ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1134.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1134/2023-600
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněného J. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. 5 To 22/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 122/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 51 T 122/2020, byl obviněný shledán vinným z přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Podle skutkových zjištění se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že od přesně nezjištěné doby do 28. 12. 2018, v ulici XY XY, Praha XY, zničil plot, který tvořil rozhradu mezi pozemkem s parcelním číslem XY patřícím k jeho domu a pozemkem s parcelním číslem XY patřícím k sousednímu pozemku, oba v katastrálním území XY. Zničený plot byl tvořen dřevěnými plotovými poli z ošetřených prken, připevněných na kovových sloupcích s betonovou podezdívkou, byl dlouhý 13,55 metrů, vysoký 1,80 metrů a starý minimálně 30 let. Obviněný plot zničil tím způsobem, že odřízl kovové sloupky nesoucí dřevěná pole plotu od podezdívky a tyto poté posunul dál na pozemek poškozených a dále rozboural zděnou podezdívku plotu na suť. Zničením plotu obviněný způsobil poškozeným spolumajitelkám L. P. a M. V. škodu v celkové výši 99 960,23 Kč.
3. Za tento trestný čin soud prvního stupně obviněného odsoudil k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců se zkušební dobou v trvání 18 měsíců, s uložením přiměřené povinnosti nahradit ve zkušební době podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Společně s tím soud obviněnému uložil uhradit poškozeným škodu ve výši 133 636,68 Kč a 5 000 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody pak soud odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. 5 To 22/2023, odvolání vyhověl jen v části týkající se výroku o náhradě škody, a po jeho zrušení nově obviněnému uložil uhradit poškozeným škodu ve výši 99 960,23 Kč. Ve zbytku pak odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Obsah dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť učiněná rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nemají oporu v provedeném dokazování a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly pro takový postup splněny podmínky.
6. Obecně měl za to, že byla nesprávně vyhodnocena protiprávnost jednání, zavinění a příčinná souvislost, přičemž je dán extrémní nesoulad mezi dovozenými právními závěry a zjištěnými okolnostmi.
7. Konkrétně uvedl, že soudy činné ve věci nepostupovaly ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., neboť žádnou škodu nezpůsobil, resp. nezpůsobil ji v zákonem požadované výši. Zničený plot byl (jeho slovy) „v tak desolátním stavu, že hrozila jeho samovolná destrukce a možný následek škody na zdraví, životě a na majetku“. To má vyplývat z fotodokumentace a z jeho komunikace s poškozenými. Vyčíslená škoda vznikla naceněním jeho plotových polí, nikoli plotových polí poškozených.
8. Znalecký posudek vypracovaný Evou Cihelkovou měl být podán v rozporu s oceňovací vyhláškou, neboť životnost stanovená touto vyhláškou byla daným plotem ve všech parametrech překročena. Ve spojitosti s tím obviněný namítl i do výroku o náhradě škody, resp. do adhezního řízení. Vyjádřil přesvědčení, že výše způsobené škody je zaměňována s cenou zcela nového plotu, což má být v rozporu s ustanovením §2952 o. z.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací i prvostupňové rozhodnutí a aby sám rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby, případně aby věc vrátil jednomu ze soudů v předchozím řízení k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
10. K dovolání byl přiložen nový důkazní návrh listinou kopie zápisníku podrobného měření provedeného v roce 1977.
11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že usvědčující skutková zjištění učiněná v předchozím řízení logicky vyplývají z důkazů provedených v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto zjištění soudy řádně odůvodnily, kdy rovněž vysvětlily navazující hmotněprávní posouzení. Zjištěné jednání obviněného popsané v tzv. skutkové větě pak naplnilo všechny znaky přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
12. K námitce obviněného, podle které plot zničil kvůli jeho nebezpečnému stavu, státní zástupce uvedl, že uvedenou námitku lze posoudit jako odkaz na svépomoc podle §14 o. z. Oprávněný výkon svépomoci státní zástupce však vyloučil už proto, že se obviněný nedomáhal zásahu veřejné moci, ale také proto, že nehrozil žádný bezprostřední a neoprávněný zásah do jeho subjektivního práva.
13. K namítání do způsobení škody státní zástupce uvedl, že vznik a výše škody byla ve věci prokázána znaleckým posudkem, který určil náklady na výstavbu nového plotu, tedy na uvedení v předešlý stav ve smyslu §137 tr. zákoníku. Upozornil, že nešlo vycházet z ceny, za kterou by se zničená věc prodala, resp. za kterou se tato věc v době a místě činu obvyklé prodává, protože plot není běžně obchodovatelnou věcí. Povaha věci také vylučuje, aby se vycházelo z hlediska nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci.
14. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
15. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v této trestní věci přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
17. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., s výslovným upřesněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. Z toto plyne, že obviněný při označení dovolacích důvodů zjevně vycházel z právního stavu před 1. 1. 2022, kdy vešla v účinnost novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., která v §265b odst. 1 tr. ř. pod písm. g) vložila nový dovolací důvod směřující do pochybení v důkazním řízení, nikoli v hmotněprávním posouzení, na které po zmíněné novele míří přeoznačený [z písm. g)] dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V návaznosti na to se změnilo i označení druhého dovolacího důvodu, na který obviněný ve svém dovolání odkázal, a to z písm. l) na písm. m). Nejvyšší soud proto ve prospěch obviněného vycházel z toho, že uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. v aktuálně účinném znění, resp. podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
18. Před vypořádáním jednotlivých dovolacích námitek Nejvyšší soud vysvětluje, že na text dovolání jsou kladeny kvalitativní nároky, které jsou – v případě obviněného jako dovolatele – kompenzovány povinným zastoupením advokátem, tedy odborníkem v oblasti práva a právní vědy. Jen skrze něj může obviněný podat dovolání (§265d odst. 2 tr. ř. v kombinaci s §35 odst. 1 tr. ř.). I odborná literatura k tomuto uvádí, že povinné zastoupení advokátem vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti, jež jednak limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a jednak jejich nedodržení může znamenat odmítnutí dovolání bez jeho věcného posuzování (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3212). Lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 266/2019, podle něhož význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především v tom, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od obsahu podaného dovolání odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na jeho podkladě učinit. Dovolací soud musí totiž mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl napadené rozhodnutí přezkoumávat a případně prolomit jeho právní moc. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 276/2023).
19. Z toho plyne, že úlohou Nejvyššího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání. Námitky, které nesplňují shora uvedené obsahové kvality, zůstávají v rovině pouhého prohlášení obviněného a není možné se k nim kvalifikovaně vyjádřit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015), jak ostatně vyplyne v dalším textu u jednotlivých dovolacích námitek.
20. Obviněný ve svém dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. §265a odst. 2 tr. ř.), ač v řízení mu předcházejícím, tedy soudem prvního stupně, byla učiněna rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (s tím, že odvolání obviněného sice nebylo zamítnuto, nicméně odvolací soud se s ním neztotožnil a provedl změnu jen ve výroku o náhradě škody).
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tak vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení. Cílem zařazení tohoto dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 do §265b odst. 1 tr. ř. byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Podle zmíněné soudní praxe bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů, a to v zásadě tehdy, pokud se v důkazním řízení vyskytla alespoň jedna ze tří skupin vad, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. První skupinu tvořily takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupinu pak tvořily případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Již z logiky věci plynulo, že se tyto judikaturou vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
22. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 tedy reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové, resp. na otázky hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř., na které také obviněný odkazoval. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených a výše zmíněných nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat v zásadě shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 972/2022).
23. Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitku do zjevného rozporu mezi skutkovým zjištěním o stavu a umístění zničeného plotu, o vzniku škody, resp. o její výši a provedeným dokazováním. Tato námitka je však v celé šíři zjevně neopodstatněná.
24. K té části námitky, ve které obviněný namítá do nebezpečného stavu plotu samotného, Nejvyšší soud odkazuje na bod 13. prvostupňového rozhodnutí, ve kterém soud prvního stupně vysvětlil, že tvrzený špatný stav zničeného plotu nevyplývá z žádných provedených důkazů. Ke stejnému závěru došel i odvolací soud (bod 11. odvolacího rozhodnutí). Sám obviněný potom ve svém dovolání uvedl, že skutečnosti o špatném stavu plotu „jednoznačně vyplývají z fotodokumentace“, nicméně žádnou konkrétní fotografii alespoň číslem listu neoznačil; role Nejvyššího soudu pak není provádět dokazování na základě paušálního odkazu v dovolání, ale má se zabývat substancovanými, tj. konkretizovanými námitkami. Alespoň na okraj však Nejvyšší soud uvádí, že přinejmenším z fotografie na č. l. 116, která předchází útoku obviněného, se nejeví, že by byl plot v takovém stavu, který by se dal charakterizovat jako nebezpečný a život, zdraví či majetek ohrožující. Obviněný také uvedl, že stav plotu má vyplývat rovněž z dopisů ze dnů 4. 11. 2017 a 8. 10. 2018 (na č. l. 266 a 267), nicméně tyto písemnosti obsahují pouze nepodložené tvrzení obviněného, a samy o sobě nejsou prameny žádného objektivního důkazu o stavu plotu. Protože tak z rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně vyplývá, proč soudy došly k tomuto konkrétnímu skutkovému závěru, a protože obviněný tento závěr nijak kvalifikovaně nevyvrací nebo se mu nepodařilo identifikovat důkaz, se kterým by měla být skutková zjištění ve zjevném rozporu, je tato část námitky zjevně neopodstatněná.
25. K té části námitky, ve které obviněný namítá do skutkového závěru o vzniku škody a její výši, Nejvyšší soud opět odkazuje na bod 13. prvostupňového rozhodnutí, resp. bod 12. odvolacího rozhodnutí, ve kterých soudy odůvodnily a důkazně podložily své skutkové závěry. Co se týče vzniku škody, ta je skutkově evidentní ze zničení plotu, ke kterému se obviněný doznal a které vyplývá z provedeného dokazování, zvláště ze založených fotografií na č. l. 119 a násl. V otázce vyčíslení škody pak soudy vycházely ze znaleckého posudku Ing. Milana Kulíka, jenž vyčíslil cenu nového plotu se shodnou funkcí a rozměry ke dni trestněprávně relevantního jednání na 99 960,23 Kč (také bod 10. prvostupňového rozhodnutí). Skutková zjištění tak vyplývají z provedeného dokazování, čímž je i tato část námitky zjevně neopodstatněná.
26. K té části námitky, ve které obviněný namítá do skutkového závěru o tom, že zničený plot byl součástí jeho pozemku, Nejvyšší soud znovu odkazuje na bod 13. prvostupňového rozhodnutí, resp. bod 11. odvolacího rozhodnutí, v nichž soudy odůvodnily své skutkové závěry týkající se umístění plotu na pozemku poškozených a podložily tyto závěry o důkazy výslechem jak akreditovaného geodeta, tak i výslechem pracovnice Katastrálního úřadu v Praze. Skutkový závěr tak vyplývá z provedeného dokazování, čímž je i tato část námitky zjevně neopodstatněná.
27. Tato námitka je tak v celé své šíři zjevně neopodstatněná.
28. Pod uplatněný dovolací důvod naopak nelze podřadit námitku do zákonnosti znaleckého posudku vypracovaného Evou Cihelkovou, protože se na něm nezakládala rozhodná skutková zjištění, jak vyžaduje zákonná dikce §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak totiž vyplynulo z bodu 13. prvostupňového rozhodnutí, soud prvního stupně při stanovení škody a její výše vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. Milanem Kulíkem (viz také bod 12. odvolacího rozhodnutí).
29. Konečně k učiněnému důkaznímu návrhu (listinou kopie zápisníku podrobného měření provedeného v roce 1977, jež byla přiložena k dovolání) Nejvyšší soud upozorňuje, že v dovolacím řízení se důkazy zpravidla neprovádějí. Těžiště dokazování je v řízení před soudy prvního a druhého stupně, zejména pak v hlavním líčení konaném o podané obžalobě. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě taxativně vypočtených právních vad určitých meritorních rozhodnutí, a nikoli k přezkoumávání nižšími soudy ustáleného skutkového stavu věci. Zcela výjimečnou situací může být provedení důkazu podle §265r odst. 7 tr. ř. za účelem posouzení existence a opodstatněnosti dovoláním vytýkaných vad, což ovšem z podstaty nemíří k objasnění skutku, nýbrž k jiným okolnostem významným pro dovolací rozhodnutí, jako příkladem zda dovolatel uplatnil nějaké procesní právo, zda ho uplatnil včas, zda byla nějaká písemnost včas doručena apod. (srov. DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 525-526). I z textace uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že se vztahuje pouze k již dříve provedeným důkazům, resp. k již dříve učiněným důkazním návrhům. Nejvyšší soud se proto zmíněným důkazním návrhem nezabýval.
30. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., za případného užití písm. m) téhož ustanovení, nebyl naplněn.
31. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. také s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. §265a odst. 2 tr. ř.), byť to spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek tak, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení.
32. Pod tento dovolací důvod jsou podřaditelné námitky obviněného do naplnění znaku způsobení škody nikoli nepatrné, do naplnění znaku věci cizí, do výroku o náhradě škody a do vyloučení trestnosti jeho činu kvůli tomu, že jednal v krajní nouzi. Tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné.
33. K první námitce týkající se stanovení výše škody Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že podle §137 tr. zákoníku se výše škody stanovuje primárně z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává, a pokud to není možné, pak výše škody vychází z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Mezi uvedenými postupy pro určení výše škody je stanovena určitá hierarchie a není tedy ponecháno na volném uvážení, které z těchto pravidel se použije. Rozhodujícím primárním hlediskem, podle kterého ze tří kritérií obsažených v §137 tr. zákoníku bude stanovena výše škody způsobené trestným činem v případě mj. poškození věci, je skutečnost, zda lze zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Posouzení této skutečnosti je závislé na konkrétním druhu a charakteru poškozené věci (případně její části) a na tom, zda existují takové překážky, které výrazně znesnadňují použití uvedeného kritéria nebo vzhledem k nimž není účelné, hospodárné ani výstižné stanovit škodu porovnáním ceny věci před poškozením a po něm (ŠÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1833).
34. V návaznosti na to Nejvyšší soud souhlasně se soudy v předchozím řízení uvádí, že první hledisko pro stanovení výše škody nelze v případě předmětného plotu použít, neboť plot s betonovou podezdívkou není komoditou, která by se běžně samostatně přeprodávala. Soud prvního stupně tak správně přikročil k hierarchicky následujícímu hledisku stanovení výše škody podle účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci, za kterýmžto účelem nechal vypracovat znalecký posudek od Ing. Milana Kulíka. Tato námitka je proto zjevně neopodstatněná.
35. K druhé námitce, podle které nebyl zničený plot ve vlastnictví poškozených (a tedy nebyl cizí věcí ve smyslu §228 odst. 1 tr. zákoníku), Nejvyšší soud uvádí, že tato námitka je v příkrém rozporu se skutkovými závěry z předchozího řízení, kterými je Nejvyšší soud v rámci uplatněného dovolacího důvodu vázán. Ke skutkově mířeným námitkám do umístění plotu se Nejvyšší soud vyjádřil již shora v tomto rozhodnutí. Tato námitka je tak rovněž zjevně neopodstatněná.
36. Ke třetí námitce, která mířila do výroku o náhradě škody, Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že pokud se škoda hradí v penězích (relutární restituce, srov. §2951 odst. 1 o. z.), pak se podle §2952 o. z. hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Skutečná škoda představuje snížení aktiv nebo rozmnožení pasiv, tedy nastalé zmenšení majetku poškozeného, a odpovídá majetkové hodnotě potřebné k uvedení majetku v předešlý stav. Takovou majetkovou hodnotou mohou být i náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 1927, sp. zn. Rv I 1084/26, stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70, uveřejněno pod č. 55/1971 Sb. rozh. civ., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, uveřejněný pod č. 25/1990 Sb. rozh. civ.).
37. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje s postupem odvolacího soudu, který rozhodl o náhradě škody na základě důkazně podložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci, tedy na výstavbu nového plotu. Takový postup není v rozporu s §2952 o. z., jak bez dalšího odůvodnění namítl obviněný ve svém dovolání. Ani této námitce proto nebylo možné přisvědčit.
38. Ke čtvrté námitce, podle které obviněný (byť to nebylo uvedeno explicitně, avšak právě takový závěr z argumentace vyplýval) jednal v krajní nouzi, tedy že plot zničil, aby zamezil jeho samovolnému zřícení a s tím možnému ohrožení života, zdraví či majetku, Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že jednání ve svépomoci skutečně může za splnění zákonných podmínek podle §28 odst. 1 tr. zákoníku vyloučit trestnost činu. Vedle podmínek subsidiarity a proporcionality je hlavní a v podstatě definiční podmínkou pro beztrestnost svépomocného jednání existence nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněného trestním zákonem. Identifikovat takové zájmy se obviněnému v jeho dovolání sice podařilo, ovšem jeho tvrzení o stavu plotu a s tím spojeného nebezpečí samovolné destrukce byly již v předchozím řízení na základě provedeného dokazování stran soudů odmítnuty, s čímž se Nejvyšší soud ztotožnil shora v tomto rozhodnutí. Protože je pak v rámci uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud vázán skutkovými zjištěními soudů prvního a druhého stupně, které se obviněnému nepovedlo v předchozím řízení vyvrátit a ani v tomto řízení neuvedl námitky, které by opodstatnily závěr o zjevném rozporu ve skutkových závěrech soudů, nemohl této námitce Nejvyšší soud přiznat jakékoli opodstatnění. Rovněž tato námitka je zjevně neopodstatněná.
39. K tomu Nejvyšší soud na okraj uvádí, že i kdyby se snad obviněný skutečně obával toho, že dřevěná část plotu na někoho nebo něco spadne, tak by to nevysvětlovalo, proč obviněný zničil i nízkou betonovou podezdívku.
40. Pod uplatněný dovolací důvod by byly obecně vzato podřaditelné i námitky do nenaplnění znaku příčinné souvislosti a zavinění, nicméně tyto nebyly obviněným nijak odůvodněny. Uplatněné námitky tak nebyly s to založit přezkumnou pravomoc Nejvyššího soudu, a zůstaly v rovině pouhých prohlášení, kterými se Nejvyšší soud nemůže a nebude zabývat. Navíc nelze přehlédnout, že obviněný výslovně akceptoval, že plot zboural, čímž jak příčinnou souvislost (mezi svým jednáním a následkem v podobě destrukce plotu) i zavinění (činil tak záměrně) v podstatě akceptoval (byť k takovému jednání a k daným souvislostem uváděl určité důvody, které měly vylučovat trestnost, viz výše).
41. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., resp. za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., nebyl naplněn.
42. Obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, pokud byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. §265a odst. 2 tr. ř.), aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo protože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
43. Protože obviněný v textu dovolání nenamítl žádné konkrétní procesní vady při přijetí odvolacího rozhodnutí a všechny další námitky jsou zjevně neopodstatněné, je neopodstatněné i namítání tohoto dovolacího důvodu, když ten je evidentně vázaný na zbylé námitky v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 7 Tdo 369/2022, bod 24.).
44. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tak nebyl naplněn.
V.
Závěr
45. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného potud, pokud byly podřaditelné pod uplatněné dovolací důvody, nebyly opodstatněné, a Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu