ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.21.2024.1
sp. zn. 6 Tdo 21/2024-679
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný O. T. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, č. j. 12 To 40/2023-613, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 1/2023, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušují
- usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, č. j. 12 To 40/2023-613, v části, jíž bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného ve vztahu k výroku o uložení trestu propadnutí věci,
- rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2023, č. j. 4 T 1/2023-540, ve výroku, jímž byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to polévkové lžíce s držadlem zbroušeným do hrotu,
jakož i další rozhodnutí na zrušené části těchto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2023, č. j. 4 T 1/2023-540 , byl obviněný O. T. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 09. 10. 2022 v době od 17.40 hodin do 17.50 hodin, ve Věznici Vězeňské služby České republiky ve XY, okres XY, XY kraj, na cele číslo XY, ubytovny „XY“, po předchozím slovním konfliktu, v přímém úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví, napadl J. F., narozeného dne XY, tak, že po něm hodil židli, a když se poškozený skryl za dveřmi koupelny, obžalovaný tyto dveře silou vyvrátil a zaútočil proti poškozenému do hrotu zbroušeným držadlem polévkové lžíce, kterým se ho opakovaně snažil bodnout do krku a hlavy, přičemž poškozený prvý úder odrazil, avšak při druhém se obžalovanému podařilo ho bodnout před levé ucho a dalšímu útoku obžalovaného bylo zabráněno pouze tím, že ho od poškozeného odtrhl přítomný svědek O. P. a do cely vstoupili příslušníci vězeňské stráže, a tímto útokem způsobil obžalovaný O. T. poškozenému J. F. bodnou ránu o délce 1,5 centimetrů procházející podkožím až do tkáně příušní žlázy (glandula parotis) s protnutím arterie podkoží, kdy toto poranění si u poškozeného vyžádalo lékařské ošetření v Oblastní nemocnici Jičín, akciová společnost,
a tohoto jednání se obžalovaný dopustil přesto, že byl v minulosti pravomocně odsouzen Krajským soudem v Ostravě pod spisovou značkou 35 T 3/2017 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci pod spisovou značkou 6 To 99/2017 ze dne 01. 02. 2018 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro spáchání zločinu vražda podle §140 odstavec 1 trestního zákoníku a zločinu těžké ublížení na zdraví podle §145 odstavec 1 trestního zákoníku, ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odstavec 1 trestního zákoníku, a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě spisové značky 34 T 7/2021 ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci spisové značky 6 To 19/2022 ze dne 21. 04. 2022 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro zločin těžké ublížení na zdraví podle §145 odstavec 1, odstavec 2 písmeno g) trestního zákoníku.
2. Obviněný byl za tento odsouzen podle §145 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to polévkové lžíce s držadlem zbroušeným do hrotu, která byla použita jako nástroj trestné činnosti a jež je založena v příloze č. 1 spisu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost na náhradě škody povinen zaplatit Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky částku 2 073 Kč. Naproti tomu byl podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozený J. F. s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2023, č. j. 12 To 40/2023-613 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Tomaiera dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), h), i) tr. ř.
5. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítá, že fakticky neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho mít měl. Původně ustanovená obhájkyně Mgr. Marie Voříšková vykonávala jeho obhajobu pouze formálně. Poté, co obviněný podal v hlavním líčení do protokolu odvolání, zaslala obhájkyně písemné odůvodnění odvolání, v němž nelze spatřovat sebemenší snahu chránit či prosazovat práva a zájmy klienta. Navrhla odvolacímu soudu, aby odvolání odmítl nebo zamítl. Z toho vyplývá porušení povinností, které stanovuje zákon o advokacii. Podstatně tím bylo také narušeno právo obviněného na obhajobu.
6. Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává obviněný v tom, že nebyly provedeny navrhované důkazy, které jsou podstatné pro posouzení jeho viny. Má za to, že skutková zjištění vyvozená z provedeného dokazování neprokazují spolehlivě závěry, ke kterým soudy dospěly. Nelze z nich spolehlivě vyvodit jeho úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví. Navrhoval proto provedení dalších podstatných důkazů, přičemž tyto nebyly bez důvodu provedeny.
7. Podle jeho mínění lze označit za nesporné, že mezi ním a poškozeným došlo k fyzickému kontaktu a bodnutí. Výpovědi poškozeného a svědka O. P. se však s tou jeho rozcházejí ohledně toho, proč k tomu došlo. Ke zranění poškozeného se sice přiznal, trvá však na tom, že ho způsobit nechtěl. Soudy dostatečně nepotvrdily ani nevyvrátily jeho tvrzení a ztotožnily se s výpovědí poškozeného a zmíněného svědka. Skutková zjištění nejsou podle něj dostatečně spolehlivá k prokázání toho, že útok zahájil, z čehož soudy zároveň dovozují jeho přímý úmysl. Jeho jednání je nutné kvalifikovat podle §147 tr. zákoníku, protože se pouze bránil útoku. Pokud by soudy přesto dospěly k názoru, že jednal v úmyslu, potom je nutné jeho jednání kvalifikovat jako ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a odst. 2 tr. zákoníku, jelikož z jeho výpovědi lze usuzovat, že jeho jednání bylo vyvoláno silným rozrušením ze strachu a úleku, které způsobilo zahájení útoku poškozeným a zmiňovaným svědkem.
8. Nesprávné právní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel shledává proto, že jeho jednání lze kvalifikovat podle §147 tr. zákoníku. Dopustil se ho totiž, když se bránil hrozícímu útoku, a nikoli s úmyslem způsobení následku těžké újmy na zdraví. Spoléhal na to, že k způsobení těžkého ublížení na zdraví nedojde v důsledku zejména početní a hmotnostní převahy, kterou poškozený a zmiňovaný svědek vůči němu měli.
9. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. dovolatel shledává v uložení trestu propadnutí věci podle §70 tr. zákoníku. Ten byl uložen ve vztahu ke zbroušené lžíci, která mu však nepatří.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc zpět Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu projednání.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Předmětné vyjádření bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 13. 2. 2024 ve 14:12 hod., avšak k nařízení neveřejného zasedání k projednání dovolání obviněného došlo již v dopoledních hodinách téhož dne. Protože vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného bylo doručeno až po nařízení neveřejného zasedání senátu Nejvyššího soudu k projednání dovolání, nebylo již v souladu s čl. 8 odst. 3 Opatření předsedy trestního kolegia Nejvyššího soudu č. 1/2022 účinného od 1. 2. 2022 zasíláno obhájci obviněného k replice. Při rozhodování o dovolání obviněného proto ani příslušný senát Nejvyššího soudu k obsahu vyjádření nepřihlížel.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), g), h), i) tr. ř.
14. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.],
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.],
· obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
15. Obviněný namítl, že fakticky v řízení neměl obhájce, ač o mít měl. Argumentoval, že ustanovená obhájkyně Mgr. Marie Voříšková vykonávala jeho obhajobu pouze formálně. K takto formulované námitce je předně nutno poukázat na několik souvisejících okolností. V přípravném řízení byla obviněnému dne 10. 10. 2022 ustanovena obhájkyně Mgr. Dagmar Fejfarová. Obviněný se však ručně psaným dopisem doručeným policejnímu orgánu dne 29. 11. 2022 domáhal změny obhájce, neboť je proti němu údajně zaujatá a nevěří jí. Svoji žádost podložil výhružkou, že jinak nebude spolupracovat (č. l. 107). Obviněnému byla skutečně opatřením ze dne 5. 12. 2022 ustanovena jiná obhájkyně, a to Mgr. Marie Voříšková. Podáním ze dne 15. 3. 2023 obviněný opětovně požadoval změnu obhájce s odůvodněním, že v současnou obhájkyni ztratil důvěru. Okresní soud v Jičíně obhájkyni Mgr. Marii Voříškovou opatřením ze dne 30. 3. 2023 skutečně zprostil povinnosti ho obhajovat s odůvodněním, že nereagovala na výzvu soudu k vyjádření. Obhájkyně však oběma soudům (Okresnímu soudu v Jičíně, jenž ji zprostil povinnosti obhajovat, i Krajskému soudu v Hradci Králové, u něhož byla podána obžaloba) zaslala dne 1. 4. 2023 vyjádření, kde jednak upozornila, že již předcházející ustanovená obhájkyně řádně vykonávala obhajobu, když se uskutečnilo šest úkonů právní pomoci. Dále uvedla, že jak s vrchním komisařem M. H., tak s Krajským soudem v Hradci Králové aktivně komunikovala mj. ve věci nařízení hlavního líčení. Připravila dále vyjádření obviněného ve smyslu §196 odst. 2 tr. ř. (ze dne 29. 3. 2023, č. l. 470).
16. Krajský soud v Hradci Králové obratem reagoval sdělením zaslaným obhájkyni Mgr. Marii Voříškové i obviněnému, že opatření Okresního soudu v Jičíně ze dne 30. 3. 2023 o zproštění povinnosti obhajoby je absolutně neplatné, neboť v předmětné době již pravomoc k takovému rozhodnutí přešla na Krajský soud v Hradci Králové, u něhož byla dne 15. 3. 2023 podána obžaloba. Následně opatřením ze dne 12. 4. 2023 zamítl žádost obviněného o zproštění obhajoby ustanovené obhájkyně Mgr. Marie Voříškové, neboť důvody, které obviněný uvedl ve své žádosti nelze považovat za důležité ve smyslu §40 tr. ř. Dodal, že obhájkyně vykonává obhajobu standardně a způsobem odpovídajícím běžně poskytované obhajoby ve srovnatelných věcech. Povinnost obhájkyně obviněného obhajovat tudíž nadále trvala. Obhájkyně se zúčastnila všech hlavních líčení konaných ve věci a v závěru poskytla podrobnou závěrečnou řeč, kdy se snažila poukázat na rozpory v popisu události a možnost posouzení věci podle §146a tr. zákoníku. Obviněný podal v hlavním líčení do protokolu odvolání.
17. Obhájkyně byla následně předsedou senátu vyzvána k řádnému odůvodnění odvolání. Obhájkyně tak učinila podáním ze dne 6. 6. 2023, v němž uvedla, že odvolání podal obviněný do protokolu. Uvedla dále, že odůvodnění odvolání je komplikované, neboť jednak byla tvrzení obviněného státním zástupcem vyvrácena a jednak se obviněný vůči obhájcům chová agresivně. V další části upozornila, že byla obviněným zastrašována a byl na ni vyvíjen nátlak. Závěrem uvedla, že jí nezbývá než připustit, aby bylo odvolání odmítnuto či zamítnuto. Obviněný také zaslal dopisem doplnění (č. l. 571–572).
18. K veřejnému zasedání o odvolání konanému dne 22. 8. 2023 se obhájkyně nedostavila, přičemž telefonicky sdělila, že obviněného obhajovat nechce, neboť se ho bojí, protože na ni verbálně útočí on i příslušníci jeho rodiny. Myslela si, že věc je pro ni skončená a ve věci je činný jiný obhájce (viz protokol na č. l. 590). Ve stejném duchu zaslala i žádost ze dne 24. 8. 2023 (č. l. 599). Dodala, že dne 1. 8. 2023 zaslala advokátní komoře žádost o vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Obviněnému byl následně ustanoven jiný obhájce, Mgr. Jan Tomaier. Při veřejném zasedání o odvolání vykonával obhajobu obviněného Mgr. et Mgr. Jindřich Honka (i. s. za ustanoveného obhájce), který odvolací argumentaci podstatně doplnil, přičemž taktéž vyčetl obhájkyni Mgr. Marii Voříškové nedostatečnou obhajobu obviněného. V podaném odvolání uvedenou námitku zopakoval s tím, že obhajobu obviněného v předcházejícím řízení je nutno považovat za toliko formální a že obviněný fakticky obhájce neměl.
19. Na uvedenou námitku reagoval odvolací soud v bodě 8. odůvodnění svého usnesení, přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožňuje. K tomu dodává, že ze zpráv vězeňské služby vyžádaných již v přípravném řízení a následně soudem prvního stupně, jakož i přiložených ručně psaných dopisů obviněného, je zřejmé, že obviněný užívá nátlakových metod (hladovka, výhružky, sebepoškozování) k prosazení svých požadavků.
20. Obviněný musí mít v případech stanovených zákonem již v přípravném řízení obhájce, obhájce je mu však ustanoven teprve poté, kdy si obhájce sám nezvolí. Pokud obviněný svého práva obhájce si zvolit nevyužije, bude mu ustanoven z pořadníku advokátů vedeného u příslušného soudu. Právo obviněného na obhajobu tudíž nezahrnuje právo na ustanoveného obhájce podle jeho výběru. Pokud nenastanou důležité důvody pro zproštění povinnosti obhajovat obviněného, ustanovený obhájce nemůže být změněn pouze z libovůle obviněného. Preferuje-li v takovém případě obviněný obhájce jiného, má kdykoli možnost udělit mu plnou moc. Krajský soud tudíž postupoval správně, pokud na nátlakové jednání obviněného nepřistoupil.
21. Co se týče námitek obviněného, že v řízení fakticky obhájce neměl, neboť ustanovená obhájkyně nevykonávala obhajobu podle jeho představ, kromě návrhu na rozhodnutí odvolacího soudu v jí vypracovaném odůvodnění odvolání nevznesl žádný konkrétní případ, kdy obhájkyně své povinnosti neplnila. Vzhledem k tomu, že obviněnému byl pro odvolací řízení ustanoven obhájce nový, který odvolání obviněným podané do protokolu o hlavním líčení podstatně doplnil při veřejném zasedání, nelze pochybovat o zachování jeho práva na obhajobu v odvolacím řízení. Za absence konkrétních námitek vůči postupu obhájkyně v předcházejícím řízení uzavírá Nejvyšší soud ve světle poznatků vyplývajících z trestního spisu (obhájkyně se účastnila hlavního líčení, připravila dále vyjádření obviněného ve smyslu §196 odst. 2 tr. ř., atd.), že ani v této fázi trestního řízení nebylo právo na obhajobu obviněného narušeno, v trestním řízení měl již od přípravného řízení obhájce, a k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tudíž nedošlo.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Úvodem Nejvyšší soud připomíná nedávné usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s §265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Odlišnost dovolacího důvodu podle současného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po novelizaci podle Ústavního soudu „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
23. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že obviněný svou argumentaci zakládá na nesouhlasu se závěrem soudu prvního stupně o věrohodnosti výpovědí poškozeného a svědka O. P., přičemž trvá na přijetí verze události předložené v jeho výpovědi. Z této následně vyvozuje, že to nebyl on, kdo projednávaný útok zahájil, a tudíž nejednal v úmyslu přímém. V důsledku toho podle něj došlo i k použití nesprávné právní kvalifikace (k tomu viz část IV./3.).
24. Vzhledem k tomu, že obviněný svoji argumentaci založil pouze na zpochybnění výpovědí poškozeného a svědka, a to na základě jejich rozpornosti s jeho vlastní výpovědí, nelze ji považovat za odpovídající předmětné alternativě zvoleného dovolacího důvodu. Pouze nad rámec nezbytného uvádí Nejvyšší soud následující. Přestože dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vykresluje situaci způsobem naznačujícím, že zmiňované výpovědi poškozeného a svědka O. P. stojí v okruhu dokazování osamoceně, zcela přitom pomíjí jednak to, že soud prvního stupně považoval jeho obhajobu za vyvrácenou, zatímco výpovědi poškozeného a jmenovaného svědka odpovídají dalším ve věci provedeným objektivním důkazům, a jednak i to, že je to právě jeho výpověď (obviněného), jež není podporována provedenými důkazy. Soud prvního stupně se podrobně zabýval jak hodnocením provedených důkazů, tak obhajovacími námitkami obviněného. Podrobně přitom vysvětlil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru o věrohodnosti výpovědí poškozeného a zmíněného svědka a co naopak vedlo k vyvrácení obhajoby obviněného.
25. Proces hodnocení důkazů je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů doménou toho soudu, jež je provedl. Do hodnocení důkazů provedených obecnými soudy není Nejvyšší soud zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nelze seznat zjevné nesprávnosti, přičemž popsaný způsob, jímž ke svým závěrům dospěl, neodporuje zásadám logiky. Nedošlo tudíž k takovému pochybení, jež by odůvodňovalo zásah Nejvyššího soudu. Na místě je tedy uzavřít, že obviněný se svými námitkami minul vymezení první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž jeho argumentace nebyla opodstatněná ani ve smyslu zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.
26. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu ( ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ) obviněný namítl, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy. Konkrétně výslech obviněného, poškozeného, blíže neurčených svědků z řad příslušníků vězeňské služby, provedení rekonstrukce průběhu celého skutkového děje a fotografií z místa činu. Odvolací soud tyto návrhy, vznesené až v odvolacím řízení, zamítl pro jejich nadbytečnost, přičemž své rozhodnutí podrobně odůvodnil (viz body 19. – 21. jeho usnesení). Nemůže se proto jednat o důkazy nedůvodně neprovedené. K podrobnému odůvodnění odvolacího soudu dodává Nejvyšší soud pouze následující.
27. Evropský soud pro lidská práva při posuzování návrhů na provedení důkazů definoval tři kritéria – odůvodnění návrhu obhajobou a význam důkazu pro projednávanou věc, odůvodnění zamítnutí návrhu soudem a posouzení dopadu jeho neprovedení na celkovou spravedlivost řízení. Pokud jde o vzájemný vztah těchto kritérií, upozornil, že odůvodnění soudů bude muset být úměrné rozsahem a úrovní detailu k odůvodnění předloženému obhajobou (viz rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 12. 2018, Murtazaliyeva proti Rusku, č. 36658/05).
28. Z protokolu o veřejném zasedání o odvolání obviněného vyplývá, že důkazní návrhy obhajoby nebyly žádným způsobem odůvodněny. Za situace, kdy všechny navrhované důkazy (s výjimkou provedení rekonstrukce) již byly řádně provedeny v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud zcela důvodně jejich opakování považoval za nadbytečné. Obhajoba ani v podaném dovolání neuvedla, proč provedení důkazů požadovala, tedy co mělo být jejich provedením prokázáno, jaký mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ani v čem považuje odůvodnění odvolacího soudu za nedostatečné. Dovolání toliko uvádí, že mají být prokázána tvrzení obviněného, především ve vztahu k jeho zavinění. Avšak neuvádí, v čem by měl opětovný výslech jmenovaných osob přinést nové informace oproti jejich výslechu před soudem prvního stupně. Nezbývá proto než souhlasit se závěrem odvolacího soudu a uzavřít, že nedošlo k nedůvodnému neprovedení předmětných důkazů. K naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
29. Obviněný ve svém dovolání namítl, že jeho jednání mělo být kvalifikováno podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nejednal v úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví, nebo podle §146a odst. 2 tr. zákoníku, neboť jeho jednání bylo vyvoláno silným rozrušením ze strachu a úleku, které způsobilo zahájení útoku poškozeným a svědkem O. P. Je však zřejmé, že námitky obviněného primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí jím nabízené verze skutkových zjištění, ze které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci. Je tudíž zřejmé, že námitky obviněného neodpovídají obsahovému vymezení předmětného dovolacího důvodu.
30. Jak vyplývá z výkladu v předcházející části, námitky obviněného, prostřednictvím nichž se vymezoval proti závěru o věrohodnosti výpovědi poškozeného a svědka O. P., nejsou opodstatněné. Při právní kvalifikaci jednání obviněného je tudíž na místě vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ten na základě těchto výpovědí podpořených dalšími ve věci provedenými důkazy dospěl k odůvodněnému závěru, že verze obviněného, podle níž útok zahájili poškozený a jmenovaný svědek, byla spolehlivě vyvrácena. Podle jeho skutkových zjištění se ze strany obviněného nejednalo o vyprovokované jednání ani o ojedinělé napadení poškozeného (viz bod 57. rozsudku). Nelze tedy uvažovat o jeho jednání v nutné obraně (ani vybočení z ní), ale ani že jednal z omluvitelné pohnutky či v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného.
31. Soud prvního stupně dále uzavřel, že obviněný věděl, že útokem na oblast krku a hlavy může dojít k závažnému poškození zdraví, zvláště pak s využitím ostrého nástroje, a to tím spíše když byl opakovaně odsouzen pro spáchání trestného činu podle §145 tr. zákoníku. Podle zjištění soudu prvního stupně obviněný svůj útok doprovázel výkřiky, že poškozeného zabije, což svědčí o jeho cíli významně poškozenému ublížit na zdraví (viz bod 61. rozsudku). Nelze tedy pochybovat o naplnění složky zavinění ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
32. Z uvedeného vyplývá, že obviněným vznesené námitky nelze považovat za odpovídající zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť výtku spojenou s nesprávným právním posouzením skutku obviněný primárně opřel o modifikaci skutkových zjištění.
IV./4. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
33. Dovolatel namítl, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Soud prvního stupně mu uložil trest propadnutí věci podle §70 tr. zákoníku, přestože mu předmětná věc, zbroušená lžíce nenáleží.
34. Podle §70 odst. 3 tr. zákoníku trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli .
35. Soud prvního stupně ve svém rozsudku (bod 85.) uvedl, že obviněnému trest uložil, jelikož byla zbroušená lžíce nástrojem trestné činnosti. Žádný závěr ohledně vlastnictví předmětné lžíce není ze strany soudu prvního stupně formulován, uvedeno jest toliko, že podle obviněného patří věznici. Pokud jde o usnesení odvolacího soudu, ten v případě uloženého trestu neshledal pochybení, neboť „byla použita jako nástroj k trestné činnosti, o čemž není nejmenších pochyb“ (viz bod 36. usnesení).
36. Z výše uvedeného vyplývá, že byť zákon jako podmínku uložení trestu propadnutí věci stanovuje, že se musí jednat o věc patřící pachateli, nalézací soud se touto vůbec nezabýval. Uvedené pochybení nenapravil ani soud odvolací při přezkumu jeho rozsudku. Vzhledem k tomu, že obviněnému byl uložen trest, aniž byly splněny podmínky pro jeho uložení, došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
37. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že byla shledána opodstatněnou pouze jeho námitka stran existence vady podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. zatěžující výrok o trestu propadnutí věci. Vzhledem k tomu, že tento výrok je výrokem oddělitelným, přistoupil Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. ke zrušení obou rozhodnutí pouze v části týkající se tohoto výroku o trestu. Neučinil však rozhodnutí podle §265l tr. ř., neboť další řízení v tomto smyslu, v daném případě rozhodování senátem, není potřebné. Ohledně předmětné věci totiž přichází v úvahu postup podle §81 odst. 3 tr. ř.
38. Zbývající námitky obviněného, buď nenaplnily jím zvolený důvod dovolání, nebo – pokud k tomu došlo – nebyly shledány opodstatněnými.
39. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 2. 2024
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu