ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.1139.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 1139/2023-546
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněného H. B. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 4 To 376/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 29/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného H. B. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. 6. 2023, sp. zn. 3 T 29/2023, byl obviněný H. B. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1. zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2. přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §145 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost na náhradě škody zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, Regionální pobočce pro Jihočeský kraj, Žižkova 22, 370 21 České Budějovice, částku 11 059 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 5. 4. 2023 do zaplacení.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 4 To 376/2023, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedených trestných činů tím, že
1. dne 26. 11. 2022 v době okolo 01:41 hodin, po předchozím požití alkoholických nápojů, v bytě v 1. patře domu na adrese XY, XY, nejprve slovně a poté i fyzicky napadl svoji družku A. V., nar. XY, a to tím, že do ní rukama strkal, až upadla na podlahu v pokoji, fackoval ji po hlavě na chodbě před koupelnou, přičemž jí vyčítal, že se zastává svého bratra P. V., když poškozená A. V. před dalšími útoky utekla z bytu ven před bytovku, kde se schovala za roh u vchodu do bytovky, kam za ní vzápětí přiběhl a pokračoval v útoku jednak verbálně i fyzickým násilím, kdy po ní hodil kulatý dřevěný stůl, následně ji chytil za ruku, udeřil s ní o zeď u vchodu bytovky, rukama ji zatlačil do vestibulu za vchodové dveře do bytovky v přízemí, kde se poškozená A. V. schoulila a sedla si na bobek; zde jí opakovaně začal vyhrožovat zabitím, současně jí nad hlavou máchal kuchyňským nožem zn. TESCOMA se zoubkovaným ostřím délky 13 cm, který držel v pravé ruce, načež ji jednou bodl tímto nožem do levé boční strany hrudníku, a to do střední třetiny jeho výšky (cca na úrovni prsu) v průběhu zadní podpažní čáry; po této události poškozenou chytil za vlasy a odtáhl ji po schodišti do bytu v 1. patře, kde poškozená zůstala ležet na matraci položené na zemi v kuchyni, čímž poškozené A. V. způsobil zranění – tržnou ranku dolního rtu, téměř příčný škrábanec na levé tváři dole zevně s tečkovitou oděrkou uprostřed jeho průběhu, podkožní krevní výron na levé paži a bodnou ránu na levé boční straně hrudníku v zadní podpažní čáře cca uprostřed jeho výšky, přičemž bodný kanál pronikl do dutiny hrudní vlevo a způsobil její částečné zavzdušnění, čímž došlo k poškození důležitého orgánu (celistvost hrudní stěny); zranění si vyžádalo lékařské ošetření dne 26. 11. 2022 ve strakonické nemocnici, přičemž poškozená byla po ošetření dne 26. 11. 2022 z nemocnice propuštěna, neboť podepsala revers,
2. dne 26. 11. 2022 v době okolo 01:41 hodin, po předchozím požití alkoholických nápojů, v kuchyňce bytu v 1. patře domu na adrese XY, XY, opakovaně udeřil pěstí do oblasti hlavy poškozeného P. V., nar. XY, přičemž nejméně 3x vykřikl: „Zabiju vás.“; kdy P. V. po napadení zůstal v bezvědomí ležet v pokoji na matraci a probral se až v době, kdy se na místo dostavila hlídka Policie České republiky, přičemž P. V. neutrpěl zranění, které by si vyžádalo lékařské ošetření.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 4 To 376/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. K přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku dovolatel namítl, že kromě poškozeného všichni ostatní svědci vypovídali tak, že celý incident vyprovokoval právě poškozený P. V. Toto potvrdily i svědkyně D. Č. a zejména nezletilá AAAAA (pseudonym). Obviněný přitom nemohl akceptovat úvahu soudů, že nezletilá svědkyně se musela splést. Z tohoto důvodu citoval příslušnou část její výpovědi, podle níž měl zabitím vyhrožovat poškozený.
6. Z obsahu dalších pasáží lze usuzovat, že dovolatel brojil proti skutku pod bodem 1. kvalifikovanému jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. Předně vytkl, že soudy tendenčně vycházely z vysvětlení svědků v přípravném řízení, tj. z procesně nepoužitelných důkazů. U svědkyně Z. M. si soud prvního stupně přímo vypomohl odkazem na jí podané vysvětlení. Veškeré doplnění dokazování pak v případě rozporů automaticky hodnotil v neprospěch obviněného. Zcela nepřípustné je potom stanovisko odvolacího soudu, který použití procesně nezpůsobilých důkazů fakticky schválil.
7. Dále dovolatel zpochybnil usvědčující výpověď svědkyně D. Č., kterou označil za jediný přímý důkaz prokazující jeho vinu. Soud této výpovědi bez námitek uvěřil, a to přesto, že se svědkyně snažila dovolatele zdiskreditovat nepravdivým obviněním, že ji měl udeřit a způsobit monokl. Jak při telefonickém hovoru, tak při příjezdu policie nebyla schopna s jistotou říci, zda vůbec k poranění nožem došlo, následně „záhadně“ deklarovala, že vše viděla zcela jasně. Patrně ve snaze ochránit poškozeného P. V. pak nevypověděla pravdu ohledně konzumace piva. Rozporně hovořila taktéž o podnětu, který ji vedl k přivolání policie. Věrohodnost svědkyně podle názoru obviněného snižuje i skutečnost, že se spolu s poškozeným P. V. odmítli dobrovolně dostavit k hlavnímu líčení, i to, že jejich způsob života je spojen s konzumací alkoholu a drog. Z tohoto důvodu, ale i s odkazem na přepis hovorů na linku 158, dovolatel vyjádřil pochybnost, zda byla svědkyně v době skutku opravdu střízlivá. Za nejzávažnější považoval skutečnost, že svědkyně nebyla v počátku schopna potvrdit, zda obviněný skutečně zaútočil nožem, o čemž svědčí jak přepis hovorů na linku 158, tak úřední záznam o podaném vysvětlení. Nadto svědkyně nebyla ani dostatečně vytěžena ke způsobu, jakým měl dovolatel poškozenou A. V. bodnout. To je důležité z hlediska porovnání její výpovědi se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, k mechanismu vzniku zranění poškozené. V souvislosti s tím obviněný odmítl úvahy odvolacího soudu o rozrušení svědkyně, která nevěděla, na jakou adresu má policie přijet. Tato neznalost ve skutečnosti pramenila z jejího kočovného způsobu života. Konečně pak obviněný vytkl, že při hlavním líčení konaném dne 13. 6. 2023 nebyla jeho obhájci dána možnost klást svědkyni řádně otázky. Důvod uváděný soudem (přílišný stres) považoval za sporný.
8. Dovolatel se věnoval také dalším provedeným důkazům. Výpověď nezletilé svědkyně AAAAA neodpovídá popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně, poněvadž nezletilá uvedla, že poškozená měla strkat do obviněného a nikoliv naopak. Připomenul, že on je pro nezletilou cizí osobou, přesto však za agresora označila svého strýce, tj. poškozeného P. V. Dále obviněný vyzdvihl, že na noži nebyly nalezeny otisky prstů jeho ani poškozené A. V. Přitom šlo o nůž v jeho vlastnictví, který používal k vaření, a proto musely být jeho otisky překryty otisky jiné osoby (tato možnost ale nebyla v řízení zkoumána). Naopak byly na noži nalezeny pouze jeho stopy DNA. Dovolatel proto kladl otázku, jak mohl s daným nožem poškozenou poranit, když na něm navíc nebyla zjištěna její krev ani stopy od látky z poškozeného trička. Dále připomenul, že podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, byly jeho rozpoznávací schopnosti zcela zachované a ovládací schopnosti snížené jen měrou nepodstatnou. Proto argumentoval tím, že pokud by na poškozenou opravdu zaútočil, logicky by nešel poté spát, ale spíše by se pokoušel ukrýt.
9. Následně obviněný uplatnil námitku neúplného dokazování. Zopakoval, že nebyla dostatečně vytěžena svědkyně D. Č. ke způsobu vedení útoku. Vzhledem k tomu, že šlo o hádku podnapilých osob a mezi výpověďmi svědků jsou zcela zásadní rozpory, bylo žádoucí vyslechnout jakoukoli disponibilní osobu, a to včetně nezletilého BBBBB (pseudonym). K okamžiku a způsobu vedení útoku i mechanismu vzniku poranění poškozené se nabízelo provedení rekonstrukce. Pro úplnost dovolatel navrhl i výslech svědkyně V. B., a to k okolnosti způsobení monoklu na oku svědkyně D. Č. Důraz obviněný kladl také na bližší zkoumání nože s černou rukojetí, který se našel na matraci poblíž poškozené. Právě ten mohl být zbraní, která způsobila zranění. Proto měly být sejmuty případné otisky prstů nebo zajištěny stopy DNA. Podrobněji měl být v daném ohledu zkoumán rovněž nůž s červenou rukojetí, kterým mělo být poranění způsobeno.
10. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a zrušil rovněž rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k novému řízení.
11. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve se v podrobnostech zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poté konstatoval, že dovolatelem vznesené dílčí výhrady nesvědčí pro existenci zjevného (extrémního) rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Podle jeho názoru se obviněný zabýval buď skutkovými zjištěními, která nejsou rozhodná pro naplnění znaků některé z aplikovaných skutkových podstat trestných činů, anebo se snažil znevěrohodnit osoby některých svědků tím, že uváděl skutečnosti, které na hodnocení jejich výpovědi nemají zásadní vliv. Státní zástupce dále poznamenal, že není rozhodné, kdo předmětný incident vyvolal, jelikož o jednání dovolatele v nutné obraně či krajní nouzi nelze vůbec uvažovat.
12. K přečinu nebezpečného vyhrožování státní zástupce připomněl, že nepostačuje pouhá výhrůžka usmrcením, musí jít o vyhrožování takovým způsobem, který je způsobilý vzbudit důvodnou obavu, tedy vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. K tomu zdůraznil, že obviněný výhrůžku doplnil poměrně brutálním útokem na hlavu poškozeného. Státní zástupce ji proto považoval za plně způsobilou vyvolat důvodnou obavu. Podle jeho názoru neexistuje žádný, natožpak zjevný rozpor ani mezi obsahem výpovědi svědkyně D. Č. a záznamem telefonátu na tísňovou linku policie. Nesoulad obviněný pouze uměle vykonstruoval. Taktéž mylně vycházel z předpokladu, že na předmětu, který je uchopen rukou, musí vždy zůstat použitelné daktyloskopické stopy.
13. K výhradě procesně nepoužitelných důkazů státní zástupce podotkl, že dovolatel pouze obecně proklamoval, že soud vycházel z obsahu úředních záznamů o vysvětleních svědků v přípravném řízení, nicméně (s výjimkou svědkyně Z. M.) ani neoznačil svědky, z jejichž podaných vysvětlení měl soud čerpat, ani nevymezil konkrétní skutková zjištění, která měla být na základě těchto procesně nepoužitelných důkazů přijata. Státní zástupce naopak uzavřel, že z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu namítaný protiprávní postup vůbec nevyplývá. K výpovědi svědkyně Z. M. dodal, že na ní soudy svá skutková zjištění nezaložily.
14. Státní zástupce se vypořádal i s námitkou nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů. Po obecném úvodu k této problematice připomenul, že dovolatel v rámci hlavního líčení žádné návrhy na doplnění dokazování nevznesl. To učinil až v odvolacím řízení. Avšak soud druhého stupně poskytl v bodech 11.–17. odůvodnění napadeného rozhodnutí plnohodnotné vysvětlení, proč k provedení navrhovaných důkazů nepřistoupil. To platí i pro výslech nezletilého BBBBB, který rozhodně nebyl proveden pouze z důvodu, že tento svědek byl pro soud nedostupný. Jde-li o svědectví V. B., z dostupných podkladů nevyplývá, že by její výslech byl v řízení vůbec navržen. V tomto případě tak nelze o opomenutém důkazu uvažovat. Nadto její výslech (k otázce, kdo způsobil svědkyni D. Č. monokl) nebyl s to vyvrátit žádné rozhodné skutkové zjištění.
15. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř.
18. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175.): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
19. Obviněný výslovně zvolil posledně uvedenou okolnost, když brojil i proti rozhodnutí soudu prvního stupně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
20. Obviněný namítal pochybení v kontextu všech tří shora popsaných alternativ. V rámci první z nich polemizoval se skutkovými zjištěními u obou bodů posuzovaného jednání. Přitom se zaměřil zejména na zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědkyně D. Č. V rámci druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu vytkl, že soud prvního stupně vycházel při zjišťování skutkového stavu z procesně nepoužitelných důkazů (konkrétně úředních záznamů o podaných vysvětleních podle §158 odst. 6 tr. ř.) a soud druhého stupně tuto vadu nepřípustně aproboval. S využitím třetí alternativy pak dovolatel namítl neúplné dokazování a navrhl, v jakém směru by bylo vhodné je doplnit. K jeho argumentaci je potřeba nejprve podotknout, že ne všechny vznesené výhrady jsou způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod, resp. jeho příslušnou alternativu, a pokud ano, nelze je hodnotit jinak než jako zjevně neopodstatněné.
21. Pokud jde o skutkové námitky obviněného, je zcela evidentní, že se jedná o pouhou prostou polemiku s hodnocením důkazů. Nadto lze plně souhlasit se státním zástupcem v tom, že dovolatel buď zpochybňoval dílčí skutkové závěry, které ani nebyly rozhodné z hlediska naplnění zákonných znaků předmětných skutkových podstat (a činil tak naprosto izolovaně bez ohledu na kontext s dalšími zjištěnými okolnostmi), anebo se snažil znevěrohodnit klíčové důkazy (především výpověď svědkyně D. Č.) způsobem, který výpovědní hodnotu daného důkazu vůbec ohrozit nemohl. Celkově se tak obviněný pokoušel zvrátit klíčová skutková zjištění tím, že zpochybňoval nepříliš významné detaily, a to ještě způsobem který mnohdy odporoval obsahu provedených důkazů. Takovou argumentací nemohl naplnit prvou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající ve zjevném rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, jenž by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
22. Vedle všeho shora zmíněného je ještě namístě vyzdvihnout, že Nejvyšší soud ani neshledal, že by se soud prvního stupně při procesu dokazování a přijímání skutkových závěrů dopustil jakéhokoli pochybení, které by mohlo zakládat zjevný (extrémní) rozpor předpokládaný v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naopak lze konstatovat, že nalézací soud dodržel základní pravidla trestního procesu, zakotvená primárně v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Za této situace není dovolací soud povinen (a fakticky ani oprávněn) opětovně a v podrobnostech hodnotit důkazy a revidovat veškerá skutková zjištění (v daném směru mnohdy postačuje pouze odkázat na zcela správné závěry a odpovídající úvahy soudů nižších instancí) a může toliko ve stručnosti vysvětlit, proč konkrétní námitky nemohou naplnit uplatněný dovolací důvod.
23. Není chybou, že soudy při svém rozhodování vycházely z výpovědi svědkyně D. Č. a částečně i poškozeného P. V. Oba sice vnímali průběh událostí v jiném rozsahu, avšak skutečnosti, které zaznamenali oba dva, popisovali ve vzájemném souladu. V podstatných bodech byla jejich svědectví podpořena ještě výpověďmi nezletilé AAAAA a J. V. z přípravného řízení. Za nejdůležitější lze ovšem označit fakt, že verze skutkového děje popisovaná zejména svědkyní D. Č. odpovídala také obsahu objektivních dalších důkazů, a to záznamu telefonních hovorů na tísňovou linku 158, odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví biologie, genetika a mechanoskopie, protokolu o ohledání místa činu s plánkem a fotodokumentací a znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Uvedené listinné důkazy a zejména znalecký posudek pak spolehlivě vyvrátily verzi dovolatele, kterou podporovala též poškozená A. V. a u hlavního líčení i svědkyně J. V. (k tomu lze odkázat na body 12.–17. rozsudku soudu prvního stupně k závěrům soudně lékařského znaleckého posudku a body 22. a 23 usnesení odvolacího soudu k některým aspektům telefonátů na linku 158). Nejvyšší soud plně souhlasí se způsobem, jakým tyto důkazy hodnotily soudy obou stupňů. Jen ve stručnosti může doplnit, že různým – postupně se měnícím – verzím obviněného neodpovídá ani nález stop lidské krve ve většině místností v bytě i mimo něj. Vyhrocený konflikt mezi mužem a ženou (resp. muže křičícího na naříkající ženu) je navíc zachycen i na záznamu postupných telefonátů na tísňovou linku, kdy z kontextu hovorů je zcela nepochybné, že se jedná právě o dovolatele, jenž používá nůž, zatímco oba poškození jsou zraněni a P. V. dokonce v bezvědomí (srov. CD na č. l. 138 a verte , a přepis hovorů na č. l. 139–142).
24. Za uvedeného důkazního stavu soud prvního stupně zcela správně přijal skutková zjištění popsaná ve výrokové části jeho rozsudku a soud druhého stupně důvodně potvrdil jeho zákonnost a správnost. Na tom nemohou nic změnit námitky obviněného, které uplatnil v podaném dovolání. Jak již bylo zmíněno výše, ty se týkaly spíše marginálních okolností a nikoliv rozhodujících faktů. Úvaha dovolatele, že se jej svědkyně D. Č. a poškozený P. V. snažili svými výpověďmi zdiskreditovat, nebyla prakticky ničím podložena, a to ani nevyřešenou otázkou, kdo měl svědkyni způsobit monokl. Nadto oni sami uváděli, že „pachatelkou“ měla být V. B., a ne obviněný. V podstatě v rozporu s údajnou snahou uškodit dovolateli je jeho další námitka, že se ani jeden ze jmenovaných nedostavil dobrovolně k hlavnímu líčení. Ta opět nemá na rozhodnutí ve věci (ani na hodnocení věrohodnosti obou svědeckých výpovědí) vůbec žádný vliv. Stejně je tomu i u polemiky, zda svědkyně pravdivě vylíčila, jestli poškozený pil v době kolem spáchání obou skutků pivo, jestli byla v danou dobu střízlivá ona sama a jaký je jejich celkový životní styl. Nulový význam má také otázka, z jakého důvodu nebyla svědkyně při volání na tísňovou linku schopna sdělit přesnou adresu domu, v němž k trestnému činu došlo.
25. Dále je nutno poznamenat, že výpověď svědkyně je (na rozdíl od výpovědi obviněného) ve všech podstatných bodech konstantní po celou dobu vedení trestního řízení, přičemž tento závěr nemohou zvrátit ani drobné rozdíly v jednotlivých svědectvích, které ale nenarušují jejich celkový charakter. Je zcela přirozené, že během postupných výpovědí na policii a pak před soudem (v průběhu sedmi měsíců) si svědkyně nevybavila veškeré okolnosti shodně a některé z nich nesdělila u všech svých výslechů. Proto dovolatelem poukazovaný rozdílně uváděný důvod, proč volala linku 158, je opět spíše nepodstatný a nelze jej chápat jako důkaz nevěrohodnosti svědkyně (navíc v tomto případě mohly oba faktory – jak žádost napadané poškozené, tak strach o vlastní děti – působit současně). Vyzdvihoval-li obviněný, že svědkyně si zpočátku nebyla jista, zda poškozenou bodl, a až s odstupem doby toto s bez váhání potvrdila, nelze pominout za prvé, že svědkyně od samého počátku hovořila o tom, že dovolatel na poškozenou zaútočil s nožem, a za druhé, že k bodnutí nakonec opravdu došlo, což bylo potvrzeno lékařskými zprávami. V tomto směru lze plně souhlasit s úvahou odvolacího soudu, že svědkyně mohla jen stěží rozeznat, zda nůž pronikl do těla poškozené či nikoliv, a právě z toho mohla pramenit její úvodní nejistota, která však opět nesnižuje validitu její výpovědi (dále srov. bod 23. usnesení odvolacího soudu).
26. Soudy neměly ani žádný důvod pochybovat o věrohodnosti poškozeného P. V., včetně jeho tvrzení, že to byl obviněný, kdo ostatním vyhrožoval zabitím. To by ostatně vystihovalo jeho jednání, kdy právě on aktivně zaútočil na oba poškozené s tím, že podruhé poškozeného napadl, když ten spal. Proto soudy v tomto ohledu preferovaly výpověď poškozeného i v kontrastu s tvrzením nezletilé AAAAA, že výhrůžky zabitím měl pronést poškozený v době, kdy se měl bránit prvnímu ataku ze strany dovolatele. Kromě toho, že poškozený vnímal jednání obviněného nepochybně bezprostředněji, lze i v obecné rovině očekávat vyhrožování spíše od osoby, která opakovaně útočí na ostatní a je velmi silně rozčílená (jak je patrné v pozadí nahrávek hovorů na linku 158), než od někoho, kdo se útokům brání.
27. Pokud jde o svědectví nezletilé AAAAA, nelze jej interpretovat tak, jak činil obviněný v podaném dovolání, tedy že by z něj nevyplývala napadení poškozených. Naopak nezletilá svědkyně potvrdila jak to, že dovolatel honil poškozenou po celém domě, dal jí facku, a hlavně že ji bodl nožem. Taktéž popsala obě napadení poškozeného. I přesto, že soudy nevzaly v potaz její tvrzení, že poškozený měl vyhrožovat obviněnému, neznamená to, že její výpověď mohla dovolatele vyvinit z jeho trestného jednání. V této souvislosti přitom není nijak rozhodné, kdo posuzovaný konflikt na počátku vyvolal, podstatné je, že v jeho rámci se obviněný dopustil násilné trestné činnosti. Bez významu je také skutečnost, že na noži, s nímž byla poškozená bodnuta, nebyly nalezeny otisky prstů dovolatele. Státní zástupce ve svém vyjádření důvodně připomenul, že ani na předmětu, který je uchopen rukou, nemusí vždy zůstat použitelné daktyloskopické otisky. Naproti tomu nelze opomenout, že na čepeli i rukojeti předmětného nože byly nalezeny stopy DNA obviněného.
28. Zjevně neopodstatněné jsou výhrady spadající do druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Obviněný tuto svou námitku ani příliš nekonkretizoval a zejména nezmínil, jaká skutková zjištění měla být přijata pouze na základě obsahu úředních záznamů o podaných vysvětleních. Nejvyšší soud proto může toliko ve stručnosti poznamenat, že zjištění vtělená do skutkové věty v obou bodech výroku o vině lze dohledat v důkazech řádně provedených před soudem prvního stupně, o jejichž procesní použitelnosti není žádných pochyb. Hovořil-li obviněný v tomto směru o výpovědi svědkyně Z. M., lze konstatovat, že ta byla vyslechnuta v hlavním líčení, žádné zásadní informace z jejího svědectví nevyplynuly, a proto nebyly ani využity při přijímání závěrů o skutkovém stavu věci. Podstatné je, že soud prvního stupně nevzal za základ svých skutkových zjištění ani úřední záznam o telefonickém kontaktu této svědkyně s policejním orgánem (č. l. 407), což je patrné již z obsahu daného úkonu, v němž se nenachází údaj ani o bodnutí poškozené nožem ani o vyhrožování zabitím. Pochybení nelze spatřovat v tom, že soud předmětný úřední záznam zmínil ve vztahu k hodnocení věrohodnosti jmenované svědkyně, což velmi správně vysvětlil odvolací soud v bodě 25. svého usnesení.
29. Důvodnost nelze přiznat ani výhradě neúplného dokazování. Je opět otázkou, zda obviněný naplnil příslušnou argumentací třetí alternativu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ta původně vychází k judikatury Ústavního soudu, podle které platí, že právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
30. Obviněný důsledně nerespektoval shora vymezený rámec, poněvadž vůbec nenamítal, že by některý ze soudů navržené důkazy buď zcela ignoroval, anebo nezdůvodnil, proč ten či onen důkazní návrh zamítl. To koneckonců učinit ani nemohl, jelikož odvolací soud, jemuž obhajoba příslušné návrhy předložila, v odůvodnění napadeného usnesení pečlivě vysvětlil, proč neakceptoval návrh na provedení rekonstrukce (bod 12.), na dodatečné daktyloskopické zkoumání stop nože s červenou rukojetí (bod 13.), výslech svědka BBBBB (body 14.–17.) a dodatečný výslech svědkyně D. Č. (bod 18.). S jeho výstižnými názory nelze než souhlasit a v plném rozsahu na ně odkázat. Obecně lze shrnout, že skutečnosti, k jejichž ověření nebo vyvrácení byly uvedené důkazy navrhovány, byly již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeny, případně vyvráceny, proto nic nebránilo zamítnout jejich provedení pro nadbytečnost. Je možno ještě doplnit, že výslech svědkyně D. Č., kromě toho, že obsahoval dostatek užitečných informací, které již nebylo nutno nijak doplňovat, probíhal také procesně správným způsobem – za přítomnosti obviněného i jeho obhájce, jenž kladl svědkyni otázky (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 13. 6. 2023, č. l. 439 a násl.). Ve vztahu k důkazním návrhům vzneseným až v podaném dovolání lze rovněž shledat shora definované důvody pro zamítnutí důkazu – pro navrhované zkoumání nože s červenou rukojetí platí to samé, co k výše uvedeným důkazním návrhům, zatímco výslech svědkyně V. B. se evidentně netýkal posuzovaného jednání, tj. neměl relevantní souvislost s předmětem řízení.
31. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu