ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.1201.2023.1
sp. zn. 7 Tdo 1201/2023-417
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněné H. M. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2023, sp. zn. 3 To 109/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 T 98/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné H. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2023, č. j. 14 T 98/2022-334, byla obviněná H. M. uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, za které byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvacet čtyři měsíců. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
2. Uvedených přečinů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná v podstatě tím, že poté, co si dne 2. 4. 2021 Ostravě – Zábřehu na ulici XY XY ve svém bytě, v němž s ní do 2. 4. 2021 bydlel M. M., s nímž sdílela společnou domácnost, přisvojila jeho platební kartu vydanou společností UniCredit Bank na jméno M. M., který byl od 2. 4. 2021 do 6. 4. 2021 hospitalizován ve Fakultní nemocnici v Ostravě – Porubě, kde dne 6. 4. 2021 zemřel, prostřednictvím této platební karty, bez vědomí a souhlasu oprávněného držitele, uskutečnila výběry finančních hotovostí, a to v Ostravě dne 2. 4. 2021 ve výši 10 000 Kč, dne 3. 4. 2021 ve výši 30 000 Kč, dne 4. 4. 2021 ve výši 40 000 Kč, dále ve Slovenské republice v obci XY dne 10. 4. 2021 ve výši 2 888,83 Kč, 4 333,24 Kč a 14 444,15 Kč, a dále v Ostravě dne 12. 4. 2021 ve výši 20 000 Kč a 20 000 Kč, čímž způsobila dědicům J. M., K. M., J. M., P. M. a J. V. škodu v celkové výši 141 666,22 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2023, č. j. 3 To 109/2023-367, bylo odvolání obviněné směřující do všech výroků napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu i jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obě napadená rozhodnutí dle jejího přesvědčení spočívala na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu k výroku o vině namítala nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání, zavinění, příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv zakládajících nezákonnost rozhodnutí z důvodu porušení práva na spravedlivý proces a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení dané extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Měla rovněž za to, že soudy porušily její právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci, jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému a úplnému hodnocení všech pro rozhodnutí relevantních skutečností či okolností.
5. Dovolatelka dále popřela trestnou činnost, která jí byla kladena za vinu. Podle jejího přesvědčení soudy učinily skutkové a právní závěry toliko na základě toho, že se jí předkládaná verze jevila jako méně pravděpodobná. V tomto ohledu namítala důvodné pochybnosti o její vině a rozpor se zásadou materiální pravdy, neboť skutková verze obžaloby nebyla prokázána. Nebyla naplněna subjektivní stránka vytýkaných přečinů, neboť výběr částky na splátku automobilu byl na žádost a pokyn pana M. M., a to za jeho života. K jinému výběru jakékoli částky ze strany obviněné již nedošlo a platební karta byla předána poškozenému J. M. Obžalobou nebyl předložen žádný důkaz, který by vyvracel tvrzení dovolatelky, stojí zde pouze tvrzení obviněné proti tvrzení poškozeného, naopak obviněnou tvrzené skutečnosti byly potvrzeny svědkem J. R. Rodinní příslušníci poškozeného neposkytli žádné relevantní skutečnosti, svědkyně JUDr. Miluše Rabasové pak vyvrátila tvrzení poškozeného a potvrdila výpověď obviněné. Měla také za to, že jí předložená SMS komunikace s právním zástupcem poškozeného byla v odůvodnění rozsudku zcela zkreslena. Soudy se nevypořádaly ani s tvrzením, že bratr obviněné na základě plné moci prohlásil, že se obviněná vzdává dědického řízení v souvislosti s předáním 250 000 Kč, přičemž tato tvrzení nemají důkazní podklad a soudy z této skutečnosti měly vyvodit zcela jiné závěry.
6. V obecné rovině a s odkazy na judikaturu Ústavního soudu pak konstatovala, že soudy svým postupem porušily zásadu in dubio pro reo a taktéž zásadu presumpce neviny. Měla za to, že rozhodnutí o vině není možno z žádného provedeného důkazu dovodit a je pouze spekulativní. Rovněž se domnívala, že došlo k porušení principu práva na spravedlivý proces, jemuž odpovídá i povinnost obecných soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Dále shledala i právní vadu, která je důsledkem nesprávného skutkového zjištění, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí učiněné právní závěry soudu z něj nevyplývají jasně, logicky a přesvědčivě. Soudy podle jejího přesvědčení nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř., jakož i §125 tr. ř., neboť hodnověrně nevyvrátily jednotlivé podstatné rozpory mezi důkazy navzájem. Řada dalších tvrzení soudů je pouhou spekulací a domněnkou soudů nemající oporu v provedeném dokazování.
7. Dále dovolatelka soudům vytýkala, že uložený trest a povinnost náhrady škody je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a tento trest je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Soud uložil nepřiměřený trest, aniž řádně odůvodnil ve svém rozhodnutí, které skutečnosti ho vedly k jeho uložení, a nepřihlédl ani k polehčujícím okolnostem podle §41 tr. zákoníku.
8. Závěrem proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a dále postupoval podle §265l a násl. tr. ř.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že vlastní dovolací argumentace spočívala ve třech základních okruzích námitek. K všeobecně namítanému nesprávnému vyhodnocení otázky protiprávnosti činu, nesprávnému hodnocení otázky zavinění, pochybení co do stanovení příčinné souvislosti, zásahu do práva na spravedlivý proces, extrémním vnitřním rozporům dotčených rozhodnutí a porušení práva na obhajobu konstatoval, že dovolatelka své výhrady nedoprovodila příslušným relevantním výkladem. Úlohou dovolacího soudu ovšem není dotvářet její podání. Proto předmětné, zcela abstraktní dovolací námitky označil za neodpovídající užitým dovolacím důvodům. V obecné rovině pak konstatoval, že soudy učiněná skutková zjištění vykazují zcela jednoznačně veškeré znaky trestné činnosti, která je obviněné kladena za vinu, výsledky dokazování nebyly zkresleny ani nejsou projevem svévole či libovůle soudů, nezaznamenal ani zásah do obhajovacích práv obviněné.
10. K výhradám obviněné týkajícím se specificky oblasti dokazování a skutkových zjištění předeslal, že argumentaci obviněné nelze přiřadit pod užitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněná nepopisuje žádné závažné vady předpokládané předmětným důvodem dovolání, prakticky pouze vyslovuje názor, že usvědčující důkazy zmíněné soudy nejsou dostatečné z hlediska zjištění její viny. Současně obviněná prezentuje svou vlastní verzi skutkových zjištění, která pro ni vyznívá příznivě. Podle názoru státního zástupce však usvědčující důkazy nestojí osamoceně a nejedná se o situaci „tvrzení proti tvrzení“, ani mezi provedenými důkazy neexistují nějaké zásadní rozpory. Soudy zmíněné usvědčující důkazy, tedy zejména výpověď J. M., výpisy z dotčeného bankovního účtu, zprávy z bankovního domu, SMS komunikace atd. vzájemně plně korespondují a soudy z nich dovodily bezvadná skutková zjištění, a to na základě jejich logického vyhodnocení. Relevantní skutková zjištění pak vytvářejí důkazní komplex, který dokládá vinu bez jakékoliv podstatné pochybnosti. Akcentoval, že naplnění daného dovolacího důvodu nemůže být založeno jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho případně jiné skutkové a právní závěry. Argumenty obviněné pak nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněná nenamítá žádné vady právní kvalifikace. Tvrzení o tom, že se nedopustila žádného trestněprávně relevantního jednání, činí na základě své vlastní představy o skutkovém ději, nikoliv na základě skutkových zjištění soudů.
11. Konečně se vyjádřil též k námitkám obviněné proti výroku o trestu. K výhradám týkajícím se tvrzené nepřiměřené přísnosti trestu uvedl, že ani tuto argumentaci nelze přiřadit pod žádný dovolací důvod. V přezkoumávaném případě se nejedná ani o případ uložení trestu extrémně přísného, nespravedlivého a nepřiměřeného, kdy by zásah dovolacího soudu možný byl. Trest odnětí svobody byl obviněné vyměřen spíše při spodní hranici v úvahu přicházející trestní hrozby, a to navíc s podmíněným odkladem.
12. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jej podala z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Dále shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že obviněná nejednoznačně uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť namítala, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. Lze tedy předpokládat, že nereflektovala posun v dikci zákona provedený novelou č. 220/2021 Sb. S účinností od 1. 1. 2022 byl totiž pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zařazen nový dovolací důvod, který je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na Ústavním soudem vymezená pochybení stran vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů, ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze pak dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tedy především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy.
16. S ohledem na obsah dovolatelkou vznesených námitek je předně nutno poznamenat, že v podaném mimořádném opravném prostředku se prolínají námitky skutkové i právní povahy. Současně lze však akcentovat, že byť obviněná formálně brojila proti užité právní kvalifikaci, neboť namítala nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání, zavinění, příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem a extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi, své výtky nepodložila žádnou konkrétní argumentací. Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu tohoto mimořádného opravného prostředku. Jelikož dovolací soud není povinen (ale ani oprávněn) dotvářet argumentaci dovolatelky, předmětnými obecně vznesenými námitkami se nezabýval. Obdobně závěry platí i pro zcela abstraktní námitky týkající se zásahu do práva obviněné na spravedlivý proces a porušení jejího práva na obhajobu, neboť nebyly doprovozeny příslušným relevantním výkladem.
17. Obviněná dále svou dovolací argumentaci vystavěla majoritně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, neboť popírala spáchání vytýkané trestné činnosti. Především deklarovala, že výběr částky na splátku automobilu byl na žádost a pokyn pana M. M., a to za jeho života, k jinému výběru jakékoli částky z její strany nedošlo, přičemž platební kartu předala poškozenému J. M. Důkazní stav označila za „tvrzení proti tvrzení“, přičemž jí tvrzené skutečnosti byly potvrzeny svědkem J. R., a v tomto shledala důvodné pochybnosti o její vině a postup soudů v rozporu se zásadou in dubio pro reo . Rozporovala-li proto formálně toliko nesprávné právní posouzení skutku, fakticky tuto svou argumentaci vystavěla výlučně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů. Platí přitom, že v rámci zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Vznesenou dovolací argumentaci pak není možno podřadit ani pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatelka výslovně nedefinovala předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Namítala-li současně, že soudy bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému a úplnému hodnocení všech pro rozhodnutí relevantních skutečností a okolností, neoznačila žádný podstatný důkaz, který by podle jejího přesvědčení ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyl nedůvodně proveden, jak výslovně předpokládá předmětný důvod dovolání.
18. K podanému mimořádnému opravnému prostředku je rovněž nutno akcentovat, že dovolací námitky jsou pouze opakováním námitek obviněné, které uplatňovala v průběhu celého trestního řízení, a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly. Těžiště dovolacích námitek, jak již bylo naznačeno, spočívalo ve zpochybnění učiněných skutkových zjištění na základě nesprávného hodnocení důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je však dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněná předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod., k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
19. Proto dovolací soud považuje pouze pro úplnost za nutné konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Skutková zjištění se opírají zejména o výpisy z účtu M. M. ve spojení se zprávami banky, SMS komunikací a výpovědí poškozeného J. M., jakož i obsahem pozůstalostního spisu či výpovědí notářky JUDr. Miluše Rabasové. Za zcela logickou lze označit úvahu soudů, že obviněná platební kartu poškozenému J. M. nepředala (jenž tento úkon rovněž popřel) za situace, kdy první tři obviněnou nerozporované výběry z bankomatu byly provedeny na totožném místě jako výběr poslední, a výběry provedené v mezidobí na Slovensku v obci XY byly provedeny ve dni pohřbu M. M., přičemž obviněná byla právě v této lokaci přítomna. Současně její obhajobu o předání platební karty i finančních prostředků vyvrací SMS komunikace s poškozeným J. M., v níž se v srpnu 2021 dotazuje, kolik chybí doplatit pro splacení automobilu, přičemž při dřívějším předání daných finančních prostředků by postrádala smysl. Přezkoumatelným způsobem bylo dovozeno, že dovolatelka neměla žádný důvod k tomu, aby peníze z účtu partnera vybrala, přičemž způsob a časové souvislosti výběrů indikovaly její nepoctivý záměr využít situace a neoprávněně se obohatit. V návaznosti na obviněnou uplatněné výtky lze dodat, že další členové rodiny M. M. se nevyjadřovali k žádné skutečnosti, která by měla zásadní vliv na rozhodnutí ve věci. Stran výpovědi svědkyně JUDr. Miluše Rabasové lze konstatovat, že tato pak obviněnou nevyzývala, aby doložila, že s ní M. M. hospodařil ve společné domácnosti, přičemž to učinila z vlastní iniciativy. Nebylo tedy pravdou, že by obviněná podle svého tvrzení nechtěla být účastna dědického řízení. Co se týče SMS komunikace obviněné s právním zástupcem poškozeného J. M. Nejvyšší soud se neztotožňuje s tím, že by byla v odůvodnění rozsudku zcela zkreslena, neboť bylo správně pojednáno, že se jednalo o výzvu k dohodě na smírném vyřešení věci, aby nemusela být řešena cestou policie. Konečně k nespecifikované námitce, že se (bez důkazního podkladu a souvisejícího vyvození závěrů) soudy nevypořádaly s tvrzením, že bratr obviněné na základě plné moci prohlásil, že se obviněná vzdává dědického řízení v souvislosti s předáním 250 000 Kč, je vhodné dodat, že případné vyrovnání s obviněnou mimo pozůstalostní řízení nemělo žádný vliv na rozhodnutí v předmětné věci, a proto se jím nalézací soud blíže správně nezabýval.
20. V provedených důkazech tedy nelze shledat jakékoliv rozpory se zjištěným skutkovým stavem. Jedná se o důkazy, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů ve svém celku shodně a spolehlivě prokazujících skutečnost, že se dovolatelka dopustila shora popsaného jednání. Naopak obhajoba obviněné byla shledána jako vnitřně rozporná a nelogická (k tomu v podrobnostech zejména odstavec 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Detailně byla hodnocena i věrohodnost výpovědi svědka J. R., bratra obviněné, přičemž bylo logicky zdůvodněno, proč z jeho sdělení při formování skutkového děje nebylo možno vycházet (k tomu blíže odstavec 16c. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
21. Nejvyšší soud by tak mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Ostravě, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal ani zjevný rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, když při zdůvodnění svých rozhodnutí dodržely ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. Nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo . Zásada in dubio pro reo , která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly.
22. Dovolatelka vedle svých výhrad směřujících do výroku o vině soudům rovněž vytýkala, že uložený trest a povinnost úhrady škody je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a tento trest je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Současně podle jejího přesvědčení soud uložil takto nepřiměřený trest, aniž řádně odůvodnil ve svém rozhodnutí, které skutečnosti ho vedly k jeho uložení, a nepřihlédl ani k polehčujícím okolnostem podle §41 tr. zákoníku. K tomu je předně nutno uvést, že ve vztahu k výroku o náhradě škody nikterak nekonkretizovala, proč by tento měl být nesprávný. Ve vztahu k výroku o trestu Nejvyšší soud připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného (dovolatelkou neuplatněného) důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. , tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takové pochybení však obviněná netvrdila ani zmíněný stav reálně nenastal. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
23. Obviněná své námitky proti výroku o trestu vystavěla na tom, že jí soudy uložily nepřiměřeně přísný trest, a to bez řádného zdůvodnění a bez přihlédnutí k nespecifikovaným polehčujícím okolnostem. S ohledem na shora řečené tedy Nejvyššímu soudu nezbývá než uzavřít, že tato argumentace neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. Pro úplnost je namístě pouze dodat, že uložený úhrnný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců, odpovídá všem zákonným kritériím týkajícím se trestu a jeho výměry. Uvedený trest odnětí svobody byl pak obviněné vyměřen při spodní hranici v úvahu připadající trestní sazby (čtyři měsíce nad spodní hranicí) při současném zohlednění polehčujících i přitěžujících okolností (viz odstavec 17. odůvodnění usnesení odvolacího soudu v návaznosti na odstavec 19. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Zásah dovolacího soudu by pak ve vztahu k adekvátnosti trestu byl výjimečně možný, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným, přičemž taková situace v posuzovaném případě nenastala.
V.Závěr
24. Ze shora uvedených skutečností je tak namístě především konstatovat, dovolací námitky neodpovídaly uplatněnému (ale ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu.
25. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí proto Nejvyšší soud dovolání obviněné H. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.
předseda senátu