ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1151.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1151/2023-528
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněného P. L. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 2 To 42/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 1/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. L odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2023, č. j. 49 T 1/2023-415, byl obviněný P. L. uznán vinným pod bodem 1) přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 2) zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 8. 2023, č. j. 2 To 42/2023-452, částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti výroku o vině a trestu napadený rozsudek, a to ve výroku o vině pod bodem 2) a celém výroku o trestu, způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný P. L. byl uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Za tento zločin a za přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1) nezměněn, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Uvedených trestných činů se obviněný P. L. podle zjištění soudů dopustil v podstatě tím, že
1) v blíže nezjištěné době měsíců dubna a května 2022 v XY – XY, na ulici XY, veden záměrem neoprávněně vejít do obydlí jiného, opakovaně, nejméně však v osmi případech, po vykopnutí dveří, nebo po vložení překážky proti zavření dveří, úmyslně vniknul do bytu číslo XY L. P., situovaného v třetím nadzemním podlaží bytového domu, kde dále úmyslně fyzicky napadl minimálně přítomnou J. F. aniž by této způsobil zranění, která by si vyžádala lékařské ošetření a následné léčení,
2) v blíže nezjištěné době od 22. 7. 2022 14:30 hod. do dne 23. 7. 2022 do 17:00 hod. v XY – XY, na ul. XY č. XY, veden záměrem získat násilím neoprávněný majetkový prospěch, poté, co dosud nezjištěným způsobem vniknul do bytu č. XY, fyzicky napadl přítomného L. P. údery pěstí do obličejové části hlavy i horní části těla, kdy vlivem úderů jmenovaný upadl na podlahu, kde se poškozený udeřil silou velké intenzity do hlavy, a to na rozhraní pravé temenní a spánkové krajiny, načež obviněný pokračoval v jeho napadání kopy do ležícího těla jmenovaného, poté tohoto jednání zanechal a z oděvu mu vyjmul mobilní telefon zn. Nokia a také mu odcizil finanční částku 800 Kč, které si ponechal, z důvodu tohoto napadení za působení tupého násilí velké intenzity síly způsobil poškozenému krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a ložiskové prokrvácení měkkých pokrývek lebních, přičemž prokrvácení měkkých pokrývek lebních bylo lokalizováno na hranici pravé spánkové a temenní krajiny hlavy a pod tvrdou plenou mozkovou v rozsahu pravé mozkové polokoule byl zjištěn krevní výron tvořený volně uloženými, tmavě červenými, krevními sraženinami velikosti 15 x 5 x 0,5 cm, vzniklý přetržením přemosťujících cév mezi měkkými plenami mozkovými a tvrdou plenou mozkovou, tedy zranění, které vedlo k těžkému otoku mozku, a dále krevní podlitiny v oblasti rozhraní dolního víčka pravého oka a pravé tváře, na pravé straně nosu a v oblasti lopaty levé kosti kyčelní, levého boku trupu, což spolu s osobním stavem poškozeného, který trpěl onemocněním přirozené povahy – ztukovatěním a zvazivovatěním jater, způsobilo smrt L. P. dne XY.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Konkrétně byl přesvědčen, že hodnocení důkazů provedené ze strany soudů ve vztahu k výroku o vině pod bodem 2) je nesprávné, neboť je v rozporu se zásadou, podle níž musí být obviněnému vina trestným činem bez rozumných pochybností prokázána. S ohledem na zásadu in dubio pro reo poukázal na fakt, že lze-li na základě provedeného dokazování dospět k několika skutkovým verzím, je nutné se přiklonit k té verzi, která je pro obviněného příznivější.
5. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve akcentoval změnu ve výpovědích stěžejní svědkyně J. F. Namítal, že první výpověď této svědkyně v přípravném řízení nelze považovat za usvědčující důkaz vzhledem k tomu, že v době výpovědi byla pod vlivem drog, což mělo vliv i na její psychický stav, přičemž se i v minulosti léčila na psychiatrii. Jak pak svědkyně uvedla ve své druhé výpovědi, její původní výpověď byla vedena snahou mu ublížit. Stejný motiv podle obviněného měla, pokud i dalším osobám žijícím v domě sdělila, že poškozeného napadl on. V této souvislosti poukázal na to, že na jednu stranu měla svědkyně s obviněným blízký vztah, na druhou stranu s ním byla v neustálém konfliktu. Dále akcentoval i osobnostní rysy svědkyně, její agresivní sklony a styky s osobami z okraje společnosti, s trestní minulostí, násilníky a uživateli drog. Byla minimálně osmnáctkrát odsouzena pro trestnou činnost, včetně týrání svěřené osoby zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem po delší dobu a způsobení jí těžké újmy na zdraví. Jedná se o osobu vysoce manipulativní, zřejmě s narušenou osobností. S ohledem na tyto skutečnosti ji nelze považovat za věrohodného svědka.
6. Dále podle přesvědčení dovolatele neobstojí ani závěry soudů, že výpověď svědkyně J. F. nestojí osamoceně. V této souvislosti podotkl, že za věrohodného svědka nelze považovat ani M. A. Tomuto měla o napadení poškozeného obviněným říct nejprve právě J. F. a následně i sám poškozený, čemuž měl být přítomen R. N. R. N. však tato tvrzení nepotvrdil. U hlavního líčení pak svědek M. A. zcela změnil svou výpověď a popřel, že by mu poškozený někdy sdělil, kdo jej napadl a dále uvedl, že se s J. F. o tom nikdy nebavil. Svou výpověď pak po upozornění soudu na následky křivé svědecké výpovědi opětovně změnil a potvrdil své výpovědi z přípravného řízení. Nejedná se o věrohodného svědka rovněž s ohledem na skutečnosti uvedené v lékařské zprávě, neboť je alkoholikem, trpí bipolární afektivní poruchou, dlouhá léta dochází na psychiatrii a užívá psychofarmaka, dále je v invalidním důchodu pro defekt osobnosti, který se mj. projevuje zvýšenou manipulovatelností, sociální neobratností, deficitem kognitivních funkcí apod.
7. K výpovědím svědků R. C. a M. M. konstatoval, že oba svědci měli informaci o napadení poškozeného obviněným pouze od svědkyně J. F. Svědek R. C. přitom uvedl, že si všiml, že když mu to J. F. říkala, „vypadala divně, jako by byla opilá“. Poškozený se nesvěřil ani svědku L. P., jehož soud prvního stupně označil za osobu, které měl o napadení říct přímo poškozený. V řízení tedy nebyly provedeny žádné další důkazy, které by prokazovaly, že se obviněný dopustil skutku pod bodem 2). Naproti tomu z provedeného dokazování vyplynulo, že poškozený míval běžně otevřené dveře do bytu a svědci ho viděli vícekrát zbitého. Svědek R. C. uvedl, že na chodbě potkával feťáky, kteří tam spali a několikrát tam našel jehly. Poškozený si do bytu vodil bezdomovce, se kterými popíjel. Chodil tam také jistý M. L., kamarád J. F., ze strachu před kterým se M. A. vystěhoval ze svého bytu, a to poté, co mu tento vyhrožoval zbitím a devastací bytu. Označil za zřejmé, že do bytu poškozeného L. P. chodily osoby s trestní minulostí, osoby z okruhu narkomanů, bezdomovců a násilníků, tudíž tam mohl vstoupit a napadnout jej kdokoliv. Skutečnost, že to byl právě obviněný, neobstojí vzhledem k tomu, že jej usvědčují v podstatě pouze dva zcela nevěrohodní svědci, jejichž výpovědi nejsou podpořeny žádnými dalšími důkazy.
8. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení (správně rozsudek) odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a zabývaly se jimi již soudy obou stupňů. Odmítla pak, že by existoval extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Ohledně výpovědi J. F. uvedla, že soud prvního stupně podrobně odůvodnil ve svém rozhodnutí, v jakých částech a které výpovědi jmenované považoval za věrohodné a objektivní. Stejně postupoval i u hodnocení svědeckých výpovědí svědka M. A., u něhož si vyžádal lékařskou zprávu, na jejímž základě mohl dovodit věrohodnost výpovědi svědka, když v dané době nemohla být jeho výpověď negativně ovlivněna jeho psychiatrickou diagnózou. Skutečnosti o napadení poškozeného pak vyplývaly i z výpovědí svědků R. C. a M. M. Jednání obviněného tak bylo provedenými důkazy plně prokázáno. Deklarovaný dovolací důvod tedy podle jejího přesvědčení naplněn nebyl. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
IV.
Důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Obviněný přitom výslovně namítal, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. K tomu lze především konstatovat, že požadovaný zjevný rozpor spatřoval v tom, že se vůbec nedopustil (výhradně) skutku pod bodem 2), přičemž svou argumentaci vystavěl na zpochybnění ve věci provedených důkazů (zejména výpovědí specifikovaných svědků). V tomto ohledu polemizoval s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a předkládal vlastní verzi skutkového děje. Zvolenou argumentaci je sice možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud, jak bude rozebráno dále, ji shledal zjevně neopodstatněnou. Pro úplnost pak doplňuje, že dovolatel neoznačil žádný důkaz, který by podle jeho přesvědčení byl procesně nepoužitelný, tudíž se dovolací soud nemohl touto nekonkretizovanou námitkou zabývat.
13. Dále nelze přehlédnout, že z obsahu dovolání je patrné, že obviněný P. L. svou dovolací argumentaci založil v podstatě na opakování své obhajoby z původního řízení včetně řádného opravného prostředku, přičemž soudy obou stupňů se již s uplatněnými námitkami vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
14. Nutno tedy obecně konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Tato zjištění se opírají zejména o svědecké výpověď svědkyně J. F., která koresponduje s ostatními ve věci provedenými důkazy, zejména svědeckými výpověďmi svědků M. A., R. C., M. M., R. N. či L. P., a dále též znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. V provedených důkazech přitom nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatel dopustil shora popsaného jednání. Naopak obhajoba obviněného byla souhrnně považována za nevěrohodnou. Lze doplnit, že alternativní skutkový děj předkládaný obviněným, tj. že se napadení mohla dopustit jiná osoba, která navštívila poškozeného, z provedeného dokazování nevyplynula.
15. Lze pak uvést, že provedeným dokazováním bylo dostatečně objektivizováno, že poškozený byl napaden jinou osobou, což vedlo v konečném důsledku k jeho smrti. V reakci na námitky obviněného dovolací soud považuje za vhodné uvést, že svědek L. P. vypověděl, že mu poškozený telefonoval, že ho někdo fyzicky napadl. Přímo usvědčován byl přitom svědkyní J. F., která byla části napadení přítomna, přičemž potvrdila i jeho zištný úmysl. V návaznosti na výtky obviněného je také nutno podotknout, že zejména nalézací soud velice podrobně odůvodnil, proč považoval první procesně použitelnou výpověď svědkyně J. F. z přípravného řízení za věrohodnou. Nejvyšší soud proto odkazuje na odstavec 25. odůvodnění jeho rozsudku a ve stručnosti konstatuje, že byla vzata v potaz její trestněprávní minulost i skutečnost, že je konzumentkou drog a nejedná se o osobu s příkladným způsobem života. Soud pak neuvěřil diametrální změně v jejím postoji, kdy ve své druhé procesně použitelné výpovědi negovala, že by předmětné napadení viděla, neboť motiv její křivé procesně použitelné výpovědi (měla na obviněného vztek), podpořený braním drog, neodpovídal dalším provedeným důkazům. Nelze také přehlédnout, že její popis mechanismu napadení poškozeného obviněným byl znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství označen za možný, a především pak byla její výpověď zasazena do kontextu dalších provedených důkazů, které s ní byly souladné. Zejména tato svědkyně skutečnost o fyzické potyčce mezi dotyčnými sdělila svědkům R. C., M. M. a M. A. Jejich výpovědi pak soudy považovaly za věrohodné a objektivní a vzaly je v úvahu při konstrukci skutkového děje.
16. Dovolatel se pak vymezoval i vůči svědecké výpovědi svědka M. A., jenž dosvědčil, že mu o napadení poškozeného obviněným měla říct nejprve svědkyně J. F. a posléze i sám poškozený, čemuž měl být přítomen i svědek R. N. Argumentuje-li dovolatel tím, že R. N. toto tvrzení nepotvrdil, opomíjí, že tento pro svou podnapilost nemohl potvrdit, ale ani vyvrátit svědkem uváděné skutečnosti, nicméně stvrdil informaci, že společně se svědkem a poškozeným v hospodě byl a zde se také o napadení dozvěděl. Svědek M. A. (po zaznamenání rozporů ve svých sděleních) při hlavním líčení vypovídal ve shodě se skutečnostmi z přípravného řízení. Jestliže dovolatel zpochybňoval jeho věrohodnost s odkazem na jeho psychické onemocnění, lze poukázat na ten fakt, že ani tuto skutečnost nalézací soud neopomněl, neboť si vyžádal sdělení jeho lékařky, z něhož nevyplývala žádná skutečnost, která by jeho výpovědi jakkoli devalvovala, a naopak z ní plynulo, že zdravotní stav svědka byl v zájmové době z lékařského pohledu uspokojivý.
17. Pokud tedy obviněný namítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebylo možné mu přisvědčit. Tato zjištění, učiněná zejména soudem prvního stupně, totiž z provedených důkazů vyplývají. Veškeré své závěry potom soudy obou stupňů rozebraly a odůvodnily (viz zejména odstavce 23. až 29. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavce 7. až 9. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozsudků odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Neshledal-li Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo . Zásada in dubio pro reo , která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly.
V.Závěr
18. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, že námitka obviněného byla podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného P. L. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu