ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.141.2024.1
sp. zn. 6 Tdo 141/2024-687
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 o dovoláních, která podali obvinění Z. T. a F. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2023, č. j. 4 To 217/2023-603, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 9/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 5. 2023, č. j. 80 T 9/2021-557 , byl uznáni vinnými obviněná Z. T. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) účastenství ve formě návodu k přečinu ublížení na zdraví podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný F. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto přečinů se podle zjištění soudu dopustili tím, že
dne 17. 10. 2019 kolem 13:40 hodin ve XY, části XY, ze zahrady u svého rodinného domu na ulici XY číslo popisné XY, po předchozí slovní rozepři ohledně sestřihu větví přesahujících hranice pozemku a vulgárních nadávkách ze strany Z. T., směřovaných sousedce D. C., narozené XY, Z. T. zakřičela na svého druha F. Š., který v tu dobu držel v rukou svou vzduchovou dlouhou zbraň zn. Gamo, model Nitro 17, ráže 4,5 mm, slova: „střílej, střílej!“ načež F. Š. se slovy: „já tě sestřelím jako holuba“, vystřelil nejméně dvakrát ze vzduchové dlouhé zbraně po J. C., narozeném XY, aniž by ho zasáhl, a následně vystřelil jednou po D. C., touto střelou ji zasáhl do břicha, a tímto svým jednáním jí způsobil zranění, spočívající ve střelném poranění břicha tvořeném zhmožděnou ranou velikosti cca 1x1 cm zasahující do hlubokých vrstev kůže, aniž by zasahovala do podkoží, s následně vzniklou stékající krevní podlitinou nad sponou stydkou a v místě kontaktu diabolky s kožním povrchem kruhovitě uspořádanou nekrotizací měkkých tkání šíře 0,8 cm s nutností chirurgického odstranění, s dobou léčení a omezení v obvyklém způsobu života zejména bolestivostí a nutnými léčebnými zákroky v délce 3 týdnů.
2. Obvinění byli odsouzeni
- Z. T. podle §146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců,
- F. Š. podle §146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to vzduchové pistole značky Gamo model Nitro 17, ráže 4,5 mm černé barvy s optickým zaměřovačem V6-24x50 značky Raven, včetně textilního pouzdra značky Valiant maskáčové barvy a příslušenství, které je tvořeno 4 ks imbusových klíčů a černou látkou značky Raven a 365 ks střel typu diabolo ráže 4,5 mm značky Diabolo Standart uložených v šedé plastové kulaté krabičce, které jsou toho času uloženy ve skladu Policie ČR ve Frýdku-Místku ulice Beskydská 2061. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou.
3. Oba obvinění byli podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázáni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozeným České průmyslové zdravotní pojišťovně částku ve výši 4 260 Kč a D. C. částku ve výši 532 Kč. Poškozený J. C. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvoláních obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 9. 2023, č. j. 4 To 217/2023-603 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení krajského soudu podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání.
6. Dovolání obviněné Z. T. zpracované Mgr. Davidem Záhumenským se výslovně opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. s tím, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a konečně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z provedených důkazů podle názoru obviněné nelze dovodit, že bylo prokázáno, že křičela něco jako střílej. Nelze rovněž dovodit, že se jednalo o návod ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť soudy samy uvedly, že v té době již spoluobviněný Š. držel vzduchovku v rukách. Jednoznačně nevyplývá, že by role obviněné byla v procesu příčin natolik důležitá, aby jí bylo možné přičítat spolupachatelství. Tvrdí, že incidentu předcházela celá řada spouštěčů události, které nastaly ještě dříve a bez ohledu na to, jestli obviněná něco zakřičela nebo ne.
7. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak jemu předcházející rozsudek a sám rozhodl o jejím zproštění obžaloby, eventuálně věc podle §265l tr. ř. vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení.
8. Dovolání obviněného F. Š. zpracované Mgr. et Mgr. Lukášem Hrabovským se výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve všech jeho alternativách. Rozborem jednotlivých provedených důkazů se dovolací soud snaží přesvědčit o tom, že z nich nevyplynulo, že zranění poškozené C. bylo způsobeno střelbou, resp. střelbou ze zajištěné vzduchové pistole, nebo že vůbec ze zajištěné pistole střílel. Na základě provedeného dokazování nelze dospět k závěru, že jeho jednání je kryto zaviněním. V přípravném řízení pouze připustil, že vystřelil pro výstrahu jedenkrát do popelnice. Neměl však v úmyslu postřelit poškozenou D. C. Nelze u něj dovodit zavinění ve formě nepřímého úmyslu, maximálně ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu §16 tr. zákoníku.
9. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2023, č. j. 4 To 217/2023-603, tak rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 5. 2023, č. j. 80 T 9/2021-557, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která po obsahovém shrnutí napadených rozhodnutí a uplatněných dovolacích důvodů zaujala k námitkám dovolatelů následující stanovisko.
11. Dovolání obviněné se podle hodnocení státní zástupkyně svou argumentací míjí s hranicemi uplatněného dovolacího důvodu, neboť své námitky zaměřuje do sféry procesu dokazování, postupu při hodnocení důkazů a tím soudům obou stupňů vytýká nesprávnost skutkových zjištění, na jejichž podkladě rozhodly o její vině. Své námitky tedy nezaměřuje na vadný způsob právního posouzení skutku, ale jejich prostřednictvím brojí výhradně proti postupům soudů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., a tím i proti skutkovým zjištěním, která vzaly soudy při posouzení viny za rozhodná.
12. K námitkám obviněného státní zástupkyně sdělila, že je uplatnil v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Jeho tvrzení, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením, je třeba odmítnout. Veškeré námitky obviněného kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam jim připisovat z hlediska skutkového děje.
13. Jednání obou obviněných bylo podle názoru státní zástupkyně prokázáno výpovědí svědků, a to zejména D. C. a J. C., výpovědí policistů A. J., J. J., A. M. a R. U., jenž na místě incidentu zasahovali a výpovědí manželů C. podporovali. Rovněž z provedených znaleckých posudků byla věrohodnost výpovědi obou poškozených potvrzena (znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická balistika, a oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie). Tyto důkazy byly potvrzeny i dalšími listinnými důkazy, a to zejména protokolem o ohledání místa činu, fotodokumentací, zajištěním věcí, jež byly zajištěny podle §79a odst. 1 tr. ř. jako nástroje trestné činnosti, protokolu o ohledání věci, článkem z periodika B. o sporu mezi obviněnými a manželi C., lékařskými zprávami týkajících se zranění poškozené a zdravotního stavu obviněného včetně jeho stavu duševního. Jednání obviněného tak bylo správně kvalifikováno jako přečin ublížení na zdraví §146 odst. 1 tr. zákoníku, když bylo prokázáno, že držel v rukou vzduchovou zbraň a na pokyn spoluobviněné Z. T. „střílej, střílej“ se slovy „já tě střelím jako holuba“ vystřelil nejméně dvakrát ze vzduchové zbraně po J. C., aniž by ho zasáhl a následně jednou vystřelil po D. C., kterou zasáhl do břicha, a způsobil jí tak zranění uvedená ve skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně objektivizovaná ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.
14. Podle státní zástupkyně výhrady uplatněné dovolateli není možno mít za důvodné. Napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud obě dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání, a to i v případě, jiného než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
15. Obviněná v replice k vyjádření státní zástupkyně poukázala na fakt, že ve svém dovolání namítla nesprávné právní hodnocení při řešení otázky subjektivní stránky trestného činu. Zavinění se nepresumuje, toto je třeba dokazovat, přičemž „se musí vztahovat na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu“ (viz Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. 7. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014. str. 182) a „musí proto zahrnovat příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem, účinkem (v jejich požadovaných formách), tj. včetně objektu a předmětu útoku“ (viz Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2012, str. 281). Z obsahu rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že naplnění subjektivní stránky v něm ve vztahu k ní, na rozdíl od spoluobviněného, není doloženo. Odvolací soud na tom nic nezměnil, v bodě 17. předkládá pouze obecnou definici zavinění bez aplikace na její případ. Absentuje tak jednoznačný závěr o zavinění ve vztahu k příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a následkem, který z něho měl vzejít v podobě újmy na zdraví.
16. Pokud státní zástupkyně ve svém vyjádření k podanému dovolání uvádí, že vina obviněných byla prokázána množstvím důkazů, pak pomíjí skutečnost, že policisté nemohli dosvědčit, že by za střelbu byla zodpovědná, a tak jediným, kdo tvrdil, že křičela „střílej“, byla sama poškozená. Nevyřešený rozpor ve zjištění skutkového stavu je zachycen v bodu 34. rozsudku soudu prvního stupně, kde je na jednu stranu tvrzení o tom, že podle poškozené obžalovaná křičela „střílej“, a na stranu druhou tvrzení svědka C., že na něj obžalovaný volal „já tě sestřelím jak holuba“. Napadené usnesení odvolacího soudu tento nedostatek nijak nenapravuje.
17. Z provedených důkazů nelze dovodit, že by bylo prokázáno, že obžalovaná křičela něco jako „Střílej“. I v případě tohoto zjištění však podle obviněné nelze učinit závěr, že se jednalo o návod ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť soudy samy dovodily (a skutkově vyjádřily), že v té době již Š. držel vzduchovku v rukách (tedy si pro ni došel).
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
19. Obviněná, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založila na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., obviněný ho opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda dovolateli vznesené námitky obsahově odpovídají jimi uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost, a jsou tudíž způsobilé opodstatnit požadovanou kasaci napadených rozhodnutí. Dovolací soud připomíná, že se vyjadřuje jen k těm námitkám a argumentům, které dovolatelé uplatnili ve svých mimořádných opravných prostředcích. Pokud nad rámec uvedeného vznese dovolatel další argumentaci v tzv. replice, nemůže být nová námitka zohledněna, neboť důvody dovolání (včetně námitek uplatněných) lze měnit jen po dobu vymezenou zněním §265e tr. ř. (viz §265f odst. 2 tr. ř.).
20. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.],
· bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz §265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 … ), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s §265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
22. V návaznosti na tato teoretická východiska je nezbytné po posouzení konkrétních dovolacích námitek obviněných konstatovat následující skutečnosti.
23. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněná ve svém dovolání nevymezila, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem, resp. že pokud své výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů vznesla, učinila tak způsobem, který není souladný s obsahovým vymezením tohoto dovolacího důvodu. Obdobné konstatování je nezbytné učinit i ohledně námitek vznesených obviněným.
24. Je nezbytné zopakovat, že k naplnění této alternativy dochází tehdy, pokud skutková zjištění nemají oporu v provedených důkazech a jsou tak výsledkem libovolného hodnocení ze strany soudu. Musí jít tudíž o očividnou vadu takových zjištění, pro niž nelze na napadeném rozhodnutí trvat. Obviněná sice namítá, že existence výkřiku („Střílej!“) nebyla prokázána, současně však přiznává, že uvedený skutkový závěr má oporu ve výpovědi svědkyně (poškozené) D. C. Podstata její argumentace spočívá v tom, že soudům vytýká nedostatečnou reakci na zjištění, že uvedená informace je obsažena pouze v tomto jediném důkaze, a nemá tudíž oporu v důkaze dalším (zejména ve výpovědi J. C.). Odvolacímu soudu pak vytýká, že tento rozpor pominul.
25. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je nezbytné zmínit, že závěr o naplnění této alternativy by mohl učinit jen za situace, že by z námitek dovolatelky vyplynulo, že se soud o výpověď poškozené opřel zcela nedůvodně, tedy pokud by byla věrohodnost její výpovědi zcela důvodně zpochybněna. Takový závěr však učinit nelze. Soudy otázce věrohodnosti dvou skupin důkazů, tedy usvědčujících, opírajících se o výpovědi manželů C. a je podporující důkazy další na straně jedné a důkazů podporujících obhajobu obviněných, zejm. jejich procesních výpovědí a Z. P., věnovaly dostatečnou pozornost a dovolací soud neshledává zákonných důvodů k tomu, aby do jejich hodnocení zasáhl. Tomu totiž nelze vytýkat zjevnou nelogičnost. Hodnocení důkazů primárně přísluší orgánu, který důkazy provedl (v souladu se zásadami ústnosti a bezprostřednosti tedy soudu prvního stupně), a pokud splňuje požadavky §2 odst. 6 tr. ř., což je i příklad věci posuzované, musí dovolací soud toto hodnocení respektovat.
26. Z uvedených skutečností plyne, že tvrzení obviněné o existenci zjevného rozporu ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přisvědčit.
27. V případě obviněného lze ve vztahu k této alternativě dovolacího důvodu vztáhnout námitku, že nebylo zjištěno, zda obviněný ze zajištěné vzduchové pistole střílel a zda zranění poškozené bylo způsobeno touto střelbou. Tuto námitku však nelze pokládat za osvědčující již zmíněný rozpor ve smyslu jeho výkladu, neboť obviněný připouští, že uvedený závěr má svůj podklad ve výpovědi D. C. a J. C. Pokud dovolatel rozpor shledává v odlišně vyznívajícím sdělení obsaženém v jeho výpovědi, resp. i ve sdělení svědka M., pak odhlíží od faktu, že jeho údaje byly soudy vyhodnoceny jako nevěrohodné. Další námitky, které obviněný vznáší (výsledky znaleckých posudků z oboru kriminalistiky, odvětví balistika, a oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství), rovněž nezbytný zjevný rozpor nezakládají.
28. Rovněž u tohoto dovolatele je proto nezbytné konstatovat, že tuto alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil zjevně neopodstatněně.
29. Pod druhou alternativu dovolacího důvodu ( rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ) je podřaditelná námitka, že protokol o ohledání místa činu ze dne 3. 3. 2020 je pro značný časový odstup provedení úkonu od spáchání tvrzeného skutku důkazem nepoužitelným. K této námitce dostačuje uvést, že zmíněný důvod sám o sobě nezakládá procesní neúčinnost důkazu. Z povahy věci sice plyne, že význam, tj. vypovídací schopnost, takto provedeného procesního úkonu ve vztahu k posuzovanému skutku je omezený, avšak tento nedostatek je nutno striktně odlišovat od procesní nepoužitelnosti důkazu ve smyslu uvedené alternativy dovolacího důvodu. Navíc lze sice připustit, že časový dostup může vést k zániku některých stop (obecně např. trasologických stop obuvi v zemině apod.), avšak na druhou stranu není důvod zpochybňovat zjištění uváděné v bodě 15. odůvodnění rozsudku, že na popelnicích nebylo nalezeno žádné poškození způsobené diabolkou. Ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, má navíc uvedený protokol jen podpůrný charakter. Z hlediska uplatněné námitky je však rozhodující, že jej nelze prohlásit za důkaz procesně nepoužitelný.
30. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu ( ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ) dostačuje uvést, že ač byla formálně vznesena při vymezení dovolacího důvodu oběma obviněnými, obviněná se omezila na konstatování, že „[n]avíc nebyly provedeny důkazy, které obžalovaní navrhovali“, obviněný poukázal na návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, za účelem objasnění, zda mohl v relativně krátké době opakovaně nabít vzduchovku.
31. Tato alternativa není naplněna samotným neprovedením důkazu, který dovolatel navrhoval. Soud je orgán, který samostatně rozhoduje o rozsahu dokazování nezbytného pro jeho rozhodnutí. Jeho povinností je vyložit, proč důkaznímu návrhu nevyhověl. Tuto povinnost splnil jak soud prvního stupně (body 39. a 40. odůvodnění rozsudku), tak soud odvolací (bod 14. odůvodnění usnesení). Oba soudy dospěly k závěru o nadbytečnosti navrženého dokazování vzhledem k dostatečnosti důkazů, které byly před soudem prvního stupně provedeny, pro jejich rozhodnutí. Obviněná se vůči takovému závěru žádnou argumentací neohradila, obviněný toliko poukázal na možnost zpochybnění učiněných skutkových závěrů. K závěru o naplnění této alternativy dospět nelze, neboť skutkový stav je třeba hodnotit jako zjištění v souladu s požadavkem §2 odst. 5 tr. ř.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
32. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu ( rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku ) lze přiřadit námitky obviněných o neprokázání subjektivní stránky trestných činů, jimiž byli uznáni vinnými, resp. o jejím nevyjádření ve výrokové části odsuzujícího rozsudku.
33. Obviněná mimo to tvrdí, že její jednání popsané v tzv. skutkové větě nelze kvalifikovat jako návod ve smyslu §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obě její námitky jsou zjevně neopodstatněné. Z provedeného dokazování vzaly soudy za prokázané, že obviněný vystřelil opakovaně, nejprve dvakrát na poškozeného (aniž by ho zasáhl), a poté na poškozenou, které způsobil popsané zranění. Jeho střelbě předcházely výzvy obviněné „Střílej!“, a to i v okamžiku předcházejícím výstřelu na poškozenou. Protože střelbě na poškozeného předcházelo sdělení obviněného „Já tě sestřelím jako holuba“, je nezbytné u obviněné dovodit, že byla srozuměna s tím, že obviněný střelbu povede na sousedy, a nikoli, jak se snaží přesvědčit soud odvolací, jako varovný výstřel zamířený do popelnic. Žádný výstřel (první dvě střely) takto obviněným vedeny nebyly. Pokud obviněná obrátila pozornost obviněného na poškozenou, kterou svým výstřelem po opakující se výzvě „Střílej!“ skutečně zasáhl, pak není důvod zpochybňovat její úmyslné zavinění i kauzální význam jejího jednání ve vztahu ke spoluobviněnému. Příčinný charakter jednání návodce se totiž projevuje v iniciaci protiprávního, potažmo trestného, jednání hlavního pachatele. K tomu, tj. realizaci střelby na poškozenou obviněným, skutečně došlo, přičemž úmysl obviněné k vyvolání taktového jednání evidentně směřoval.
34. Z hlediska námitek obviněné je nerozhodné, že v daném okamžiku již měl obviněný střelnou zbraň ve svém držení, neboť podmínkou její trestnosti není – jak patrně usuzuje – že by si teprve na základě jejích výzev musel zbraň přinést. Z výpovědi poškozené je zřejmé, že ke střelbě na ni došlo poté, co hodlala dění na místě dokumentovat, na což reagovala obviněná výzvou ke střelbě. Správnost závěru o právní kvalifikaci skutku nejsou způsobilé zvrátit obviněnou uváděné citace publikovaných rozhodnutí, neboť nemají žádnou bližší souvislost s řešenou otázkou. Odkaz na ně je proto nepřípadný, neboť se věnují zcela jiné problematice – otázce rozlišení vývojových stadií trestného činu (rozhodnutí publikované pod č. 67/1971 Sb. rozh. tr.) či otázce spolupachatelství (dříve §9 odst. 2 tr. zák., nyní §23 tr. zákoníku – rozhodnutí publikované pod č. 15/1967 Sb. rozh. tr.), tedy zcela odlišné formě trestné součinnosti, než kterou byla obviněná uznána vinnou [tj. návodem podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
35. Zjevná neujasněnost právní argumentace obviněné, resp. nepřesnost použité terminologie, se projevuje i v jejím tvrzení, že „se může jednat o návod pouze tehdy, pokud (je) jednoznačně prokázáno, že bez jednání pomocníka by ke spáchání trestného činu nebo alespoň vyvolání podmínek pro jeho spáchání nedošlo“. Netřeba dodávat, že pro závěr, že se určitá osoba dopustila návodu, se nevyžaduje participace další osoby (pomocníka) na trestném činu (vyjma hlavního pachatele, vůči němuž návod směřuje).
36. Obviněný se sice vymezil proti závěru o dovození jeho úmyslného zavinění, svou argumentací však nebrojí vůči nesprávnému hmotněprávnímu posouzení [dovolací důvod podle §256b odst. 1 písm. h) tr. ř. nevznesl] soudy zjištěného skutku. Setrvává na námitkách vůči těmto zjištěním a odlišnou formu zavinění (toliko nedbalost) dovozuje na základě vlastních intepretací a skutkových závěrů. Jak však již bylo uvedeno, skutková zjištění soudů není důvod zpochybnit.
37. Zbývá dodat, že druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu ( rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ) obvinění neuplatnili.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
38. Tento dovolací důvod ve svém dovolání, v jeho druhé alternativě, uplatnila obviněná. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně žádnou vadou, kterou jí obviněná vytýkala, zatíženo není, není naplněn ani tento poslední jí zvolený dovolací důvod.
V.
Způsob rozhodnutí
39. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že pokud ve svých dovoláních uplatnili námitky, které formálně vyhověly uplatněnému dovolacímu důvodu, učinili tak zjevně neopodstatněně. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu