ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.22.2024.1
sp. zn. 7 Tdo 22/2024-1104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2024 o dovolání obviněného Tibora Kysuckého , nar. 19. 9. 1962 v Šumperku, bytem Pramenná 739, Albrechtice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 3 To 25/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 101 T 2/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Tibora Kysuckého odmítá .
Odůvodnění:
I.
Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 101 T 2/2022, byl obviněný shledán vinným ze zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
2. Podle skutkových zjištění se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že v době od 18. 4. 2012 do 8. 8. 2012 v XY, veden záměrem získat neoprávněný prospěch jako jednatel a jediný společník obchodní společnosti RELAX MORAVIA s. r. o. (dále také jako „společnost“) činil finanční transakce k újmě společnosti, a to tak, že z bankovního účtu společnosti v případech blíže uvedených ve skutkové větě provedl opakovaně neoprávněné bezhotovostní převody a výběry hotovosti, a to poté, co na tento bankovní účet, kterým obviněný jako jediný disponoval, byla připsána částka ve výši 4 363 582 Kč z titulu prodeje ve skutkové větě specifikované nemovitosti z majetku této společnosti. Neoprávněně převedené finanční prostředky následně užil ve svůj prospěch tak, že za jejich část – 2 790 000 Kč – zakoupil jako fyzická osoba ve skutkové větě specifikovaný rodinný dům včetně pozemků a další část finančních prostředků užil pro svou potřebu, načež, aby se zbavil splatných závazků, dne 27. 8. 2012 smlouvou formálně převedl obchodní podíl ve společnosti na Natalii Suvoravu, občanku Běloruska, která ve skutečnosti nehodlala ve společnosti podnikat, takže bylo rozhodnuto o likvidaci společnosti, neboť tato žádnými dalšími aktivy nedisponovala. Tímto způsobil společnosti škodu v celkové výši nejméně 3 920 000 Kč.
3. Za tento trestný čin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 7/2022) soud prvního stupně obviněného odsoudil k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let se zkušební dobou v trvání 3 let a 6 měsíců. Společně s tím soud obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 70 denních sazeb o jednotlivé výši 400 Kč, tedy celkem 28 000 Kč, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Dále soud obviněnému uložil uhradit poškozené společnosti RELAX MORAVIA s. r. o. "v likvidaci" škodu ve výši 3 920 000 Kč.
4. Obviněný se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 3 To 25/2023, odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Obsah dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
6. Obviněný nejdříve namítl, že v předchozím řízení nebyly provedeny důkazy významné pro posouzení věrohodnosti svědkyně Ing. Ivety Černé. Konkrétně šlo o důkaz výslechem svědka J. T., který měl být přítomen tomu, jak se svědkyně Ing. Iveta Černá vyjadřuje negativně o výpovědi obviněného, kterou slyšela kvůli nedůslednému oddělení nevyslechnutých svědků od soudní síně v rámci budovy Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, dále důkaz výslechem svědka P. P, jenž mohl podat svědectví o rozporech mezi ním a svědkyní Ing. Ivetou Černou a jejím nesprávným jednáním coby osoby zpracovávající jeho účetnictví, a nakonec o důkaz zprávou od Policie České republiky ohledně trestního oznámení, které podal svědek P. P. na svědkyni Ing. Ivetu Černou. Obviněný se neztotožnil s odůvodněním soudů v předchozím řízení, podle kterého soudy z výslechu svědkyně Ing. Ivety Černé vycházely jen okrajově, neboť tomu skutkové závěry podle obviněného neodpovídaly.
7. Obviněný dále ve svém dovolání předložil námitky do hodnocení důkazů a do narušení zásad a standardů důkazního řízení uvedených v §2 odst. 6 tr. ř., neboť soudy měly klást větší důraz na důkazy svědčící o jeho vině než na důkazy svědčící o jeho nevině. K tomu poukázal především na hodnocení důkazu účetní závěrkou za rok 2008 zpracovávanou svědkyní Ing. Ivetou Černou, ve spojení s níž vznesl otázku původu obsažených cizích zdrojů, a rovněž odkázal na skutkový závěr týkající se jeho nároku na podíl ze zisku a na otázku vyhodnocení znásobení hodnoty pozemku, jehož nákup společností byl financován z prostředků svědkyně H. B. (z 6 900 000 Kč v roce 2006 na 31 500 000 Kč v roce 2008) a s tím spojených evidentních investic.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací i prvostupňové rozhodnutí a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že dovolací argumentace je orientována především na podložení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a spočívá ve zpochybnění skutkových zjištění rozhodných pro závěr o vině. Obviněný primárně namítal opomenutí vybraných důkazů, k čemuž státní zástupkyně uvedla, že jejich neprovedení bylo přesvědčivým způsobem a na pozadí již opatřeného důkazního stavu věci odůvodněno, přičemž odkázala na příslušné části rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně. Připojila, že důkazní návrhy obviněného nemohly přispět ke změně důkazního stavu věci určujícího pro rozhodnutí o jeho vině, protože učiněné transakce byly objektivně dokázány listinami s bankovními výpisy.
10. Ani k dalším dovolacím námitkám se státní zástupkyně nepřiklonila a připomenula, že s obhajobou obviněného se vypořádaly již soudy v předchozím řízení, které vycházely z podstatně širšího důkazního podkladu, než na který odkazuje obviněný ve svém dovolání. Současně s tím také zmínila ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které Nejvyšší soud není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu.
11. Státní zástupkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
12. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v této trestní věci přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
IV. a)
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Obviněný ve svém dovolání uplatnil nejprve dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., případně za současného užití i dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. §265a odst. 2 tr. ř.), ač v řízení mu předcházejícím, tedy soudem prvního stupně, byla učiněna rozhodná skutková zjištění, určující pro naplnění znaků trestného činu, která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo by ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tak vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení. Cílem zařazení tohoto dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 do §265b odst. 1 tr. ř. byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Podle zmíněné soudní praxe bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů, a to v zásadě tehdy, pokud se v důkazním řízení vyskytla alespoň jedna ze tří skupin vad, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. První skupinu tvořily takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupinu pak tvořily případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Tento extrémní nesoulad ale nebyl založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Již z logiky věci plynulo, že se tyto judikaturou vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
16. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 tedy reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených a výše zmíněných nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat v zásadě shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 Tdo 972/2022).
17. Pod uplatněný dovolací důvod lze z předložené dovolací argumentace podřadit pouze námitku do opomenutí důkazů, které mohly mít podle obviněného vliv na posouzení věrohodnosti svědkyně Ing. Ivety Černé. Tyto důkazy totiž míří na snížení nebo dokonce úplnou negaci důkazní hodnoty důkazu k rozhodným skutkovým zjištěním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 473/2023). Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.
18. Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že obecně platí, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněný pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
19. Jak potom obviněnému vysvětlil již soud prvního stupně, výpověď svědkyně Ing. Ivety Černé neměla pro trestní řízení podstatný význam, a soud z ní vycházel pouze okrajově. Podstatnými důkazy pro vyvození rozhodných skutkových zjištění naopak byly zejména listinné důkazy, a to především listiny bankovní, listiny ze sbírky listin, listiny poskytnuté finančním úřadem atd. (srov. i bod 23. tohoto usnesení). Proto by bylo provedení obviněným navrhovaných důkazů zbytečné a nemělo by pro důkazní řízení žádný význam (body 87. a 88. prvostupňového rozhodnutí). S tím se ztotožnil i odvolací soud (bod 23. odvolacího rozhodnutí) a ztotožňuje se s tím i Nejvyšší soud s doplněním, že pokud výpověď svědkyně v konečném důsledku a ve všech souvislostech dalšího dokazování pozbyla pro výsledné skutkové zjištění významu, a tedy není relevantním článkem usvědčujícího důkazního řetězce, pak soudy samozřejmě nemusí provádět další dokazování k verifikaci důkazní hodnoty takové výpovědi, když to by nemohlo mít na výsledek důkazního řízení a jimi učiněné skutkové závěry žádný zřetelný vliv.
20. Tato námitka je tak zjevně neopodstatněná.
21. Pod uplatněný dovolací důvod naopak nebyla podřaditelná žádná z dalších námitek obviněného, neboť jejich argumentace obsahově nepřekročila pouhou polemiku s výstupy důkazního řízení. Zde je namístě připomenout, že dovolání nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., nejde-li o shora úzce vymezené případy ústavně závažných vad důkazního řízení. Dokazování je totiž úkolem především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání, jak správně uvedl i státní zástupce ve svém vyjádření. Přitom je dokazování ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl. a rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 Tdo 1144/2022) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. V opravném řízení pak platí, že jednotlivé důkazy provedené před soudem prvního stupně již odvolací soud smí posuzovat toliko co do zákonnosti způsobu jejich provedení a co do logičnosti a úplnosti jejich hodnocení, skutková zjištění z nich učiněná soudem prvního stupně však přezkoumávat nesmí, stejně jako závěr o důkazní spolehlivosti (zejména o věrohodnosti svědka) učiněný soudem prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. I. ÚS 1365/21). Tím spíš by vyloučené kategorie přezkumu neměl posuzovat Nejvyšší soud. Opačný závěr by byl v příkrém rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, kterým se trestní řízení, a zvláště pak řízení před soudem prvního stupně, řídí. Běžná polemika se skutkovým zjištěním je tak podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nepodřaditelná pod jakýkoli zákonný dovolací důvod (srov. např. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018, uveřejněné pod č. 31/2019 Sb. rozh. tr.) a v zásadě platí, že Nejvyšší soud je jako soud dovolací povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.
22. Obsažená dovolací argumentace směřující proti hodnocení důkazů a do důkazního standardu navíc nebyla v rámci dovolání zasazena do kontextu řešené věci a obviněný nevysvětlil, jaké konkrétní hmotněprávní posouzení nebo jaké konkrétní skutkové zjištění napadá, když pouze poukazuje na vybrané tvrzené okolnosti a znovu vznáší otázky, se kterými se soudy vypořádaly již v předchozím řízení. Úlohou Nejvyššího soudu pak není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015). Z obsahu dovolání se jeví, že takové námitky obviněný vznesl pouze proto, aby polemizoval se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které odůvodňují odsuzující rozhodnutí; o tom svědčí i jeho doprovodné dovolací tvrzení, že obhajobu v této věci podle jeho slov „rozhodně nelze považovat za vyvrácenou“.
23. Alespoň na okraj Nejvyšší soud uvádí, že s obhajobou obviněného, podle které byly zpronevěřené peníze jeho oprávněným ziskem z jeho vlastní (úspěšné) investice (což bylo podstatou uplatněné obhajoby), se soud prvního stupně vypořádal v bodech 82. a násl. svého rozhodnutí, kde vysvětlil, že tato část obhajoby není nijak důkazně podložena, a že vyplývá pouze z účelově vedené výpovědi obviněného, kterého soud posoudil v zásadě jako nevěrohodného. Tento závěr byl ze strany soudu prvního stupně dostatečně a logicky odůvodněn. S posouzením věrohodnosti obviněného se ztotožnil i soud odvolací (bod 30. odvolacího rozhodnutí). Sám obviněný pak ve svém dovolání neodkázal na žádné provedené důkazy nebo zamítnuté důkazní návrhy, ze kterých mělo jeho tvrzení objektivně vyplývat. Naopak soud prvního stupně odkázal na důkazy výpisem z účtu svědkyně H. B., vyjádřením banky a listinou kupní smlouvy, ze kterých ve vzájemných souvislostech vyplynulo, že to byla právě svědkyně H. B., která uhradila celou výši kupní ceny za nemovitost na bankovní účet určený pro notářskou úschovu bez účasti (přispění) obviněného (bod 83. prvostupňového rozhodnutí, resp. bod 30. odvolacího rozhodnutí). Na základě důkazů výpisy z účtů obviněného a společnosti soud prvního stupně vyloučil i to, že by obviněný do pozemku investoval finanční prostředky v době od koupě pozemku společností do jeho prodeje v takové výši, jakou obviněný tvrdil, tedy 4 500 000 Kč (ovšem tuto částku obviněný během trestního řízení měnil, viz bod 82. prvostupňového rozhodnutí); důkazně totiž nešlo vyloučit pouze investici obviněného ve výši 443 198 Kč (bod 83. prvostupňového rozhodnutí).
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn.
IV. b)
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
25. Obviněný ve svém dovolání uplatnil také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., resp. za užití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., které jsou v dané kombinaci naplněny, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. §265a odst. 2 tr. ř.), byť to spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení.
26. Pod tento dovolací důvod není podřaditelná žádná námitka obviněného, protože všechny dovolací námitky směřovaly do skutkových závěrů a hodnocení důkazů soudu prvního stupně.
27. Rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn.
IV. c)
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
28. Obviněný ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, pokud byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. §265a odst. 2 tr. ř.), aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo protože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
29. Protože obviněný v textu dovolání nenamítl žádné konkrétní procesní vady při přijetí odvolacího rozhodnutí a všechny další námitky byly buď zjevně neopodstatněné nebo nepodřaditelné pod zákonné dovolací důvody, je neopodstatněné i namítání tohoto dovolacího důvodu, když ten je evidentně vázaný na zbylé námitky v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 7 Tdo 369/2022, bod 24.).
30. Ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tak nebyl naplněn.
V.
Závěr
31. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud uzavírá, že námitkám obviněného Tibora Kysuckého potud, pokud byly podřaditelné pod zákonné dovolací důvody, nemohl přiznat žádné opodstatnění. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 2. 2024
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu