady nechala odstranit třetí osobou (společností SEMSTAV s.r.o.), „ jeho povinnost (jako zhotovitele) tyto vady odstranit zanikla“. Žalobkyně tak „nemá nárok na jakoukoliv slevu z ceny díla či na náhradu škody“. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3397/2007, z něhož oba nalézací soudy vycházely, na projednávanou věc nedopadá proto, neboť v odkazované věci k zániku smlouvy o dílo došlo v důsledku odstoupení zhotovitele z důvodu porušování povinností ze strany objednatele.
Dále odvolacímu soudu vytýká nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, „ a to s ohledem na jeho nedostatečné odůvodnění, když odvolací soud se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami“, které vznášel zejména vůči znaleckým posudkům. Soud „de facto stavěl svědka T. do role znalce“ , ve znaleckém posudku „nedošlo k ocenění dodávek ZTI, UT a Elektro, přestože žalovaný tyto práce provedl, a doklady o jejich provedení předložil soudu, a to z důvodu, že tyto práce nebyly obsaženy v položkovém rozpočtu z roku 1998, dle kterého znalci znalecký posudek zpracovávali“ . Znalci při ocenění jednotlivých prací „vůbec nevycházeli“ ze sjednané ceny díla, nýbrž z položkového rozpočtu (zpracovaného H.) z roku 1998 a nezohlednili, že za dobu 5 let (od roku 1998 do započetí provádění díla žalovaným) „došlo ke zvýšení cen v rámci stavební činnosti až o 30 %, jak uvedl znalec Josef Goler při svém výslechu“.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že „se s tvrzením žalovaného neztotožňuje“, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl nebo zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání není přípustné.
V rozsudku ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1023/2022, Nejvyšší soud vyložil, že při vypořádání účastníků smlouvy o dílo po zániku závazku pro následnou nemožnost plnění způsobenou objednatelem se uplatní způsob vypořádání uvedený v §548 odst. 2 obch. zák. Při tomto způsobu vypořádání se považují za náklady, které zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu, i náklady, které by zhotovitel vzhledem k dosavadnímu nekvalitnímu provádění díla ještě musel vynaložit, nebýt zániku závazku, aby dílo provedl v plném rozsahu řádně.
Uzavřel-li odvolací soud, že v případě vypořádání podle §548 odst. 2 obch. zák. zhotoviteli náleží cena díla podle smlouvy po odečtení ušetřených nákladů a zároveň je nutno posoudit kvalitu díla provedeného do ukončení smlouvy (což se v projednávané věci projevilo snížením ceny díla o 5 % v důsledku nekvalitního provádění díla), nikterak se od výše citovaného závěru neodchýlil.
Poukaz dovolatele na rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1670/2008 a sp. zn. 23 Cdo 4092/2007 není v projednávané věci přiléhavý, neboť uvedená rozhodnutí se týkala řešení otázky, zda zhotoviteli náleží nárok na zaplacení ceny díla nebo zda měly soudy postupovat podle ustanovení §351 odst. 2 obch. zák., a to za situace, kdy nebylo skutkově (v prvním případě) nebo právně (v případě druhém) postaveno najisto, zda (případně kdy) zhotovitel předmět díla předal či nikoliv.
Argumentace, že „zasáhne-li objednatel do prováděného díla před jeho předáním, zaniká závazek zhotovitele k provedení díla z důvodu dodatečné nemožnosti plnění“ a že „odstraní-li objednatel vady díla již předaného, zaniká povinnost zhotovitele vady díla odstranit a zhotovitel má právo na zaplacení ceny díla“, z čehož dovolatel vyvozuje, že žalobkyni projednávané věci nevzniklo právo z odpovědnosti za vady, se míjí s tím, jak věc posoudily nalézací soudy.
Dovolateli nelze přisvědčit v tom, že by odvolací soud „de facto stavěl svědka T. do role znalce“ , že znalci při ocenění stavebních prací provedených žalovaným „vůbec nevycházeli“ ze sjednané ceny díla a že ve znaleckém posudku „nedošlo k ocenění dodávek ZTI, UT a Elektro neobsažených v položkovém rozpočtu z roku 1998, přestože žalovaný tyto práce provedl, a doklady o jejich provedení předložil soudu.
Ohledně svědka T., který na dotyčné stavbě prováděl stavební dozor, pořizoval fotodokumentaci, zapisoval do stavebního deníku, a měl informace o průběhu stavby, soudy obou stupňů toliko vycházely (mimo jiné) ze zjištění učiněných při jeho výslechu.
Znalec zpracovávající revizní znalecký posudek při výslechu podrobně a přesvědčivě vysvětlil důvody, proč není možné objektivněji a přesněji stanovit cenu stavebních prací provedených žalovaným. K tomu je třeba dodat, že v době započetí a ani v době ukončení provádění díla žalovaným nebyl vyhotoven protokol přesně zachycují stav stavby (úroveň prostavěnosti) a že žalovaný neměl potřebnou kvalifikaci k provádění díla. Žalovaný přitom neprokázal, že by účelně opatřil věci, jež se zpracováním staly součástí zhotovovaného díla a nebyly zahrnuté ve smlouvě. Z žádného z předložených dokladů žalovaným (po poučení podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) nevyplývalo, že dotyčný materiál či práce se zpracováním staly součástí zhotovovaného díla.
V části, v níž žalobce namítá nutnost zrušení rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu z důvodu neurčitosti výroku II. napadeného rozsudku a z důvodu nesprávného zjištění hodnoty stavby, dovolání nevyhovuje požadavku na řádné vymezení předpokladů přípustnosti podle §237 o. s. ř.; o tuto náležitost již nemůže být dovolání doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
K tomu je třeba připomenout, že dovolacím důvodem uvedeným v §241a odst. 1 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. (§211 o. s. ř.). Výtky uplatněné v nalézacím řízení, týkající se způsobu hodnocení důkazů (včetně znaleckého posudku) přípustnost dovolání nezakládají. Dovolatel jejich prostřednictvím nevymezil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí a neuvedl, o který z předpokladů přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. jde.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Námitkou, týkající se nedostatečného odůvodnění rozhodnutí, dovolatel nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o žádosti žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.].
Přestože výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v posuzovaném případě zdůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.), sluší se uvést, že náklady, které žalobkyni vznikly, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť její vyjádření k dovolání prostřednictvím právního zástupce neobsahuje polemiku s dovolatelem tvrzenými předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., ale pouze sděluje, že „se s tvrzením žalovaného neztotožňuje, a to ani zčásti“.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2024
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu