ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.42.2024.1
sp. zn. 7 Tdo 42/2024-524
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2024 o dovolání obviněného T. C. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 2 To 52/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 4/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. C. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 39 T 4/2023, byl obviněný T. C. uznán vinným zločinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, přičemž podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody a podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zmíněného trestného činu dopustil jednáním spočívajícím v tom, že vzhledem k téměř dennímu a dlouhodobému užívání psychotropní a návykové látky THC (delta-9-tetrahydrocannabinol), kterou užívá od svých 18 let v podobě kouření marihuany, a o které je mu známo, že tuto nesmí užívat vzhledem k svému duševnímu onemocnění paranoidní schizofrenie, která se u něho projevila již v roce 2018, si požitím této látky, kterou měl při následných odběrech provedených v době od 7.00 hodin do 8.15 hodin ze dne 28. 10. 2022 zachycenu v moči i v krvi s toxikologicky významnou hodnotou 4,4 ng/ml, přivodil paranoidní stav v souvislosti se zmíněným duševním onemocněním paranoidní schizofrenie, při kterém byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti zcela vymizelé. V důsledku této duševní poruchy dne 28. 10. 2022 v době přibližně od 4:30 hodin do 4:53 hodin v Brně-XY, na ulici XY číslo XY v bytě, který obývá s dalšími členy jeho rodiny, poté co sdělil své matce M. C., otci M. C. a bratru R. C., že je všechny "zabije a rozseká" a hovořil nesouvisle o démonech, vzal v kuchyni několik ostrých kuchyňských nožů, které si odnesl do svého pokoje a kde s jedním z nich bodal do boxovacího pytle. Pak v úmyslu usmrtit své rodiče a bratra šel nejprve směrem ke své matce, ale jelikož vstoupil před ni jeho otec, tak nejprve zaútočil kuchyňským nožem o délce ostří cca 25 cm a šíři cca 5 cm na něho, bodnul ho tímto nožem do levé části obličeje, do blízkosti levého oka a poté se pokusil bodnout do oblasti hrudníku a břicha i svou matku, přičemž k průniku do hrudníku či břicha nedošlo z důvodu, neboť si poškozená M. C. dala před sebe svou kabelku, poté bodnul nožem svou matku nejméně dvakrát do pravého ramene, přičemž s bodáním přestal až v momentě, kdy došlo k odlomení čepele nože od jeho rukojeti, čehož oba poškození využili a z bytu utekli na ulici. Následně si obviněný vzal další nůž a s tímto napadl svého bratra R. C., který v tu chvíli ležel na posteli v kuchyni, a nejprve jej udeřil několikrát pěstmi do hlavy a těla a dále jej 7x bodnul nožem, kterým mířil poškozenému do oblasti hrudníku a břicha, které si poškozený snažil chránit svýma rukama a za pomoci dolních končetin a v momentě, kdy svého jednání na chvíli zanechal a od poškozeného poodstoupil, tak tento situace využil a z bytu rovněž utekl ven před dům, kam jej T. C. pronásledoval, ale následně toho zanechal a při zpátečním odchodu do bytu rozbil skleněnou výplň vchodových domovních dveří. Tím způsobil Městu XY škodu poškozením ve výši 10 589,92 Kč a zároveň výše uvedenými útoky nožem způsobil M. C. tři bodné rány v oblasti proximální části paže, z toho u dvou ran se jednalo o průbody paže, M. C. způsobil bodnou ránu v oblasti levé tváře, která je ze soudně lékařského hlediska hodnocena jako zranění středně těžké až těžké, se ztrátou až 1 litru krve, kdy v případě neposkytnutí včasného chirurgického ošetření by došlo k takové krevní ztrátě, při které by došlo k rozvoji hemoragického šoku, čili se jednalo o stav bezprostředně ohrožující život, a svému bratru R. C. způsobil zhmoždění čelní krajiny hlavy a celkem 7 bodných ran, z toho jedna bodná rána zasáhla ohbí pravého loktu, 3 bodné rány zasáhly poškozeného do oblasti levého kolena, dvě bodné rány zasáhly do oblasti levé paže a jedna bodná rána do levého předloktí, přičemž tato zranění byla ze soudně lékařského hlediska vyhodnocena jako středně těžká poranění, svědčící o aktivní obraně poškozeného před útoky nožem, v případě neaktivity bránících se osob, mohlo u poškozených dojít k vážné, bezprostředně život ohrožující újmě na jejich zdraví nebo mohlo dojít k jejich smrti.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 2 To 52/2023, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření státní zástupkyně
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž u dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. upřesnil, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Konkrétně k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že od roku 2018 trpí závažnou nevyléčitelnou duševní nemocí, a to paranoidní schizofrenií, kterou je třeba trvale doléčovat a medikovat, jak vyplývá ze znaleckého posudku znalkyně MUDr. Zlaty Pernicové ze dne 9. 6. 2018. Po ukončení nařízené ambulantní ochranné léčby, kterou řádně absolvoval, jeho nemoc po dobu dvou let léčena nebyla. Připustil, že v době spáchání skutku byl pod vlivem THC, nicméně soudy náležitě nezjišťovaly, jaký byl jeho stav ještě před aplikací návykové látky, zda mohl být příčetný nebo zmenšeně příčetný a až vlivem návykové látky se stal nepříčetným (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2021 sp. zn. 7 Tdo 1280/2020). Šlo přitom o rozhodné skutkové zjištění, které bylo určující pro naplnění objektivních znaků trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. K otázce příčetnosti pak sice byl zpracován znalecký posudek ve formě doplněného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, znalkyní MUDr. Barborou Talovou, která však nebyla schopna vyjádřit se k otázce, jaký byl jeho stav před aplikací návykové látky THC, tedy zejména byl-li před aplikací návykové látky příčetný. Konstatovala, že u něj v předchozí době nedošlo k žádnému inadekvátnímu jednání, ale toto vyjádření učinila bez pohovoru s ním, načež připustila, že jeho chování mohlo vykazovat negativní znaky onemocnění, jež mohly značit nástup ataky. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že ataka způsobující nepříčetnost mohla být vyvolána již samotnou duševní poruchou a mohla nastat bez ohledu na to, že si následně aplikoval návykovou látku. Již před aplikací návykové látky totiž vykazoval tzv. negativní příznaky onemocnění jako je sociální stažení, deprese a sociální fóbie, což potvrdili členové jeho rodiny. Znalkyně v rámci svého výslechu pak i připustila, že se u něj mohlo jednat o tzv. negativní příznaky onemocnění a rovněž připustila, že rozpoznávací a ovládací schopnosti mohly být zcela vymizelé ještě před aplikací návykové látky.
6. V další části dovolání obviněný hodnotil znalecký posudek znalkyně MUDr. Barbory Talové, který podle něj vykazoval dílčí nejasnosti a závažné logické rozpory. Zmínil, že byť znalkyně dospěla k závěru, že není schopna odpovědět, zda byl příčetný před užíváním marihuany, a sdělila, že spouštěčem psychózy bylo velmi pravděpodobně užívání marihuany. Jestliže ale znalkyně nevěděla, zda byl příčetný, resp. neměl psychózu spuštěnu v důsledku své dlouhodobě neléčené duševní nemoci ještě před užíváním marihuany, nemohla dospět k závěru, že spouštěčem psychózy bylo právě užití marihuany. Tento závěr znalkyně vyhodnotil jako nepodloženou domněnku, navíc v rámci výslechu u hlavního líčení znalkyně připustila, že mohl být nepříčetný před používáním marihuany, v důsledku neléčené psychiatrické diagnózy. Obviněný dodal, že se znalkyní nevedl před vypracováním dodatku znaleckého posudku pohovor, a tedy zůstala nezodpovězena otázka, čím trpěl či netrpěl před užíváním marihuany, ačkoli bylo potvrzeno, že už v té době s nikým nemluvil, po dobu 3 měsíců nevycházel z pokoje ze strachu z lidí, byl v depresích, měl myšlenky na sebevraždu a bludné myšlenky. Soudy pak hodnotily závěry znaleckého posudku nesprávně, když jim postačoval závěr o vysoké pravděpodobnosti, že jeho nepříčetnost způsobilo nedodržení abstinence.
7. Obviněný dodal, že pokud jde o výpovědi otce a bratra, ti i v den jejich napadení zůstávali s ním v bytě a z obavy o svůj život a své zdraví jej neopustili, neboť se sami mylně domnívali, že jeho stav stále ještě není vážný. Nebyli tak schopni vysledovat a vyhodnotit jeho plíživě zhoršující se psychický stav.
8. Z obsahu důkazu znaleckého posudku znalkyně doplněného jejím výslechem, ale i z dalších důkazů, a to především z jeho výpovědi, výpovědí svědků, zejména jeho bratra a otce, tak vyplynul pravý opak toho, než k čemu dospěly soudy v rámci závěru o naplnění objektivních znaků přisouzeného trestného činu. Rozhodné skutkové zjištění o naplnění příčinné souvislosti, respektive skutečnosti, zda byl původně příčetný a až po požití návykové látky se stal nepříčetný, proto nemá podklad v žádném důkazu při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení a najevo vyšel pravý opak. O zásadní skutkové otázce, a to o příčinné souvislosti mezi požitím návykové látky a uvedením se do stavu nepříčetnosti, respektive o tom, jaký byl jeho stav před požitím návykové látky a zda byl původně příčetný a nepříčetným se stal až po požití návykové látky, zůstaly zásadní pochybnosti, které se ostatními důkazy rozptýlit nepodařilo. Současně s tím došlo k porušení zásady in dubio pro reo , neboť byl uznán vinným za stavu naprosté důkazní nouze.
9. Soudům obou stupňů obviněný rovněž vytknul, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a to důkaz přibráním jiného znalce. Potřebu nového znaleckého zkoumání odůvodnil tím, že znalkyně MUDr. Barbora Talová se neshodovala ve svém závěru o tom, zda bylo nutno jeho duševní nemoc trvale medikovat či ne, se závěrem znalkyně MUDr. Zlaty Pernicové, která jednoznačný závěr o nutnosti mého trvalého léčení učinila. Dále také považoval dodatek znaleckého posudku MUDr. Barbory Talové za nejasný, neboť obsahoval logicky rozporné závěry. V neposlední řadě pak znalkyně vypracovala dodatek znaleckého posudku, aniž by s ním vedla jakýkoliv pohovor, jako nejzásadnější metodu znaleckého zkoumání.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl podle obviněného naplněn proto, že skutková zjištění svědčila pro závěr, že zůstaly důvodné pochybnosti o naplnění příčinné souvislosti mezi požitím návykové látky a uvedením do stavu nepříčetnosti. Soudy prvního i druhého stupně tak věc nesprávně právně posoudily. Skutkový stav nemá oporu v žádném z provedených důkazů, vykazuje prvky svévole a protiústavnosti (v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06).
11. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a aby sám rozhodl tak, že by jej podané obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil a uložil mu ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě, popřípadě aby zrušil napadené rozhodnutí a přikázal odvolacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
12. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný správně označil dovolací důvody a jím uplatněná argumentace těmto odpovídá. Skutková zjištění však považovala za odpovídající a soudy přiléhavě stíhaný skutek kvalifikovaly. Námitky proti skutkovým zjištěním soudů obviněný založil na své vlastní interpretaci výsledků dokazování. Oba soudy však podle státní zástupkyně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem a nedopustily se obviněným namítané deformace důkazů, stejně tak jako nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., což jim umožnilo dospět k závěru, že obviněný se přivedl do stavu nepříčetnosti právě užitím THC, přičemž právě tato látka dekompenzovala jeho duševní onemocnění, a to paranoidní schizofrenii, kterou trpí od roku 2018. Látka byla diagnostikována u obviněného, a to jak v moči, tak v krvi s toxikologicky významnou hodnotou 4,4 ng/ml. Tento závěr nebyl vystavěn pouze na závěrech znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ale na základě celého komplexu důkazů. Obviněný již při vypuknutí paranoidní schizofrenie byl seznámen s negativním vlivem užívání marihuany v případě této diagnózy. V době, kdy marihuanu neužíval, jeho jednání patogenní tendence nevykazovalo, byť po dobu dvou let se nepodroboval léčbě. Ke změně situace došlo v roce 2022, o čemž vypověděli otec obviněného M. C. a jeho bratr R. C. Tito svědci sdělili, že obviněný začal opět kouřit marihuanu. Tyto výpovědi dovolovaly spolu se závěry znaleckého posudku učinit závěr, že stěžejní složkou, která způsobila změnu chování obviněného, bylo právě užití marihuany. S návrhy na doplnění dokazování se soudy obou stupňů vyrovnaly řádně, a to krajský soud v bodu 24. svého rozhodnutí a soud odvolací v bodu 17. svého rozhodnutí. Ani jeden z nich nevyhověl návrhu obhajoby na vypracování dalšího znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, když pro to neshledaly důvody, neboť nevznikly pochybnosti o správnosti již pořízeného posudku.
13. Podstatou právních námitek týkající se nesprávného posouzení skutku jako zločinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku pak byl nedostatek zavinění, s tím, že se obviněný zaviněně nepřivedl do stavu nepříčetnosti, neboť v uvedené době jeho nepříčetnost způsobilo jeho duševní onemocnění, a to paranoidní schizofrenie. Státní zástupkyně k tomu zdůraznila, že u trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku jednání pachatele spočívá v tom, že se zaviněně (buď úmyslně nebo z nedbalosti) požitím nebo aplikací návykové látky přivede do stavu, v němž nemůže rozpoznat protiprávnost svého dalšího jednání nebo nemůže toto jednání ovládat. Takové jeho další jednání je přitom činem jinak trestným („kvazideliktem“), tj. naplňuje zásadně všechny znaky jiného trestného činu, vyjma znaku příčetnosti (coby znaku obecného), v případě některých znaků subjektivní stránky můžeme hovořit spíše o jejich „kvazinaplnění“, protože nepříčetnost pachatele ovlivňuje i schopnost vnitřních prožitků, tedy i schopnost naplnit některé tyto subjektivní znaky (proto se někdy hovoří „kvazizavinění“, „kvazipohnutce“ etc.) (viz např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. VII. Vydání. Praha: Leges 2019, s. 894). Trestný čin opilství je specifickým trestným činem, kterým se postihuje nestřídmost v užívání návykových látek, jež je trestná pouze tehdy, vede-li k vyvolání stavu nepříčetnosti, v němž se pachatel dopustí činu jinak trestného. Podstatné tedy bylo, zda si v daném případě obviněný svou nepříčetnost zavinil. Ačkoli se soudy na závěru o tom, zda obviněný jednal z nedbalosti nebo úmyslně, zcela neshodly, lze přistoupit na argumentaci, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť účinky marihuany na svůj organismus znal a věděl, že v případě jeho diagnózy je mu užití marihuany zapovězeno, přesto však užil THC a byl srozuměn s možnými následky, tedy i s možností změny stavu vědomí. Obviněný si tak aplikací THC, které bylo detekováno v jeho krvi i moči, sám přivodil stav nepříčetnosti.
14. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
15. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněného k možné replice, čehož však do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo využito.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
16. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
17. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
18. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Konkrétně pak u tohoto dovolacího důvodu uplatnil obviněný jeho alternativu první a třetí.
20. Uvedený dovolací důvod se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení. Cílem zařazení tohoto dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů, a to v zásadě tehdy, pokud se v důkazním řízení vyskytla alespoň jedna ze tří skupin vad, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. První skupinu tvořily takzvané opomenuté důkazy, tedy jestliže soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupinu pak tvořily případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Tento extrémní nesoulad ale nebyl založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Již z logiky věci plynulo, že se tyto judikaturou vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v daném případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
IV.
Důvodnost dovolání
22. K předložené dovolací argumentaci Nejvyšší soud předně uvádí, že ji obviněný postavil na obdobných námitkách jako svoji dřívější obhajobu i svůj řádný opravný prostředek – odvolání (č. l. 462 a násl. tr. spisu, přičemž se z velké části jedná o doslovně totožný obsah), námitkami se tedy zabývaly a vypořádaly se s nimi oba soudy činné dříve ve věci. Tuto skutečnost ostatně ani obviněný nesporoval, avšak byl i nadále – v první části předložené argumentace – zejména přesvědčen, že skutkové závěry soudů nemají oporu v provedených důkazech, resp. soudy dovodily jiné závěry, než které nabízí a které považuje za správné, a že neprovedly dostatečné dokazování.
23. První část dovolací argumentace lze, jak to učinil obviněný, podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a to ve dvou výše zmíněných jeho alternativách, kterými je jednak dovozován zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, určujících pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, a jednak ve vztahu k nim podle obviněného nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy).
24. K první alternativě platí, že, jak již bylo řečeno, o zjevný rozpor se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy. Zároveň lze poznamenat, že existence případného rozporu nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z něj odlišné skutkové a právní závěry, než jak to učinily soudy.
25. Podstatou dovolání obviněného T. C. je jeho přesvědčení, že skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování nesvědčí pro závěr, že by se přivedl do stavu nepříčetnosti (v němž spáchal čin jinak trestný) užitím marihuany, ale měl za to, že mohl být nepříčetný v důsledku své duševní poruchy (paranoidní schizofrenie). Brojil přitom proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalkyně MUDr. Barbory Talové, který shledal jako vnitřně rozporný, jakož i rozporný v souvislosti s ostatními provedenými důkazy, přičemž v této souvislosti provedl vlastní hodnocení důkazů (včetně důkazů výpovědí M. C. a R. C.) a sám interpretoval, jaké závěry měly soudy z takových důkazů vyvodit.
26. Nejvyšší soud však k tomu především konstatuje, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že si byl vědom důkazní situace a přiléhavě popsal, jak hodnotil provedené důkazy, jejichž rozsah byl pro náležité objasnění věci dostačující, a k jakým závěrům dospěl. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., a učiněnými skutkovými zjištěními i následnými právními závěry. Nelze tedy tvrdit, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Ani odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Soud odvolací se pak v odůvodnění svého rozhodnutí zcela jasně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, na které v bodech 11. až 17. svého rozhodnutí odkázal a argumentaci soudu prvního stupně rozvinul. Beze zbytku se vypořádal s odvolacími námitkami, když vystihl podstatu trestného jednání obviněného.
27. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Přesto je na místě zopakovat, že soudy vzaly za prokázané, že obviněný se dne 28. 10. 2022 dopustil jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vůči členům své rodiny. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vyplynulo, že v krvi a moči obviněného byla detekována látka THC, a to v toxikologicky významném množství 4,4 ng/ml. Téměř každodenní užívání marihuany od dubna 2022 bylo zřejmé z výpovědi samotného obviněného, jakož i z výpovědí M. C. a R. C. Z anamnézy obviněného (rekapitulované ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalkyně MUDr. Zlaty Pernicové, jakož i ve znaleckém posudku znalkyně MUDr. Barbory Talové psychiatrie – zde je třeba doplnit, že posudek byl vypracován po osobním vyšetření obviněného, které však již nebylo nutné pro zodpovězení doplňujících otázek) pak vyplynulo, že obviněnému byla v roce 2018 diagnostikována závažná duševní porucha, a to paranoidní schizofrenie. Obviněný byl již při vypuknutí této poruchy seznámen s negativním vlivem užívání marihuany. Pokud jde o skutková zjištění, týkající se vědomosti obviněného o vlivu marihuany na jeho jednání, je z provedeného dokazování současně zřejmé, že v minulosti se u něj již podobné ataky objevily (byť nikoli s takto masivním útokem na jiné osoby, když se jednalo o zničení zastávky), rovněž sám znal svou diagnózu a byl si vědom nutnosti abstinence, pokud jde o návykové látky, na kterou byl hojně upozorňován ze strany ošetřujících lékařů, ale i členů rodiny. Z výpovědi samotného obviněného, která byla v souladu s výpověďmi svědků M. C. a R. C. (příbuzných žijících s obviněným v jednom bytě) jednoznačně vyplynulo, že obviněný uvedenou abstinenci a přísné zapovězení užívání návykových látek posléze nedodržoval a od dubna 2022 začal frekventovaně užívat marihuanu (přičemž obviněný sám vypověděl o denním kouření). V přímé návaznosti na kouření marihuany oba uvedení svědci pozorovali fyzické i psychické projevy a změny v chování obviněného v podobě agresivity vůči okolí. Rovněž sám obviněný popsal vznik svých potíží v souvislosti s počátkem užívání marihuany. Uvedl, že pár měsíců před útokem na rodinné příslušníky měl jen myšlenky (o satanovi), poslední dva týdny již to bylo intenzivnější, chodil do města a žehnal. V předmětný den se zkouřil trávou a slyšel hlasy, které mu říkaly, že má vymítat démony, kteří jsou v jeho rodičích a bratrovi. Z provedeného dokazování vyplývá, že celé toto období popisovaných negativních projevů a změn u osoby obviněného je spojeno s intenzivním a dlouhodobým užívání marihuany ze strany obviněného (od dubna 2022). Pokud jde o období před intenzivním užíváním marihuany (před dubnem 2022), obviněný žádné obdobné negativní příznaky své duševní choroby nepopisoval, ani z jiných provedených důkazů žádné negativní poznatky nevyplývají, ačkoli je nepochybné, že závažnou duševní poruchou trpěl od roku 2018.
28. Je namístě doplnit, že otázka (ne)příčetnosti (a její souvislosti) je otázkou právní, jejíž posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedeného dokazování. Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie podle §105 odst. 1 a §106 tr. ř. Znalecký důkaz z odvětví psychiatrie je však jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o otázce příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními.
29. Je proto nutné uzavřít, že závěr o tom, že vznik psychotického projevu (ataku) duševní nemoci byl u obviněného v bezprostřední příčinné souvislosti s užitím marihuany, byl dovozen v souladu s provedenými důkazy, a nikoli pouze s odkazem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (proti němuž obviněný brojí a jehož závěry si po svém vykládá), ale s přihlédnutím k celému komplexu důkazů (výpovědi samotného obviněného, výpovědí M. C. a R. C.). S ohledem na to Nejvyšší soud neshledal žádný, natož zjevný, nesoulad mezi skutkovými závěry soudů a obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění stran průběhu samotného útoku, vlivu marihuany, užité obviněným nikoli jen předmětného dne, ale po celé dlouhé období od dubna 2022, i příčiny vzniku paranoidního ataku a jeho vliv na příčetnost obviněného, mají oporu v důsledném vyhodnocení provedených důkazů, a nejsou s nimi v žádném, natož zjevném rozporu.
30. Pokud obviněný v této souvislosti s odkazem na třetí alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojil proti tomu, že soudy neprovedly jím navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem, Nejvyšší soud k tomu sděluje, že obecně dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
31. Nejvyšší soud především shledal, že oba soudy ve věci činné se návrhem obviněného na vypracování revizního znaleckého posudku zabývaly [již z podstaty věci se tedy nejedná o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], přičemž oba soudy shledaly provedení navrženého důkazu nadbytečným s tím, že pro vypracování dalšího, tedy revizního znaleckého posudku nejsou dány žádné důvody, neboť nevznikly pochybnosti o správnosti již pořízeného posudku a ten nebylo možné považovat za nejasný ani neúplný. Je současně podstatné, že soudy zjistily skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, resp. po řádně provedeném dokazování neměly žádné pochybnosti o tom, zda a jak se odehrálo vytýkané jednání obviněného vůči poškozeným. Uvedené argumentaci obviněného tak nebylo možné přisvědčit, resp. byla shledána zjevně neopodstatněnou.
32. Jestliže obviněný návazně vznesl rovněž námitku týkající se aplikace zásady in dubio pro reo , jde o námitku procesní, která však není pod žádný z uplatněných důvodů podřaditelná. Lze nicméně doplnit, že zásada in dubio pro reo má vztah ke zjištění skutkového stavu věci, má procesní charakter a týká se otázek skutkových. Znamená totiž, že jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01). Rozhodnout ve prospěch obviněného lze však jen za předpokladu, že existující rozpory jsou tak zásadní, že skutkový děj není nepochybný ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení důkazů dalších. O tuto situaci se však v dané věci nejednalo, neboť soudy po řádně provedeném dokazování žádné pochybnosti o tom, zda a jak se odehrálo vytýkané jednání, neměly.
33. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nedošlo.
34. Podstatou právních námitek uplatněných s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo přesvědčení obviněného, že oba soudy jeho jednání nesprávně právně posoudily, neboť zůstaly důvodné pochybnosti o naplnění příčinné souvislosti mezi požitím návykové látky a uvedením do stavu nepříčetnosti. Obviněný měl na rozdíl od soudů činných ve věci za to, že skutková zjištění nesvědčí pro závěr, že by se přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž spáchal činy jinak trestné, užitím marihuany. Domníval se, že mohl být nepříčetný v důsledku duševní poruchy, paranoidní schizofrenie, kterou trpěl od roku 2018. Jinak řečeno, obviněný nezpochybňoval, že byl v době činu nepříčetný a dopustil se v něm činu jinak trestného [zejména pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku], ale spor byl podle jeho mínění o to, zda byl vůbec trestně odpovědný (za dovozený trestný čin).
35. K tomu považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného.
36. U trestného činu opilství se rozlišuje uvedení se do stavu nepříčetnosti (první „fáze“ jednání – actio praecedens ) a samotné jednání ve stavu nepříčetnosti, tj. spáchání tzv. kvazideliktu – činu jinak trestného ( actio subsequens ). Nepříčetnost je definována v §26 tr. zákoníku (ve spojení s §123 tr. zákoníku). Jak již připomenula státní zástupkyně ve svém vyjádření, čin spáchaný v nepříčetnosti nemá všechny znaky trestného činu (čin jinak trestný). Chybí příčetnost pachatele a zavinění, protože zavinění se vztahuje pouze na přivedení se do stavu nepříčetnosti, nikoli na spáchání kvazideliktu v tomto stavu (je zde pouze jakési kvazizavinění, dovozované spíše podle objektivního průběhu kvazideliktu, z něhož se určuje, zda byl „kvaziúmyslný“ či „kvazinedbalostní“). Po subjektivní stránce je u trestného činu opilství (ve vztahu k jeho první fázi) vyžadován úmysl nebo nedbalost (srov. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 8. vydání. Praha: Leges 2022, s. 929 a násl.).
37. Nejvyšší soud dále uvádí, že nepříčetným podle §26 tr. zákoníku je ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, a proto není za tento čin trestně odpovědný. Duševní porucha je vymezená v §123 tr. zákoníku a rozumí se jí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka. Duševní porucha může být způsobena rozdílnými příčinami, a to samotnou duševní chorobou nebo jinou nemocí, která má takovou poruchu za následek, anebo může být vyvolána požitím návykových látek, např. alkoholu nebo omamných látek (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 621).
38. Podstatným pro posouzení obviněným zpochybněného momentu bylo zjištění, z jakého důvodu obviněný jednal ve stavu nepříčetnosti. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jakož i výslechu znalkyně MUDr. Barbory Talové vyplynulo, že obviněný v době spáchání činu trpěl duševní poruchou paranoidní schizofrenií, resp. v době jednání akutní psychotickou atakou této duševní poruchy, ale také bylo u něj zjištěno škodlivé užívání marihuany. Jeho schopnosti rozpoznávací a ovládací byly vymizelé. Na vzniku psychotického stavu se podílely obě tyto složky, tedy jak duševní porucha, tak užívání marihuany (jež byla detekována v krvi a moči obviněného v množství 4,4 ng/ml THC).
39. S ohledem na uvedené je zřejmé, že právní závěr soudů činných dříve ve věci ohledně příčinné souvislosti mezi aplikací návykové látky, tj. marihuany a stavem nepříčetnosti u obviněného (trpícího duševní poruchou), je zjevně správný. Na vzniku psychotického stavu se přitom podílely obě zmíněné složky, tedy jak duševní porucha, tak užití marihuany. Ustanovení §360 odst. 1 tr. zákoníku předpokládá, že do stavu nepříčetnosti se pachatel přivede požitím nebo aplikací návykové látky, nicméně návyková látka nemusí být jedinou příčinou stavu nepříčetnosti, případně příčinou, která by jen sama o sobě stav nepříčetnosti způsobila, ale může jít i o kombinaci zdravotního stavu pachatele a požití návykové látky (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/1965 Sb. rozh. tr.). Současně bylo zjištěno, že obviněný znal účinky užívání marihuany na svůj organismus, byl obeznámen i se svou duševní poruchou. Mohl předvídat, že po požití návykové látky, resp. při nedodržení abstinence od návykové látky se dostane do takového psychotického stavu, kdy nebude schopen své jednání kontrolovat. Také bylo prokázáno, že v době, kdy marihuanu neužíval, psychotickými projevy jeho nemoci netrpěl. S vědomím těchto skutečností, obviněný přesto od dubna 2022 začal znovu užívat marihuanu v nikoli zanedbatelné frekvenci, ačkoli měl její užívání zakázané a věděl o jejích účincích na svou osobu stiženou závažnou duševní poruchou. Uvedené značí, že ve vztahu k příčinné souvislosti je dáno i potřebné zavinění.
40. Soudy činné doposud ve věci tudíž zcela důvodně u obviněného shledaly příčinnou souvislost v popsaném smyslu a rovněž i zavinění ve vztahu k přivedení se do stavu nepříčetnosti, a proto je obviněný trestně odpovědný za trestný čin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Je přitom třeba uzavřít, že forma zavinění je nedbalostní ve smyslu §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přičemž pokud odvolací soud shledal v jednání obviněného zavinění ve formě úmyslu nepřímého s odkazem na srozumění obviněného s možnými následky návykové látky na svou osobu trpící duševní poruchou, nebylo možné tento názor formálně projevit z důvodu podání odvolání toliko ze strany obviněného. To současně znamená, že vyvinění obviněného z důvodu nepříčetnosti ve smyslu §26 tr. zákoníku nepřichází v úvahu.
41. I tyto námitky obviněného tak byly shledány zjevně neopodstatněnými. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak nebyl naplněn.
V.
Závěr
42. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného T. C. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
43. Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 2. 2024
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu