ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1137.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1137/2023-284
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2024 o dovolání obviněného P. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 4 To 161/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 14/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 10 T 14/2023, byl obviněný P. P. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným škodu, a to RBP, zdravotní pojišťovně, ve výši 12 667 Kč, ČSOB Pojišťovně, a. s., člen holdingu ČSOB, ve výši 20 360 Kč, V. D., nar. XY, ve výši 19 670 Kč.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný přečinů ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že
dne 13. 3. 2022 v době kolem 20.00 hodin v XY, XY, na ulici XY, v podnapilém stavu uchopil kontejner na komunální odpad a tento hodil na pravou stranu vozidla taxislužby XY, tovární značky Škoda Fabia, registrační značky XY, které na místo přijelo za účelem jeho odvozu, kdy poté, co z vozidla vystoupil řidič V. D., tohoto bezdůvodně jednou udeřil pěstí do nosu, a když V. D. nasedl zpět do vozidla, tak opakovaně nezjištěným způsobem udeřil do pravé zadní části vozidla, přičemž V. D. napadením utrpěl zranění v podobě zlomeniny nosních kůstek s posunem úlomků s nutností absolvování operativního zákroku a s tím spojenou hospitalizací dne 15. 3. 2022 a s nutností absolvování dalšího operativního zákroku a s tím spojenou hospitalizací v době od 19. 8. do 21. 8. 2022, kdy při jeho napadení došlo i k uvolnění zubního můstku horní čelisti s nutností jeho náhrady, přičemž utrpěné poranění v podobě zlomeniny nosních kůstek si vyžádalo dobu léčení v délce nejméně tří týdnů spojenou se ztíženým dýcháním, nutností používat nosní spreje a kapky, a poškozením vozidla taxi způsobil jeho majiteli D. C., XY XY, XY, škodu ve výši 1 000 Kč v rámci spoluúčasti na sjednaném havarijním pojištění vozidla a společnosti ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, v rámci pojistného plnění škodu ve výši 20 360 Kč.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 10 T 14/2023, podal obviněný v celém rozsahu odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 4 To 161/2023, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 4 To 161/2023, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5. Konstatoval, že nesouhlasil s rozsudkem soudu prvního stupně, poněvadž byl přesvědčen, že mu nebyla prokázána vina. Jediným přímým důkazem byla výpověď poškozeného V. D., přičemž výpovědi ostatních svědků se rozcházejí a žádný z nich neoznačil obviněného za útočníka. Dovolatel akcentoval, že je bezúhonnou osobou a že nebyl prokázán jeho motiv k protiprávnímu jednání. Spornou otázkou zůstalo, zda byl vůbec ve stavu způsobilém k násilnému jednání. Nebyla prokázána intenzita útoku proti obličeji poškozeného, která by si vyžádala dobu léčení přesahující 7 dnů. Pokud jde o náhradu škody, k uvolnění zubního můstku poškozeného došlo až 8 dnů po údajném incidentu, přičemž podle znalce se nejedná o poškození zdraví, ale o poškození zdravotní pomůcky. Dovolatel měl za to, že výše škody nebyla prokázána, a poškození proto měli být odkázáni na občanskoprávní řízení. Dovolatel zopakoval svou obhajobu prezentovanou před odvolacím soudem, podle níž v rozhodné době ztratil na 15 minut vědomí. Ztráta vědomí a případné abnormální projevy mohou souviset s dovolatelovou diagnózou diabetes, kdy dovolatel mohl prodělat hypoglykemické kóma, kteréžto mohlo způsobit, že v době protiprávního jednání nebyl trestně odpovědný. Že se s diabetem léčí, doložil relevantními důkazy, přičemž aktuální lékařské zprávy byl schopen doložit, jak bylo uvedeno do protokolu o veřejném zasedání. Odvolací soud nicméně s podivem konstatoval, že dovolatel při nově uplatněné obhajobě aktuální lékařské zprávy nedoložil, případně se nenechal vyšetřit bezprostředně po událostech. Ve věci rozhodl bez provedení dovolatelem navržených důkazů, tj. znaleckým posudkem z odvětví interny/diabetologie, výslechem svědka J. D. a opětovným výslechem J. D., jimiž mohlo být prokázáno, že případné protiprávní jednání nemělo souvislost s alkoholem, nýbrž s onemocněním. Odvolací soud se nadto nevypořádal s námitkami dovolatele a toliko se ztotožnil s nalézacím soudem. Ačkoliv měl obviněný za to, že měl být obžaloby zproštěn, poukázal na nepřiměřenost uloženého trestu, kdy opětovně zdůraznil, že je bezúhonný a zdravotně handicapovaný. Soud nezohlednil všechny zásady pro ukládání trestů. Závěrem dovolatel zmínil základní zásady trestního řízení, poukázal na pravidlo in dubio pro reo a konstatoval, že nebyly vypořádány všechny okolnosti významné pro rozhodnutí, že nebyla vzata v potaz obhajoba obviněného a provedené důkazy byly hodnoceny tendenčně v jeho neprospěch.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 4 To 161/2023, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 10 T 14/2023, zrušil a dále aby buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným právním názorem v souladu s §265s odst. 1 tr. ř. s tím, aby byl dovolatel zproštěn obžaloby, anebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl a obviněného zprostil obžaloby. V případě, že Nejvyšší soud dovodí vinu, navrhl uložení mírnějšího trestu.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání vyložil, v čem spočívá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státního zástupce však dovolatel nevznesl žádné konkrétní námitky, ze kterých by bylo možno vyvozovat existenci tzv. zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy. Dovolatel vyjma obecné kritiky kvality skutkových zjištění a tvrzení o neúplném a tendenčním hodnocení provedených důkazů pouze předkládá vlastní skutková tvrzení, která jsou navíc navzájem rozporná. Zpochybňuje, že se stíhaného skutku dopustil, přičemž poukazuje na to, že je usvědčován pouze výpovědí poškozeného V. D., a přitom nevytýká, že by z výpovědi tohoto svědka soudy vyvodily závěry, které z ní logicky nevyplývají, a neuvádí dokonce ani žádné skutečnosti, které by měly snižovat její hodnověrnost. Současně však na základě vlastního hodnocení svého zdravotního stavu dovozuje, že nemusel být v době činu trestně odpovědný, protože je diabetik a mohl prodělat hypoglykemické kóma, přičemž nevysvětluje, proč takovou obhajobu uplatnil a důkazy k ní navrhl až ve stadiu odvolacího řízení. Státní zástupce uzavřel, že námitky dovolatele jsou z hlediska vady důkazního řízení spočívající ve zjevném rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy bezpředmětné. Pro úplnost doplnil, že skutková zjištění shrnutá v bodě 13. rozhodnutí nalézacího soudu a v bodech 7. a násl. odvolacího soudu nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedenými důkazy, a že hodnotící úvahy soudů nejsou v žádném rozporu s pravidly logického myšlení.
8. Státní zástupce dále konstatoval, že pod kategorii tzv. opomenutých důkazů lze formálně podřadit námitky dovolatele týkající se neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví interny, a neprovedení výslechu svědka J. D. a opětovného výslechu svědkyně J. D. Ani tyto námitky však nepovažoval za důvodné, poněvadž není povinností soudu provést všechny stranami řízení navrhované důkazy a o tzv. opomenuté důkazy se jedná pouze v případě, kdy soud některé stranami řízení navrhované důkazy neprovedl bez adekvátního zdůvodnění nebo důkazy sice provedl, při hodnocení důkazů se k nim však nijak nevyjádřil. K takové vadě v předmětné věci nedošlo, když odvolací soud v bodě 13. odůvodnění svého rozhodnutí v dostatečném rozsahu vyložil, proč považoval důkazní návrhy dovolatele za nadbytečné, když mj. konstatoval, že ze spisového materiálu nevyplývá nic, co by nasvědčovalo pochybnostem o trestní odpovědnosti obviněného. Svědkyně J. D. v řízení vyslechnuta byla a z její výpovědi vyplynulo, že obviněný byl v době incidentu a před ním v silně podnapilém stavu, nikoli však, že by snad upadal do kómatu. Ač orgánům činným v trestním řízení nepřísluší řešit odborné otázky z oblasti zdravotnictví, notoricky známou je skutečnost, že diabetes (cukrovka) není duševní chorobou; její existence u pachatele trestného činu nemůže být sama o sobě důvodem pro znalecké zkoumání jeho zdravotního stavu. Kómatem se pak rozumí těžký stav bezvědomí, při kterém postižený nereaguje na oslovení ani na bolestivé podněty. Důvodem takového stavu skutečně může být i diabetes, resp. hypoglykemie, opět je však i z čistě laického hlediska absurdní představa, že by obviněný v takovém stavu házel kontejnerem na odpadky nebo fyzicky útočil na jinou osobu. Současně z žádného důkazu nevyplývá, že by se snad dovolatel v takovém stavu nacházel krátce před činem.
9. Námitky týkající se výroku o náhradě škody považoval státní zástupce z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za bezpředmětné. Bezpředmětné jsou podle něj i námitky týkající se přílišné přísnosti trestu. Námitky týkající se pouze nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nelze vznášet v rámci žádného dovolacího důvodu, a to ani v rámci podatelem neuplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je jinak určen k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu.
10. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněného, pokud je vůbec lze alespoň zčásti podřadit pod formálně deklarovaný dovolací důvod, jsou zjevně nedůvodné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
15. V projednávaném případě však dovolací soud žádná z výše uvedených pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit.
16. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a případných opomenutých důkazů, j e vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
17. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud opodstatněnými. Odvolací soud o návrhu na doplnění dokazování ve veřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2023 nejen formálně rozhodl, ale ve svém usnesení i přesvědčivě zdůvodnil, proč důkazním návrhům vneseným obhajobou v rámci odvolacího řízení nevyhověl. Konstatoval, že doplnění dokazování považoval za zcela nadbytečné, přičemž pokud jde o výslechy svědků, poukázal mimo jiné na to, že od předmětné události uplynula doba jednoho a půl roku a svědkyně J. D., která jako jediná mohla poskytnou relevantní informace stran stavu obviněného při jeho odchodu, neboť s ním byla v kontaktu, viděla jej, a hlavně nepožila žádný alkohol, který by mohl její vnímání jakkoliv ovlivnit, byla opakovaně vyslechnuta. Odvolací soud dále uvedl, že zdravotní stav obviněného je doložen zprávou z roku 2017, což je naprosto irelevantní, a obviněný při nově uplatněné obhajobě nedoložil aktuální lékařské zprávy, případně se nešel nechat vyšetřit bezprostředně po událostech, když měl být, jak tvrdí, ve stavu, že nevnímal. Z obsahu spisu nic nenasvědčuje tomu, že by se dalo pochybovat o zachování trestní odpovědnosti obviněného, což je jediná skutečnost, která by mohla indikovat jeho znalecké zkoumání. Odvolací soud tedy navržené doplnění dokazování zamítl, což je postup, s nímž se lze plně ztotožnit. Dovolací soud může toliko opakovaně akcentovat, že provedené dokazování nesvědčí pro jakýkoli náznak závěru, že by snad trestní odpovědnost obviněného mohla být zpochybněna absencí jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost jednání nebo jednání ovládat v důsledku duševní poruchy (§26 tr. zákoníku). Je třeba plně přisvědčit státnímu zástupci, že obviněným tvrzený diabetes rozhodně nespadá do kategorie duševních poruch, neboť je chronickým onemocněním autoimunitním bez vlivu na duševní sféru nemocného. Lze přisvědčit, že projevem daného onemocnění může být i hypoglykemické kóma, tedy těžký stav bezvědomí, v němž by se ovšem stěží mohl obviněný dopustit jednání, které bylo nade vši pochybnost provedeným dokazováním zjištěno četnými výpověďmi svědků a listinnými důkazy, a které je podrobně popsáno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Nadto nepochybně kómatický stav obviněného by musel nutně být řešen přivoláním rychlé zdravotnické pomoci a nelze uvažovat, že by bez povšimnutí trval dokonce i v průběhu zásahu policejní hlídky a jeho převozu na protialkoholní záchytnou stanici. Provedené dokazování tedy svědčí o zjevné nepřijatelnosti skutkového tvrzení o bezvědomí obviněného, který vykazoval toliko známky silné podnapilosti, nikoli duševní poruchy. Proto odvolací soud v návaznosti na dosud provedené důkazy a jejich vyhodnocení i optikou uplatnění obhajoby obviněného teprve před odvolacím soudem logicky a věcně správně návrhy na doplnění dokazování neakceptoval a následně obhajobu obviněného vyhodnotil jako ryze účelovou (viz níže). Dosud provedené důkazy tak spolehlivě prokázaly skutkový děj zjištěný soudy a vyvrátily obhajobu obviněného prezentovanou v rámci odvolacího řízení. Za této situace by bylo zcela nadbytečným doplňovat dokazování o jakékoliv další důkazy související s diabetem obviněného a protahovat tak trestní řízení. Odvolací soud se nedopustil žádného pochybení podřaditelného pod vady v podobě opomenutých důkazů, když o důkazním návrhu obhajoby procesně správným způsobem rozhodl a toto své rozhodnutí také dostatečně a přesvědčivě zdůvodnil.
18. Dovolací soud dále ve věci nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (bod 13. rozsudku nalézacího soudu, body 8. až 11. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
19. Dovolací soud nicméně nad rámec shora uvedeného poznamenává, že oba soudy nižších stupňů (tj. i obviněným kritizovaný odvolací soud, který podle jeho názoru nevěnoval odvolací argumentaci dostatečnou péči a toliko se přiklonil k závěrům učiněným soudem nalézacím) velmi podrobně a precizně vysvětlily, z jakých důkazů při ustanovování skutkového děje, a tedy i rozhodných skutkových zjištění, vycházely. Nalézací soud upozornil, že neměnná a podrobná výpověď poškozeného není osamocena, nýbrž je podporována výpovědí všech svědků, kteří se postupně na místo dostavili a popsali chování obviněného, a to svědků D. C., zakročujícího policisty R. N., jakož i bývalých příbuzných obviněného J. D. a L. P. Všechny tyto svědecké výpovědi, které korespondují i s listinnými důkazy, soud vyhodnotil jako věrohodné a neshledal mezi nimi zásadní rozpory, které by zpochybňovaly tvrzení poškozeného o tom, kdo mu způsobil zranění, případně kdo způsobil poškození vozidla, neboť kromě obviněného se žádná jiná osoba na místě činu jako potenciální pachatel nenacházela. Odvolací soud předeslal, že výpověď poškozeného je jednoznačně usvědčujícího rázu a je nutno ji hodnotit jako zcela věrohodnou, když nebyl zjištěn důvod, pro který by si měl poškozený cokoliv vymýšlet a snažit se obviněnému uškodit. Dále uvedl, že skutečnosti, o kterých poškozený vypovídal, potvrdil i jeho zaměstnavatel D. C. a následně i zakročující policista R. N., kteří sice na místo přijeli až po incidentu, ale v bezprostřední časové návaznosti. Z jejich výpovědí pak jednoznačně vyplývá, že jediná osoba vyjma poškozeného přítomná na místě byl právě obviněný. Těmito výpověďmi bylo dále prokázáno poškození vozidla a převezení obviněného na protialkoholní záchytnou stanici. Podle svědka R. N. se obviněný nadále choval agresivně a na řidiče taxislužby pokřikoval. Z výpovědi svědka D. C. pak také vyplynulo, že pachatelem, kterého na místě označil poškozený, je obviněný přítomný v jednací síni. Svědkyně L. P. se od svého otce dozvěděla, že s obviněným měli vypít láhev tvrdého alkoholu o obsahu 0,7 litrů, matka jí sdělila, že obviněnému přivolali vozidlo taxi, slyšela nějaký hluk, křik řidiče taxi a spadnutí popelnice, následně přijelo druhé vozidlo taxi a krátce na to i hlídka policie. Svědkyně J. D., bývalá tchýně obviněného, sdělila, že obviněný odcházel, oblékal se a šel k vozidlu taxi, které mu přivolal její manžel, byl v podnapilém stavu. Slyšela spadnout popelnice, šla se podívat, co se děje, řidič taxi tvrdil, že má poškozené auto, obviněný se motal, krátce poté přijelo druhé vozidlo taxi a hlídka policie. Odvolací soud dále vyložil, že zranění, která poškozený utrpěl, byla objektivizována závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a lékařskými zprávami, z nichž lze spolehlivě dovodit nejen rozsah utrpěných poranění a komplikace při hojení, ale i příčinnou souvislost s jednáním obviněného, která mimo jiné vyplývá i z mechanismu útoku vedeného proti obličeji, přičemž tyto objektivně zjištěné skutečnosti korespondují s tvrzením poškozeného o průběhu fyzického napadení. Listinnými důkazy pak bylo zejména objektivizováno poškození vozidla a výše způsobené škody.
20. Odvolací soud se věnoval obhajobě obviněného uplatněné v rámci řízení před soudem druhého stupně, přičemž ji označil za ryze účelovou. Konstatoval, že je krajně nelogické, aby se obviněný tímto způsobem hájil až v závěru celého řízení a obhajobu, která by mohla nasvědčovat pochybnostem o jeho trestní odpovědnosti, neuplatnil již v průběhu předchozího řízení, zvlášť za situace, kdy má obhájce. Podle soudu je rovněž nelogické a nepravděpodobné, aby obviněného, který se podle svých slov nacházel po požití alkoholu v tak kritickém stavu, nechali jeho zcela lucidní příbuzní odejít z domu – jeho zdravotní stav, tak, jak jej sám popisoval, by vyžadoval spíše přivolání rychlé záchranné služby. Nadto svědkyně J. D. potvrdila, že byl v podnapilém stavu, nikoliv že by jeho stav byl natolik kritický, aby jej oblékali, obouvali, zvedali ze země. Odvolací soud měl za to, že takové skutečnosti by si svědkyně jistě pamatovala.
21. Dovolací soud výše uvedené závěry soudů nižších stupňů sdílí, přičemž má za to, že v pozdější fázi trestního řízení uplatněná obhajoba obviněného byla zcela vyvrácena provedenými důkazy, resp. je s nimi v zásadním rozporu a je nelogická. Žádný z vyslechnutých svědků se nikdy nezmínil o ztrátě vědomí obviněného (z protokolace výpovědi obviněného na č. l. 228 verte není zcela zřejmé, zda bezvědomí mělo trvat 15 minut či zda nastalo cca 15 minut po 18. hodině). Všichni naopak hovořili o evidentně podnapilém stavu obviněného. Zasahující policista R. N. sdělil (přičemž jeho výpověď je v souladu i s úředním záznamem o zajištění osoby a s úředním záznamem o převozu obviněného k ošetření v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici), že se obviněný na místě choval agresivně, pokřikoval po poškozeném, byl z něj cítit zápach po alkoholu a bylo podezření, že by mohl v útoku na poškozeného pokračovat, proto bylo následně rozhodnuto o tom, že bude převezen na služebnu k dalším procesním úkonům. Odmítl vyšetření na alkohol, přičemž když přístroj Dräger pouze přiblížili k jeho ústům, tento detekoval, že je obviněný pod vlivem alkoholu, proto byl převezen na Protialkoholní záchytnou stanici v XY, kde rovněž nespolupracoval, a proto musel být přikurtován. Svědkyně L. P., bývalá manželka obviněného, vypověděla, že se od svého otce dozvěděla, že obviněný s ním měl vypít láhev tvrdého alkoholu o obsahu 0,7 litrů. Svědkyně J. D., bývalá tchýně obviněného, uvedla, že přišla domů, když obviněný odcházel, oblékal se a šel k vozidlu taxi, které mu přivolal její manžel. Obviněný byl v podnapilém stavu, vrávoral, neměl dobrou stabilitu. Později se od manžela dozvěděla, že spolu konzumovali alkohol. Spíše ho konzumoval obviněný, protože manžel je po operaci srdce. Svědkyně potvrdila, že se obviněný na ulici choval agresivně, rozhazoval rukama, chodil sem a tam a křičel, ale nebyl schopen pořádně udržet stabilitu. Nejen tedy že provedené svědecké výpovědi korespondující s výpovědí poškozeného jednoznačně vylučují verzi, podle níž se obviněný před skutkem či v jeho průběhu nacházel v bezvědomí (a probudil se až v noci na protialkoholní záchytné stanici), ale nutno rovněž souhlasit se státním zástupcem, že je i z laického hlediska absurdní představa, že by obviněný v takovém stavu házel kontejnerem na odpadky nebo fyzicky útočil na jinou osobu. Pokud jde o polemiku dovolatele s intenzitou útoku a dobou omezení poškozeného v obvyklém způsobu života, nebylo krom takové obecné teze argumentováno ničím konkrétním a jde tudíž o vyjádření prostého nesouhlasu se závěry znalce z oboru zdravotnictví (opřené o příslušnou zdravotnickou dokumentaci jakož i o výpověď poškozeného), které však nebyl nijak relevantně zpochybněny. Dovolací soud má proto skutková zjištění soudů za správná a plně odpovídající provedenému dokazování. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy ve věci není dán.
22. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je evidentní, že obviněný své přesvědčení o absenci trestní odpovědnosti odvíjí od vlastních představ o průběhu skutkového děje, které se ukázaly jako liché. Poněvadž (jak výše uvedeno) východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví), nebylo možné se předmětnou námitkou obviněného relevantně zabývat.
23. Pokud jde o výrok o náhradě škody, tvrzení, že nebyla prokázána výše škody a že poškození měli být odkázáni na občanskoprávní řízení, pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nespadá, neboť jde o námitku ryze skutkovou. Uvedené tvrzení navíc není podpořeno žádnou bližší argumentací, na kterou by mohl Nejvyšší soud reagovat. Co se týče námitky, že k uvolnění zubního můstku poškozeného došlo až 8 dnů po údajném incidentu, přičemž podle znalce se nejedná o poškození zdraví, ale o poškození zdravotní pomůcky, této nelze přisvědčit. Z odborného vyjádření praktické zubní lékařky MUDr. Evy Jursové vyplynulo, že poškozený se po úrazu do její ordinace dostavil poprvé dne 21. 3. 2022, a to s poškozeným můstkem, jehož stabilita byla poškozena při úderu do tváře poškozeného, kdy v důsledku toho bylo nutno jej ošetřit novým můstkem (je logické a plně akceptovatelné, že následek na zubu poškozeného se projevil s několikadenním odstupem od úderu a prioritně byla řešena akutnější poranění spočívající ve zlomeninách nosních kůstek poškozeného). Z příjmového pokladního dokladu ze dne 20. 6. 2022 vystaveného MUDr. Evou Jursovou pak vyplývá, že poškozený za ošetření zaplatil 19 670 Kč. Dovolací soud vnímá, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, pojal poškození zubního můstku spíše jako poškození zdravotní pomůcky než poškození zdraví. Nemá ovšem za to, že by případný odlišný náhled na označení následku jednání obviněného měl vliv na povinnost obviněného k náhradě škody. Podle skutkových zjištění soudů při napadení poškozeného obviněným došlo i k uvolnění zubního můstku horní čelisti s nutností jeho náhrady. K poškození zubního můstku došlo v důsledku jednání obviněného a je tedy v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Proto byl obviněný opodstatněně zavázán k povinnosti nahradit poškozenému finanční výdaje, které v souvislosti s výměnou poškozeného zubního můstku za nový vynaložil. Takové rozhodnutí plně koresponduje s povinností soudu podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnout o povinnosti obviněného nahradit poškozenému majetkovou škodu, která byla způsobena trestným činem obviněného.
24. Závěrem nutno odmítnout námitku obviněného stran nepřiměřenosti trestu. Obdobná výtka jednak není podřaditelná pod žádný dovolací důvod, a to ani pod obviněným výslovně neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který jediný je povolán k nápravám rozhodnutí stran druhu a výměry trestu, avšak pouze byl-li uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li trest uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou na daný trestný čin v trestním zákoně), jednak je rovněž odvozena od odlišných představ o průběhu skutkového děje. Předmětná výhrada tedy není způsobilým podkladem pro přezkum dovolacím soudem.
V. Způsob rozhodnutí
25. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 1. 2024
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu