ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.501.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 501/2023-157
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Český spotřebitel s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Haštalská 795/1 (identifikační číslo 013 98 491), zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27 (identifikační číslo 618 60 069), zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o 61.296,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 54/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, č. j. 70 Co 293/2022-95, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, č. j. 70 Co 293/2022-95, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. 5. 2022, č. j. 18 C 54/2021-32, Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 61.296,18 Kč s 8,5 % úroky z prodlení od 11. 9. 2021 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že exekuční řízení vedené pod sp. zn. 120 EX 27996/16, proběhlo na základě nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu vydaného dne 14. 12. 2015, č. j. 101 Rozh 8329/2015-7, rozhodcem JUDr. Martinem Týle, ačkoli k tomu neměl pravomoc [rozhodčí smlouva nebyla platným právním jednáním (§580, §588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“)]. Peněžní částka, kterou žalobkyně požaduje, představuje majetkový prospěch, jímž se žalovaná bezdůvodně obohatila (§2991 o. z.). Právo na jeho vydání není promlčeno, neboť právní předchůdkyně žalobkyně J. K. se o tom, v jaké výši vzniklo bezdůvodné obohacení, dozvěděla teprve okamžikem sdělení exekutora, kolik vyplatil v průběhu exekuce na účet žalované. Jestliže promlčecí lhůta začala běžet nejdříve 6. 6. 2019, a žaloba byla podána u soudu dne 20. 12. 2021, nemůže být právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčeno ani v případě, kdyby začala běžet „již“ okamžikem právní moci usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 22. 11. 2018, č. j. 84 EXE 1974/3016-87 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. 17 Co 31/2019-179), jímž byla exekuce zastavena (§619, §621, §629 odst. 1 o. z.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2022, č. j. 70 Co 293/2022-95, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že plnění poskytnuté na základě úvěrové smlouvy, jejíž neplatnost byla zjištěna exekučními soudy a soudem prvního stupně, je v rozsahu převyšujícím poskytnuté plnění ze strany žalované bezdůvodným obohacením získaným na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Sama skutečnost, že plnění bylo přiznáno rozhodčím nálezem, který nebyl zákonným způsobem zrušen, nemá pro právní posouzení věci význam. Určujícím bylo, že rozhodce neměl pravomoc k vydání nálezu. Okolnost, že rozhodčí nález nebyl zrušen, nemění nic na nezákonnosti exekuce vedené podle nezpůsobilého exekučního titulu; peněžní prostředky vymožené v exekuci byly žalované vyplaceny neoprávněně. Právo na vydání majetkového prospěchu, jímž se žalovaná bezdůvodně obohatila (§2991 o. z.), je však podle odvolacího soudu promlčeno. Právní předchůdkyně žalobkyně nejpozději při podání návrhu na zastavení exekuce (tj. dne 9. 8. 2018) měla dostatek informací o skutkových okolnostech zakládajících možnost podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, tj. že na její úkor došlo k získání bezdůvodného obohacení a kdo se takto na její úkor obohatil. Z tohoto důvodu subjektivní promlčecí lhůta začala běžet nejpozději podáním návrhu na zastavení exekuce a podala-li žalobkyně žalobu dne 20. 12. 2021, je její právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčeno.
V dovolání, kterým žalobkyně (dále též „dovolatelka“) napadla rozhodnutí odvolacího soudu, předložila k dovolacímu přezkumu (mimo jiné) otázku počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání majetkového prospěchu získaného vymožením plnění v exekuci, která byla zastavena pro nezpůsobilost exekučního titulu. Přípustnost dovolání je založena tím, že tuto otázku odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že právní důvod plnění, pro který si žalovaná (oprávněná) mohla ponechat exekutorem vyplacené peněžní prostředky, odpadl až právní mocí usnesení o zastavení exekuce, od níž začala běžet subjektivní promlčecí lhůta. Exekuce byla (procesním) právním důvodem pro výplatu peněžních prostředků a teprve jejím odklizením (zastavením) mohl povinný, resp. jeho právní nástupkyně požadovat od žalované vydání majetkového prospěchu získaného plněním z právního důvodu, který zastavením exekuce odpadl.
Žalovaná se ztotožnila s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož žalobkyní uplatněné právo je promlčeno. O tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se bezdůvodně obohatil, se právní předchůdce žalobkyně dozvěděl „nejpozději“ v době, kdy podal návrh na zastavení exekuce; již tehdy mu musely být známy skutkové i právní okolnosti týkající se bezdůvodného obohacení. S odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. II. ÚS 3870/19, zdůrazňuje, že zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby mohl podat žalobu o vydání bezdůvodného obohacení. Pokud zde nebyl exekuční titul a plnění nemělo hmotněprávní základ, mohl se právní předchůdce žalobkyně domáhat žalobou vydání bezdůvodného obohacení už v průběhu exekuce.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění práva na vydání majetkového prospěchu získaného vymožením v exekuci zastavené pro nezpůsobilost exekučního titulu - rozhodčího nálezu [§268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“] –, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (§237, §239 o. s. ř.).
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit (§609 věta první o. z.).
Podle §610 odst. 1 věty první o. z. přihlédne soud k promlčení, jen namítne-li dlužník, že právo je promlčeno.
Podle §619 o. z. počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci (odstavec 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odstavec 2).
Podle §621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.
Podle §629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.
Odvolací soud vyšel z toho, že na návrh žalované (oprávněné) Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 27. 12. 2016, č. j. 84 EXE 1974/2016-14, nařídil exekuci na majetek právní předchůdkyně žalobkyně (povinné) a jejím provedením pověřil JUDr. Dalimila Miku, LL. M., soudního exekutora, Exekutorský úřad Klatovy. Po vydání exekučního příkazu soudní exekutor (proti povinnému) vymohl v řízení vedeném pod sp. zn. 120 EX 27996/16 celkem částku 138.350 Kč, z níž žalované vyplatil 100.766,25 Kč, což se právní předchůdkyně žalobkyně dozvěděla od soudního exekutora dne 6. 6. 2019. Exekučním titulem byl rozhodčí nález JUDr. Martina Týle, rozhodce, ze 14. 12. 2015, č. j. 101 Rozh 8329/2015-7. Usnesením ze dne 16. 4. 2019, č. j. 17 Co 31/2019-179, které nabylo 20. 5. 2019 právní moci, Krajský soud v Praze potvrdil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 22. 11. 2018, č. j. 84 EXE 1974/2016-87, jímž byla podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena exekuce na majetek právní předchůdkyně žalobkyně. Dovodil neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100870197, kterou 25. 11. 2014 povinná (právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovanou (úvěrující), a rozhodčí smlouvy uzavřené téhož dne. Nepřípustnost exekuce shledal v tom, že rozhodce neměl pravomoc vydat nález, který tak nebyl způsobilým exekučním titulem. Dne 31. 8. 2021 vyzvala J. K. žalovanou k vrácení majetkového prospěchu získaného v exekuci. Smlouvou z 24. 11. 2021 postoupila J. K. pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni (postupnici) a postoupení oznámila písemně 30. 11. 2021 žalované. Žalobkyně právo uplatnila žalobou z 20. 12. 2021.
Předmětem dovolacího přezkumu nejsou právní závěry odvolacího soudu, podle nichž je smlouva o revolvingovém úvěru neplatná a exekuce byla vydáním exekučního příkazu na majetek právního předchůdce žalobkyně nařízena a vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu, k jehož vydání neměl rozhodce pravomoc (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011, a ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2013).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání bezdůvodného obohacení vyžaduje skutečná (prokázaná), a ne pouze předpokládaná vědomost oprávněného o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě, která se bezdůvodně obohatila. K tomu dochází, jakmile oprávněný zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit právo žalobou u soudu. Vědomostí se míní znalost konkrétních (objektivních) skutkových okolností, z nichž lze povinnost obohaceného vrátit majetkový prospěch dovodit, nikoliv obeznámenost s právní kvalifikací (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 731/2022, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3350/2022, ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 20 Cdo 3342/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21).
V rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5134/2017, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2020, Nejvyšší soud dovodil, že v nalézacím řízení zahájeném povinným o vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout vymožením plnění, na které oprávněný neměl právo, nemůže soud jako předběžnou posoudit otázku, zda byl či nebyl dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jejímž podkladem byla neplatná rozhodčí doložka. Pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží. K zastavení exekuce z důvodu, že dodatečně vyjde najevo, že byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu, musí dojít nezbytně v rámci exekuce, třebaže již ukončené vymožením plnění a nákladů exekuce. Do doby ukončení exekuce jiným procesním právem předvídaným způsobem, než vymožením přetrvává procesní důvod , pro který vymožené plnění náleží oprávněnému. Shodný názor se podává i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/2014: „Je-li exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a domáhá-li se povinný zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu, že oprávněný nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o tomto návrhu povinného i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy. Provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného“ . Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“ .
V rozsudku ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, se Nejvyšší soud zabýval případem, kdy žalovaný (soudní exekutor) nařídil proti žalobci (povinnému) exekuci pro vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů nalézacího a exekučního řízení. Exekuce byla od počátku vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu (rozhodčího nálezu, k jehož vydání neměl rozhodce pravomoc). Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty Nejvyšší soud ztotožnil s právní mocí usnesení, jímž soud exekuci zastavil a rozhodl, že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce; tímto okamžikem bylo totiž najisto postaveno, že žalobce není povinen žalovanému náklady exekuce platit.
Lze uzavřít, že odvolací soud otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil v rozporu s tím, co je uvedeno shora. Ke dni podání žaloby (20. 12. 2021) právo na vydání majetkového prospěchu získaného žalovanou vymožením plnění v exekuci, která byla pravomocně zastavena dne 20. 5. 2019, tříletá promlčecí lhůta neuplynula.
Shora uvedené právní posouzení věci odpovídá závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1124/2023, ve skutkově obdobné věci mezi týmiž účastnicemi řízení, s kterýmžto rozhodnutím je rozsudek odvolacího soudu v rozporu.
Nejvyšší soud proto – aniž se zabýval zbývající dovolací argumentací – napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).
Odvolací soud (a potažmo soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 2. 2024
JUDr. Václav Duda
předseda senátu