ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.89.2024.1
sp. zn. 4 Tdo 89/2024-682
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 o dovolání obviněného R. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2023 č. j. 3 To 136/2023-650, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 20/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá .
Odůvodnění:
1. V řešené trestní věci byl obviněný R. V. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) původním rozsudkem Okresního v Bruntále ze dne 23. 11. 2021 č. j. 4 T 20/2021-450 uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsaná ve výroku o vině, za což mu nalézací soud uložil podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.
2. K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 6. 2022 č. j. 3 To 48/2022-542 shora citovaný rozsudek zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že obviněného na upřesněném skutkovém základě opět uznal vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které ho podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let.
3. Z podnětu následného dovolání obviněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. 4 Tdo 1185/2022 podle §265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně zrušil, podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněnému dal tehdy za pravdu v námitce, že během řízení došlo k porušení zásady bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. ř.) a principu kontradiktornosti a tím i k významnému a neakceptovatelnému zásahu do jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Jestliže poškozená a současně klíčová svědkyně AAAAA (pseudonym) byla jako osoba mladší osmnácti let vyslechnuta k celé věci pouze jednou v režimu neopakovatelného úkonu, a to ještě před zahájením jeho trestního stíhání, a posléze byl protokol o jejím výslechu pouze přečten v hlavním líčení podle §102 odst. 2 tr. ř., nedostal obviněný možnost jí jako svědkyni klást otázky. Dovolací senát ve svém rozhodnutí podrobně zrekapituloval genezi dosavadního průběhu trestního řízení a dospěl k závěru, že policejní orgán měl již na začátku měsíce února 2020 k dispozici dostatek podkladů pro zahájení trestního stíhání obviněného, což neučinil a namísto toho téměř po celý rok nedůvodně udržoval řízení v režimu prověřování, v jehož rámci dne 10. 8. 2020 „na druhý pokus“ úspěšně realizoval právě již zmíněný výslech poškozené. Stalo se tak v době, kdy od podání trestního oznámení a „prvotního vytěžení“ poškozené uplynula doba více než půl roku. Dovolatel pak dostal možnost se k věci poprvé vyjádřit až v rámci podání vysvětlení dne 22. 1. 2021, kdy mu bylo zároveň předáno usnesení o zahájení trestního stíhání. V postavení obviněného byl ke stíhanému jednání za účasti ustanoveného obhájce vyslechnut až dne 10. 2. 2021, tj. s odstupem více než jednoho roku od zahájení úkonů trestního řízení policejním orgánem. K výše popsaným časovým souvislostem tedy Nejvyšší soud uvedl, že výslech poškozené jako svědkyně byl podle §158 odst. 9 tr. ř., ve spojení s §158a tr. ř., proveden v době, kdy již nesporně mohlo a mělo být zahájeno trestní stíhání obviněného, a minimálně tak nešlo o úkon neodkladný ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. Pochybnosti pak vyjádřil i stran oprávněnosti jeho klasifikace jako úkonu neopakovatelného, když ze spisu zřetelně nevyplývaly takové závažné skutečnosti a překážky, které by fakticky bránily výslechu poškozené přímo před soudem. Soudu prvního stupně tedy uložil, aby v dalším řízení tento úkon provedl, když přihlédl i k faktu, že podle písemného vyhotovení původního (zrušeného) rozsudku měla být výpověď nezletilé dívky rozhodujícím usvědčujícím důkazem a v podstatě jediným podkladem pro skutková zjištění ohledně četnosti, forem, povahy a intenzity jejího pohlavního zneužívání obviněným. Tomu (resp. jeho obhájci) tak zároveň mělo být umožněno klást vyslýchané osobě otázky, i kdyby se tak mělo stát „jen“ prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení (§102 odst. 3 tr. ř.). Uvedený pokyn byl odůvodněn tím, že pokud k základním zásadám trestního řízení patří i povinnost projednávat trestní věci s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, pak musí mít orgány činné v trestním řízení vždy na paměti, že i každý postup, resp. úkon, jakkoli sám o sobě není realizován v rozporu se zákonem (trestním řádem), musí být prováděn způsobem slučitelným s těmito ústavněprávními předpisy.
4. Okresní soud v Bruntále poté v novém řízení ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 23. 3. 2023 č. j. 4 T 20/2021-608, jímž obviněného R. V. znovu uznal vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že obviněný
„v době od 20. 1. 2020 do 30. 1. 2020 v XY na ulici XY ve svém bytě a dále v XY, části XY, na chatě č. 119, opakovaně svlékal a osahával na nahém těle a přirození nezletilou AAAAA, tuto dále líbal na ústa a přirození, zasouval jí prsty do přirození a nejméně ve třech případech s nezletilou vykonal pohlavní styk, ačkoli věděl, že nezletilá dosud nedosáhla 15 let“.
Za výše uvedené pak obviněnému podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce dvou roků. Rozsudek obsahuje i výrok podle §229 odst. 1 tr. ř., jímž byla poškozená AAAAA odkázána s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 6. 2023 č. j. 3 To 136/2023-650 podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil posledně uvedený rozsudek nalézacího soudu pouze ve výroku učiněném podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené AAAAA, když konstatoval, že poškozená se v předchozím řízení se svým nárokem na náhradu škody připojila opožděně, a tudíž o tomto jejím nároku nemělo a ani nemohlo být soudem v jeho následném rozsudku rozhodováno. V ostatních výrocích pak odvolací soud ponechal napadený rozsudek beze změn.
6. Na předmětné rozhodnutí reagoval obviněný R. V. opět dovoláním , v němž tentokrát použil formální odkaz na ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že byl v odvolacím řízení zkrácen na svém ústavně zaručeném právu na spravedlivý proces, neboť krajský soud konal dne 28. 6. 2023 veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoli se z účasti na něm včas a řádně omluvil ze zdravotních důvodů a požádal o odročení jednání tak, aby u něj mohl být napříště osobně přítomen. K tomu konkrétně rozvedl, že dne 27. 6. 2023 se podrobil lékařskému ošetření pro akutní exacerbaci zubu spojenou s otokem tváře, o čemž ještě téhož dne vyrozuměl svého „substituujícího“ obhájce. Ten pak přípisem vyrozuměl o jeho zdravotní indispozici soud, do jehož datové schránky byla zpráva vyznačená slovem „urgentní“ doručena již dne 28. 6. 2023 v 0:37 hod. Přijetí zprávy bylo obhájci potvrzeno v 0:49 hod. Vzhledem k pozdějšímu odůvodnění napadeného usnesení dovolatel vyjádřil pochybnost nad tím, že krajský soud opravdu ověřil, jestli mu do doby zahájení veřejného zasedání byla či nebyla doručena tato řádná omluva. V každém případě o tom nebyl sepsán ani úřední záznam, což bylo namístě. Jinak řečeno, odvolací soud svým postupem „porušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání“ a tím dovolateli zamezil realizovat v plné míře právo na obhajobu. Dovolatel přitom projevil snahu se soudního jednání zúčastnit, což podle svých slov demonstroval již tím, že před zákrokem v intencích pokynu lékaře užíval antibiotika. Před soudem chtěl osobně a nad rámec argumentace advokáta „doplnit“ odvolání o vylíčení dalších jemu známých skutečností, jež mohly vnést průlom do závěru o jeho vině. V další části dovolání pak krajskému soudu vytkl, že se jeho námitkami v řádném opravném prostředku nezabýval s patřičnou důsledností a spíše jen mechanicky převzal skutkové a právní závěry z rozsudku soudu prvního stupně. Neřídil se zejména právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v kasačním rozhodnutí ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. 4 To 1185/2022, když nenapravil vadný procesní postup Okresního soudu v Bruntále. Tomu bylo nařízeno, aby provedl osobní výslech poškozené AAAAA v hlavním líčení, a to „při plném šetření práva na obhajobu obviněného“, což se však nestalo. Dovolateli totiž nebyla dána možnost se k výpovědi poškozené vyjádřit a bezprostředně na ni reagovat, neboť k tomu v rozporu s ustanovením §214 tr. ř. nebyl vyzván. Soud prvního stupně navíc poškozené kladl kapciózní a sugestivní otázky, jejichž použití trestní řád zakazuje. Po způsobu, jakým byl veden výslech, tak její výpověď neměla být v řízení použita, neboť šlo o důkaz získaný nezákonným způsobem. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2023 č. j. 3 To 136/2023-650 zrušil, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. k námitkám obviněného lakonicky konstatovala, že obviněný se k jednání krajského soudu, o němž byl vyrozuměn s dostatečným předstihem, osobně nedostavil a svou neúčast do zahájení veřejného zasedání řádným způsobem neomluvil. Nedoložil, že účasti není schopen, když jeho obhájce pouze ústně sdělil, že ho klient kontaktoval s tím, že má zdravotní potíže v podobě akutní bolesti zubů. Obhájce obviněnému údajně vysvětlil, že pokud chce žádat o odročení jednání, musí předložit potvrzení od lékaře, že účasti při něm momentálně opravdu není schopen. Taková zpráva však krajskému soudu doložena nebyla. Ten tedy postupoval správně, jestliže přistoupil ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. K navazujícím námitkám stran způsobu vedení výslechu AAAAA v hlavním líčení pak státní zástupkyně uvedla, že soud prvního stupně bezezbytku respektoval pokyny Nejvyššího soudu, když poškozenou vyslechl přímo při jednání a obviněnému i jeho obhájci umožnil, aby jí kladli dotazy. Tvrzení o útočnosti a návodnosti otázek ze strany soudu žádný dovolací důvod nenaplňuje. Souborně tedy státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Obviněný R. V. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. per analogiam.
9. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jednotlivé námitky obviněného lze podřadit pod dovolací důvod, na který odkázal, či eventuálně pod jiný z katalogu důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
10. Úvodem k této části je nutno poznamenat, že vzhledem k existující procesní situaci mohl obviněný ve vztahu k usnesení odvolacího soudu uplatnit primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Podstata této alternativy tkví v tom, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ačkoli v opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v podaném opravném prostředku, anebo dokonce sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Přestože napadené rozhodnutí krajského soudu neobsahuje explicitně výrok o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání, fakticky jím byl založen obdobný stav, neboť řádnému opravnému prostředku obviněného bylo vyhověno pouze v marginální části, zatímco jeho klíčovým námitkám proti výroku o vině a odvozeně i proti výroku o trestu krajský soud zjevně nepřiznal důvodnost. Absenci příslušného formálního odkazu na §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nicméně dovolací senát nepovažoval za natolik zásadní nedostatek předloženého dovolání, aby trval na jeho formálním upřesnění dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který obviněný explicitně označil, či případně jiného z dovolacích důvodů podle trestního řádu.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zaměřen na situace, kdy v průběhu trestního řízení došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Relevantně jej lze uplatnit námitkou, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (k tomu srov. také čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod). Smyslem a účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je v zásadě to, aby mu byla zajištěna reálná možnost vyjádřit se před soudem ke skutečnostem, které jsou mu v obžalobě kladeny za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. I proto jsou trestním řádem odlišně stanoveny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, oproti podmínkám, za kterých lze jednat v jeho nepřítomnosti ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
12. K porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání , jak namítl dovolatel, může dojít zejména tím, že soud druhého stupně jednal bez jeho osobní účasti v rozporu s ustanovením §263 odst. 4 tr. ř. Podle něj lze totiž v nepřítomnosti obviněného, který je omezen na svobodě, protože je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání u odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu může být dále nezbytná tehdy, jestliže se ho soud rozhodl předvolat a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. A konečně, s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, na které poukázala obhajoba, je obviněnému třeba umožnit účast u veřejného zasedání také v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení ze dne 11. 6. 2003 sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publ. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004, pod č. T 621). Nejvyšší však zároveň připomíná, že ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, podle nějž je nutno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. posuzovat nikoli pouze z formálního hlediska, ale také z hlediska materiálního. To znamená, že v každé konkrétní trestní věci důsledně zkoumá i to, do jaké míry a v jaké kvalitě namítaný postup odvolacího soudu reálně zasáhl do práva obviněného na obhajobu (k tomu srov. např. jeho usnesení ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 6 Tdo 194/2015-II). Při předmětném hodnocení tak mimo jiné zaměřuje svou pozornost na to, zda byl dovolatel v řízení před odvolacím soudem zastoupen přítomným obhájcem a zda ve veřejném zasedání bylo prováděno dokazování, v jehož důsledku došlo k revizi skutkových zjištění nebo k významnému posunu v úvahách o uložení odpovídajícího trestu, anebo se odrazilo ve významnější revizi výroku o náhradě škody, to vše v neprospěch nepřítomného obviněného.
13. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku reklamoval naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. argumentací založenou na tom, že mu bylo odepřeno právo osobně se zúčastnit jednání odvolacího soudu, kterého v budoucnu hodlal využít, přestože svou plánovanou neúčast z již nařízeného veřejného zasedání na den 28. 6. 2023 omluvil včas a řádně takovými skutečnostmi, které odůvodňovaly jeho odročení. Danou námitku sice bylo možno z hlediska zvoleného dovolacího důvodu považovat za právně relevantní, ovšem z hlediska věcného postrádala potřebné opodstatnění.
14. Nejvyšší soud se seznámil s řešenou omluvou obviněného, kterou prostřednictvím obhájce odeslal krajskému soudu v noci na den 28. 6. 2023, a dospěl k názoru, že neskýtala dostatečný podklad pro závěr, že nepříznivý zdravotní stav obviněnému vskutku bránil v osobní účasti u nařízeného veřejného zasedání. Z přiložené a stručně formulované lékařské zprávy se toliko podává, že obviněný se den před jeho konáním podrobil zubařskému ošetření kvůli exacerbaci (tj. zhoršení chronického onemocnění, resp. jeho příznaků) v dutině ústní s otokem tváře, a dále z ní lze vyčíst pouze doporučující charakter nejbližší léčby, včetně užívání antibiotik „na zklidnění“. Co zpráva naopak neobsahuje, je jakýkoli údaj o tom, že zjištěné zubní onemocnění či defekt měly takovou povahu, že dovolatel objektivně nebyl schopen se osobně účastnit soudního jednání a realizovat své právo na obhajobu. Formální podmínky pro konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti tedy splněny byly, a to bez ohledu na případnou včasnost jeho žádosti o odročení. Z hlediska materiálního je pak nutno zdůraznit, že obviněný své konkrétní námitky vůči postupu a rozhodnutí soudu prvního stupně podrobně prezentoval prostřednictvím obhájce v písemném odůvodnění řádného opravného prostředku ze dne 16. 5. 2023 a v jeho doplnění ze dne 27. 6. 2023. Tyto výhrady pak přímo ve veřejném zasedání při přednesu odvolání ústně tlumočil i advokát Mgr. Závada, řádně vykonávající úkony obhajoby ve prospěch svého klienta, aniž by například formuloval konkrétní návrh na doplnění dokazování k zjištění dalších skutečností významných pro posouzení otázky viny a volby adekvátního druhu a výměry trestu. Žádné další důkazy v tomto směru neprováděl z vlastní iniciativy ani sám krajský soud, takže skutková zjištění a na ně navazující právní závěry učiněné soudem prvního stupně nedoznaly v odvolacím řízení žádných změn. Dlužno také podotknout, že obviněný měl mezi podáním řádného opravného prostředku a jeho věcným projednáním dostatečný časový prostor (v řádu několika týdnů), během nichž mohl ve spolupráci s obhájcem svou odvolací argumentaci ještě obohatit a upřesnit, což ovšem neučinil. Jeho nynější argument, že chtěl odvolání ve veřejném zasedání „osobně, nad rámec argumentace obhájce, dostatečně pregnantně doplnit vylíčením dalších jemu známých skutečností, jež by bývaly vyšly najevo při jeho osobní výpovědi…“, se jeví jako ryze účelový a krajně nevěrohodný. Vzhledem k učiněným poznatkům tudíž dovolací senát jeho námitce, že byl postupem soudu druhého stupně zkrácen v ústavně zaručeném právu na obhajobu, a to dokonce v kvalitě předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., nepřisvědčil.
15. Opodstatnění pak nebylo možno přiznat ani ostatním procesním námitkám, které obviněný nadto ani nepodřadil pod žádný z dovolacích důvodů a jimiž brojil převážně proti postupu soudu prvního stupně při plnění pokynů Nejvyššího soudu podle usnesení ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. 4 To 1185/2022. Lze naopak konstatovat, že tyto pokyny Okresní soud v Bruntále plně respektoval, když provedl výslech poškozené AAAAA přímo v hlavním líčení, a to za přítomnosti dovolatele i jeho obhájce, kterým zároveň umožnil poškozenou konfrontovat přímými dotazy. Této možnosti také oba bezezbytku využili, když ji sami podrobili poměrně obsáhlému a důslednému výslechu. V otázkách, které poškozené kladla předsedkyně senátu, pak dovolací senát až na výjimku (na níž však bylo k námitce obhájce okamžitě reagováno změnou formulace dotazu) nic agresivního nebo vysloveně návodného neshledal. Z vlastního projevu poškozené lze naopak vyčíst její schopnost svými slovy, v celých větách a bez „pomoci jiného“ popsat jednání obviněného i jeho následky tak, jak je sama vnímala a prožívala. V postupu senátu rozhodně nelze spatřovat ani jakoukoli snahu vést její výslech takovým způsobem, aby její výpověď „zapadla“ do mozaiky dalších ve věci provedených důkazů a nutně vyústila v závěr o vině obviněného stíhaným skutkem, tak jak v rozporu s realitou naznačuje podané dovolání. Na procesní použitelnost daného důkazu současně nemělo vliv ani opomenutí soudu dotázat se obviněného, zda se chce k přednesené svědecké výpovědi vyjádřit (§214 tr. ř.). Ani o tuto možnost totiž dovolatel fakticky připraven nebyl, když v závěrečné řeči, v duchu své neměnné rétoriky, poškozenou označil za lhářku, která si často a ráda vymýšlí a nyní ho křivě obvinila na popud své sestry, která vůči němu „organizuje“ podobné kauzy. V reklamovaném pochybení soudu (stěží podřaditelnému pod jakýkoli dovolací důvod), které na celkový výsledek řízení a tím i na postavení obviněného nemělo žádný hmotný dopad, rozhodně nelze spatřovat důvod pro uskutečnění vlastního dovolacího přezkumu napadeného pravomocného meritorního rozhodnutí, a tím méně pak pro jeho kasaci.
16. Závěrem l ze tedy shrnout, že obviněný R. V. odůvodnil svůj mimořádný opravný prostředek zčásti výhradami, které nebylo možno subsumovat pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, a dále námitkou, které z hlediska jím deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. neměla opodstatnění. Nejvyšší soud proto jeho dovolání (jako celek) odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek obsažených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. František Hrabec
předseda senátu