ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.324.2024.1
sp. zn. 33 Cdo 324/2024-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně Skylogic s.r.o., se sídlem v Praze 10, Ke Strašnické 50/16, (identifikační číslo 634 97 999), zastoupené Mgr. Jakubem Hrubým, advokátem se sídlem v Pardubicích, Na Hrádku 1940, proti žalovanému M. V. , zastoupenému Mgr. Janou Adámkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Orlicí, Boženy Němcové 65/0, o 150 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 310 C 12/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 11. 2023, č. j. 23 Co 264/2023-140, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze 7. 12. 2022 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 150 000 Kč. Požadovaná peněžní částka jsou kapitalizované smluvní úroky ze zápůjčky ve výši 1 % měsíčně ze zápůjčky 1 250 000 Kč za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020. Ty je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit dle písemné smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 26. 6. 2017 mezi JR trade group a.s. (identifikační číslo 247 09 84) jako zapůjčitelkou a žalovaným jako vydlužitelem; v ní žalovaný potvrdil, že mu zapůjčitelka poskytla 1 250 000 Kč před uzavřením smlouvy, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 30. 6. 2022. Zapůjčitelka postoupila část pohledávky ze smlouvy o zápůjčce odpovídající nároku uplatněnému žalobou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 2. 2021.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 19. 7. 2023, č. j. 310 C 12/2022-110, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
Rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 23 Co 264/2023-140, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích na základě odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Uzavřel, že popřel-li žalovaný převzetí částky 1 250 000 Kč od JR trade group a.s., bylo na něm, aby prokázal nepravdivost tohoto tvrzení. Svědek Richtr (osoba oprávněná jednat za JR trade group a.s. na základě plné moci a statutární zástupce žalobkyně v době uzavření smluv o zápůjčce a o postoupení pohledávky) vypověděl, že zápůjčka měla být žalovanému poskytnuta nikoliv jednorázově s podpisem smlouvy, nýbrž v dílčích platbách někdy v první polovině roku 2017, aniž by byl schopen blíže konkretizovat jednotlivé částky, termíny, způsob platby a zdroj finančních prostředků. Tvrzení o těchto rozhodných skutečnostech tak zůstala ze strany žalobkyně i přes poučení odvolacího soudu neurčitá a nekonkrétní a nebylo k nim možné vést dokazování.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně vymezila otázku, která podle jejího názoru byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu, a to zda prohlášení vydlužitele o převzetí finančních prostředků od zapůjčitele obsažené ve smlouvě o zápůjčce je dostatečným důkazem k prokázání tvrzení zapůjčitele, že předmět zápůjčky vydlužitel převzal a není třeba dalšího dokazování (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo1228/2012). Nesouhlasila s aplikací vysvětlovací povinnosti ze strany odvolacího soudu, neboť pro ni nebyly splněny podmínky. Dále namítala porušení zásady legitimního očekávání a práva na spravedlivý proces.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Již v rozsudku svého velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 115/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením §101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena.
Soudní praxe se již ustálila v závěru, že ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky má žalobce jako zapůjčitel břemeno tvrzení, že s žalovaným jako vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že vydlužiteli předmět zápůjčky odevzdal a že vydlužitel peněžitou zápůjčku řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zapůjčitele vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal vydlužiteli finanční prostředky. Budou-li tyto skutečnosti prokázány, unesl zapůjčitel jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Naopak, chce-li se vydlužitel úspěšně ubránit, musí tvrdit, že peněžitou zápůjčku vrátil, nebo že pohledávka zanikla jiným zákonem stanoveným způsobem, popřípadě že je promlčena, a o svém tvrzení nabídnout důkazy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 ICdo 112/2019, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 97/2021)..
Podle ustanovení §565 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
Pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a správnost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, popřípadě učinil prohlášení v listině obsažené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98). V opačném případě se jedná o listinu nepravou, zfalšovanou, pozměněnou. Není-li listina pravá, nebude zpravidla ani správná. Správností listiny se rozumí její obsahová správnost, tj. pravdivost. Listina je správná, jestliže to, co je v ní uvedeno, se shoduje se skutečností (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3169/2021).
Ustálená judikatura dovolacího soudu dovozuje, že pravidla vyplývající z ustanovení §565 o. z. platila i před přijetím tohoto zákoníku na základě obecných (procesních) pravidel o rozložení důkazního břemene mezi účastníky sporu v závislosti na tom, jak vymezuje právní norma práva a povinnosti účastníků hmotněprávního vztahu. Proto lze i nadále vycházet z dosavadní judikatury k této otázce (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, nebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3169/2021).
Nejvyšší soud se otázkou, který z účastníků řízení nese důkazní břemeno ohledně pravosti a správnosti (pravdivosti) soukromé listiny, v minulosti již mnohokrát zabýval. Z jeho ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že co do otázky důkazního břemene je činěn rozdíl v tom, zda je zpochybněna pravost soukromé listiny, nebo zda je zpochybněna její pravdivost, resp. správnost. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti (správnosti) listiny, nese ten, kdo pravdivost (správnost) listiny popírá. Je-li popřena pravdivost soukromé listiny, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá, a nabídl ke svému tvrzení důkazy. Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele, anebo v jeho prospěch (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018, ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012, a ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 729/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016).
Odvolací soud v projednávané věci vyšel z toho, že žalovaný popřel správnost smlouvy o zápůjčce, když tvrdil, že mu zapůjčitel nepředal před uzavřením smlouvy částku 1 250 000 Kč. Ke zpochybnění tvrzení žalobkyně o převzetí finančních prostředků označil žalovaný důkazy, a to výpověď svědka Richtra a dále účetní doklady společnosti JR trade group a.s. (z nichž by bylo patrno, že tento subjekt disponoval finančními prostředky umožňujícími poskytnutí zápůjčky a doklady, z nichž by bylo zřejmé, že zápůjčku žalovanému poskytl). Svědek Richtr ve své výpovědi uvedl, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v 5–10 dílčích platbách v první polovině roku 2017, peníze žalovanému předával svědek na různých místech, bližší údaje nebyl schopen uvést. JR trade group a.s. k výzvě soudu prvního stupně požadované listiny týkající se poskytnutí zápůjčky žalovanému nepředložila s vysvětlením, že byly skartovány. Poněvadž tvrzení žalobkyně ohledně předání předmětu zápůjčky zůstala přes výzvu a poučení odvolacího nedostatečná a nekonkrétní, odvolací soud rozhodl na základě neunesení břemene tvrzení a nikoliv na neunesení břemene důkazního, napadené rozhodnutí tak není postaveno na zodpovězení otázky formulované dovolání. Závěr odvolacího soudu o neunesení břemene tvrzení není v rozporu se shora citovanou judikaturou dovolací soudu týkající se rozložení břemen v případě smlouvy o zápůjčce a v případě popření správnosti soukromé listiny.
Protože žalobkyně nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu