ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.29.2024.1
sp. zn. 6 Tdo 29/2024-1578
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2024 o dovolání obviněného K. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 8 To 56/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 4/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2023, sp. zn. 97 T 4/2023, byl obviněný K. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. h) tr. zákoníku, za který byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §54 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle §54 odst. 4 tr. zákoníku bylo rozhodnuto, že se doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. Podle §100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obžalovanému současně uložena zabezpečovací detence. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit nemajetkovou újmu poškozeným M. K., nar. XY, ve výši 756 780 Kč, P. H., nar. XY, ve výši 756 780 Kč, AAAAA (pseudonym), ve výši 983 814 Kč, a E. V. H., nar. XY, ve výši 756 780 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli poškození odkázáni se zbytky svých uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný zvlášť závažného zločinu dopustil tím, že
v době od 19:17 hodin dne 3. 2. 2022 do 03:43 hodin dne 4. 2. 2022, v XY, okres XY, v rodinném domě na ulici XY XY, v úmyslu usmrtit, fyzicky napadl poškozenou S. H., nar. XY, opakovanými tupými údery do horní části hlavy, vedenými malou až střední intenzitou, opakovaným tupým násilím proměnné intenzity, a to rdoušením, kdy se jednalo o intenzivní, silné smáčknutí rukou nebo předloktím, případně v kombinaci s opakovanými údery, vedenými malou až střední intenzitou směřujícím na krk, zejména přímo na krajinu hrtanu, dále na dolní část krku až horní část hrudníku až k levé klíční kosti, opakovaným tupým násilím malé až střední intenzity – údery, kopy nebo nakleknutím, které působilo na přechod hrudníku a nadbřišku a na dolní část hrudníku vpravo vpředu, opakovaným tupým násilím vedeným až střední intenzitou na obličej, a to opakovanými údery, smáčknutím nosu a úst poškozené směřujícím k jejímu dušení a opakovanými údery do zevní strany pravé paže a do podkoží hřbetů obou rukou, kdy z krevních výronů v těchto krajinách lze usuzovat na obranu poškozené, přičemž údery do těla poškozené mohly být vedeny jak pěstí, tak i pevným předmětem nebo kombinací obojího, následně poškozenou S. H. odvezl osobním vozidlem značky Citroën Berlingo registrační značky XY, na polní cestu – ostatní komunikaci parcelní číslo XY v katastrálním území XY, obec XY, okres XY, na místo vzdálené kolem 13,3 metrů od pozemní komunikace číslo XY v katastrálním území XY, obec XY, okres XY, kde poškozenou polil benzínem, přičemž se benzín dostal do dýchacích cest poškozené, kdy se poškozená po polití benzínem nejméně jednou nadechla, poté tělo poškozené přesně nezjištěným způsobem v době kolem 03:30 hodin dne 4. 2. 2022 zapálil, čímž poškozené S. H. způsobil zranění – ohoření těla, pokročilé tepelné změny většiny tělesného povrchu, ložiskové zuhelnatění měkkých tkání, termické praskliny kůže, ohoření vlasů, obočí a řas, prohoření kůže s podkožím v týle, na zadní straně krku, na pažích, na vnitřní straně stehen, zuhelnatění zevního genitálu, krevní výron v podkoží zevně levého oka, krevní výrony v podkoží vnitřních koutků obou očí a nosu, krevní výronky v kůži zevní části pravého obočí, prokrvácení podkoží měkkých pokrývek lebních v horní části čelní krajiny, v krajinách temenních, krevní výrony ve spánkových svalech, ve sliznici horního a dolního rtu, prokrvácení rtů a pravé a levé tváře, krevní výrony v pravém i levém ústním koutku, v podkoží na pravém úhlu dolní čelisti a pod pravou stranou dolní čelisti, v okolí hrtanu a krčních orgánů až k páteři, v nosohltanu, zlomeninu horních rohů štítné chrupavky, prokrvácení jazyka, krevní výrony v podkoží hrdelní jamky, krajiny kolem levé klíční kosti, prokrvácení podkoží nad horní částí hrudní kosti, krevní výrony v podkoží nad dolním koncem hrudní kosti, v podkoží nad dolním okrajem hrudníku vpravo vpředu, ve svalech horní poloviny hrudníku vlevo bočně, v zadním mezihrudí, trhliny sliznice v přechodu jícnu a žaludku, povlak krve v dutině břišní, trhlinu závěsu střeva v horní části, krevní výron při hilu sleziny, drobnou trhlinu jater, krevní výron v pojivu nad pravou ledvinou, krevní výrony v malé pánvi, v podkoží pravé paže zevně, v podkoží hřbetu pravé i levé ruky, v podkoží pravé nohy, rozměrné krevní výrony ve spojivkách, akutní rozedmu plic, krevní výronky pod poplicnicí a otok mozku, přičemž ke smrti poškozené došlo v důsledku udušení dne 4. 2. 2022 kolem 03:30 hodin, krátce před vznikem požáru,
a uvedeného jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2000, č. j. 1 T 60/2000-235, který nabyl právní moci dne 31. 10. 2000, odsouzen pro trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního zákona, spáchaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona a trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl dne 3. 7. 2009 podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 28 PP 76/2009, kdy mu byla stanovena zkušební doba a dohled v trvání 7 roků, tj. do 3. 7. 2016, a ochranné sexuologické léčení v ústavní formě, které bylo usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 12. 2010, č. j. 6 Nt 1244/2010-32, přeměněno na ambulantní.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2023, sp. zn. 97 T 4/2023, podal obviněný v celém rozsahu odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 8 To 56/2023, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodnuto tak, že obviněnému se ukládá podle §140 odst. 3 za použití §54 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 28 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 8 To 56/2023, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
5. Uvedl, že od počátku namítal nesprávnost důkazních podkladů a poukazoval na nesrovnalosti v důkazních prostředcích, např. na nevěrohodnost fotografií z domovní prohlídky, kdy nelze vyloučit manipulaci s důkazy. Soudy obou stupňů se nedostatečně vypořádaly se závěry o porovnání profilu DNA z bukálního stěru odsouzeného s profily DNA stanovenými z předložených stop. V případě kamerových záznamů benzínové stanice a svědka K. H. nelze jednoznačně určit, že zachycují vozidlo Citroën Berlingo, ani že jde o vozidlo obviněného. Z vyhodnocení telekomunikačního provozu nelze určit, kde přesně se nacházel telefon poškozené, telefon M. K. se připojoval k téže BTS ( Base Transceiver Station – základnová stanice mobilního operátora – pozn. soudu) jako telefon poškozené, telefon obviněného byl hlášen stále na stejné BTS, tedy se nepohyboval. Krajský soud se nedostatečně vypořádal s návrhy obviněného na doplnění dokazování, jejich odmítnutí bylo nedostatečně odůvodněno, čímž bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Za pochybení vrchního soudu považoval, že „provedení a metodu hodnocení důkazů v souhrnu s ostatními důkazy upřel těm důkazům, jež byly ve prospěch obhajoby a paušálně je odmítl“. Oba rozsudky soudů nižších stupňů považoval dovolatel za nepřezkoumatelné a shledal důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněným. Ve zbytku „odkázal na písemné odůvodnění dovolání ze dne 6. 10. 2023, jenž je přílohou podání“.
6. Dovolatel navrhl, aby „Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl rozsudkem a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek vrchního soudu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal krajskému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl a dále podle §256 l odst. 1 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu“.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání upozornil, že dovoláním odkazované podání ze dne 6. 10. 2023 je podáním samotného obviněného, tedy nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, k jeho obsahu tak nelze v dovolacím řízení přihlížet (viz §265d odst. 2 tr. ř.). Takový požadavek trestního řádu nelze obejít tím, že obhájce v dovolání odkáže na obsah podání učiněného samotným obviněným. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný citoval jeho prvé dvě varianty, ačkoli nevymezil žádnou procesní nepoužitelnost některého z důkazů, naopak neuplatnil třetí alternativu dovolacího důvodu, přitom namítl nedostatečnost odůvodnění odmítnutí jeho důkazních návrhů. Případem extrémního nesouladu skutkových zjištění soudů a obsahu provedených důkazů není situace, kdy soudy pouze učiní skutková zjištění a na to navazující úvahy právní, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, avšak nepříčí se zásadám logiky a požadavku pečlivého hodnocení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Obviněný přitom pouze v obecné rovině podrobil kritice způsob hodnocení některých důkazů soudy. Pokračoval v dosavadní obhajobě založené na tezi komplotu orgánů činných v trestním řízení vůči jeho osobě, v rámci kterého mělo dojít k manipulaci s důkazy, tato však byla důvodně soudy odmítnuta.
8. Státní zástupce stran vypořádání se s profily DNA odkázal na příslušné hodnotící pasáže rozsudku soudu prvního stupně. Soudy neučinily dovolatelem kritizovaný závěr, že by z kamerových záznamů bylo možno spolehlivě identifikovat vozidlo obviněného, avšak obsah záznamu byly povinny vyhodnotit společně s poznatky o specifických otiscích pneumatik vozidla pohybujícího se na místě činu. Ani výsledky lokalizace mobilních telefonů soudy nepřecenily a vycházely z nich jako z důkazu podpůrného. Státní zástupce tak v rozsudku soudu prvního stupně neshledal žádné pochybení umožňující závěr o zjevně rozporném hodnocení důkazu a extrémně vadném hodnocení dokazování jako celku. Sám dovolatel přitom takovou vadu nijak nespecifikoval. Totéž platí i ve vztahu k námitce neprovedení jím navrhovaných podstatných důkazů. Nebylo uvedeno, která skutková zjištění měla být navrženým dokazováním učiněna a proč jsou zásadní z hlediska závěru o naplnění toho kterého znaku skutkové podstaty zločinu vraždy aplikovaného soudy. Rozsah dokazování přitom spadá do výlučné kompetence především soudu prvního stupně, který provedené důkazy v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. hodnotil i z hlediska nezbytného rozsahu důkazního řízení. Obviněnému přísluší právo na spravedlivý proces, které zahrnuje možnost důkazy navrhnout, a tomu odpovídá povinnost soudu o návrhu rozhodnout. Není však povinen provést všechny navržené či v úvahu přicházející důkazy, pouze odůvodnit nevyhovění důkazním návrhům. Svým povinnostem v dané věci oba soudy dostály a důkazy navržené obviněným odmítly pro nadbytečnost.
9. Státní zástupce pak navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.], prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Již na tomto místě je však třeba upozornit, že dovolání obviněného bylo koncipováno jako podání obhájce, které ovšem pod bodem 6. „ve zbytku odkázalo na odůvodnění dovolání ze dne 6. 10. 2023, jenž je přílohou tohoto podání“. Toto odůvodnění, resp. příloha, je však již výlučně podáním obviněného zaslaným jednak soudu prvního stupně (doručeno dne 12. 10. 2023, viz č. l. 152) a v kopii (která byla připojena k dovolání sepsaného obhájcem) obhájci. Podle §265d odst. 2 tr. ř. podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. O tom byl obviněný poučen v rozsudku Vrchního soudu v Praze (v části poučení o dovolání). Požadavku ustanovení §265d odst. 2 tr. ř., aby obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájce, odpovídá pouze takové podání, které obhájce zpracoval. To nelze obejít odkazem na podání, které si sepíše sám obviněný a na které obhájce jen formálně odkáže (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 7 Tdo 669/2016). Za zcela totožný případ je třeba považovat kompilát dovolání v projednávané věci sestávající z dovolání obhájce a připojené kopie odůvodnění dovolání sepsaného obviněným jako přílohy podání, na jejímž sepisu se podílel pouze on sám a je tedy v daném rozsahu výlučně podáním obviněného, nikoli obhájce. Lze připomenout, že zákonný požadavek §265d odst. 2 tr. ř. možnosti podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který klade zvýšené nároky na jeho přesné obsahové náležitosti, které jednak limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a jednak jejich nedodržení může znamenat odmítnutí dovolání bez jeho věcného posuzování [§265i odst. 1 písm. d) tr. ř.]. Pouze obhájce je osobou znalou práva a garantuje dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí. Pokud tedy v rozsahu zpracovaném evidentně výlučně obviněným náležitost podání dovolání prostřednictvím obhájce splněna nebyla, Nejvyšší soud k této části dovolání, resp. k její příloze, nepřihlížel.
12. Nejvyšší soud dále připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
15. V projednávaném případě však dovolací soud žádná z výše uvedených pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit.
16. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a případných opomenutých důkazů, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
17. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud opodstatněnými. Je třeba zdůraznit v souladu s vyjádřením státního zástupce, že dovolatel žádným způsobem svou námitku nekonkretizoval, nevymezil, které důkazy nebyly nedůvodně provedeny, proč mají představovat důkazy podstatné pro rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků projednávaného trestného činu. Jelikož je Nejvyšší soud vázán obsahem a rozsahem dovolání, v podstatě se neměl vzhledem k obecné formulaci a stručnosti námitky k čemu vyjádřit. Lze tedy alespoň ve stručnosti reagovat, že krajský soud o návrhu na doplnění dokazování v hlavním líčení nejen formálně rozhodl (viz č. l. 1408 verte), ale ve svém rozsudku (body 61. – 68.) velmi podrobně, rozsáhle a přesvědčivě zdůvodnil, proč důkazním návrhům vzneseným obhajobou nevyhověl. Konstatoval, že doplnění dokazování považoval za zjevně nadbytečné, přičemž se jednotlivě vyjádřil k navrhovaným důkazům a k námitkám, které obviněný vznesl k důkazům již soudem provedeným. Neshledal jakékoli poznatky a důvody, pro které by bylo třeba revidovat ve věci provedené znalecké posudky (zejména z oboru zdravotnictví), vyslechnout svědkyni stran prodeje rodinného domu obviněného, opakovaně opatřovat nábytek a textilie z jeho domu v souvislosti s porovnáváním DNA obviněného, neboť dosavadní postupy orgánů činných v trestním řízení proběhly zcela v souladu se zákonem, provádět rekonstrukci na místě s prověrkou, neboť nevyvstala potřeba předvídaná ustanovením §104e tr. ř., ani revidovat záznamy stran telefonních buněk, k nimž se soud rovněž obsáhle vyjádřil z hlediska obsahu tohoto důkazu. Rozhodně tedy nelze přisvědčit toliko obecně vznesené námitce, že soud se s návrhy na doplnění dokazování vypořádal nedostatečně. Naopak jeho postupu a odůvodnění nelze ničeho vytknout a dovolací soud se s nimi plně ztotožnil a nelze v nich shledat porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
18. Dovolací soud dále ve věci nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 69. – 101. rozsudku soudu prvního stupně, body 10. – 11. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
19. I v tomto případě nutno konstatovat, že dovolatel pouze proklamativně bez bližší argumentace, které by se dovolací soud mohl věnovat, vyjádřil nesouhlas se závěrem o vině, poukázal na údajné nesrovnalosti v důkazních prostředcích, na to, že měl mít s poškozenou inkriminovaného dne pohlavní styk, pokud jde o nález DNA obviněného pod nehty poškozené, akcentoval obsahy kamerových záznamů a vyhodnocení telekomunikačního provozu. Obviněný však nekonkretizoval, v čem spatřuje rozpor obsahu provedených důkazů se soudy ustáleným skutkovým dějem, kdy v podstatě hodnotí obsah provedených důkazů (zejména vyhodnocením DNA, kamerovými záznamy a vyhodnocením telekomunikačního provozu) shodně se soudy obou stupňů, pouze pomíjí hodnocení vzájemných souvislostí mezi jednotlivými důkazy, které bylo třeba pojmout jako nepřímé. Soudy jednoznačně vyvrátily, že by snad policejní či jiné orgány měly důvod a praktikovaly vůči obviněnému jakékoli nekalé postupy spočívající ve falzifikaci či zkreslování důkazů, nakonec i v tomto směru bylo důkazní řízení u hlavního líčení z podnětu obhajoby dovolatele vedeno, aniž by obhajobě bylo možno přisvědčit. Bylo relevantně registrováno, že stejný způsob obhajoby uplatnil obviněný i v předchozích jeho trestních věcech, v nichž byl opakovaně odsouzen rovněž pro velmi závažnou násilnou trestnou činnost spáchanou na ženách. Důkazy dovolatelem akcentované soudy co do jejich obsahu nijak nepřecenily a připustily, nebyl-li prokázán opak, interpretaci obviněného. Lze tedy pouze ve stručnosti připustit, že DNA obviněného se pod nehty poškozené mohla dostat při pohlavním styku, že kamerové záznamy zachycují vozidlo typově podobné vozidlu Citroën Berlingo bílé barvy obviněného s určitými nápadnými markanty, aniž by však byla možná jednoznačná identifikace, jakož i to, že BTS neumožňují určit zcela přesnou poloho mobilního telefonu, potažmo jeho uživatele, neboť mj. se území pokrytá jednotlivými BTS překrývají apod. (Je však třeba odmítnout tezi obviněného, že pokud byl jeho telefon lokalizován v rámci okruhu, který snímá jediná BTS, znamená to, že se jeho telefon nepohyboval. Z provedených důkazů je totiž zřejmé a je obecně známo, že BTS pokrývá určité území, což ovšem nevylučuje pohyb telefonu v rámci tohoto území.)
20. Co ovšem dovolatel zcela pominul, je hodnocení důkazů soudy ve vzájemných souvislostech, k čemuž jsou povinny podle §2 odst. 6 tr. ř. Vzhledem k absenci bližší dovolací argumentace je tak možno toliko odkázat na příslušné hodnotící pasáže rozsudků soudů obou stupňů. Ty pak dospěly k závěru o vině obviněného na základě uceleného, spojitého a na sebe navazujícího řetězce nepřímých důkazů, který ve svém důsledku vyloučil jakoukoliv pochybnost o vině obviněného a zcela jej usvědčil (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 3622/10). Obviněný de facto připustil, že byl poslední osobou, s níž poškozená byla v kontaktu prokazatelně, v domě (a to ve vícero místnostech) a na nábytku obviněného byly zajištěny stopy DNA a krve poškozené, koberec a sedací soupravu (obojí znečištěno) urgentně dne 5. 2. 2022 odvezl do sběrného dvora, přičemž jak v domě tak ve věcech odvezených byly zajištěny fragmenty ozdob poškozené spolehlivě popsaných svědeckými výpověďmi. Tělo obviněného vykázalo stopy poškrábání jinou osobou v obranném mechanismu (vyloučeno bylo poranění při práci se dřevem prezentované rozporně obviněným a jeho manželkou), přičemž DNA obviněného byla zjištěna pod nehty poškozené. Obviněný se prokazatelně pohyboval do sběrného dvora i jinak již výše zmíněným vozidlem, přičemž typově shodné vozidlo se pohybovalo v inkriminované době směrem k místu, kde bylo tělo poškozené zapáleno, a zpět. Především však trasologické stopy pneumatik na místě zapálení typově odpovídají rozměrům a dezénu dvou odlišných značek a typů, které korespondují s obutím pneumatik na přední a zadní nápravě vozu obviněného. Nadto obviněný disponoval kanystry s benzínem, který byl použit k zapálení poškozené a který vdechla. Zcela nezpochybnitelným je závěr (podložený znaleckým posudkem) o tom, jakému fyzickému ataku poškozená čelila, jaká zranění jí byla způsobena a za jakých okolností a v důsledku jakých příčin zemřela. K tomu přistupují poznatky k osobě obviněného, který trpí patologickou sexuální agresivitou a byl v minulosti odsouzen pro trestný čin znásilnění a pro pokus trestného činu vraždy (ve věci vedené u Krajského soudu v Ústní nad Labem pod sp. zn. 1 T 60/2000), a pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví a dva trestné činy omezování osobní svobody (ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 T 76/2020), přičemž z hlediska modu operandi rovněž fyzicky útočil se sexuálním motivem na ženy a v případě dvou poškozených za použití škrcení či rdoušení.
21. Za daných okolností tedy nelze hodnocení důkazů soudy nižších stupňů ustícímu do závěru o vině obviněného skutkem popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně ničeho vytknout. Dovolací soud závěry soudů nižších stupňů sdílí a má za to, že uplatněná obhajoba obviněného byla zcela vyvrácena provedenými důkazy. Skutková zjištění soudů jsou správná a plně odpovídající provedenému dokazování. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy ve věci není dán a nebyl ani relevantně zpochybněn dovoláním obviněného založeným na prosté obecné polemice s hodnocením důkazů, byť na podkladě deklarovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je evidentní, že tento byl v dovolání uplatněn toliko formálně v jeho úvodu pod bodem 7. V dalším však obviněný nevznesl žádnou argumentaci, kterou by zpochybnil nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Ani v tomto ohledu tedy dovolacímu soudu (který je jako soud dovolací vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti) nevznikl jakýkoli argumentační prostor pro vypořádání se s dovolací námitkou. Dovolací soud však ani v případě aplikace §140 odst. 1, odst. 3 písm. h) tr. zákoníku na skutková zjištění stran jednání obviněného neshledal pochybení, neboť tato je zcela přiléhavá.
V. Způsob rozhodnutí
23. Námitkám obviněného K. K. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ať částečně s jistou dávkou tolerance formálně relevantně uplatněné, dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. jimi naplněny nebyly. Dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, proto bylo tímto usnesením podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2024
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu