ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.98.2024.1
sp. zn. 33 Cdo 98/2024-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobkyně KOMA Trade CZ – EU, s. r. o. , se sídlem Vendryně 886, identifikační číslo osoby 26863278, zastoupené Mgr. Richardem Kolibou, advokátem se sídlem Třinec, náměstí Svobody 527, proti žalované KR OSTRAVA a. s. , se sídlem Ostrava, Slezská Ostrava, Slívova 1946/7, identifikační číslo osoby 25890981, zastoupené Mgr. Petrem Vysoudilem, advokátem se sídlem Ostrava, Nádražní 612/36, o zaplacení 477 107 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 67/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2023, č. j. 15 Co 47/2023-173, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 729,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Vysoudila.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, č. j. 15 Co 47/2023-173, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 9. 11. 2022, č. j. 24 C 67/2020-138, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 477 107 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 93 600 Kč ve výši 8,05 % ročně od 21. 12. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 169 650 Kč ve výši 8,5 % ročně od 13. 1. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 101 790 Kč ve výši 8,5 % ročně od 15. 2. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 101 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 3. 2018 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 057 Kč ve výši 9 % ročně od 21. 7. 2018 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K tomu uvedla, že odvolací soud „v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu založil své rozhodnutí toliko na skupině tvrzení žalované, mnohdy nepodložené důkazy, přičemž nezohlednil jiné důkazy, které byly s uvedeným v rozporu, a byly předloženy oběma stranami“ . Nesouhlasí se se závěrem odvolacího soudu, že v řízení neprokázala řádné provedení díla. Prosazuje, že „samy“ podkladové dokumenty, tj. soupisy prací a zjišťovací protokoly k jednotlivým fakturám č. 1701069, 1701080, 1801001, 1801009 a 1801039 podepsané žalovanou „prokazují řádné provedení díla“ .
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
K obligatorním náležitostem dovolání (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž patří popis důvodu dovolání, a to tím způsobem, že dovolatel vyloží, v čem spočívá nesprávnost jím vytýkaného právního posouzení věci (§241a odst. 1 věta první o. s. ř.). Vymezit důvod dovolání v souladu s §241a odst. 3 o. s. ř. pro dovolatele znamená povinnost označit výslovně tu část právního posouzení věci v rozhodnutí odvolacího soudu, kterou považuje za nesprávnou, a zároveň argumentačně vyložit, v čem jeho nesprávnost spočívá, a zpravidla také uvést, jak mělo být (správně) vyloženo a aplikováno použité ustanovení právního předpisu, případně které ustanovení namísto nesprávně použitého měl odvolací soud podle názoru dovolatele užít. Ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. tak zdůrazňuje zaměření dovolání jako mimořádného opravného prostředku na právní podstatu dovolacích námitek tím, že výslovně stanoví, jak má být dovolací důvod nesprávného právního posouzení formulován.
Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Neobsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované zákonem (ať už obecné náležitosti podání uvedené v §42 odst. 4 o. s. ř., nebo zvláštní náležitosti stanovené pro dovolání v §241a odst. 2 o. s. ř.), jde o vadné podání. Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolání žalobkyně požadavku na řádné vymezení přípustnosti dovolání nevyhovuje; o tuto náležitost již nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V dovolání použitá formulace, že „oba soudy nesprávně posoudily některé skutkové a právní otázky, které byly předmětem řízení“ , nepředstavuje řádné vymezení přípustnosti dovolání v intencích §237 o. s. ř. již proto, že žalobkyně nepředkládá k dovolacímu přezkumu žádnou dostatečně určitě vymezenou právní otázku (ať již hmotného či procesního práva), ani neuvádí, od jakého rozhodnutí dovolacího soudu a v čem se odvolací soud odchýlil. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002, a přesvědčení, že „žalobkyně v řízení prokázala, že dílo dohodnutým způsobem v konkrétně určené části provedla, stejně tak dohodnutým způsobem žalované předala a vyúčtovala dohodnutou cenu díla“, řádné vymezení přípustnosti dovolání v intencích §237 o. s. ř. nepředstavuje. Ani v souvislosti s argumentací, že „samy“ podkladové dokumenty, tj. soupisy prací a zjišťovací protokoly k jednotlivým fakturám č. 1701069, 1701080, 1801001, 1801009 a 1801039 podepsané žalovanou „prokazují řádné provedení díla“ , dovolatelka nevymezila přípustnost dovolání ani dovolací důvod.
Žalobkyně požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nedostála, proto Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o žádosti žalobkyně na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti (popř. právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu